Skoro na každé stavbě zastřešené šikmou střechou je součástí střechy i její odvodnění pomocí střešních žlabů s odpadní troubou. Odvodňovací systém je nesporně velice důležitá součást střech obecně. Správná funkce střešního systému není jen otázkou kvalitní krytiny, ale také efektivního odvodu dešťové vody. Střešní žlaby hrají v tomto procesu klíčovou roli, protože zabraňují hromadění vody a minimalizují riziko poškození konstrukce domu. Nástřešní žlaby se vyrábí ze zinku, mědi a hliníku. Nástřešní žlab ochraňuje stavbu před vlivem klimatického působení - před deštěm, sněhem i kroupami. Musí tak vydržet velké zatížení. Naše nástřešní žlaby se pyšní výborným poměrem ceny a kvality. Jsou velmi odolné proti povětrnostním vlivům a korozi a mají dlouhou životnost. Plusem je, že zachytí více vody než běžné okapy. Opticky střechu zakončí a mají tak i estetickou funkci.
Typy střešních žlabů
Střešní žlaby ve vztahu k okapní hraně mohou být zavěšené pod okapní hranou nebo mohou být uloženy nad okapní hranou (nástřešní žlaby). Nástřešní žlaby většinou bývají na střechách bytových domů v městské zástavbě, zatímco zavěšené žlaby jsou obvyklým řešením odvodnění šikmých střech na rodinných domech. Nástřešní žlab se také používá tam, kde není možné instalovat klasické půlkulaté okapy, například kvůli nedostatku místa. Nástřešní (nadokapní) žlaby jsou vhodné pro střechy s hladkou střešní krytinou (z tašek, z cementovláknité krytiny, břidlice apod.) se spádem nejméně 35°. Vyrábějí se v rozvinuté šířce 500 a 670 mm, nejčastěji z pozinkovaného ocelového plechu nebo z plechu titanzinkového tl. 0,6 až 1 mm. Nástřešní žlaby jsou umístěny na bedněném okraji střechy. Umístění žlabu ve střešní rovině je výhodné, protože tento žlab zachycuje případný pád úlomků krytiny a malty ze střechy.
Oblé nástřešní žlaby
Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlicová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění. Má kulatý průřez. Tento systém dodává střeše měkčí a elegantnější vzhled. Obvykle je snadnější na instalaci, jelikož jsou často jednoduché a rychlé na spojení. Obecně lépe odvádí dešťovou vodu díky svému tvaru, což snižuje riziko zadržování vody v porovnání s hranatým systémem. Méně náchylný k ucpávání a snadněji se čistí díky plynulému tvaru. Často bývá cenově dostupnější, díky jednodušší výrobě a montáži.
Hranaté nástřešní žlaby
Má obdélníkový průřez. Tento systém může poskytnout modernější a rovnější estetičtější vzhled, který lépe ladí s některými architektonickými styly. Instalace může být trochu složitější, zejména v případě, že vyžaduje přesné tvarové zpracování a úpravy. Může mít problémy s odvodněním, zejména pokud není správně instalován, jelikož mohou být náchylnější k ucpání. Může vyžadovat častější údržbu, zejména v rozích a na spojích, kde se snadněji hromadí nečistoty a listí. Může být dražší, zvláště pokud jsou potřeba složitější komponenty a úpravy.
Lůžkové žlaby
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Dimenzování odvodňovacího systému
Výběr správné velikosti a typu žlabu je proto zásadní. Dimenze odvodňovacího systému závisí na velikosti odvodňované střešní plochy, tj. plochy kolmého průmětu střešní plochy do půdorysu. Podle ní se stanoví průměr odpadních trub a průměr, resp. rozvinutá šířka střešních žlabů. Velikost střešního žlabu, který je součástí okapového systému, určuje jeho schopnost odvádět dešťovou vodu z plochy střechy. Pokud je žlab příliš malý, voda může přetéct a způsobovat poškození fasády, základů nebo dalších částí domu. Naopak příliš velké žlaby mohou být zbytečně nákladné a esteticky nevyhovující.
- Velikost střešní plochy: Základním faktorem je velikost střechy, protože určuje množství vody, které bude žlab muset odvádět.
- Sklon střechy: Strmější střechy odvádějí vodu rychleji, což může zvýšit okamžitou zátěž na žlaby a svody.
- Intenzita dešťových srážek: V některých oblastech bývají srážky intenzivnější.
- Průměr svodů: Velikost svodů musí odpovídat kapacitě žlabů.
Na trhu jsou k dispozici různé velikosti žlabů, nejběžnější mají rozvinutou šířku mezi 250-330 mm. Velikost prefabrikovaných střešních žlabů se většinou označuje jejich průměrem na rozdíl od žlabů řemeslně vyráběných, které se označují rozvinutou šířkou plechu (RŠ) pro jejich zhotovení.
Spád žlabů
Dalším důležitým parametrem odvodňovacího systému je spád žlabů. Pro řemeslně zhotovené žlaby je normou ČSN 73 3610 stanoven spád min. 0,5 %, tj. min. 5 mm na 1 m délky žlabu. Pro žlaby odvodňovacího systému z plastu postačí jen 0,3 %. Nástřešní žlaby jsou položeny v závislosti na sklonu střechy tak, aby byl vytvořen dostatečný spád.
Délky žlabů a spoje
Norma dále stanovuje s ohledem na teplotní dilatace maximální délky žlabů. Žlab z hliníku může tvořit 13 m dlouhý dilatační celek a žlaby z mědi, titanzinku a pozinkovaného plechu mohou být dlouhé až 15 m. Při větších délkách okapních hran se provádí tzv. rozvodí, což je nejvyšší místo dvou samostatných a oddělených žlabů. Délky okapových žlabů závisí na několika faktorech, včetně typu a materiálu žlabu, klimatických podmínek a konstrukce střechy. Obvykle se minimální délka žlabu pohybuje kolem 2 metrů, zatímco maximální délka může dosáhnout až 6 metrů. V případě potřeby delších žlabů je možné spojit více žlabů dohromady.
Metody spojení žlabů:
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
- Mechanické spojení: Jedna z nejběžnějších metod, jak efektivně spojit okapové žlaby.
- Systémové řešení: Žlaby se spojují pomocí spojek, které nepotřebují žádné nářadí.
- Silikonové nebo klempířské tmely: V některých případech se používá silikon nebo jiná těsnicí hmota k zajištění vodotěsných spojů.
- Letování: Efektivní metoda pro spojení žlabů, která zaručuje vodotěsnost a dlouhou životnost.
Materiály žlabů
Kromě velikosti je důležitý také materiál žlabu.
- Pozinkované lakované žlaby: Jedná se o vyšší třídu klasických pozinkovaných okapů.
- Titanzinkové žlaby: Titanzinek nevyžaduje žádné ochranné nátěry, časem pouze ztrácí lesklou barvu.
- Měděné žlaby: Estetické a odolné, ale dražší varianta okapového systému.
- Hliníkové žlaby: Lehké, odolné vůči korozi, snadno se instalují. I z ekologického hlediska je hliníkový odvodňovací systém PREFA tou nejlepší volbou. Lakovaná vrstva je tvárná a odolná vůči běžným chemikáliím a povětrnostním vlivům.
Montáž a instalace žlabů
Před montáží je vhodné si práci pečlivě naplánovat. Kvalitní instalace je klíčová. Žlabové kusy se spojí nýtováním na zemi asi na délku 4 až 6 m a vloží se do žlabových háků. Instalaci střešního žlabu lze provést více způsoby, provedení často záleží na tvaru a sklonu střechy. Střešní žlaby musí být dokonale vodotěsné. Nenahrazují však hydroizolační nebo paropropustnou střešní fólii.
Žlabové háky
Počet žlabových háků je obvykle předurčen roztečí krokví. Při obvyklé vzdálenosti krokví 80 až 90 cm lze považovat osazení háků na krokvích za dostatečné. Větší vzdálenost krokví již však nedává dostatečný počet háků, žlaby jsou pak přetížené a deformují se. Nástřešní žlab je připevněn na přední hraně nosem nebo pomocí pera žlabového háku a za vodní drážku pomocí ležatých příponek. Vzájemná vzdálenost žlabových háků se doporučuje zmenšit na cca 50 cm s ohledem na místní podmínky. Žlabové háky jsou všechny stejně dlouhé a bijí se na bednění ve spádu. Připevní se stejně jako žlabové háky podokapního žlabu, ale ve střešní rovině v různé výši vruty do bednění. Nanýtovaná příponka na nose háku se přehne přes přední naválku žlabu a zadní vodní drážka žlabu se při kotví ležatými příponkami rovněž na bednění. Vodní drážka okapního plechu hák žlabu vždy nadzdvihne.
Umístění odpadních trub
Odpadní trouby se nahoře napojují na kotlík žlabu. Výraz „kotlík“ je vyhrazen pro řemeslně zhotovený prvek odvodňovacího systému a pro průmyslový prefabrikát je stanoven výraz „žlabový odtok“. V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Kvalitní instalace - Správná montáž je klíčová. Správný výběr okapových rour je investicí do dlouhodobé ochrany vašeho domu. Vlastní zkušenost: roky fungující odpadní trouby umístěné na jihozápadní roh budovy najednou začaly v zimě zarůstat ledem, až došlo i k uvolnění drážkových spojů trub. A způsobila to maličkost: nárůst jednoho blízkého keře, který trvale zastínil spodní díl odpadu. Došlo k tomu, že voda z tajícího sněhu postupně namrzala ve spodní troubě, až došlo k úplnému zalednění průřezu trouby.
Protisněhová ochrana
I když poslední zimy chudé na sněhové srážky nenapáchaly škody na střechách, nelze z toho vyvozovat, že se jedná o trvalý trend, a tudíž je protisněhová ochrana zbytečná. Každý rozumný hospodář se má na zimu připravit a to platí i o protisněhovém zabezpečení šikmé střechy. Nejde o to, že snad na horách by měla být vzdálenost žlabových háků menší, neboť ani háky vzdálené od sebe půl metru nepřežijí sesuv zmrzlého sněhu. A nejedná se jen o horské střechy. Jen protisněhové tašky, resp. laťové mříže vkládané do mezistřešních žlabů jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Čtěte také: Žlaby D400 s litinovou mříží pro náročné aplikace
Bezúdržbový odvodňovací systém
Dnešní investor již může volit zastřešení z krytin, které nevyžadují žádnou údržbu, a tak by mělo být v jeho zájmu i řešení odvodňovacího systému, který nemá žádné nároky na udržovací práce. Cílem by měl být záměr „pustit z hlavy péči o střechu“. Zbývá vyřešit poslední, ale velice důležitý úkol, aby odvodňovací systém byl skutečně bezúdržbový. Čistění žlabů, zejména jsou-li nablízku vzrostlé porosty, je důležitá podmínka jejich správné a spolehlivé funkce. Je to však práce, jejíž namáhavost a i nebezpečnost geometricky rostou s výškou žlabů nad terénem, jeho svažitostí, pevností apod. Přitom potřeba čistění žlabů může nastat i vícekrát za rok. Četnost závisí nejen na blízkosti vzrostlých porostů, ale i na druhu dřevin. Nejvíce zanášejí žlaby březové porosty, které dokážou zaplnit žlaby větvemi, o něž se zachytí i napadané listí a žlab je bez odtoku. Z vlastní zkušenosti můžu montáž sítě proti listí každému jen doporučit. Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly.
| Rozvinutá šířka žlabu (mm) | Průměr žlabu (mm) |
|---|---|
| 250 | 100 |
| 280 | 125 |
| 330 | 150 |
| 400 | 180 |
tags: #zlab #stresni #nakres #informace