Při ukládání kabelů nízkého napětí (NN) a datových kabelů je nezbytné dodržovat řadu pravidel a norem, které zajišťují bezpečnost, spolehlivost a dlouhou životnost instalace. Tato pravidla se týkají jak venkovního ukládání do země, tak i vnitřních instalací v budovách, včetně specifických požadavků na ochranu před mechanickým poškozením a elektromagnetickým rušením.
Ukládání kabelů do země
Kabely se musí ukládat do země v hloubkách nejméně podle tabulky 1 a obrázků 1a a 1b (obrázky a tabulky nejsou v textu specifikovány, proto zde nejsou obsaženy). Sdělovací kabely a kabely řídících a zvláštních obvodů se kladou obvykle ve stejné trase (rýze) se silovými kabely. Kde nelze dosáhnout hloubek podle tabulky 1 a u kabelů do 1 kV s hloubkou uložení 35 cm v místech, kde je zvýšené nebezpečí mechanického poškození, je nutno kabely opatřit mechanickou ochranou (rourami, žlaby, tvárnicemi apod.).
Do výkopu se kabely kladou na vrstvu jemnozrnného písku o tloušťce nejméně 8 cm. Po položení se kabely zasypou pískovou vrstvou stejné tloušťky. Tato tloušťka se měří od obvodu (povrchu) kabelu. Kabely se musí pokrýt cihlami, tvárnicemi, dlaždicemi nebo příklopy apod. podle obrázku 1a. Toto krytí musí překrývat kabel, popř. více vedle sebe položených kabelů, nejméně 4 cm.
Kabely se nesmí klást do země v půdách obsahujících soli a kyseliny, v půdách s biologickými látkami podléhajícími rozkladu (hnijícími látkami) a v některých půdách písčitých nebo kamenitých. Kabely do 1 kV v trasách, kde nemohou být mechanicky poškozeny, se chrání výstražnými fóliemi k identifikaci podzemních vedení technického vybavení, přičemž provedení a způsob položení fólie v trase je v ČSN 73 6006.
Ukládání kabelů na kabelové nosné konstrukce
Při ukládání kabelů na kabelové nosné konstrukce je nutno vždy dodržovat zásady uvedené v ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. Upevnění kabelu při změně směru (v ohybu kabelu) se provádí vždy.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Upevnění ke kabelové konstrukci pomocí příchytek se řídí jejím sklonem:
- Při podélném sklonu kabelové konstrukce do 20° není upevnění kabelů ke kabelové konstrukci nutné, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
- Při podélném sklonu 20° až 45° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každé 3 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
- Při podélném sklonu 45° až 90° musí být kabely upevněny příchytkami nejméně každý 1 m, není-li výrobcem použitých kabelů předepsáno jinak.
Svazkování a upevňování jednožilových kabelů musí odolávat elektrodynamickým silám způsobenými zkraty. Svazky tří jednožilových kabelů musí být svázány dohromady takovým množstvím svazů a kabelových příchytek, aby byla kompenzována elektrodynamická síla. Jednožilové kabely 3 fázových obvodů se nedoporučuje upevňovat ke kabelové konstrukci samostatně. Je-li to z konstrukčních důvodů nezbytně nutné, potom musí být příchytky z nemagnetického materiálu.
Svazkování vícežilových kabelů stejného typu je možné za předpokladu, že svazek nemá větší průměr než 120 mm, dovolené proudové zatížení kabelů bylo redukováno a indukční, kapacitní a galvanické vlivy budou pod požadovanou úrovní. V průběhu montáže musí být dodržovány poloměry ohybu všech kabelů podle požadavků výrobců kabelů. Dovolené poloměry ohybu kabelů nn a vn s izolací XLPE jsou uvedeny taktéž v čl. 522.4.1 ČSN 33 2000-5-52 ed. 2.
Oddělení kabelových skupin a přepážky
Kabely ukládané do kabelových prostorů mají z hlediska šíření plamene vyhovovat alespoň ČSN EN 60332-1-2. Pro napájecí kabely vlastní spotřeby v elektrických provozech je třeba použít kabely podle ČSN EN 60332-3-..., vyhovující alespoň kategorii C, tedy kabely podle částí 21, 22, 23 nebo 24 této evropské normy. V případě, že použité kabely některé požadavky těchto norem nesplňují, musí být tato skutečnost zohledněna v požárně bezpečnostním řešení.
Jsou-li kabely nad 1 kV uloženy opačně, musí být od kabelů do 1 kV, sdělovacích, řídících a dalších odděleny přepážkou odolávající účinkům elektrického oblouku a zabraňující u kabelu za přepážkou překročení povolené teploty při zkratu. Viz požadavky ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, příloha NA. Každou skupinu lze dále dělit, např. na kabely pro stejnosměrná a střídavá napětí. Každá tato skupina má být uložena na vlastních lávkách nebo roštech, vzdálenosti mezi skupinami jsou dány předepsanou vzdáleností mezi lávkami, resp. rošty.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
Kabely 220 kV a kabely 400 kV mají být uloženy do samostatných kabelových prostorů. Spolu s nimi mohou být ukládány jen ty kabely nižších napětí, které jsou funkčně nutné pro jejich provoz nebo pro ovládání, měření, signalizaci a provozování sítí, kterých jsou součástí. Kabely 110 kV lze do společných kabelových prostorů s kabely nižších napětí ukládat jen tehdy, patří-li do společného SSK (souboru systémových kabelů).
Ochranná opatření proti nebezpečným, ohrožujícím a rušivým vlivům se provádí podle kap. 10 normy ČSN 33 2160. V místech, kde nelze dodržet předepsané vzdálenosti mezi skupinami kabelů, se vytvoří podélná kabelová přepážka dle požadavků přílohy NA normy ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. Tato přepážka musí oddělovat skupiny kabelů po celé délce nedodržení předepsané vzdálenosti.
Podélná kabelová přepážka se provádí z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B ve smyslu ČSN EN 13501-1+A1 s nízkou tepelnou vodivostí. Při obloukovém zkratu na postižené straně podélné kabelové přepážky se nesmí teplem poškodit kabely na nepostižené straně přepážky. Tloušťka přepážky se volí do 20 mm, v závislosti na její tepelné vodivosti a přestupu vytvořeného tepla vedením skrz přepážku. Přepážka může být provedena nánosem protipožární hmoty, protipožární deskou, trubkou, hadicí, požárně těsnicí vložkou, elastickou protipožární hmotou apod., tedy nekovovým materiálem, u něhož při předpokládaných teplotách nedojde k destrukci. Kabely se mohou přepážky dotýkat z obou stran. Podélná přepážka může oddělovat jednotlivá patra kabelových lávek nebo kabely uložené na jedné lávce. Doporučuje se však vždy použít podélnou kabelovou přepážku pro vzájemné oddělení kabelových lávek mezi silovými kabely vn a nn a mezi silovými kabely nn a kabely sdělovacími, a to i při dodržení vzdáleností mezi těmito skupinami kabelů.
Soubor nesystémových kabelů (SNK) může být přitom zahrnut pouze do jednoho z obou SSK, přičemž ani jednotlivé kabely z SNK nesmí přecházet z jednoho SSK do druhého.
Identifikace kabelů
Pro identifikaci kabelů se instalují kabelové štítky. Umisťují se na obou koncích kabelů, při odbočení kabelů ze skupin kabelů a v místě vstupu a opuštění svazku kabelů nebo elektroinstalačního kanálu. Kabelové štítky se připevňují na kabely tak, aby nedošlo k jejich zničení, nebo k poškození kabelu tahovou silou 50 N. Štítky musí být čitelné po celou dobu životnosti kabelu. Musí být z hmot třídy reakce na oheň A1, A2 nebo B při klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1+A1 a nejmenší velikost popisu je 3,5 mm. Kabelové štítky mají obsahovat označení kabelu podle projektové dokumentace.
Čtěte také: Žlaby D400 s litinovou mříží pro náročné aplikace
Ukládání kabelů v budovách
Ukládání kabelů jsou způsoby uložení trvale instalovaných kabelových vedení v budovách. Způsoby uložení kabelů jsou efektivní u silových kabelů nízkého napětí (230/400V 50Hz), datových i telekomunikačních kabelů. Ostatně tyto druhy kabelů jsou často vedeny společně. Také při samostatném uložení datových a telekomunikačních kabelů (jiné názvy jsou počítačové a sdělovací) se používají stejné techniky i stejný pomocný materiál. Se způsobem uložení kabelů souvisí také montáž elektroinstalačních přístrojů, jako jsou zásuvky, vypínače a rozvaděče, které jsou kabely propojeny.
Typy uložení kabelů v budovách
- Uložení na povrchu, na omítnuté zdi: Používá se především tam, kde je to z estetického hlediska únosné nebo kde se očekává změna elektroinstalace.
- Uložení pod omítku, případně v omítce: Vedení po dokončení omítky není viditelné. Je nutné dodržet instalační zóny doporučené normami. Kabely jsou příchytkami upevněny na neomítnutou zeď nebo uchyceny v drážce vysekané do omítky. Používají se silové kabely s dvojitou izolací, v Česku je oblíbený kabel s označením CYKY, obdoba německého NYM. Kabely se dodatečně zatahují do ohebných plastových trubek (takzvané „husí krky“), které byly upevněny pod omítku. Takto lze umístit pod omítku i jednotlivé vodiče. Často se tento způsob používá pro uložení datových a telekomunikačních kabelů.
- Uložení v pevných trubkách: Pomocí příchytek přišroubovaných na stěnách se upevní tuhé plastové (dříve i kovové) trubky. Ohyby a směrové rozbočení trubek může být zhotoveno z tvarovek nebo v těchto místech trubka chybí.
- Uložení v kabelových žlabech: Na výložnících, konzolách nebo závěsech jsou připevněny otevřené drátěné žlaby nebo plechové žlaby s víkem. Použije se tam, kde je třeba vést větší počet kabelů nebo kabely velkých průřezů.
- Uložení na kabelových žebřících: V průmyslových areálech, kde je potřeba vést větší množství kabelů velkých průřezů, ale i ve stoupání se použijí kabelové žebříky zhotovené z ocelových úhelníků. K příčkám žebříku jsou kabely přichyceny specifickými příchytkami (sponami), které se slangově označují jako „SONAP“ nebo „sonapky“.
- Uložení v elektroinstalačních lištách: Elektroinstalační lišty jsou plastová korýtka ve tvaru „U“ s naklapávacím víkem. Běžná délka je 2 metry a nejčastější barva světle béžová (RAL 9001). Už z výroby mají ve dně předlisované otvory pro upevnění šroubem ke stěně. Také k elektroinstalačním lištám existují rohové spojovací prvky. Samostatným druhem jsou rohové lišty, určené k instalaci do přechodu mezi podlahou a stěnou v rohu místnosti. Podlahové lišty mají zaoblený kryt a jsou určeny k montáži přímo na podlahu do míst, kde se nepředpokládá intenzivní pěší provoz. Největší rozměry lišt umožňují přímou instalaci silových a datových zásuvek. Dosahují jich tzv. parapetní kanály, do kterých je možné vložit příčku, která oddělí silové kabely od ostatních. Všechny typy elektroinstalačních lišt se využívají také ke zřizování dodatečných vedení v prostorách, kde je standardní instalace pod omítkou.
- Uložení v sádrokartonových příčkách: Kabely se kladou v ohebných plastových trubkách. Protahují se otvory, které jsou už z výroby připraveny v plechových profilech nosné konstrukce. Nejčastější postup je postavení základní konstrukce z profilů, obložení sádrokartonovými deskami z jedné strany, protažení kabelů včetně vložení instalačních krabic a následná montáž desek na druhé straně příčky. Typické pro tuto technologii je vykružování otvorů pro instalační krabice s vysokou přesností. Instalační krabici drží ve stěně šroubovací příchytky. Aby se předešlo proudění vzduchu v místě krabice, jsou sádrokartonové krabice plynotěsné.
- Uložení v podhledech ze sádrokartonu nebo z minerálních desek: Ukládají se především přívody ke svítidlům.
- Uložení ve zdvojených podlahách: Mohou být zabudovány podlahové krabice. To jsou konstrukce pevně uchycené v podlahových deskách. Kabely jsou do podlahových krabic přivedeny v ohebných plastových trubkách nebo plechových zakrytovaných žlabech. V podlahových krabicích jsou normalizované otvory, do kterých je možné vkládat silové, datové i sdělovací zásuvky, případně přizpůsobené instalační přístroje, jako jsou proudové chrániče, jističe nebo nadproudové ochrany. Tento způsob ukládání se užívá v prostorách bez pevných příček (ve výstavních sálech, autosalónech, nebo konferenčních místnostech). Pokud se nepoužívají, jsou podlahové krabice uzavřeny víkem, které je v rovině s okolní podlahou. Podle okolní podlahy jsou víka přizpůsobena pro vlepení podlahové krytiny, vložení dlažby nebo jsou vodotěsná do prostor, kde se předpokládá mokrá údržba. Pro vyvedení menšího počtu kabelů může být ve víku podlahové krabice okénko s pryžovým těsněním, díky kterému se dá víko uzavřít a z podlahy tak vedou jen kabely.
- Zabetonované krabice: Svébytnou odrůdou podlahových krabic jsou krabice zabetonované do vrchní vrstvy lité podlahy. Před nalitím poslední vrstvy betonu musí být osazeny trubky pro kabel i základové krabice. Po vytvrdnutí betonu se teprve do trubek zatáhnou kabely, vloží se podlahové krabice a instalace se propojí.
- Přípojnicový rozvod: Systém elektrického vedení zhotoveného z měděných nekruhových profilů (často obdélníkového průřezu) bez izolace, uchycených do pomocné konstrukce. Využívá se přednostně pro třífázové rozvody na velké proudy ve výrobních areálech. Rozvod je upevněn pod stropem haly. Společným plastovým krytem je namísto jednotlivých vodičů izolována až celá sestava vodičů. Přívody k jednotlivým odběrným místům (strojům) představuje kabel, který v odbočné skříňce vychází z přípojnicového rozvodu. V místě rozbočení je plastový kryt přerušen a vložena odbočná skříňka, která může být vybavena pojistkami, vypínačem, případně jinými přístroji. Výhodou je možnost instalace přípojnicového rozvodu při stavbě budovy a zřizování odboček až dodatečně při definitivním umístění strojů.
Význam plných žlabů pro ukládání datových a NN kabelů
Pro uložení vedení nízkého napětí a datového vedení se doporučuje použití plných kovových žlabů. Je to z jednoho prostého důvodu. Každý proud protékající vytváří elektromagnetické pole. A plný kovový žlab umožní odvedení těchto elektromagnetických polí dovnitř do žlabu. Zvlášť pokud se použijí napájecí kabely a datové kabely v oddělených koutech kabelového žlabu. Výhodou drátěných žlabů je snadné odbočování a lepší chlazení. Ohyby žlabů lze snadno vytvarovat přímo při montáži. Nevýhodou drátěných žlabů je časté znečištění kabelů prachem a nemožnost elektromagnetického stínění datových a sdělovacích kabelů. Plechové žlaby vyžadují pro změnu směru další prvky (rohy, T-kusy) a odbočení kabelů na trase je obtížné.
Doporučení pro výběr a instalaci kabelů
- Označení a certifikace: Není-li produkt správně a kompletně označen (název výrobku a výrobce na etiketě i na kabelu vlastním), buďte při nákupu velmi opatrní. Výrobce má povinnost kabely a vodiče značit výrobcem, označením výrobku a případně číslem normy. Zajímejte se také rovněž o schválení výrobku třetí stranou. Značka AVK znamená, že jsou výrobky průběžně kontrolovány a je zde nízká pravděpodobnost, že koupíte nekvalitní výrobek. Poskytovatel značky AVK se snaží garantovat kvalitu výrobků. Kontrolu provádějte před instalací výrobků. Pro Váš větší klid proto doporučujeme sledovat značku AVK / vyžadovat certifikát AVK.
- Legislativní požadavky: Povinnost výrobců je dodržovat legislativní požadavky, které omezují používání těžkých kovů (ROHS) u kabelů a vodičů do 1 kV a chemických látek definovaných v REACH (registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek). Kabel musí splňovat ROHS, ale může obsahovat podezřelé látky definované na SVHC (látky velmi vysokého znepokojení) seznamu v rámci REACH.
- Kvalita a parametry: Zásadní vliv na cenu kabelu má vedle ceny kovu na burze i množství a druh použitých materiálů a jejich kvalita. V případě reklamace je nutno prokázat, že výrobek nesplňuje předepsané hodnoty činného odporu. Pokud neexistuje ČSN nebo STN norma, kabely stejného názvu (např. CYKY) od různých výrobců mají odlišné parametry (např. tloušťky). Menší tloušťka izolace/pláště = vyšší riziko poškození kabelu. Kabely s poddimenzovanými tloušťkami mohou představovat pro uživatele značná rizika (zdravotní i na majetku). Zákazník bohužel nemá možnost zjistit kvalitu některých parametrů kabelů (např. schopnost kabelu nešířit oheň).
Bezhalogenové kabely (LSHF)
Často se můžeme setkat s tvrzením, že bezhalogenový kabel (LSHF) je kabel nehořlavý. Toto ale není pravda. Bezhalogenový kabel je kabel hořlavý, který při hoření nevyvíjí korozivní plyny (kovové konstrukce při požáru nezkorodují) a rovněž musí splňovat požadavky na hustotu kouře (je nižší riziko, že dojde při požáru k udušení postižených osob). Rovněž není automaticky pravidlem, že oranžový kabel je kabel bezhalogenový.
tags: #zlab #pro #ulozeni #kabelu #nn #informace