Živé ploty zdobí naše zahrady a tvoří přirozené „oplocení“ pozemku snad od nepaměti. Živý plot - oblíbené téma v zahrádkářských kruzích, ať už jste profesionál, nebo vášnivý rekreační zahrádkář!
Výsadba tisu
Výsadba živého plotu je možná pouze v období vegetačního klidu - čili na jaře nebo na podzim. Jakou půdu máte na zahradě? Umístění živého plotu závisí na tom, k jakému účelu ho chcete pěstovat. Živý plot můžete vysazovat do jedné nebo dvou řad.
Po návratu domů sazenice živého plotu ihned vybalte a namočte je na 24 hodin do vody, aby kořeny mohly dobře nasáknout vodu. Předem namočené sazenice následně vysazujte do předem připravených jamek - vložte sazenici, jemně ji vytáhnete směrem nahoru a zasypete zeminou. Půdu dobře utlačte, aby rostlina stála pěkně rovně.
Řez a tvarování
Možná budete překvapeni, když se dozvíte, kdy je vhodné poprvé zastřihnout živý plot! Ve skutečnosti je důležité provést první řez ihned po výsadbě živého plotu - listnaté dřeviny zkraťte o třetinu až polovinu jejich původní délky.
Díky pravidelnému stříhání si živý plot zachová svůj pěkný tvar a navíc je podporován zdravý růst hustých, zelených výhonků. První řez je vhodné provést cca v únoru / březnu, kdy končí poslední mrazivé dny. Pokud si do živého plotu vyberete rostliny, které kvetou na jaře, určitě je nestříhejte v únoru / březnu.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Na konci června proveďte první tvarovací řez - zarovnejte nerovnosti a ponechte asi třetinu jednoletých výhonků. Pro opětovnou podporu růstu a estetickou úpravu proveďte další řez v období pozdního léta, tedy v srpnu až září. Pro správné tvarování živého plotu vám poslouží natažený provázek, abyste měli horní část živého plotu zastřiženou vodorovně.
Péče o živý plot
Kromě pravidelné zálivky a sezónního stříhání je důležité pečovat o zdravotní stav živého plotu pravidelnou kontrolou výskytu chorob, škůdců a případným postřikem. Pro zachování vitality vašeho živého plotu vysazujte na vybrané místo pouze ty rostliny, které se na něj opravdu hodí - například stínomilné rostliny vysazujte do polostínu, nikoli na slunné stanoviště. Živý plot je třeba pravidelně přihnojovat vhodným hnojivem - výběr produktu závisí na použitém druhu dřeviny.
Nejčastější choroby a škůdci
- Padlí: vytváří na listech a větvičkách bílý a později hnědý povlak, šíří se v suchém a teplém počasí. Napadené části co nejdříve odstraňte a bezpečně zlikvidujte, zachovávejte i dostatečnou čistotu v okolí živého plotu.
- Skvrnitost listů: projevuje se hnědými, žlutými a červenými skvrnami na listech. Při silném napadení se skvrny slijí a listy opadávají. Choroba se může vyskytnout za každého počasí. Spory jsou velmi odolné a přenášejí se vodou i vzduchem.
- Mšice: malý zelený, černý nebo hnědý hmyz, který zanechává lepkavou stopu. Listy jsou zkroucené a zvlněné. Lepkavá tekutina láká mravence a zvyšuje výskyt plísňových chorob.
- Vlnatka: drobný hmyz (max. 0,8 mm), který se živí buněčnou šťávou z listů - listy zbělají a občas na nich můžete najít pavučinu. Vlnatka je aktivní zejména v období sucha - chraňte svůj živý plot pravidelnou zálivkou a dostatečným množstvím hnojiva.
- Nosatec: brouk o velikosti až 1 cm s dlouhým „nosem“, který okusuje listy, výhony, ale i pupeny živého plotu. Jeho larvy se živí kořeny, čímž mohou rostlinu zahubit.
Výběr dřevin pro živý plot
Výběr těch správných dřevin nemusí být věda - s naším návodem to hravě zvládnete i vy. Na živý plot lze použít nespočet různých druhů dřevin. Pojďme se podívat na ty nejoblíbenější!
Tis (Taxus)
Tis (Taxus) je stálezelený jehličnan, který je oblíbený v zahradách pro svůj elegantní vzhled a dlouhou životnost. Tisy (Taxus) jsou prastaré stromy či keře, které se na Zemi vyskytovaly již v druhohorách. Některé druhy se mohou dorůstat výšky až dvaceti metrů a odhaduje se, že nejstarší známé exempláře dosahují věku až 300 let. Jeho pěstování není příliš náročné.
Tisy snesou prakticky jakékoliv světelné podmínky. Velmi dobře se jim daří na slunci, díky kterému jsou jejich plody zdobící větve ještě červenější. Prospívají však i v plném stínu. Zakoupené keříky vysazujeme buďto na jaře, když odejdou poslední mrazíky, nebo naopak na podzim před tím, než teploměr klesne pod nulu. Kontejnerované dřeviny vysazujeme během celého roku kromě zimy.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
Sázíme-li tis jako samostatně stojící s vidinou košatého keře, je třeba mu poskytnout dostatek prostoru. Pokud máte v plánu rostlinu tvarovat nebo pěstovat jako bonsaj, bude se skvěle hodit i do skalky či mezi záhony. Mladé rostliny musíme po výsadbě pravidelně zalévat, aby dobře zakořenily. Poté už se o sebe strom postará v tomto ohledu víceméně sám. Hnojení není třeba, pokud však chcete stromku přilepšit, použijte k tomu například kompost, který rozprostřete kolem kmene. Co se týče zimy, tisy ji v našich podmínkách zvládají dobře a nevyžadují žádné speciální úkony před prvními mrazy.
Tis červený je dnes velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, která zdobí parky, města i zahrady. známý také jako tis obecný (Taxus baccata) se běžně vyskytuje ve smíšených lesích Evropy i Asie. Dnes se však jedná o ohroženou a chráněnou rostlinu, která je ve volné přírodě spíše vzácností. Do zahrady si pěstitelé mohou vsadit celou řadu různých odrůd.
Tisy velmi dobře snáší radikální řez. Díky tomu je lze prakticky neomezeně tvarovat. Základní řez provádíme jednou ročně, nejlépe koncem června. V tomto období odstraníme všechny větve a výhony, které narušují kompaktní tvar rostliny. Dalším nesporným plusem živého plotu z tisu je, že zůstane zelený po celou zimu, a navíc jeho větve ozdobí také sytě červené bobule. Z této prastaré rostliny můžeme vytvořit také husté živé ploty. Výhodou je, že tisy rostou poměrně pomalu, proto odpadá neustálé stříhání během roku.
Tisy také velmi dobře snášejí znečištění, hodí se tedy k oddělení pozemku od rušné silnice nebo do blízkosti průmyslových zón. Při pěstování tisu v zahradě bychom měli mít na vědomí, že se jedná o prudce jedovatou rostlinu. Tisy obsahují celou řadu toxických látek, ať už se jedná o alkaloidy, nitrily či steroidy. Nutno však podotknout, že deriváty z některých těchto látek se využívají v moderní medicíně k léčbě rakoviny vaječníků a plic. Tis je také velmi silný alergen, tedy konkrétně samčí rostliny.
V jarním měsících květy produkují velké množství pylu, přičemž pylová zrna jsou natolik drobná, že hravě pronikají i sítěmi proti pylu a mohou tak přitížit alergikům. Na pozoru by se měli mít také majitelé domácích a hospodářských zvířat. Zejména koně a skot může po požití čekat silná reakce či dokonce smrt. Při chovu koz ale nejsou obavy nutné, tato zvířata snášejí jedy obsažené v rostlině velmi dobře. Je velmi překvapivým faktem, že ačkoliv je celá rostlina silně toxická, sytě červené dužnaté obaly semen jsou víceméně jedlé, dokonce chutnají sladce.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
Při pozření bobule tisu tedy člověku nic nehrozí, ovšem důležité je tvrdé semeno uvnitř dužiny nerozkousnout a vyplivnout. Obecně je však v semenech méně toxinů než v jiných částech rostliny. I přesto se nedoporučuje výsadba tisů lidem, kteří mají malé děti, u nichž je riziko ochutnání bobulí připomínajících drobné ovoce velké. TIP: Pokud je váš pozemek postrádá sluneční paprsky a vy stále hledáte vhodný druh rostliny pro výsadbu bohatého živého plotu, tis patří mezi nejoblíbenější jehličnany do stínu.
Druhy tisu
- Taxus baccata (Tis červený) - Nejrozšířenější druh tisu, který dorůstá do výšky 10 až 20 metrů.
- Taxus cuspidata (Tis japonský) - Tento druh má širší jehličí a dorůstá do výšky 5 až 10 metrů.
- Taxus × media (Tis prostřední) - Tento hybrid vznikl křížením tisu červeného a japonského.
- Taxus baccata 'Fastigiata' - Kultivar s úzkým sloupovitým tvarem, který dorůstá do výšky kolem 8 až 10 metrů.
Tipy pro pěstování tisu
- Všechny části tisu jsou jedovaté, s výjimkou červených bobulí, které obklopují semeno.
- Polostinná až slunná místa: Tisy jsou velmi přizpůsobivé a dokáží růst na polostinných, slunných i stinných místech.
- Dobře propustná půda: Tisy preferují půdu s dobrou drenáží, která je mírně kyselá až neutrální.
- Pravidelná zálivka po výsadbě: Po výsadbě je důležité pravidelné zalévání, zejména během prvního roku, dokud se tis dobře nezakoření.
- Hnojení na jaře: Na začátku jara přidejte hnojivo s vyšším obsahem dusíku, které podpoří nový růst a svěží barvu listí.
- Jarní řez: Tisy jsou velmi přizpůsobivé na stříhání, takže je můžete tvarovat podle potřeby. Řez provádějte na jaře nebo začátkem léta, abyste podpořili hustý růst a udrželi požadovaný tvar.
- Odolnost vůči mrazům: Tisy jsou velmi odolné vůči chladu a mrazům, což z nich činí vynikající rostliny pro zahrady i v chladnějších oblastech.
Zajímavosti o tisu
- Tis patří mezi pomalu rostoucí stromy.
- Menší druhy a kultivary tisu lze pěstovat v květináči.
- Po zakořenění jsou tisy odolné vůči suchu a nepotřebují častou zálivku.
- Nejlepší čas na výsadbu tisu je na jaře nebo na podzim, kdy jsou podmínky mírné a půda je vlhká.
- Tisy jsou poměrně odolné vůči škůdcům, ale mohou být napadeny mšicemi nebo sviluškami.
Tis je nádherný a odolný strom, který dodá vaší zahradě eleganci a strukturu. S těmito tipy na pěstování si můžete být jisti, že váš tis bude zdravý a krásný po mnoho let.
tags: #živý #plot #z #tisu #pěstování