Živé ploty patří k nejoblíbenějším prvkům zahradní architektury, protože nejen že chrání soukromí, ale také tlumí hluk, zachycují prach a vytvářejí příjemné mikroklima. Správně zvolený živý plot může sloužit jako přirozená clona i dekorativní prvek zahrady. Ať už se rozhodnete pro stálezelené keře, kvetoucí druhy nebo listnaté dřeviny, klíčem k úspěchu je pečlivý výběr s ohledem na podmínky stanoviště a pravidelná péče.
Jak správně vybrat živý plot?
Při výběru vhodného keře pro živý plot je klíčové zohlednit typ půdy, do které ho chcete zasadit. Různé rostliny mají odlišné nároky na vlhkost a živiny. Živé ploty se dělí do čtyř skupin: opadavé, stálezelené, kvetoucí a jehličnaté. Každá skupina má jiné vlastnosti i nároky na péči. Zatímco některé druhy vyžadují časté tvarování, jiné rostou volně a téměř bez zásahu. Při výběru je proto důležité zohlednit nejen podmínky pozemku, ale i vlastní časové možnosti a očekávání.
Opadavé živé ploty
Rychlý růst a neprůhlednost od jara do podzimu předurčují opadavé živé ploty k tomu, že se stanou hlavní dominantou vašeho pozemku. Nejvyužívanější rostlinou, a tím pádem i skvělým kandidátem na opadavý živý plot, je keř zvaný Ptačí zob. Není potřeba se mu tolik věnovat, stačí občas zastřihnout a o zbytek se postará sám.
Celoročně zelené živé ploty
Z názvu je jasné, že tyto keře budou celoročně zelené. Zároveň jsou dobrými pohlcovači hluku. Nejznámějšími keři ze stálozelených plotů jsou určitě túje.
Kvetoucí živé ploty
Kvetoucí živé ploty jsou skvělou volbou pro ty, kdo chtějí do zahrady přidat barvy a sezónní proměnlivost. Hlohyně (Pyracantha) patří mezi oblíbené druhy - zaujme hustým růstem, bílými květy na jaře a barevnými plody na podzim. Hlohyně je navíc nenáročná na péči a dobře snáší mráz i sucho, což z ní dělá vhodnou volbu i pro méně zkušené pěstitele.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Neopadavé živé ploty
Neopadavé živé ploty představují praktické a nenáročné řešení pro ty, kteří chtějí mít zeleň na zahradě po celý rok. Díky tomu, že si udrží listy i v zimě, poskytují celoroční soukromí a estetickou funkci. Jsou to v podstatě soběstačné rostliny, které nevyžadují častou péči - postačí jim občasná zálivka a mírné zastřižení. Ideální jsou například zimostráz, bobkovišeň nebo cesmína, které se dobře tvarují a zároveň si udržují kompaktní vzhled.
Péče o živé ploty z jehličnanů
Jehličnany patří k zahradním rostlinám s nejlehčí péčí. Předpokladem pro jejich zdárný růst je dobrá humózní půda bez trvalého zamokření. Mezi kvalitní výbavu každého zahradníka patří nůžky na živý plot. Nejpopulárnější jsou určitě nůžky elektrické, které jsou už nyní lehké a dobře se s nimi manipuluje. Pro milovníky precizních střihů jsou vhodné ruční nůžky, se kterými budou keříky na milimetry přesné.
Kdy stříhat živý plot?
Živé ploty se stříhají na jaře. Každoroční stříhání zaručí jejich hustotu a rozvětvení. Pokud máte o tvaru jasnou představu, je potřeba keř zastřihávat tak dlouho, dokud nedosáhnete vysněného tvaru.
Výsadba
Jehličnany se dodávají se zemními baly, které jsou obaleny jutou a případně drátěným opletením. Je bezpodmínečně nutné toto opletení u kmene uvolnit a u juty nastřihnout uzly, aby se předešlo pozdějšímu zarůstání. Nádoby z umělé hmoty, hliněné květináče nebo kontejnery, které nepropouštějí vodu, se musí odstranit. Pro rychlejší zakořenění rostlin je potřeba předem dobře nakypřená půda a sázecí jamky o velikosti minimálně dvojnásobku průměru kořenového balu. Rostlinu s balem postavíme do jamky a tu zpola zaplníme zeminou. Nyní ji několikrát opakovaně prolijeme vodou (zbahníme) a to jak při jarní, tak i podzimní výsadbě. Pak sázecí jamku zahrneme a zeminu okolo dobře přišlápneme. Kořenový bal by měl být tak hluboko, aby byl nahoře zakryt několika cm zeminy. Pak ze zeminy okolo sázecí jamky vytvoříme zálivkovou mísu, aby se voda při zalévání a při dešti mohla zadržovat v oblasti kořenů.
Větší rostliny, které svou nadzemní plochou tvoří oporu větru, se musí dobře zakotvit, aby se předešlo jejich neustálému pohybu sem a tam, který zabraňuje a znesnadňuje jejich zakořenění. Jestliže se vysazuje za extrémního horka a sucha nebo se vysazují velké exempláře, je nezbytně nutné rostliny zastínit před sluncem plachtou. V suchých oblastech před příchodem zimy všechny jehličnany dobře prolijte vodou. Pokrytím sázecích ploch mulčovací kůrou zabráníme vysoušení. V suchých dnech by se měly také postříkat nadzemní části rostlin.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
Doba výsadby: Březen až květen a od poloviny září až do zámrazu, rostliny v nádobách celoročně.
Hnojení
Jehličnany mají nepatrnou, málo kolísající, ale stálou potřebu živin. Pro dobrý vývoj rostlin je nejlepší zárukou dobrá humózní půda. Dlouhodobě se dobře osvědčila hnojiva s podílem pomalu rozpustných živin a speciální organická hnojiva pro jehličnany. Přidáním vlhké rašeliny, kompostu apod. se půda vylepší a vytvoří se příznivé předpoklady pro rychlou tvorbu vlásečnicových kořenů a tím i pro velmi rychlou adaptaci rostlin na nové stanoviště.
Ochrana rostlin
Při péči o jehličnany je důležité věnovat pozornost ochraně proti škůdcům a chorobám. Níže jsou uvedeny nejčastější problémy a způsoby ochrany:
- Mšice smrková: Saje na spodní straně jehlic, které následně žloutnou, později hnědnou a opadávají. Při silném výskytu napadá také mladé výhony. Ochrana: postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Mšice vlnatky: Jsou patrné jako bílé tečky na jehlicích a na kůře, nejčastěji však jako celé kolonie sající na mladých výhonech borovic, douglasek, modřínů a smrků. Často jako následek dočasného sucha. Ochrana: postřik prostředky proti savému hmyzu.
- Korovnice: Dalším možným projevem napadení mšicemi vlnatkami u smrku jsou ananasu podobné hálky (nádorky) vyvolané sáním kolonií korovnic. Ochrana: při zjevném napadení nejlépe pomáhá odříznutí a spálení napadených výhonů. Při nebezpečí napadení z předešlého roku, je potřeba s chemickou ochranou začít ještě před vyrašením, pokud možno už v březnu.
- Obaleč borový: Napadení se projevuje zhnědnutím a usycháním vrcholků výhonů. Po odlomení jsou patrné duté požerkové chodbičky hnědavých larev. Ochrana: optimální dobou pro chemickou ochranu je konec dubna až začátek května. Při napadení v předešlém roce je potřeba provést preventivní postřik.
Řez
V principu se nechají řezat všechny jehličnany. U některých je možný pouze lehký tvarovací řez, u jiných silnější seříznutí až na staré dřevo. Lehce se seřezávají: jedle, cedry, cypříšky (s výjimkou druhů vhodných pro živé ploty), smrky (zvláště zakrslé), borovice, jedlovce a jalovce. Je-li řez veden pod mladým výhonem, zůstanou místa řezu zakryta. Silnější řez snesou: tisy, metasekvoje, modříny a tisovce. Tyto druhy mají schopnost znovu vyrašit ze staršího dřeva, ale jen při jednom všestranném seříznutí.
Zavlažování
Dlouhé sucho je nepřítelem všech neopadavých jehličnanů. Jemně rozvětvené vlásečnicové kořeny mnohých druhů jehličnanů (např. jedlí, cypříšků, tisů a jedlovců) nevyvíjejí silný růst do hloubky ani šířky, a proto jsou odkázány na vlhkost v bezprostřední blízkosti rostliny. Proto se musí při dlouhodobém suchu zalévat. Jehličnany v truhlících na balkonech nebo terasách se musí zalévat i během zimy ve dnech s mírnějším počasím.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
Zimní ochrana
Větve poléhavě rostoucích druhů (čínské jalovce, nižší druhy tisů) se mohou pod tíhou vlhké sněhové pokrývky zlomit. U sloupovitě rostoucích druhů (některé jalovce a tisy) může ze stejných příčin dojít k rozvrácení větví. Ochrana: opatrné oklepávání sněhu z větví pomocí hole, pro větší šetrnost ovinuté látkou (tedy ne setřásání). Prevence: svázání větví sloupovitých jalovců a tisů dohromady drátem potaženým bužírkou.
Nebojte se experimentovat a vytvořit si živý plot, který bude plně odpovídat vašim představám a podmínkám vaší zahrady.
tags: #živý #plot #z #jehličnanů #druhy