Při stavbě základových konstrukcí a podezdívek nabývá na popularitě koncept ztraceného bednění, jehož využití se rozšiřuje díky mnoha přednostem, jako jsou ekonomická efektivita a rychlost výstavby. Ztracené bednění je stavební technologie, kde forma určená pro lití betonu zůstává po jeho vytvrdnutí trvale součástí konstrukce - doslova se v ní ‚‚ztratí’’. Na rozdíl od klasického bednění, které je nutné po zatuhnutí betonu demontovat, ztracené bednění plní funkci jak formy, tak i strukturálního prvku hotové stavby.
Nejčastěji se využívá ztracené bednění z betonu. Ztracenému bednění se též říká šalovací tvárnice. Obojí je název pro duté tvarovky, tedy tvárnice mající uvnitř dutinu, která se zalévá betonem. V praxi se ztracené bednění využívá především pro stavbu základových pasů rodinných domů, základových patek pro založení dřevostavby nad terénem, či stavbu terasy, pergoly a zahradního domku. Dále nachází své využití i při stavbě zídek, plotů, podzemních stěn a dalších stavebních konstrukcí.
Výhoda je jasná: místo pracného stavění a rozebírání šalování jen poskládáte tvárnice na sebe, vložíte výztuž a vylijete betonem. Tvárnice ve zdivu zůstanou a tvoří pohledový nebo zakrytý sokl. Systém je rychlý, přesný a vhodný i tam, kde si nechcete draze platit kompletní zednickou firmu. Ztracené bednění je neodmyslitelný stavební materiál při stavbě základů, zídek, plotů, patek apod. Jeho použití usnadňuje a urychluje práci.
Typy a rozměry ztraceného bednění
Ztracené bednění se vyrábí v různých šířích, nejčastější jsou 20-30-40 cm, ale lze koupit slabší a silnější. Délka je u většiny výrobců shodná - 50 cm. Výška se však liší, pohybuje se od 20 cm do 25 cm. Na toto pozor při nákupu, respektive při počítání materiálu.
Ztracené bednění 30 je ideální pro náročnější projekty, kde se klade důraz na vysokou pevnost a stabilitu. Umožňuje použití většího množství výztuže a betonu, takže je vhodné pro základy velkých staveb, například vícepodlažních budov nebo průmyslových hal. Díky své šířce je skvělým řešením pro opěrné zdi v horských oblastech nebo při stavbě teras na prudkých svazích. Na obvod domu se většinou používají bednící tvárnice větší šířky, než na vnitřní nosné zdivo.
Čtěte také: Použití asfaltového pásu pod zdivo
Nejčastěji se setkáte se ztraceným bedněním dvou tvarů. Nicméně ztracené bednění je vhodné svým tvarem na konstrukci základových desek, kde uvítáme možnost přirozeného odvětrání mezerou mezi jednotlivými tvárnicemi. Naopak ztracené bednění z obrázku vpravo je vhodnější pro celistvé a vodotěsné konstrukce, tedy například opěrné zdi a jímky.
Vlastnosti ztraceného bednění 30 cm
- Výška: 250 mm
- Délka: 500 mm
- Šířka: 300 mm
- Provedení: Dutá tvárnice
- Materiál: Vibrolisovaný beton
- Vlastnosti: Vysoká užitná hodnota, neobyčejná odolnost, maximální pevnost, minimální nasákavost. Boky tvárnic jsou navrženy se zámkem, což usnadňuje jejich správnou montáž.
Příprava před stavbou základů
Pro základ ze ztraceného bednění budete typicky potřebovat:
- Ztracené bednění v potřebném rozměru (např. 30 cm).
- Beton - ideálně z betonárny (např. C 20/25 nebo C 25/30, podle projektu).
- Roxory (žebírková ocel) - svislé i vodorovné pruty.
- Případně kari sítě pro návaznost na základovou desku.
- Geotextilii pod štěrkový podsyp (oddělení od zeminy).
- Štěrk na podsyp a zhutnění.
- Hydroizolaci (asfaltové pásy, tekutá lepenka) pro oddělení zdiva od vlhkosti.
- Vázací drát, distanční podložky, pásmo, provázek, vodováhu, nivelační přístroj nebo laser nebo hadicovou vodováhu alias šlaufku.
Kalkulace materiálu
Pro nákup tvárnic potřebujete vědět:
- celkovou délku zdiva (např. obvod základů nebo délku plotu),
- výšku zdiva v metrech (kolik řad tvárnic nad sebou).
Příklad: Stavíte základový sokl vysoký 75 cm, používáte tvárnice výšky 25 cm. Budete mít 3 řady tvárnic nad sebou.
Kromě tvárnic je klíčové spočítat podle výkresu projektu, kolik armovacího železa - betonářské žebírkové oceli, neboli roxorů - bude potřeba. Ty jsou opět přesně specifikovány v projektové dokumentaci.
Čtěte také: Betonové obvodové zdivo
Do jednoho bednění se vejde přibližně 20 litrů betonu (u slabších méně). V celkovém součtu půjde o desítky kubíků betonu. Pro orientační kalkulaci: základový pás výšky 1 metr a šířky 300 mm spotřebuje na běžný metr 4 tvárnice a 150-180 litrů betonu.
Orientační ceny ztraceného bednění (šířka 300 mm):
| Položka | Cena za kus (Kč) | Cena za m² (Kč) |
|---|---|---|
| Ztracené bednění 300x500x250mm | 25 - 50 | 200 - 400 |
Postup stavby základů krok za krokem
1. Výkop a příprava podkladu
- Vytyčte si stavbu - sprejem, kolíky (například z latí nebo roxorů) a provázky si označte polohu základů.
- Vykopejte rýhu do nezámrzné hloubky (obvykle 90 cm, podle lokality a projektu).
- Na dno rýhy nasypejte vrstvu štěrku (např. frakce 16/32), zpravidla 5-10 cm.
- Štěrk zhutněte vibrační deskou, aby nedocházelo k sedání základů.
- Na dně výkopu je nejprve potřeba zhotovit základ pod ztracené bednění - podkladní beton tl. 40-100 mm. U větších a více zatížených konstrukcí se často zhotovuje spodní základový pas z betonu, na který se tvárnice teprve ukládají - vždy záleží na projektu. Typ a třída použitého betonu do ztraceného bednění musí být zvolena s ohledem na projekt. Pro betonování základů se standardně využívá beton třídy C16/20.
- Základové pásy se vybetonují z betonu třídy min. C16/20. Už při betonáži dbejte na to, abyste pásy srovnali do vodorovné roviny.
2. Uložení první řady tvárnic
- Základové pásy je nejdříve třeba vykopat a začistit. Pokud se povedlo vylít základové pásy v rovině, je možné postavit ztracené bednění na pásy na sucho. Pokud je základový pás nerovný, je třeba začít od nejvyššího naměřeného místa a bednění usadit do zavadlého betonu. To nám pomůže srovnat lépe usazené bednění do roviny. První řada tvarovek se ukládá na cementovou maltu do vodorovné roviny.
- Začněte v rohu a položte první tvárnici na připravený podklad. Pokud jsou na stavbě hotové tzv. lavičky, jsou rohy domů jasné. Pokud ne, bude třeba přizvat na pomoc geodeta, který rohy na základové pásy vyznačí.
- První řadu si pečlivě vyrovnejte do roviny a do pravých úhlů - pomůže vám vodováha a špagát.
- Rohy je vhodné provázat tak, aby tvárnice do sebe „běžely na vazbu“ (podobně jako zdivo z cihel).
- Jen tam, kde je potřeba, tvárnice dořežte úhlovou bruskou s kotoučem na beton.
- První řada je klíčová - pokud bude rovná a přesná, budou dobře sedět i všechny další.
3. Vyztužení - roxory a případně kari sítě
Výztuž zajišťuje, že bude základ odolný vůči zatížení i praskání. Po usazení a vyrovnání do roviny se tvárnice zalijí betonem. Když je celá první řada bednění usazena po celém obvodu, je třeba položit na bednící tvárnice betonovou výztuž. Obvyklý princip:
- Svislé roxory - vkládají se v rozích a po určitém rozestupu (např. co 50-100 cm, podle projektu). Tyto pruty je nutné kotvit do již vylitého základového pasu např. pomocí chemické malty, případně je zapíchnout do čerstvě zalitého pasu.
- Vodorovné roxory - vedené v drážkách v tvárnicích, svázané svislou výztuží. V rozích také bude potřeba roxory ohnout do požadovaného úhlu a přivázat vazačem úvazků k sobě. Vazačem také připevníme roxory k sobě všude tam, kde se na sebe napojují.
Konkrétní rozmístění výztuže vždy přizpůsobte statickému řešení stavby - u rodinných domů a větších objektů by měl návrh zpracovat projektant nebo statik. Standardní průměr vodorovné žebříkové výztuže je 10 mm třídy B500B. Svislé vyztužení se provádí shodnými pruty betonářské výztuže ve vzdálenosti 250 až 500 mm u vnějšího a vnitřního okraje bednících tvarovek.
4. Skládání dalších řad tvárnic
- Na první řadu pokládejte další tvárnice tak, aby spáry byly posunuté (vazba zdiva). Další řady se skládají na sucho.
- Průběžně vkládejte vodorovnou výztuž a prostrkujte svislé roxory mezi řadami. Každá řada musí být po dokončení opatřena betonářskou výztuží, stejně jako u první řady. Tam se buď vynechá potřebná šířka, nebo se na toto místo udělá prostup.
- Kontrolujte vodorovnost a svislost zdiva (vodováha, laser).
- Na sebe lze naskládat až pět řad ztraceného bednění. To je maximum doporučené výrobcem pro zalití betonem. Výrobce se samozřejmě jistí a doporučuje polovinu toho, co bednění ve skutečnosti vydrží. Nicméně nedoporučuji vylévat betonem více než sedm řad.
5. Betonáž ztraceného bednění
Pro vyplnění tvárnic můžete použít:
Čtěte také: Obvodové zdivo z cihel
- Čerstvý beton z betonárny - ideální řešení pro větší objemy (přesná receptura, stálá kvalita). Nejlepším a ne o moc dražším řešením je objednání mixu přímo z betonárny. Nejlépe, když se objedná mix s pumpou, která beton přes dlouhou trubku dopraví přímo tam, kde je třeba.
- Beton míchaný na stavbě - vhodné spíše pro drobné opravy a menší objemy.
Při betonáži platí několik zásad:
- Beton lijte postupně - například po dvou až třech řadách. Standardně doporučujeme betonovat maximálně 3 řady najednou. Maximální výška betonáže bez boční podpěrné konstrukce je 1,0 m, tedy 4 řady tvárnic. Další betonáž je následně možno provést za dalších 24 hodin.
- Směs je potřeba lehce zhutnit (tyčí, roxorem, případně ponorným vibrátorem). Nalitý beton v bednění hutníme hráběmi nebo lépe ponorným vibrátorem. Dbejte na to, aby beton řádně tvárnice vyplnil a nevznikala prázdná místa, která by mohla negativně stavbu ovlivnit.
- Dávejte pozor, aby se tvárnice pod tlakem nepraskly - pomůže správná konzistence betonu a postupné zalévání.
- Horní hranu betonu srovnejte do roviny - na ni se bude napojovat další konstrukce (hydroizolace, zdivo, deska). Betonovat se však musí po částech. U rohových tvarovek pozor na to, aby nám někam tlakem betonu neuplavaly. Poslední řadu nebetonujeme až po vrch, ale o pár centimetrů méně. Při betonáži podkladní betonové desky tak dojde k lepšímu spojení a vytvoří se zámek mezi bedněním a podkladní deskou.
- Při betonáži a zrání betonu nesmí být teplota nižší než 5 °C a tvarovky se musí před betonáží pokropit vodou, na dně ale nesmí zůstat stát voda. Po vybetonování je konstrukci třeba chránit před intenzivním deštěm i před rychlým vysycháním.
6. Napojení na základovou desku nebo zdivo
Po vyzrání betonu v tvárnicích následuje další krok - obvykle:
- provedení vodorovné hydroizolace (asfaltový pás, tekutá lepenka),
- vyvázání kari sítí a vybetonování základové desky,
- nebo zdění zdiva na sokl ze ztraceného bednění.
U vyšších soklů nebo opěrných zdí se bednění často betonuje na více etap - nevylévá se celá výška najednou, ale postupně po několika řadách, aby se tvárnice pod tlakem čerstvého betonu nepraskly.
Nejčastější chyby při práci se ztraceným bedněním
- Špatně vyrovnaná první řada - vše „se veze“. Věnujte první řadě maximum času.
- Nedostatečně zhutněný podsyp - dochází k sedání a vzniku trhlin v základu.
- Chybějící nebo poddimenzovaná výztuž - zhoršení únosnosti, riziko praskání konstrukce.
- Příliš tekutý beton při lití vysokých zdí - tvárnice se mohou prasknout.
- Neřešená hydroizolace - vlhkost postupně znehodnotí zdivo nad soklem.
- Nesprávné armování - Např. zapomenutá vodorovná výztuž v rozích může způsobit praskliny. Důsledně dodržujte projektovou dokumentaci.
- Příliš horké a vyhřáté betonové tvárnice - To způsobí nežádoucí jev, kdy se urychlí zrání betonu a neproběhnou zde důležité chemické procesy tak, jak mají.
tags: #postup #stavby #základů #z #bednících #tvárnic