Při plánování rekonstrukce nebo výstavby nového domu je důležité věnovat pozornost jak zateplení fasády, tak i úpravě okolního terénu, například pokládce zámkové dlažby. Tyto dvě oblasti se často prolínají a jejich správné provedení je klíčové pro dlouhodobou funkčnost a estetiku celého objektu. Svůj záměr nejprve konzultujte s projektantem. Některé plochy vyžadují individuální přístup. Jakékoli následné opravy jsou komplikované a drahé. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád.
Zateplení fasády: Důkladná příprava a správné provedení
Systém zateplené fasády tvoří několik vrstev. Je to poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést zateplování fasády pořádně a správně. Důkladně připravte podkladovou plochu. Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Pro zbavení se nánosu špíny se doporučuje například omytí tlakovou vodou. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Pozor také na lepení izolantu na izolant. Chyba nastává zvláště u nerovných fasád rekonstruovaných domů. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tloušťky 1 - 10 mm).
Upevnění zakládací lišty
- Zakládací lišta z hliníku slouží k čistému a přesnému založení izolačního systému.
- Hloubku jejího profilu zvolte podle tloušťky fasádního polystyrenu nebo minerální vaty.
- Lištu připevněte k podkladu hmoždinkami.
- Kvůli dilataci ponechte mezi jednotlivými lištami mezeru 3-5 mm.
Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, takže je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují. Na následujících fotografiích můžete vidět termovizní snímky hliníkového zakládacího profilu. Vedle správného zakládacího prvku je nutné také dbát na materiálovou vhodnost izolace.
Osazení izolantu
Na zakládací lištu osaďte izolační materiál.
- Pokud používáte polystyrenové desky, naneste silnou vrstvu lepidla po obvodu desky a tenčí vrstvu na obkladovou stranu. Desku přiložte a pevně přitlačte.
- V případě, že jste zvolili minerální vatu, naneste lepící maltu na celý povrch materiálu, rozetřete zubovou stěrkou a přitlačte ke zdivu.
Desky musí být nalepeny těsně vedle sebe bez mezer a spár. Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2-3 vnitřních bodů. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. V oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde je uvažováno o progresivním kotvením hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %. Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je možno používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované v příslušném zateplovacím systému. Použití jiných výrobků je nepřípustné. Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokáží na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru, nebo jejich vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů).
Čtěte také: Pokládka zámkové dlažby
Zapracování perlinky
Izolační materiál nechte po nalepení alespoň 48 hodin odpočívat. Poté zapracujte sklo-textilní tkaninu, která celý systém zpevní. Natáhněte vrstvu stěrkovací hmoty a do ní vtiskněte armovací tkaninu. Následně celou plochu zahlaďte. Doporučuje se také aplikovat dvojitou vrstvu perlinky.
Kotvení hmoždinkami
Následně je důležité celý systém ukotvit pomocí kotvících hmoždinek. Délku hmoždinek a schéma rozmístění se může lišit podle konkrétního projektu. Prokonzultujte je tedy s projektantem. Často je nutné použít dvojnásobný počet kotev oproti standardu. V případě, že se montáž provádí na kontaktní zateplovací systém (polystyren, minerální vata atp.), je zapotřebí použít ke kotvení izolantu (polystyren, vata) dvojnásobný počet talířových hmoždinek s ocelovým trnem. Počet hmoždinek zpravidla začíná na počtu 6-8 ks na metr čtvereční. Velmi důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln je zajímavou možností i kotvení do těla desek. V případě kotvení desek z minerální vlny je nutné zkontrolovat také doporučení na velikost talířové hmoždinky. Materiály pevnostní třídy TR15 se kotví standardní hmoždinkou s talířkem o průměru 60 mm. Špatné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Prokreslování hmoždinek lze výrazně omezit i zápustnou montáží, která je možná u většiny fasádních zateplovacích materiálů. Dále je důležitá nosnost zateplované stěny a umístění objektu v terénu. Jinak se bude chovat fasáda městského domu v Praze a jinak fasáda chalupy na horách, která je navíc v otevřeném terénu s velkým prouděním vzduchu.
Montáž obkladů na zateplenou fasádu
Po dokončení instalace zateplovacího systému přichází na řadu montáž obkladů. K montáži budete potřebovat penetrační nátěr, obklady, lepidlo a impregnaci. Montáž probíhá vždy odspodu nahoru a po instalaci pěti řad doporučujeme udělat 12hodinovou technologickou přestávku, po které můžete opět pokračovat v obkládce dalších 5 řad. Obklady řežte bruskou s diamantovým kotoučem, případně pilou na kámen, která zajistí profesionální výsledek. Pokud je to možné, využijte i rohové segmenty, které vám výrazně usnadní instalaci. Pokud neplánujete “rohovky” využít, rohy si můžete připravit sami - k tomu budete potřebovat profesionální nářadí. Jednotlivé obklady překládejte v jedné třetině v případě kamenných obkladů a v polovině u obkladů cihlových.
Podklad musíme velmi důkladně připravit. Mnoho lidí tuto část ráda přeskočí a výsledek pak není podle očekávání. Víme, že už chcete mít obklad na místě a těšit se z něj, ale právě proto musíme velkou část práce věnovat dokonalé přípravě povrchu, na který budeme lepit obklad.
Penetrace
Je nutné použít penetraci? Ano. Penetrace zpevní starší omítky a zajistí správnou přilnavost pro obklad - sjednotí a sníží nasákavost podkladu. Nedochází tak k předčasnému vysychání lepidla, které by způsobilo sníženou pevnost spoje. Penetraci nanášíme na celý podklad a v takovém množství, aby ji byl podklad schopný nasáknout. Vždy před samotným lepením provedeme rozplánování a vyměření obkladu. Doporučujeme zahájit rozplánování obkládání od rohových částí. Následně si od překladů stavebních otvorů (nad okny, nad dveřmi) přeneseme do dolní části stěny počty vrstev (šířka obkladu + spára 1 cm) pro založení první vrstvy obkladu.
Čtěte také: Dlažba Terčík: Co potřebujete vědět
Příprava obkladu a lepidla
- Obklad: z lepené strany zdrsníme kartáčem a očistíme od prachu štětcem nebo smetáčkem. Při výrobě může docházet k barevným odlišnostem, a proto obklad bereme střídavě z několika otevřených balení. Dosáhneme tak jednotného barevného rozložení a přirozeného vzhledu.
- Lepidlo nanášíme zubovou stěrkou na obklad a v některých případech i na obkládanou plochu (opět dle doporučení výrobce).
- Nanášení lepidla na obkládanou plochu - natíráme vždy jen takovou část, kterou jsme schopni obložit do doby, než začne lepidlo „zavadat“ (cca 30 min.).
- Usazení obkladu - obklad po nanesení lepidla přiložíme, přitlačíme a „usadíme“ - tzn. pohybem přiloženého obkladu ze strany na stranu rovnoměrně rozmístíme lepidlo.
- Rohové prvky - pokud používáme rohové prvky (obklady), začínáme jimi každou novou řadu.
- Rovina lepení - při lepení průběžně kontrolujte vodováhou vodorovné i svislé uložení.
- Oprava chybného položení - je možná ihned po přilepení. K řezání obkladu používáme úhlovou brusku (flexu) s diamantovým kotoučem (je možné použít i pilku na železo v případě sádrových obkladů).
Dilatační spáry
Nezapomínejte dodržovat dilatační spáry. Maximální velikost jednotlivých bloků obkladu je 4 × 4 metry. Pokud jsou na obkladové ploše rozložena okna v menším rozestupu (1), není nutné dilataci provádět. U velkých bloků oken se však dilatace doporučuje (2), stejně tak se doporučuje i v rozích budovy (3).
Pokládka zámkové dlažby a problematika soklu
Zámková betonová dlažba se standardně pokládá na vrstvu zhutněného štěrku. Je tedy nutné odtěžit ornici do hloubky cca 290 - 310 mm (za předpokladu, že povrch dlažby bude zalícován s okolním povrchem). Hloubka je odvislá od toho, zda se bude jednat o zámkovou dlažbu pro ryze pochozí plochy či plocha bude pojezdová a bude sloužit pro pohyb osobních automobilů. Pro plochy pojezdné osobním nebo středně velkým automobilem (do 3,5 t celkové váhy) doporučujeme výšku dlažby 6 cm, pro nákladní automobily (od 3,5 t) je nutná minimální výška dlažby 8 cm.
Lemování dlažby
Každá zámková dlažba je lemována buď obrubníkem či palisádou. Obrubník lze sice udělat i monolitický, ale příprava dřevěného bednění je časově náročná. Obrubníky a palisády se ukládají do betonového lože tl. 8 - 10 cm ze zavlhlého betonu. Před pokládkou je třeba napnout šňůru v linii budoucího obrubníku, aby byly obrubníky v jedné výškové a podélné rovině. Napnutá šňůra tedy bude v úrovni horní hrany obrubníku. Na štěrkovém podkladu o výšce cca 50 mm děláme základnu z betonu o šířce cca 20 cm a výšce takové, aby mezi betonem a šňůrou byla mezera o něco málo menší, než je výška obrubníku. Obrubník poté položíme na beton a poklepáním gumovou paličkou urovnejte obrubník do požadované pozice. Obrubník poté z obou podélných stran zapracujeme betonem pod úhlem cca 30° - 45°, a to alespoň to výšky 1/3 výšky obrubníku.
Příprava podkladu pro zámkovou dlažbu
Samotná pokládka zámkové dlažby je velmi jednoduchá, je však potřeba perfektně připravit podklad. Podklad se skládá z vrstvy štěrkodrtě frakce 8/16 mm o tloušťce 200 mm a kladecí vrstvy ze štěrku frakce 4/8 mm o tloušťce 50 mm. Na urovnanou a vibrační deskou zhutněnou podkladní vrstvu ze štěrkodrtě se zhotoví kladecí vrstva, která se již nehutní, provede se však její srovnání pomocí latě. Kladecí vrstva musí být precizně urovnaná, jelikož se na ní pokládá zámková dlažba. Podklad ze štěrku zhotovujeme do také výšky, aby položená dlažba přečnívala nad obrubník o cca 5 mm.
Pokládka a zhutnění dlažby
Zámková dlažba se pokládá na připravený podklad a jemně se přiklepne gumovou paličkou. Systém pokládky je závislý především na zvoleném tvaru a vzoru dlažby. Během pokládky dlažby je třeba kontrolovat rovinatost položené dlažby v několika směrech, především je třeba zkontrolovat vodorovnost, příp. spády ke žlabům a podlahovým vpustím. Během pokládky dlažby je třeba kontrolovat, zda jsou podélné a příčné spáry v jedné rovině a nevlní se. Malé odchylky je možné upravit přiložením desky z boku dlažby a lehkým poklepem. Rovinatost na větších plochách kontrolujeme napnutím šňůry. Pokud je potřeba zámkovou dlažbu zaříznout (okraje, přechody dlažeb), zaznačíme si na dlažbě místo řezu tužkou a formátování provedeme úhlovou bruskou s diamantovým kotoučem. Úhlovou bruskou je však vždy potřeba dlažbu zahranit. Jakmile máme kompletně položenou dlažbu, je na řadě zhutnění zámkové dlažby pomocí vibrační desky. V celé ploše dojde k zhutnění dlažby, která poklesne o pár milimetrů dolů a zhutní se tak.
Čtěte také: Betonová zámková dlažba
Spárování zámkové dlažby
Pro spárování zámkové dlažby se používá jemný písek frakce 0/2 mm. Použití hrubší frakce není možné, písek by do spár nezapadl. Spárování zámkové dlažby se provádí tak, že na dlažbu se naveze písek, který se rozhodí po celé ploše a pomocí smetáku písek do spár mezi dlažbou postupně zapadává. Poté je vhodné písek nechat na dlažbě po nějakou dobu volně ležet. Poté je možné dlažbu zamést.
Řešení problémů s vlhkostí u soklu
Provedení detailu, kdy je úroveň zámkové dlažby nad úrovní hydroizolace, není správné. Zpravidla se úroveň venkovního terénu k podlaze v místnostech přízemí doporučuje níže alespoň o 15 až 30 cm. Záleží také na sklonu okolního terénu. V případě volby bezbariérového vstupu se vyrovnání výšky navrhuje pouze v prostoru vstupních dveří nebo venkovní terasy přístupné přímo z interiéru. Po celém obvodu domu je to neobvyklé, mohou k tomu vést ale například architektonické důvody. Tím netvrdím, že tuto úpravu nelze provést.
Správně jste provedl hydroizolaci svislé části líce obvodové zdi pod terénem (dlažba). Účinnost a životnost této izolace bude závislá na dodržení technologického předpisu stěrkové hmoty a samozřejmě na tom, zda byl zvolen vhodný typ výrobku. Vložení pěnové izolace jako ochrana není vhodné. Předpokládám, že se jedná o pěnovou folii tl. cca 3 mm, která je určena jako podkladní vyrovnávací vrstva v interiérech pod podlahové desky. Detail soklu je velmi namáhán atmosférickou vlhkostí - zahánění deště, stékání po fasádě, zasněžení, odstřikování z dlažby na fasádu.
Jako ochrana izolace je vhodná nopová folie z PE (polyetylén) o výšce nopu 6 mm. Aby nedocházelo k zatékání za folii, je škvíra shora zakryta lemovací lištou tvaru „Z“ z tvrzeného plastu nebo hliníku. Lišta je založena pod omítkou, do drážky zdiva. Omítka soklu by měla být provedena vodovzdorná (hydrofobní úprava nebo speciální stěrkové omítky). Dále je vhodné po obvodu domu položit do štěrkových podsypů pod dlažbou drenáž, která je spádovaná do kanalizace, aby byly odvedeny případné průsaky.
Z hlediska správného odizolování tepelného mostu v místě horní části betonového základu je nutno tento chránit tepelnou izolací. Vkládá se svisle do bednění základového pasu nebo je možno desky dodatečně přiložit na základ před zásypem zeminou nebo štěrkem. Používají se desky z extrudovaného polystyrénu (XPS) v tl. alespoň 6 cm.
Požadavky na tloušťku tepelné izolace
Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. V tabulce z katalogu Isover je vyjádřen tepelný požadavek na celou konstrukci. Druh a tloušťka zateplované stěny, případně stávající zateplení snižuje tento požadavek na celkové zateplení. Pokud tedy zateplujeme cihlovou stěnu o tloušťce 450 mm, té odpovídá v přepočtu izolace o tloušťce cca 20 mm. Děrované cihly o stejné tloušťce budou „nahrazovat“ 65 mm izolace, a tak dále. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 - 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 - 350 mm.
| Typ stěny | Tloušťka stěny (mm) | Ekvivalentní tloušťka izolace (mm) | Minimální tloušťka nového zateplení (mm) | Tloušťka izolace pro nízkoenergetický/pasivní standard (mm) |
|---|---|---|---|---|
| Cihlová stěna | 450 | 20 | 100 - 150 | 240 - 350 |
| Děrované cihly | 450 | 65 | 100 - 150 | 240 - 350 |
V článku jsou uvedeny časté chyby provádění ETICS systémů v českých podmínkách. Jednoduchou pomůckou pro běžného stavebníka i firmu je si nechat zaslat technologický postup konkrétního zateplovacího systému. Dodržení uvedeného technologického postupu je také zcela zásadní pro přiznání záruky na zateplení.
tags: #zamkova #dlazba #u #zatepleni #fasad