Živé ploty jsou tvořeny keři, stromy nebo popínavými rostlinami vysazenými v jedné řadě nebo pásu. Jejich účelem je vytváření soukromí, estetické nebo funkční vymezení pozemku, ochrana proti větru, hluku a zachytávání prachu. Neméně významné je i ekologické hledisko - živé ploty doplňují v sídelních útvarech často chybějící zeleň. Zlepšují místní mikroklima vypařováním vody a zachytáváním prachu a jsou útočištěm ptactva a mnohých dalších živočichů. Při dnešní hustotě výstavby, způsobu života a značné produkci hluku je jejich funkce jako ochrana obytné části zahrady důležitější než dříve.
Pusťte se do tvorby živého plotu a oddělte určitý prostor přírodní a zároveň estetickou cestou. Živý plot je skvělou volbou pro zajištění soukromí v zahradě. Kromě toho však může sloužit také jako určitá protihluková bariéra a rovněž plnit svou estetickou funkci. Skvěle se proto hodí všude tam, kde nestojíte o okukování od zvědavých sousedů.
Výběr dřevin pro živý plot
Každá dřevina se nehodí pro každé stanoviště a každý rozměr živého plotu. Pokud je pro malý plůtek šířky 0,5 m a výšky do 1 m z neznalosti navržen např. habr, brzy dojde k zestárnutí, vzniku pahýlů a rozpadu výsadby. Pokud je habr navržen do polostínu, bude plot mezerovitý. Buk použitý v mrazové kotlině bude pravidelně zjara omrzat, v nížině bude deformovaný mšicemi. I živý plot si ale žádá důslednou péči.
Předtím, než se pustíte do výběru dřevin do živého plotu, je vhodné si zodpovědět několik otázek:
- Ujasněte si, zda toužíte po stálezeleném, nebo opadavém živém plotu.
- Promyslete si, zda chcete plot vytvořit pouze z jednoho druhu rostliny, nebo jich kombinovat několik.
- Zvažte případná omezení. Některé druhy rostlin mohou být pichlavé či jedovaté a nemusejí být proto vhodné pro domácnosti s malými dětmi či mazlíčky.
- V neposlední řadě zvažte i to, kolik času můžete věnovat jeho péči.
Druhy živých plotů
Nejčastěji se živé ploty rozdělují na tvarované (stříhané) a volně rostoucí. Jiným důležitým dělením je rozdělení na živé ploty stálezelené a opadavé.
Čtěte také: Ztracené bednění: Správný poměr betonu
Tvarované živé ploty
Tvarované živé ploty a stěny se stále těší veliké oblibě. Jejich výhodou jsou menší nároky na prostor, dobře se proto hodí i do malých zahrádek. Při jejich tvarování je možné do určité míry popustit uzdu fantazii, stávají se svébytným, výrazně architektonickým prvkem, který nemusí plnit pouze funkci ohrazení pozemku, ale může se posunout i do středu zahradní kompozice. Tvarování živých stěn, plůtků nebo jen jednotlivých dřevin dovedlo k absolutní dokonalosti baroko. Ve formálně řešených zahradních kompozicích ale mají, v moderní podobě, důležité místo dodnes. Tvarované živé ploty velmi dobře zapadají do urbanizovaného prostoru, do zahrad uvnitř zástavby.
Jedny z nejhezčích a nejodolnějších tvarovaných živých plotů vzniknou použitím habru obecného (Carpinus betulus). Z dalších doporučuji např. Zimostráz. Tento stálezelený keř se skvěle hodí pro tvarování a vytváření nižších živých plotů.
Volně rostoucí živé ploty
Volně rostoucí živé ploty najdou uplatnění v méně formálních až přírodních zahradách a remízcích, kde je dost místa a požadavek na méně náročnou péči. Řez se omezuje na občasný průklest s hlubším zmlazením jednou za několik let. Volně rostoucí živé ploty jsou mnohem náročnější na prostor, ale mohou být také podstatně pestřejší. Nemusí se vysazovat jen z jednoho druhu, ale použité druhy lze namíchat tak, že svými květy nebo výraznými plody poutají pozornost od jara až do podzimu. Volně rostoucí živé ploty působí přirozeněji a mají nezastupitelné místo v krajině a ve venkovských zahradách.
Stálezelené živé ploty
Stálezelené živé ploty bývají nejžádanější, protože jsou spojovány s představou plné celoroční funkčnosti. V soukromých zahradách se pro jejich výsadbu používají téměř výhradně zeravy (Thuja sp.). Zeravy jsou nepůvodní (introdukované, exotické) druhy dřevin, které u nás působí poměrně cizorodě. Málo využívanou, ale velmi vhodnou alternativou k zeravům může být náš domácí tis (Taxus baccata), který byl hojně využíván v historických zahradách. Do horských a podhorských oblastí je obzvlášť vhodný běžný smrk (Picea abies), který zde působí velmi přirozeným dojmem.
Mezi nejběžněji používané rostliny pro živý plot se řadí tuje, které vynikají svou hustotou, stálou barvou a odolností vůči povětrnostním vlivům. Skvělou volbou může být ptačí zob s lesklými zelenými listy. Za zmínku stojí také cypřišek, který zaujme svým hustým jemným jehličím, které si uchovává i v zimě.
Čtěte také: Druhy kvetoucích keřů vhodné pro živé ploty
Živé ploty z opadavých dřevin
Živé ploty z opadavých dřevin jsou u nás neprávem opomíjené. Kvalitně založený a udržovaný živý plot z dobře zvoleného opadavého druhu poskytuje i v zimě poměrně slušnou optickou clonu a kromě toho má další výhody - je mnohem dynamičtějším prvkem, který nejenže mění barvu olistění, ale může i kvést.
Opadavým druhům dřevin, které se hodí pro výsadbu tvarovaného živého plotu, vévodí náš domácí habr (Carpinus betulus). Habr známe spíše jako lesní strom. Je úžasně plastický, výborně snáší řez a regeneruje i z pařezů. Výbornou regenerační schopnost habru lze využít i pro zakládání tvarovaných živých plotů. Dají se z něj vytvořit jak docela nízké, třeba jen metr vysoké plůtky, tak i několikametrové tvarované stěny. Mimo to má habr ještě jednu zajímavou vlastnost - často na něm zůstává suché listí až do jara a opadá teprve tehdy, když už raší listí nové.
Mezi oblíbené dřeviny v této kategorii se jednoznačně řadí buk lesní, který může dorůstat do výšky 25 až 30 metrů. Navíc velmi dobře snáší řez, a proto se skvěle hodí pro výsadbu vyšších tvarovaných plotů. Vedle nesáhnete ani s habrem obecným, který je pravděpodobně nejvýznamnější dřevinou pro zakládání živých plotů. Většinou roste jako strom, někdy však také jako mohutný keř s rozložitými větvemi.
Živé ploty s popínavými rostlinami
Živé ploty s využitím popínavých rostlin se skládají z nosné konstrukce-mřížky-porostlé rostlinami. Výhodou je velmi malá zabraná šířka. Pro tyto ploty se nejvíce hodí břečťan (hedera helix), který je stálezelený, snáší stín, není náročný a je to domácí dřevina. Jeho tmavá zeleň tvoří vhodné pozadí pro kvetoucí rostliny.
Další rostliny pro živý plot
- Jedlé živé ploty: rybíz, angrešt, rakytník, muchovník
- Bylinné živé ploty: svízel, lemongrass, rozmarýn, tymián, levandule
- Kvetoucí živé ploty: zlatice prostřední, tamaryšek, pustoryl, tavolník, šeřík, komule
Výsadba živého plotu
Pro uspokojivý výsledek nejsou důležité jen kvalitní sazenice vhodného druhu, ale i pečlivá příprava půdy. V místech s horší kvalitou (často u novostaveb, kde bývá půda utužena stavebními stroji a někdy je ornice promíšena se spodinou nebo vůbec chybí) je rekultivace výsadbového pruhu se zpracováním půdy, nakypřením spodních vrstev a doplněním organických hnojiv nesmírně důležitá pro budoucí prospívání výsadby.
Čtěte také: Použití nůžek na živý plot
Často se setkáváme s tím, že byl živý plot, který nutně vyžaduje pravidelný řez, vysazen příliš blízko oplocení. Pokud bude kvůli řezu nutné vstupovat do mezery mezi oplocením a živým plotem, je potřeba dodržet odstup linie výsadby min. 1,1 m, na veřejných plochách v takových případech min. 1,3 m (platí pro Habr obecný).
Plánování živého plotu začíná úvahami o ideálním místě. Při tomto procesu je třeba zohlednit nejen vlastnosti půdy, ale také světelné podmínky vybraného místa. Různé druhy živých plotů potřebují různé podmínky pro optimální růst. Podle obecných doporučení by měl být živý plot vysazen přibližně 50 cm až 1 metr od existujícího plotu, přičemž přesná vzdálenost závisí na druhu rostlin a jejich šířce.
Nejlepší doba k výsadbě živého plotu je obvykle na jaře nebo na podzim. Pokud se ptáte, kdy sázet živý plot, měli byste se vždy řídit specifickými požadavky vybraného druhu živého plotu. Některé druhy, jako například tis, lze zasadit i v zimních měsících, pokud půda není zmrzlá.
Postup při výsadbě
- Příprava půdy: Zbavte ji plevele. Pokud je půda příliš těžká nebo jílovitá, zkypřete ji, aby měla dobrý odtok vody. V prvním kroku je třeba důkladně připravit půdu, překopat ji a obohatit kompostem nebo jinými organickými materiály. Trávník a plevel je třeba odstranit, aby měly rostliny živého plotu dostatek místa pro růst.
- Vykopání jam: Následně se můžete pustit do vykopání jam pro jednotlivé rostliny. Další krok vyžaduje rýč, protože zahrnuje kopání výsadbových jamek nebo výsadbového příkopu. Hloubku a velikost je třeba zvolit podle kořenového balu rostlin živého plotu.
- Vzdálenost rostlin: Rostliny od sebe vysazujte v přiměřené vzdálenosti, aby mohlo dojít ke vzniku přirozeně vypadajícího plotu. Rozestupy samozřejmě závisí na zvolených rostlinách. U hustě rostoucích druhů to může být 30-70 cm, u volně rostoucích 1-2 metry. Vzdálenost rostlin v řadě bývá od 20 do 100 cm v závislosti na druhu a konečné velikosti živého plotu. Při výšce plotu nad 3 m, je třeba vytvořit větší rozestupy cca 0,7-1 m.
- Úprava kořenů: Poškozené kořeny se nůžkami zkrátí do zdravé části (u prostokořenných sazenic).
- Výsadba: Před vysazením rostlin je třeba dostatečně zvlhčit kořeny. Je to důležité zejména v případě rostlin v květináčích. Rostliny umístěte do vykopaného otvoru a dbejte na jejich rovnoměrné zarovnání. Každou rostlinu obsypeme půdou zlepšenou kompostem, rostlinou potřeseme a povytáhneme ji tak vysoko, jak rostla před výsadbou, radši ale poněkud výše. Zasypte otvor půdou a mírně ji zatlačte, abyste zabránili vzniku vzduchových bublin.
- Zálivka: Potom místo výsadby zalijeme a přihrneme zem. Po vysazení živého plotu je nutné rostliny důkladně zavlažit. Tím se půda usadí kolem kořenů, což rostlinám zajistí stabilitu a dobrý start.
- Mulčování: Dobré je celý pruh výsadby zamulčovat (listí, sláma, štěpka, kůra) vrstvou vysokou cca 7 cm. Dalším důležitým krokem je mulčování, což nejen chrání půdu, ale také pomáhá udržovat vlhkost.
Péče po výsadbě
Aby nový živý plot rostl a prosperoval, je mimořádně důležitá kvalitní péče. Patří sem nejen pravidelné zalévání, ale také hnojení. V prvních týdnech po výsadbě živého plotu je pravidelné zavlažování klíčové. Abyste podpořili zdravý růst kořenů, měla by být půda stále mírně vlhká. Dobrý přísun živin je nezbytný pro zdravý růst živého plotu. Několik týdnů po výsadbě byste proto měli rostlinám dodat vhodné hnojivo, čímž jim poskytnete potřebnou energii.
Poslední výzkumy ukazují, že hnojení a to ani organické nemá žádný význam pro ujmutí rostlin. Naopak při neodborném použití průmyslových hnojiv může dojít k popálení kořenů a nevratným škodám na výsadbovém materiálu. Stejně tak nemá povýsadbový řez žádný význam pro ujmutí rostlin. Často tradičně doporučovaný řez po výsadbě, zdůvodňovaný tzv. vyrovnáním poměru kořenů a koruny, se ukazuje spíše škodlivý, neboť tímto řezem dochází k odstranění růstových vrcholů, kde vznikají rostlinné hormony, podporující růst.
Výsadbu je nutné v suchých obdobích alespoň 2 roky zalévat . Rostlinám prospívá okopávání a udržování bezplevelného stavu několik prvních let po výsadbě. Místo okopávání a odplevelování doporučujeme výsadby zamulčovat. Nedoporučujeme používat žádné syntetické textilie, protože časem se dostávají nahoru, zamotávají se do sekaček, rotavátorů, komplikují dosadby a esteticky výsadby znehodnocují. Také brání styku mulče s půdou a tím i přirozené doplňování organické hmoty do půdy. Textilie byly původně používány pro výsadby kolem dálnic a podobných míst, dnes bohužel pronikly do zahrad se všemi negativními následky.
Stromy a keře mohou trpět vysazením v nevhodnou dobu nebo nedostatečnou zálivkou. Někdy se také vyskytují problémy s ujmutím sazenic, které se projevují navenek žloutnutím listů a usycháním výhonů na začátku sezóny. Příčinou může být vysazení do nezpracované půdy, nedostatek vláhy, přemokření stanoviště, hluboké vysazení nebo namrznutí kořenů před výsadbou. Občas se setkáváme s tím, že po vykopání zakrnělých rostlin zjistíme, že za celou dobu vůbec neprokořenily do okolní půdy. Toto se týká hlavně kontejnerovaných výpěstků. Příčinou může být nepřipravená nezpracovaná půda, často zamokřená a nenarušený přerostlý kořenový bal s točitými kořeny. Další příčinou může být velký rozdíl ve vlastnostech zeminy v kontejneru a na stanovišti. Výsadbě kontejnerovaných dřevin je nezbytné věnovat velkou pozornost. Je zde mnohem větší riziko výskytu vad kořenového systému jako jsou točité kořeny nebo hluboké umístění.
Nedostatečné hnojení má, navzdory častým představám, jen zanedbatelný nebo žádný vliv. V kvalitních půdách nebo pokud doplníme před výsadbou organickou hmotu, nemůže po stránce výživy nastat problém. Doporučujeme první dva roky dřeviny vůbec nehnojit.
Řez živého plotu
Častější řez má za následek vyšší hustotu zavětvení a tedy lepší vzhled i funkci. Tvarované živé ploty střiháme jednou až dvakrát ročně v termínech předjaří a červen/červenec. Řez se provádí ručními nůžkami nebo motorovými lištovými plotostřihy podle šablony. Podle výšky se použije lešení.
Tvarované živé ploty upravujte v prvních třech až čtyřech letech zahradnickými nůžkami minimálně jednou ročně před vegetací nebo i v průběhu růstu tak, aby vytvořily pevný, hustý základ. Teprve když živý plot dostatečně povyroste, můžeme začít s vertikálním (tvarovat ze stran) a horizontálním (shora zkrátit) řezem žací lištou. Vertikální řez je lépe provádět mírně šikmo. Správně vytvarovaný živý plot by se měl směrem nahoru mírně zužovat - například při výšce 2 m by měl být nahoře užší o 10 - 15 cm než dole u země. Pokud řez nestihnete dříve, lze seřezání provést ještě i v červenci. Podstatné je, aby toho roku narostlé výhony byly dostatečně vyrostlé a zároveň, aby po seřezání mohly ještě ve stejném roce obrazit. Optimální je vyladit pěstební opatření řezu a přihnojování, aby se vzájemně doplňovaly a navazovaly na sebe.
Pravidelná péče a stříhání jsou důležité pro udržení živého plotu v atraktivním a zdravém stavu. Abyste dosáhli požadované formy a podpořili další růst, doporučuje se první tvarovací střih krátce po výsadbě.
Při stříhání mějte na paměti, že pravidelným a rovnoměrným řezem si zajistíte vyrovnaný růst keřů do výšky i do šířky. Máte-li strach, že se vám nepodaří udržet rovné linie a požadovaný tvar, vymezte si hranici střihu nataženým provázkem nebo si vytvořte například z tvrdého papíru šablonu. Tu potom můžete po plotě posouvat. Tento postup se hodí především při obloukovém zakončení plotu nebo se dá využít i na stříhání jednotlivých keřů. Dobrým pomocníkem vám budou nůžky na živý plot. Umožňují rychlé a pravidelné sestříhání živých plotů ve stejné výšce a stejného tvaru.
Jak stříhat živý plot
- Nejprve veďte po obou stranách živého plotu vertikální řez. Prováděním houpavých pohybů nůžek využívejte ostří po obou stranách stříhacího nástroje.
- Po vertikálním řezu na obou stranách živého plotu proveďte řez horizontální. Při provádění horizontálního řezu držte nůžky tak, aby řezací nože svíraly úhel 0 ° až 10 ° k horní rovině živého plotu.
- Při řezání vysokých živých plotů postupujte obdobně, jen použijte nůžky s teleskopickou násadou. Vždy si vytyčte šňůry, aby konečný střih byl rovný.
- Dodržujte mírně kónický tvar, kdy nejširší je část je dole při zemi a k vrcholu se mírně zužuje. Pokud byste nedodrželi tento tvar, spodní větve jsou stíněny a sesychají.
Živé ploty a protihluková ochrana
Protihlukové bariéry ze zeleně se nedělají jako souvislý pás živého plotu, protože tam se zvuk jen odrazí a sníží jen minimálně. Potřebujete vytvořit smíšenou výsadbu z listnatých stromů a keřů různého habitu a výšek s mezerami, kde se zvuk roztříští, odráží do směrů a tím ztratí na síle. Takový pás široký asi 3 m dokáže snížit hluk o 25%. Jehličnany v řadě bez budoucích mezer tak 8%. Zejména listy plstnaté dobře zachycují zvuky. V pozadí však musí být plot, stěna.
Závěr
Výsadba živého plotu představuje cenné obohacení každé zahrady. S živým plotem máte o proměnlivost v zahradě postaráno. Se správnou přípravou a optimální péčí může váš živý plot nejen krásně ohraničit prostor a sloužit jako ochrana před větrem, ale také podpořit ekologickou rovnováhu ve vaší zahradě
tags: #zalozeni #ziveho #plotu #druhy #rostlin