Když teploty šplhají ke čtyřicítce a zdi domů sálají jako radiátory, přichází ke slovu technologie, která na první pohled možná nezaujme - ale v praxi funguje jako tichý ochránce komfortu. Zapomeňte na klasické nátěry, které slunce během pár let zničí. Provětrávaná fasáda (nebo také větraná fasáda) funguje jako neviditelný klimatizér. Je dokonalou odpovědí na otázku, jak ochladit místnost přirozeně, bez použití klimatizace. Interiér domu se díky ní nepřehřívá, i když je venku přes 30 °C.
Provětrávaná fasáda: Zdravé a úsporné bydlení
Mezi fasádním obkladem a zdivem je mezera, kterou proudí vzduch. Ten vytváří komínový efekt - jakmile slunce ohřeje obklad, vzduch stoupá a nasává chladnější vzduch zespodu. Odvětraná fasáda není jen výstřelek moderní doby. Naopak - jde o tisíciletou tradici stavění, jen s pomocí lepších materiálů a přesnějších technologií. Suché zdivo a dvouplášťové konstrukce mají původ už v dávných dobách. Ve starověkém Řecku a Římě lidé věděli, jak ochladit místnost. Používaly dvouvrstvé kamenné zdi, mezi nimiž proudil vzduch a odváděl vlhkost - základní princip dnešních odvětrávaných fasád.
Provětrávaná fasáda je v podstatě druhem vnějšího zateplení. Oproti klasickému zateplení polystyrenem ale funguje na úplně jiném principu. Jedná se o tzv. bezkontaktní zateplení domu, kdy je mezi tepelným izolantem (nejčastěji minerální vatou) a fasádními deskami vzduchová mezera, která díky komínovému efektu (proudění vzduchu) pomáhá odvádět vlhkost z celé konstrukce domu.
Výhody provětrávané fasády
- Chlazení v létě: Díky provětrávané fasádě se dům nepřehřívá, lépe se ochlazuje.
- Odvod vlhkosti: Vzduchová mezera mezi fasádní deskou a izolantem zajišťuje cirkulaci vzduchu a zbavuje tak zdivo vlhkosti. Špatné zateplení může způsobit problémy s vlhkostí, které se projevují plísní na stěnách.
- Úspory na energiích: Kvalitně provedená větraná fasáda dodá domu vynikající tepelně-izolační vlastnosti, které snižují i výdaje za vytápění. Původní investice do fasády má jednoznačně svou návratnost - a to nejen v úsporách za energie či snížení nákladů na budoucí opravy.
- Dlouhá životnost a bezúdržbovost: Provětrávaná fasáda má mnohem delší životnost než fasáda s klasickou omítkou. Nemusíte se o fasádu starat, je totiž bezúdržbová. Pokud objekt stojí v prašném prostředí, stačí jednou ročně opláchnout fasádní desky vodou (podle potřeby).
- Ochrana stavební konstrukce: Odvětrávání vlhkosti ze zdiva má pozitivní vliv na statiku domu. Vlhkost výrazně zkracuje životnost konstrukce. Kvalitní fasáda plní klíčovou roli v ochraně stavební konstrukce, prodlužuje životnost izolačních vrstev.
- Zvýšení tržní hodnoty: Větraná fasáda dodá budově novou architektonickou hodnotu. Objekt je modernější, hezčí na pohled, což opět zvyšuje jeho hodnotu. Významně zvyšuje tržní hodnotu celé nemovitosti.
- Akustická izolace: Už žádný hluk z ulice. Provětrávaná fasáda tvoří s kvalitními okny nerozlučnou dvojku.
- Přizpůsobivost: Fasádu můžeme namontovat téměř kamkoliv, poradíme si i se sebekřivějším podkladem.
Provětrávaná fasáda znamená zdravější, úspornější a modernější bydlení. Je to investice, která se pozitivně promítne do celkové hodnoty objektu. Větraná fasáda sluší rodinnému i bytovému domu, komerčnímu centru i firemnímu sídlu. Fasády si hned každý všimne. Říká, v jaké kondici budova je. Může jí dodat šmrnc, ale také ji úplně potopit. Proto je důležité mít fasádu, která bude dobře vypadat a zároveň přinášet objektu nové, lepší vlastnosti.
Materiály pro provětrávané fasády
Použité materiály hrají v provětrávaných fasádách zásadní roli. Správná funkce provětrávané fasády vždy závisí na vhodně použitých materiálech a profesionální montáži.
Čtěte také: Vše o polystyrenu v dokončovacích pracích
- Tepelná izolace: Používáme vždy kvalitní minerální vatu. Nejenže má skvělé tepelně-izolační vlastnosti, ale také splňuje veškeré požární normy. Výhodou minerální vaty je její dobrá tvarovatelnost - skvěle se přizpůsobí roštu. Zateplíme tak každý milimetr fasády a nikde nezůstávají holá místa. Další velmi častou chybou je nedostatečná ochrana proti hlodavcům. Minerální vata je pro ně velmi lákavá a rádi by si v ní udělali hnízdo.
- Nosný rošt: Neslouží pouze k tomu, abychom na něj upevnili fasádní desky, ale přenáší zatížení těchto desek a tlak větru do budovy. Tím zajišťuje stabilitu pohledové části fasády. Velmi důležitá je také tloušťka roštu, která určuje šířku provětrávané mezery mezi obkladem a izolantem. Šířku mezery by měl vypočítat odborník podle délky odvětrávaného úseku.
- Fasádní desky (obklady): Existuje několik typů obkladů, které vybíráme podle prostředí, ve kterém objekt stojí (podnebí, vyšší zátěž, prašnost, riziko znečištění, pravděpodobnost růstu mechů apod.).
Typy fasádních obkladů:
- Cementovláknité obložení fasády: Jsou vyrobené ze směsi cementu a siliky a vyztužené mineralizovaným celulózovým vláknem.
- Provětrávaná fasáda s dřevěným obkladem: Jsou velice odolné díky bakelitovému jádru a 2 speciálním povrchovým fóliím, které chrání dřevěnou dýhu proti UV záření, dále proti rozmarům počasí a v neposlední řadě proti mechanickému poškození. Jsou pevné, a díky tomu obstojí i ve velmi frekventovaných prostorech.
- Keramické obklady: Keramika je jeden z nejstarších a nejodolnějších materiálů. Doporučujeme jej na všechny typy budov, je schopen odolat i zatížení velmi frekventovaného prostoru. Je odolný proti otěru i oděru. Je tedy vhodný jak na rodinný dům, tak na velkoplošnou fasádu jako je např. sportovní hala v Havířově nebo Univerzitní hala v Olomouci.
- Porcelánové fasádní desky: Porcelánová fasáda je luxusním pevným materiálem, který je naprosto nehořlavý, lehký a odolný atmosferickým vlivům. Je proto vhodný na rodinné vily, do komerčních prostor, na kuchyňské linky, jako obklad do ordinací. Škála jeho využití je opravdu široká. Jedná se o velmi tvrdý materiál, který bychom doporučili i na obklady vysoce frekventovaných prostor, kde by při správné volbě síly obkladu nemohl dojít úhoně.
Montáž provětrávané fasády
Základem správného provedení je vždy řádná příprava, která zahrnuje tvorbu tzv. kladčského výkresu respektujícího spárořez a klad desek na fasádě navržený architektem. Z této struktury je následně odvozen systém podkladní konstrukce roštu a eventuálně také způsob upevnění obkladového materiálu na rošt. To je nutné nejen pro správnou funkci provětrávané fasády po mnoho let, ale často i pro zachování záruky poskytované výrobcem na použitý obklad. Na základě projektu roštu je následně možné vypracovat tzv. dílenskou dokumentaci specifikující rozměry, na které bude obkladový materiál dále formátován při maximální optimalizaci prořezu. Svou roli hraje také příprava podkladu, tedy zdiva.
Pokud hledáte řešení, které se dokáže přizpůsobit proměnlivým podmínkám během celého roku a zároveň splní vysoké estetické i funkční nároky, termoizolační fasáda Stavoblock je jasnou volbou.
Odvětrávání kanalizace na fasádě
Vnitřní kanalizace může být zdrojem zápachu v budově. Průniku zapáchajících plynů do interiéru brání vhodně řešené větrání kanalizace a instalace zápachových uzávěrek (slangově nazývaných sifonů). O nutnosti větrání vnitřní kanalizace víme od 19. století. Není-li vnitřní kanalizace v některých budovách větrána, šíří se v nich často zápach pronikající nejen odsátými zápachovými uzávěrkami, ale i malými netěsnostmi, zejména v místech napojení některých zařizovacích předmětů. Z uvedeného je patrné, že větrání kanalizace je nutné i u dnešních moderních, např. nízkoenergetických budov.
Funkce větracího potrubí
Větrací potrubí plní dvě základní funkce:
- Odvětrání kanalizace: Odvádění plynů z kanalizačního potrubí do ovzduší mimo budovu.
- Přivětrání: Zajištění přívodu vzduchu do kanalizačního systému, což je klíčové pro správnou funkci zápachových uzávěrek a prevenci podtlaku.
Větrání vnitřní kanalizace zajišťují větrací potrubí vyvedená nad střechu. Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na ležatá potrubí svodná. Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy. Pokud je to možné, mají být větrána i ostatní splašková odpadní potrubí. Pokud splaškovým odpadním potrubím neprotékají odpadní vody, proudí zapáchající plyny z kanalizace vlivem komínového tahu tímto odpadním potrubím a navazujícím větracím potrubím nahoru. Projektanti nízkoenergetických a pasivních budov namítají, že toto proudění zvyšuje tepelné ztráty budovy.
Čtěte také: PVC lišty a jejich zakončení
Typy větracích potrubí a jejich dimenzování
Podle způsobu vedení a zapojení se rozlišují větrací potrubí: hlavní, společné, doplňkové a ostatní např. ochozové. V ČR se nejčastěji buduje systém s hlavním větracím potrubím. Pokud je více stoupacích potrubí, tak se zřizuje také více větracích potrubí. Větrací potrubí se umísťuje nad svislým odpadním potrubím. Potrubí začíná nad poslední (nejvýše umístěnou) odbočkou z odpadního potrubí k zařizovacímu předmětu a končí nad střechou.
- Hlavní větrací potrubí: U hlavního větracího potrubí se jmenovitá světlost (průměr) potrubí volí stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí, na které se napojuje. Průměr potrubí bývá obvykle 110 mm nebo 125 mm u rodinných domů nebo i větší - 150 mm u velkých domů, průmyslových objektů apod. Potrubí se nesmí zužovat, naopak se doporučuje před průchodem přes střechu průměr zvětšit.
- Společné větrací potrubí: Pokud je v budově více odpadních potrubí, tak mohou být pod střechou propojeny společným větracím potrubím. Jmenovitá světlost společných větracích potrubí se navrhuje o jednu dimenzi větší než jmenovitá světlost největšího napojeného hlavního větracího potrubí. Pouze při malých vypočtených průtocích odpadních vod ve splaškových odpadních potrubích se jmenovitá světlost společného větracího potrubí nemusí zvětšovat.
- Doplňkové větrací potrubí: U vysokých budov se značným zatížením odpadních potrubích se používá systém s doplňkovým větracím potrubím. Při tomto způsobu odvětrání se souběžně s odpadním potrubí vede doplňkové větrací potrubí a v každém druhém podlaží se potrubí propojují šikmou odbočkou. Ve vyšších budovách bývá nutné přívod vzduchu do odpadního potrubí posílit doplňkovým větracím potrubím vedeným souběžně s potrubím odpadním. Doplňkové větrací potrubí se s odpadním potrubím propojí v každém druhém podlaží a jeho horní konec se spojí s hlavním větracím potrubím, nebo se vyvede samostatně nad střechu. U odpadních potrubí v mrakodrapech, která jsou zatížena velkými průtoky odpadních vod, se do doplňkového větracího potrubí zaúsťují ještě větrací potrubí od jednotlivých připojovacích potrubí zařizovacích předmětů. Toto řešení větrání odpadních a připojovacích potrubí se nazývá sekundárním větráním. Doplňkové větrací potrubí nemusí být instalováno při použití speciálních odboček pro napojení připojovacích potrubí známých pod názvem SOVENT a lze ho nahradit také instalací zařízení omezujícího přetlak.
Ukončení větracího potrubí a kondenzace
Vyústění větracího potrubí je nad střechu, výjimečně (pokud to projekt dovoluje) přes fasádu. Vždy musí být do exteriéru. Nelze jej vyvést například na větranou půdu. Vyústění větracího potrubí, a tedy odvod zápachu z kanalizace musí být v dostatečné vzdálenosti od oken. Vyústění větracího potrubí se umísťuje do půdorysné vzdálenosti nejméně 3 m od teras, oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy. Pokud je nutná vzdálenost menší, musí se vyústění větracího potrubí nacházet nejméně 1 m nad nejvyšší částí okna nebo otvoru.
Nejvhodnější je ponechat vyústění větracího potrubí volné, avšak někdy je z estetických nebo jiných důvodů požadováno instalování větrací hlavice. Ukončování větracích potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje, protože větrací hlavice způsobuje tlakovou ztrátu při proudění vzduchu, zejména v zimním období, kdy může zarůst jinovatkou, neboť větráním odváděný vzduch má obvykle vysoký obsah vodních par. V zimním období se může vlhkost z odpadního potrubí šířit směrem nahoru do větracího a může zmrznout. Dříve se instalovalo větrací potrubí z litiny nebo azbestocementu. Litinové potrubí je těžké a křehké, azbestocement je materiál zdraví škodlivý. Z těchto důvodů bylo nahrazeno plastem. V současné době se při rekonstrukcích starých rozvodů nahrazují dříve používané materiály moderními plasty, nejčastěji polyetylénem. Při výměně starého potrubí je třeba dbát bezpečnosti a dávat pozor. Pro manipulaci s azbestocementem platí velmi přísné hygienické předpisy. Litina pro svou velkou hmotnost může dělat potíže a při neopatrné manipulaci by mohla dlouhá trubka poškodit jiné konstrukce či vedení.
Není-li možné vyústit všechna hlavní větrací potrubí samostatně nad střechu, např. z důvodu blízkosti oken či otvorů pro sání větracího vzduchu do vzduchotechnických jednotek, nebo z estetických důvodů, mohou se tato větrací potrubí spojit do společného větracího potrubí vyvedeného nad střechu v jednom místě.
Přivzdušňovací ventily
Přivzdušňovací ventily mohou nahradit jednu funkcí větracího potrubí. Přisátím vzduchu do odpadního potrubí dokážou omezit podtlak, aby nedocházelo k odsávání vody ze zápachových uzávěrek. Obvykle se instaluje za demontovatelnou mřížkou v instalační šachtě, nad demontovatelnou mřížkou v podhledu apod. Při dimenzování přivzdušňovacích ventilů je třeba znát průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem a porovnat jej s průtokem vzduchu uvedeným výrobcem přivzdušňovacího ventilu. Průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem uvedený jeho výrobcem musí být větší než osminásobek celkového průtoku odpadních vod ve splaškovém odpadním potrubí.
Čtěte také: Jak správně provést přechod barvy na fasádě?
Odtah digestoře na fasádě
Digestoř je klíčovým prvkem každé kuchyně, který zajišťuje čistý vzduch a redukci pachů i mastnoty. Správně vyřešený odtah digestoře pomáhá zlepšit kvalitu vzduchu, snižuje vlhkost a zabraňuje tvorbě plísní. Při vaření se do vzduchu uvolňují různé látky - pára, tuky, zápachy a někdy i spaliny z plynového sporáku. Pokud nejsou správně odváděny ven, mohou se usazovat na stěnách a nábytku. Čerstvý vzduch má zásadní význam pro kvalitu života, jeho průzračnost je proto důležité udržovat.
Typy digestoří
- Odtahové digestoře: Odtahové digestoře odvádějí vzduch z kuchyně přímo ven pomocí odtahového potrubí, což zajišťuje, že veškeré pachy, mastnota i nadbytečná vlhkost jsou účinně odstraněny z prostoru a nepřenášejí se zpět do místnosti. Tento způsob odsávání vytváří důkladné a přirozené větrání, které významně snižuje riziko vzniku plísní a usazování mastnoty na stěnách či nábytku. Na druhou stranu, instalace takovéto digestoře vyžaduje stavební úpravy, jelikož je nezbytné zajistit správné napojení na odtahové potrubí a vyvedení vzduchu ven, což nemusí být vždy možné zejména v bytech bez přímého přístupu k fasádě nebo střeše.
- Recirkulační digestoře: Recirkulační digestoř funguje na principu filtrace vzduchu. Nasává znečištěný vzduch, prohání ho přes uhlíkové a tukové filtry a následně jej vrací zpět do místnosti. Díky tomu není potřeba žádné odtahové potrubí, což výrazně usnadňuje instalaci. Hlavní výhodou recirkulační digestoře je její jednoduchá montáž, protože nevyžaduje žádné stavební úpravy. Na druhou stranu její účinnost není tak vysoká jako u odtahových modelů. Pachy a nečistoty nejsou zcela odstraněny, pouze redukovány díky filtraci. Nevýhodou je také nutnost pravidelné výměny uhlíkových filtrů, což zvyšuje provozní náklady.
Zásady správného návrhu odtahu digestoře
Správně navržený odtah digestoře je klíčový pro její efektivní fungování. Nesprávná instalace může vést ke snížení účinnosti odsávání, vyšší hlučnosti a dokonce i k usazování mastnoty v potrubí.
- Průměr potrubí: Velikost odtahového potrubí by měla odpovídat průměru vývodu na digestoři, nejčastěji 150 mm, ale u některých modelů může být i 125 mm, 120 mm nebo 100 mm. Digestoře jsou na tyto rozměry konstruované, a proto je důležité průměr neměnit. Zmenšení potrubí oproti vývodu může zvýšit odpor vzduchu, snížit účinnost odsávání, zvýšit hlučnost a zatížit motor. Platí jednoduché pravidlo: čím větší průměr potrubí, tím lepší proudění vzduchu a tišší provoz. Je třeba mít na paměti, že čím užší potrubí, tím vyšší rychlost proudění vzduchu a tím větší hlučnost.
- Co nejkratší a nejpřímější trasa: Čím kratší a přímější odtahové potrubí, tím lépe. Každý ohyb snižuje účinnost odsávání a zvyšuje hlučnost. Pokud jsou nutné ohyby, doporučuje se volit co nejmenší počet a co nejširší úhly - ostré zalomení proudu vzduchu totiž způsobuje vyšší odpor a turbulence. Obecně se doporučujeme řídit tzv. pravidlem 6+6, tedy - max. 6 metrů délky a max. 6 kolen po trase. Potrubí nesmí být “přiškrcené” nebo zúžené.
- Materiál potrubí: Pro odtah digestoře je nejlepší hladké pevné potrubí, například hliníkové nebo plastové. Hladký povrch snižuje odpor vzduchu, zlepšuje průtok a omezuje usazování mastnoty. Flexibilní hadice se sice umožňují snadnější instalaci, ale jejich vroubkovaná struktura zvyšuje odpor vzduchu, zvyšuje hlučnost a vede k usazování nečistot. Pokud musí vést potrubí po více “klikaté trase”, praktičtější bude ohebné potrubí - např. SEMIFLEX.
- Správné ukončení odtahu: Odtahové potrubí musí být vyvedeno na fasádu nebo na střechu, přičemž je nutné použít zpětnou klapku. Ta zabrání pronikání studeného vzduchu zvenčí a také zabrání zpětnému proudění vzduchu, což by mohlo vést k šíření pachů zpět do kuchyně. Kvalitní zpětná klapka by měla mít co nejnižší odpor, aby nebránila volnému průchodu vzduchu ven. Pokud hledáte co nejúčinnější řešení zpětné klapky, doporučujeme dokoupení Zpětnou termoklapku THERMOBOX o průměru 150 mm.
Ukončení odtahu digestoře na fasádě a střeše
- Odtah digestoře přes fasádu: Je nejběžnější a nejjednodušší způsob, jak efektivně odvádět vzduch z kuchyně. Vzduch je veden přímo přes obvodovou stěnu ven, což znamená minimální délku potrubí a nízký počet ohybů. Díky tomu dochází k maximální účinnosti odsávání a zároveň k menší hlučnosti digestoře. Na fasádu je nutné instalovat ventilační mřížku - s klapkou nebo bez ní podle typu instalace. Jednou z klíčových věcí při plánování vývodu je jeho umístění. Výstup vzduchu by měl být situován tak, aby neobtěžoval sousedy a neznečišťoval fasádu mastnotou nebo vlhkostí. Celkově je ukončení digestoře na fasádě nejefektivnějším a nejdostupnějším řešením pro domácnosti, kde je možné provést odtah přes obvodovou stěnu.
- Odtah digestoře přes střechu: Pokud není možné odvést vzduch z digestoře fasádou, lze jako alternativní řešení využít odtah přes střechu. Tento způsob odsávání nabízí maximální účinnost a nenarušuje vzhled budovy, ale zároveň vyžaduje pečlivou instalaci a vyšší investici. Odtahové potrubí se vede z digestoře směrem nahoru přes strop a střechu, kde je vyústěno ven. Dalším zásadním prvkem je zpětná klapka umístěná na konci odtahového potrubí, která brání zpětnému proudění vzduchu do kuchyně a napomáhá optimálnímu odvodu vzduchu ven.
Problémy s kondenzací
Vlhký vzduch z vaření je plný vodní páry. Ta při setkání se se studeným vnějším prostředím kondenzuje - vzniká tzv. kondenzát. Pokud potrubí směřuje přímo nahoru, je potřeba počítat s rizikem kondenzace, zejména v zimním období, kdy se teplý vzduch z interiéru střetává se studeným venkovním vzduchem. V takovém případě může docházet k hromadění kondenzátu (vlhkost a pára), který následně stéká zpět dolů přes digestoř, což je nežádoucí. Ty nastanou, pokud musíte vést potrubí s vyfukovaným vzduchem nevytápěným prostorem, a to v prostředí blízkém venkovním klimatickým podmínkám. Potrubí může být izolované jakkoliv, ale pokud neexistuje nic, co by mu z vnějšku dodalo teplo, tento jev nastane.
V tomto případě je nutné rozvod co nejvíce zjednodušit a vyspádovat buď směrem k venkovní mřížce nebo zpět směrem k jednotce, kde je nutné nad hrdlem výfuku z jednotky osadit kondenzační kus s odvodem kondenzátu do odpadu. Takto se musí postupovat ve všech dalších možných případech, když není jisté, jaká bude teplota v okolí potrubí a jaká teplota s vlhkostí uvnitř potrubí.
Zakončení potrubí na fasádě a prevence kondenzátu
Zakončení tohoto potrubí na fasádě řešíme např. mřížkou WFK, která se na fasádu buď přilepí nebo přišroubuje. Druhou variantou je i výfukový kus VKF, který zároveň řeší problém s odkapem kondenzátu nebo dešťové vody dále od fasády a spáduje se od fasády dolů - jeho ne/použití může být pro někoho i otázka průmyslovějšího vzhledu. Je použitelný na výfuk i sání. V sání venkovního vzduchu a výfuku odpadního vzduchu ven vznikají horší podmínky s rizikem vzniku kondenzátu a s tím spojených rizik. Je to dáno tím, že má sací nebo výfukový vzduch největší rozdíl teplot vůči okolnímu prostředí.
Optimální je, když je potrubí vedené v tepelné obálce budovy (stejně jako přívodní a odvodní rozvody). Tzn. ideální je mít technické místnost situovanou u S nebo SV exteriérové stěny. Vzdálenost vyústění sání a výfuku by měla být v rozestupu min 1,5 m, optimálně více než 3 m od sebe pokud je potrubí vyústěno do jedné stěny. Vhodné je i tzv. Rozvody, které vedou výfukovaný a nasávaný vzduch, je v tomto případě vhodné provést kompletně v systému EPE nebo systému ADURO. Pokud je nutné vést potrubí ve větším průměru (nad 180 mm), pak doporučujeme SPIRO provedení. Toto potrubí a všechny tvarovky je potřeba důkladně tepelně izolovat. Součástí obou potrubí by měla být zpětná klapka, buď motýlková (levnější řešení) nebo uzavírací se servopohonem na sání (dražší řešení). Klapka je důležitá pokud se systém vypne. Dražší řešení s uzavírací klapkou používáme jen v těchto případech:
- předpoklad silného větru ve směru kolmo na sací mřížku
- předpoklad pravidelného dlouhodobého vypínání systému (např. v letních měsících)
Co se týká rozmístění sání a výfuku, tak je velmi problematické umístění blízko vedle sebe, kdy bude velmi často docházet k nasávání odpadního vzduchu. Pokud to už musí být takto řešeno, pak musí být sání umístěno na západnější stranu než výfuk, protože většinu roku proudí vzduch od západu a pokud by byl výfuk západněji, byl by často odpadní vzduch sfouknut do sání. Nejlépe lze malý prostor pro sání s výfukem vyřešit tím, že se výfuk vyvede střechou pomocí výfukové hlavice např. HR-WTW. Krajním řešením, kdy už to nejde jinak, je potom použití kombinované mřížky. Naprosto nevhodným řešením je také nasávání vzduchu na střeše, kdy by se v létě nasával horký vzduch z rozpálené střechy a hrozilo by nasávání např. pylu.
Tabulka: Doporučené dimenze splaškových odpadních potrubí s hlavním větracím potrubím
| Jmenovitá světlost (DN) | Hydraulická kapacita (l/s) | Maximální výška (m) |
|---|---|---|
| 70 | 1,5 - 2,0 | 30 |
| 80 | 2,0 - 2,5 | 40 |
| 100 | 3,0 - 4,0 | 60 |
| 125 | 4,5 - 6,0 | 80 |
| 150 | 6,5 - 9,0 | 100 |
Poznámka: Pro potrubí s doplňkovým větracím potrubím jsou hydraulické kapacity o 30 až 40 % větší.
tags: #zakonceni #odsavani #na #fasade #informace