Problémy s vysokou podzemní vodou a trvalým zamokřením pozemků trápí řadu stavebníků a majitelů staveb. Ignorování hydrogeologických podmínek vede k sankcím, zamítnutí záměru nebo k finančně nákladným opravám. Podzemní vody se staly klíčovým faktorem rozhodujícím o realizaci, technickém řešení i nákladech staveb. Důležité je včasné odhalení příčin a doporučení efektivního, i když mnohdy nákladného řešení.
Pokud navrhujete projekt bez porozumění hydrogeologii, riskujete problémy při povolování i budoucí spory. Stavební úřady a dotčené orgány nyní vyžadují, aby byla rizika jasně identifikována a řešena již v přípravné fázi projektu. Tento přístup vyžaduje komplexní hydrogeologické posouzení, tedy systematické zhodnocení, jak konkrétní stavba ovlivní hydrologickou bilanci území. Nejedná se jen o administrativu, ale o faktické zmapování rizik vedoucích k dlouhodobým sporům se sousedy a sankcím.
Hydrogeologický průzkum a jeho význam
Při plánované stavbě objektu je nezbytné nepodcenit přípravnou fázi projektu a neopomenout provést na daném pozemku hydrogeologický průzkum. Hydrogeologický průzkum je u relevantních projektů povinný a je nezbytným podkladem pro projektovou dokumentaci. Zahrnuje terénní práce, laboratorní rozbory a vyhodnocení. Získaná data odpovídají na otázky ohledně ustálené hladiny vody, jejího kolísání v průběhu roku a agresivity vůči betonu.
V praxi se často nevystačí s rešerší z archivních vrtů, ale musí se provést měření hladiny podzemní vody a vyhodnotit situace za různých klimatických podmínek. Vyhodnocuje se také kvalita vody, zejména její agresivita vůči betonovým konstrukcím a riziko šíření kontaminace. Důležité je rovněž zmapování úrovně údržby veřejně dostupných a provedených melioračních opatření, odvodňovacích kanálů a zjistit, zda je možno řešit situaci v dané obci plošnými melioračními opatřeními. Na základě zkušebních sond hydrogeolog zjistí základní složení půdy, výšku hladiny podzemní vody.
Vlastníky podmáčených pozemků většinou čekají nepříjemné statisícové investice. Nezbytností je nechat si na vlastní náklady provést hydrogeologický průzkum, který určí skladbu podloží, jeho nepropustnost, úroveň hladiny podzemní vody, stabilitu vrstev, únosnost základové půdy, očekávaný průběh poklesu a další.
Čtěte také: Detailní pohled na mechaniku zemin
Kdo zpracovává hydrogeologický posudek?
Pouze osoba s odbornou způsobilostí v oboru hydrogeologie dle zákona o geologických pracích.
Jak dlouho trvá průzkum?
Samotný průzkum trvá typicky týdny až měsíce dle složitosti a nutnosti monitoringu. Samotné práce a vyhodnocení trvají obvykle 3 až 6 týdnů, u složitějších monitoringů déle.
Cena průzkumu
Pohybuje se v desítkách tisíc u rodinných domů až po stovky tisíc u velkých celků.
Doporučení pro zjištění hladiny podzemní vody
- Pozorování okolní zeleně a staveb: „Laickou pomůckou může být i pohled na okolní zeleň nebo sloupy elektrického vedení. Z jejich sklonu je možné poznat, jestli se půda posouvá a jakým směrem. Je dobré prověřit, zda nejsou v okolí strouhy, pozůstatky meliorace polí a hlavně se nebát zazvonit na sousedy a prověřit, zda nezažívají pohromy,“ radí Ing. arch. Peter Mosio, inspektor firmy Bytecheck.
- Geologické mapy: Zájemci o informace o složení půdy a podloží daného pozemku mohou zjistit důležitá data také z geologických map, které jsou dostupné na portálu České geologické služby.
- Zmapování okolí a studní: Určitě není na škodu zmapovat okolí a zdroje podzemní vody (studny a vrty), pokud v lokalitě nějaké jsou. Obejděte sousedy a zjistěte, jestli se v minulosti nesetkali s přítomností podzemní vody, když třeba hloubili jámu pro sklep.
- Archivní vrty: V dnešní době lze velké množství informací získat i na internetu. V online formě lze prostudovat geologické mapy, a dokonce získat i informace ohledně vrtné prozkoumanosti v lokalitě. Archivní vrty se musí evidovat a díky tomu lze často vyhodnotit hydrogeologickou situaci v lokalitě s vysokou přesností, aniž bychom museli kopat a provádět nové průzkumy.
- Zkušební výkop: Ověření probíhá zkušebním výkopem a sledováním hladiny po srážkách (několik dní/týdnů), případně monitoringem v trubce/sondě.
Právní rámec a legislativa
Právní rámec pro ochranu podzemních vod je komplexní a primárně upraven zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách. Zásadní je nově zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který integruje procesy povolování staveb, a zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku (JES). Technické postupy se opírají o normy pro geotechnický průzkum, které definují postupy při zkoumání lokality.
S nástupem nového stavebního zákona (283/2021 Sb.) dochází k integraci agend a proces začíná zajištěním hydrogeologického posudku a projektové dokumentace. Stavební úřad následně vydává povolení záměru, které může zahrnovat i povolení k nakládání s vodami, a po dokončení stavby probíhá kontrola funkčnosti systému. Legislativa České republiky klade stále větší důraz na ochranu vodních útvarů a klíčová změna spočívá v neoddělitelnosti posuzování vlivu stavby od povolovacího procesu podle nového stavebního zákona.
Čtěte také: Efektivní zakládání s vruty
Zákon o EIA (100/2001 Sb.) je zásadní pro stavby, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, jako jsou velké developerské celky nebo průmyslové stavby. Ve vodním zákoně (254/2001 Sb.) jsou uvedeny povinnosti a doporučení pro stavebníky týkající se odvodnění stavby a zpevněných ploch ke stavbě náležících. Odvodnění je jedním z úkolů, které je třeba řešit už v rámci projektové přípravy.
Stavebník má povinnost zajistit vsakování či zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých atmosférickými srážkami. V opačném případě mu není vydáno stavební povolení. Právní předpisy ČR doporučují řešit odvod srážkových vod přednostně zasakováním. Pokud toto není možné, je vhodné situaci řešit zadržováním a regulovaným odváděním srážkových vod oddílnou kanalizací.
Rizika spojená s vysokou hladinou podzemní vody
Stavby interagují s vodou skrze bariérový efekt, kdy základy tvoří překážku přirozenému proudění. Pokud podzemní podlaží zasahují do zvodně, dochází ke vzdutí hladiny na přítokové straně. Druhým jevem je drenážní efekt, kdy systém pro trvalé odvodnění základové spáry lokálně snižuje hladinu podzemní vody. Tím vzniká tzv. depresní kužel, který může způsobit vysychání okolních studní či poklesy terénu. Třetím rizikem je kontaminace, ke které dochází únikem ropných látek či splašků během výstavby i provozu. Nečistoty se šíří prouděním a mohou znehodnotit zdroje pitné vody v širokém okolí.
Vliv staveb na podzemní vody je kritickým bodem moderního stavebnictví, přičemž ignorování hydrogeologie představuje právní hazard vedoucí k zastavení stavby či sankcím.
Důsledky na stavební objekt
- Prostup vlhkosti: Pokud dochází ke zvýšení hladiny podzemní vody, vždy mívá nějakou konkrétní příčinu. A navíc to pro stavebníka nebo majitele nemovitosti nebývá nijak příjemné zjištění, zejména pokud ono zvýšení hladiny bude příčinou pronikání vlhkosti a vody do konstrukce objektu. V případě selhání hydroizolace můžete důsledky vysoké spodní vody pozorovat i na stavebním objektu. Může dojít ke tvorbě vlhkých fleků či odlupování omítky.
- Znehodnocení stavebních materiálů: Voda má totiž schopnost nasakovat do velké většiny stavebních materiálů a její agresivní vlastnosti způsobují různé druhy koroze, které vedou ke zhoršení důležitých vlastností stavebních materiálů. Pokud se tyto problémy dlouhodobě neřeší, tak můžou vést až ke ztrátě pevnosti a následnému zborcení stavební konstrukce.
- Problémy při výkopových pracích: Podzemní voda často působí problémy již na začátku výstavby objektu. Při hloubení základové jámy se vám na dně neustále tlačí voda, kterou musíte vytrvale odčerpávat.
- Tlak na konstrukce: Problémy se netýkají pouze zakládání domu, ale třeba i výstavby zapuštěného bazénu. V případě bazénu je podzemní voda důležitá i po jeho dokončení, protože působí hydrostatickým tlakem, který může v krajním případě konstrukci bazénu porušit. Nejčastější příčinou problémů se statikou podzemních nádrží je vysoká hladina podzemní vody. Vlivem působení tlaku podzemní vody může být nádrž zdeformována, případně může vyplavat na povrch. Působí Archimédův zákon - vztlak závisí na objemu vytlačené vody. Prázdná nebo poloprázdná nádrž má malou tíhu a může být podzemní vodou vytlačena.
- Sedání sousedních staveb: Nevhodně navržená drenáž způsobující sedání sousedních staveb: Pokud drenážní systém nadměrně sníží hladinu vody, může dojít k sedání podloží a praskání okolních budov.
- Vzdutí hladiny vody a ohrožení stability: Stavba působící jako přehrada zvyšuje hydrostatický tlak na své i sousední konstrukce. Správný postup vyžaduje hydrogeologický model, který prokáže, že navržené technické řešení zajistí, že hladina nestoupne nad kritickou mez. Opačným problémem je vzdutí hladiny před podzemní stěnou stavby, kdy stavba "přehradí" podzemní tok a voda stoupá.
Technická řešení pro vysokou hladinu podzemní vody
Pokud je zamokření pozemku zřejmé a negativní vlivy ohrožují stavbu objektu, je nezbytné najít vhodné opatření pro zlepšení hydrogeologických poměrů v území. Nutností je navrhnout trvalou a efektivní ochranu před jejími účinky a zároveň se pokusit snížit hladinu podzemní vody.
Čtěte také: Zakládání staveb od A do Z
Odvodnění a drenážní systémy
Meliorace pozemku neboli drenáž obecně představuje úpravu vodních poměrů. Drenážní systémy jsou standardním řešením ochrany spodní stavby. Pokud trpí zemědělská půda nadbytkem vody, je třeba ji odvodňovat. Přítomnost přebytečné vody se projevuje zamokřováním, zaplavováním a zabahňováním půdy a výsledně zhoršením až znemožněním jejího užívání. Zlepšení tohoto stavu umožňuje odvodňování půdy, které spočívá v odstranění přebytku vody z povrchu zaplavované půdy i ze zamokřeného půdního profilu.
Podzemní voda netlaková prosakuje kolem stěn stavby a je častým zdrojem konstrukčních problémů spodní stavby. Podzemní vodu netlakovou lze snadno zaměnit se zemní vlhkostí a tak stavebník mnohdy použije nedostatečně odolný typ hydroizolace. Proti této podzemní vodě lze stavbu chránit speciálními hydroizolačními materiály ve spodní stavbě, vhodně provedenou drenáží, těsněním prosakující konstrukce.
Pokud je podmáčením zasažena opravdu velká část pozemku včetně okolí stavebního objektu, tak je potřeba zavést technické řešení, které bude regulovat množství podzemní vody. Tímto technickým řešením je obvykle více či méně složitý meliorizační systém. Drenážní systém se skládá z drenážních trubek, které přivádí vodu z různých koutů pozemku, a několika revizních šachet, které slouží ke kontrole stavu a funkce potrubí. Drenážní systém trubek chrání spodní stavbu před destruktivními vlivy tlakové podzemní vody. Systém trubek se klade do okolí podzemní části stavby nad nepropustnou podzemní vrstvu (do hloubky 0,8 až 1,2 m).
Účinnou obranou proti vysoké hladině podzemní vody je vybudování drenážního systému z drenážního potrubí, štěrku a geotextilie. Trubky jsou osazeny do připravených příkopů, které jsou před uložením vysypány asi 15 cm vrstvou štěrku nebo štěrkopísku. Drenážní kanál se následně zasýpá dobře propustnými materiály jako je štěrk či písek. Při takovémto odvádění vody z pozemku je třeba zvážit, kam přebytečnou vodu z pozemku budeme odvádět.
Před výstavbou drenáže je nutné nechat si zpracovat projekt celého systému specializovaným projektantem. V případě špatně navržené a provedené drenáže totiž může dojít ještě ke zhoršení vstupních podmínek a celý proces deformace stavební konstrukce se může výrazně zrychlit.
Dočasné snižování hladiny podzemní vody
Snižování úrovně hladiny podzemní vody pod potřebnou kótu se provádí odvodňováním, které může být trvalé nebo dočasné. Trvalé odvodnění podzemního prostoru je technicky i finančně náročné a navíc vždy představuje citelný zásah do režimu vodního prostředí. Proto se častěji provádí dočasné snížení hladiny podzemní vody, a to buď studnami, nebo vakuovým čerpáním - jehlofiltry. Oba způsoby jsou v provozu pouze po dobu trvání stavebních prací a po jejich ukončení je opět obnoven původní vodní režim.
- Studny: Jsou vrty vystrojené obsypem a zárubnicí. Jsou umístěny tak, aby depresní křivky snížené hladiny podzemní vody probíhaly pod úrovní nejhlubšího výkopu.
- Vakuové čerpání (jehlofiltry): Se provádí pomocí čerpacích jehel, které jsou rozmístěny po obvodu odvodňovaného prostoru a prostřednictvím obvodového sběrného potrubí napojeny na vývěvu. Ta v celém systému zajišťuje podtlak, který přispívá ke vtoku podzemní vody do jehel a tím ke snižování hladiny. U hlubších výkopů mohou být řady čerpacích jehel osazeny i v několika výškových úrovních.
Nutností u obou systémů snižování podzemní vody je jejich nepřetržitý provoz. Proto musí být při jejich použití vždy k dispozici záložní zdroj energie pro případ výpadku elektrické sítě. Čerpání z odvodňovacích systémů může být zastaveno až v době, kdy přitížení stavbou je větší než vztlak podzemní vody a obnovení původní hladiny neohrozí stabilitu stavby.
Hydroizolace spodní stavby
V každém případě je potřeba opatřit stavební objekt účinnou hydroizolací. Hydroizolace spodní stavby zabraňuje pronikání spodní vody do stavebních konstrukcí a sklepních prostor staveb. Předpokladem v boji proti vlhkosti je samozřejmě kvalitní hydroizolace spodní stavby. Dnešní hydroizolace jsou nejčastěji vyráběny z asfaltových a plastových materiálů. Jedná se o hydroizolační suspenze a tmely nebo pásy. Zejména plastové a elastové pásy (fólie) prochází v posledních letech výrazným vývojem. Kvalitní konstrukce odolné proti tlakové spodní vodě - vlhké nebo mokré materiály (konstrukce) jsou předpokladem pro vznik a vývoj nežádoucích živých organismů - plísní. Při realizaci stavby je tedy třeba dodržet konstrukční a realizační zásady pro zajištění vodotěsnosti a dlouhodobé odolnosti železobetonových konstrukcí proti pronikání vody - princip tzv. bílé vany.
Speciální řešení pro podzemní nádrže
Vysoká hladina podzemní vody bývá velmi častým problémem při instalacích podzemních nádrží na dešťovou vodu. Podzemní voda může velmi jednoduše zakopanou nádrž vytlačit nebo poničit. Hladina podzemní vody je klíčovým faktorem, který musíte zohlednit při výběru a instalaci podzemní nádrže na dešťovou vodu.
Konstrukční pevnost a odolnost: Nádrž musí být schopna odolat vnějšímu tlaku podzemní vody i zeminy. Zde vynikají nádrže vyrobené technologií rotomouldingu (rotačního tváření). Tato metoda umožňuje výrobu bezešvých, monolitických nádrží s rovnoměrnou tloušťkou stěny a vysokou mechanickou odolností. Tvar a profil nádrže: Pro oblasti s vysokou hladinou podzemní vody jsou ideální samonosné ploché nádrže. Díky svému nízkému profilu vyžadují mělčí výkop, což snižuje riziko zasažení vysoké HPV. Možnost kotvení a obetonování: Některé nádrže jsou přímo určeny k obetonování, čímž získají potřebnou stabilitu a odolnost proti vztlaku.
Někteří výrobci nabízejí technologii ČOV i v železobetonovém plášti. Kvalitní železobetonová nádrž by měla mít tloušťku dna a stěn alespoň 15 cm, použitý beton by měl být klasifikován jako vodostavební beton minimální třídy C30/37. Doporučujeme, aby byla betonová směs vhodná pro kontakt s agresivním prostředím (jako agresivní prostředí zde působí odpadní voda v nádrži ČOV + podzemní voda okolo nádrže). Pokud chcete mít 100 % jistotu, že nádrž nevyplave nad povrch při působení tlaku podzemní vody, můžete si objednat železobetonovou nádrž s protivztlakovým lemem. Takové řešení je pro daný účel perfektní. Za nás říkáme - železobetonová nádrž je nejvhodnější, nejspolehlivější a nejelegantnější varianta řešení nádrže ČOV při zvýšené hladině podzemní vody.
Existují plastové nádrže ČOV, které jsou přímo určené do prostředí se zvýšenou hladinou podzemní vody. Takové nádrže mají tzv. „dvouplášťovou“ konstrukci. Vybetonováním mezikruží dojde k zesílení pláště proti účinkům vnějších tlaků. Toto řešení je výhodné proto, že spotřeba betonu pro vybetonování mezikruží je velmi malá. Někteří výrobci navíc již z výroby dodávají nádrže s připravenou armaturou v mezikruží určeném pro vybetonování.
V některých případech se stává, že stavebník zjistí nepříjemnou skutečnost o vysoké hladině podzemní vody až ve chvíli, kdy má ČOV na pozemku a hotový výkop. Nejčastěji se ale situace řeší tak, že standardní plastovou nádrž ČOV určenou pro obsyp je potřeba při zvýšené hladině podzemní vody obetonovat vodostavebním betonem minimální tř. C30/37. Hladina vody v nádrži musí být v průběhu obetonování postupně zvyšována v závislosti na výšce betonu. Maximální výškový rozdíl mezi vrstvou betonu a hladinou vody nesmí přesáhnout 30 cm po celém obvodu (takto postupovat do výšky odtokového potrubí).
Existují i další způsoby, jak omezit působení tlaku podzemní vody na nádrž, které přímo nesouvisejí s vlastní konstrukcí nádrže. Nejčastěji se v praxi setkáváme s čerpací šachtou poblíž ČOV nebo použitím svislých KG trubek, které slouží jako ochrana dna nádrže před působením vztlaku podzemní vody.
Jako čerpací šachta může sloužit například KG trubka DN 400, která je vedle nádrže ČOV postavena vertikálně. Takové řešení může být ale v některých případech energeticky náročné, proto se spíše čerpací šachta využívá v případě, kdy se nádrž ČOV odkaluje, čistí nebo servisuje - zkrátka když je nádrž prázdná nebo je v ní méně vody než běžně. Pokud je totiž hladina podzemní vody níže než hladina vody v nádrži ČOV, působí na nádrž ČOV vyrovnané tlaky z vnitřní i vnější strany. Jako jednoduchá, levná a efektivní metoda funguje umístění klasických KG trubek okolo nádrže ČOV ve svislém směru. Podzemní voda netlačí tolik na dno nádrže, ale má možnost stoupat a klesat v trubkách okolo nádrže.
V případě, že se na pozemku vyskytuje vyšší hladina podzemní vody pouze dočasně, může být řešením například umístění revizní šachty do rohu výkopu. Po přívalovém dešti je pak pomocí této šachty možné kontrolovat, zda se v okolí nádrže drží voda či nikoli. Vodu je pak možné pomocí této šachty odčerpat kupříkladu kalovým čerpadlem. Pokud nechcete nebo nemáte kam vodu odčerpat, stačí hlídat, aby se voda z nádrže nevyčerpala dřív než voda v okolí nádrže. Při dočasně vysoké hladině nevyčerpávat nádrž rychleji než klesá voda v okolí; pomůže revizní šachta pro sledování a případné odčerpání okolní vody.
Vždycky doporučujeme důsledně dodržovat pokyny pro instalaci nádrže konkrétního dodavatele. Obecně ale platí, že pro obsyp plastových nádrží je doporučeno používat tříděný štěrk namísto původní zeminy. Štěrk má tu vlastnost, že se rozepře mezi sebou a nepůsobí na stěny nádrží takovým tlakem jako jemnoziarná zemina. Navíc není nasákavý. Na přání umožňují někteří výrobci za příplatek tzv „zpevnění dna“ nádrže. Zpevnění dna se hodí pro aplikace při přítomnosti podzemní vody. Máme vyzkoušeno, že standardní dno nádrže domovní ČOV o průměru 140-160 cm se může vlivem tlaku podzemní vody vyboulit až o 15 cm. Vyztužení dna se zhotovuje formou přivaření plastových výztuh ke dnu nádrže.
Průměrná výška nádrže domovní čistírny odpadních vod činí cca 2 metry. V případě vysoké hladiny podzemní vody existují ale i nízké verze některých modelů ČOV, které mají výšku cca 1,5-1,6 m.
Ideálním řešením jsou speciální ploché nádrže Li-Lo, které jsou pro tyto účely speciálně navrženy. Nádrže Li-Lo mohou být ponořené až po vrchní okraj nádrže v podzemní vodě a nevyplavou ani se neponičí i v případě, že jsou úplně prázdné. Jedinou podmínkou je dodržet výšku krytí nádrže, která musí být minimálně 70 centimetrů. Síla od přitížení zeminou tak převyšuje vztlakovou sílu. Maximální výška krytí může být až 120 centimetrů. Krytí a skladba zásypu musí respektovat technický list výrobce. Ploché nádrže v režimu podzemní vody se ukládají jen pod pochozí plochy.
U nádrží Columbus XL je potřeba nejprve určit úroveň hladiny podzemní vody. V případě, že hladina podzemní vody není výše, než je polovina výšky nádrže, je možné použít nádrže Columbus XL bez dalších stavebních úprav. Nádrž nesmí být ve vodě ponořena hlouběji než je uvedeno v tabulce níže.
| Typ nádrže | Maximální výška ponoření v podzemní vodě (m) | Požadavky na kotvení/obetonování |
|---|---|---|
| Li-Lo | Celá nádrž | Nevyžaduje (při dodržení krytí 70 cm) |
| Columbus XL | Do poloviny výšky | Nevyžaduje (při dodržení podmínky) |
| Aquastay | Do poloviny výšky | Ano (při překročení poloviny výšky) |
V případě nutnosti drenáže se musí osadit vertikální trubka (DN 300), v níž bude zapuštěno ponorné tlakové čerpadlo, které přebytečnou vodu odčerpá. Čerpadlo je třeba pravidelně kontrolovat.
Stejně jako u nádrží Columbus XL je třeba i u nádrží Aquastay určit úroveň hladiny podzemní vody. V případě nízké hladiny podzemní vody (max. do poloviny výšky nádrže) je možné použít nádrže Aquastay bez dalších stavebních úprav. V případě, že úroveň podzemní vody překročí polovinu výšky nádrže, musí být nádrž ukotvena k podkladové železobetonové desce. Kotvení se používá u typů, které nejsou konstruovány na trvalé ponoření (například Aquastay), když hrozí podzemní voda nad polovinou výšky nádrže. Nádrž se ukládá na železobetonovou desku a fixuje nerez pásovinou či systémovými prvky výrobce.
Každá nádrž musí mít bezpečnostní přepad. Preferovaným řešením je vsakování přepadu na pozemku. Tím se voda vrací do přirozeného koloběhu a doplňují se místní zdroje podzemní vody. Je však nutné zajistit, aby vsakovací zařízení bylo umístěno dostatečně daleko od základů staveb a v dostatečné výšce nad maximální hladinou podzemní vody (obvykle min. 1 m).
Zemní suť pod základovou deskou
Ohledně použití suti pod základovou desku (pálené a Ytong cihly, některé zalité v betonu): nemůže se stát, že jak se budou vlivem vlhkosti cihly rozpadat, že budou pod deskou vznikat dutiny a ty pak budou dělat nějaké problémy? Ano, je to reálné riziko. Použití takového materiálu jako násypu pod základovou desku v místě s vysokou hladinou podzemní vody není dobrý nápad. Pálené cihly a Ytong jsou nasákavé materiály, které se vlivem dlouhodobého působení vody mohou rozpadat. To může vést ke vzniku dutin pod deskou, nerovnoměrnému sedání a následnému poškození základů a konstrukce domu. Doporučuje se použít stabilní, nenasákavý a propustný materiál, například hrubý štěrk, který zajistí dobrou drenáž a únosnost podloží.
tags: #zakladani #staveb #vysoka #hladina #podzemni #vody