Živý plot je vynikajícím řešením pro zajištění soukromí i ochrany pozemku, tedy zabránění nežádoucímu vstupu na něj. A je již méně podstatné, zda zvolíme kombinaci i s jiným způsobem oplocení (např. s pletivovým) a nebo si necháme narůst natolik hustý a neprostupný živý plot, že bude překážkou lidem i zvířatům. Živé ploty nás ochrání i před hlukem a také zadrží mnoho prachu.
Pro jejich rychlý růst však musíme řešit kromě zdobnosti listů, květů a plodů a možnosti řezu také výběr vhodného druhu a odrůdy právě s ohledem na schopnost vytvořit co nejméně prostupný porost za co nejkratší časový úsek. Dále by nás měly zajímat i nároky na péči a půdu. Pokud se pak již pro vhodnou odrůdu rozhodneme, je klíčová správná výsadba.
Roli hraje hloubka výsadby, hustota (spon, resp. vzdálenost rostlin), ale i její správné provedení a to dokonce ve vhodnou dobu. Vše je přitom závislé právě na zvoleném rostlinném druhu. Navíc není důležitá pouze vzdálenost od sebe, ale také od případného pevného oplocení. Obvykle se doporučuje stejný rozměr. Pokud tedy vysazujeme rostliny určené k pravidelnému řezu od sebe cca 0,5 metru, měly by být vysazeny také alespoň 0,5 metru od pevného oplocení.
Dobrou zprávou však je, že veškeré důležité údaje získáme přímo od prodejce a často jsou uvedeny na informativním lístku u každé sazenice. Jestliže pak hledáte rychle rostoucí druhy, obvykle nepočítejte s tím, že vám za rok udělají 1,5 metru a víc. Sice existují i extrémně rychle rostoucí dřeviny, ovšem každý rok je pak třeba plot ostříhat o ohromné množství hmoty, navíc nikoli jen jednou, ale v některých případech i každý měsíc. A pokud byste to v jednom roce vůbec nestihli, v tom dalším již na vás číhá doslova obluda, hromada stínu a vedle křovinořezu možná již i řetězová pila.
Určitě se proto nerozhodujte impulzivně, ale dobře zvažujte a také dobře počítejte. U rychle rostoucích dřevin navíc nesmíme zapomenout, že porostou rychle pořád. Jakmile tedy dosáhnou požadované výšky, bude nás čekat o to častější řez. Ohled přitom musíme brát i na sousedy, váš živý plot nesmí zasahovat až na jejich pozemek, tedy s výjimkou případů, kdy se dohodnete o umístění plotu například přesně na hranici pozemků. Je dokonce možné se dohodnout i na spolufinancování a společnou péči, prostě každý z jedné strany. To je však ideální případ, ke kterému nemusí dojít. Není to obvyklé.
Čtěte také: Tipy pro rychlý růst živého plotu
Výběr rostlin pro živý plot
Rychle rostoucí dřeviny
Opravdovým rekordmanem v rychlosti růstu je sibiřský jilm neboli turkestánský brest (Ulmus pumila), jehož roční přírůstky mohou být až 1,8 metru. Tato nejrychleji rostoucí dřevina snese bez problémů mrazy až -35 stupňů Celsia a je mimořádně vhodná k formování, čili řezu. Zdobný je malými zelenými až nažloutlými listy ve tvaru vejce a vyžaduje hojnou zálivku.
Obzvláště v době sucha je třeba stále zalévat, je proto na zváženou, jaké jsou naše možnosti a hlavně zdroje vody. Pokud by hrozilo v dané lokalitě riziko, že bude v období sucha dokonce zakázáno zalévání zahrádek (a mnohde se to již stalo), nemá smysl do této dřeviny investovat. Při výsadbě sázíme sazenice ve vzdálenosti alespoň 25 cm.
Sibiřský jilm vytvoří poměrně hustý porost, je však opadavý, proto na zimu dosti prořídne. Miluje sluníčko, ale snese i polostín, preferuje dobře propustné, ale vlhké půdy. Pěstovat jej lze i jako solitér, dorůstá výšky až 25 metrů. Pravidelně tvarovaný živý plot však snadno udržíme v požadované výšce a šířce, počítejte ale se značným množstvím biologického materiálu, který bude dobré nějak zpracovávat (naštěpkovat, usušit a spálit a nebo nechat rozkládat v kompostu, případně použít jako mulč).
Na turkestánský brest se aktuálně objevují na internetu až tak líbivé reklamy, že to vypadá jako podvod.
Ptačí zob (Ligustrum)
Ptačí zob (Ligustrum) z čeledi olivovníkovité (Oleaceae) je dlouhodobým králem dřevin vhodných pro živé ploty. Jelikož je stálezelený, zajistí nám soukromí trvale, výborně přitom snáší řez, je odolný vůči nízkým teplotám a není náročný na půdu. Hustou korunu si však udrží pouze díky stálé (tedy pravidelné) prořezávce, jako volně rostoucí se proto nedoporučuje. A v prvních letech musí být řezy opravdu radikální, aby koruny zhoustly. Zdobný je tmavě zelenými kožovitými listy, ty však mohou být u některých kultivarů i žluté.
Čtěte také: Tipy pro úzké živé ploty
Pokud požadujete celoročně neprostupnou zelenou (a nebo nažloutlou) bariéru přesného geometrického střihu, je ptačí zob skvělou volbou. Využít však můžete i ptačí zob volně rostoucí, jelikož bez řezu vytvoří ve volně rostoucí zahradě bez vysokých nároků na geometrii naopak rozvolněnou hranici. Prostě působí rozevlátě, neučesaně a je řidší.
Hloh (Crataegus)
Dalším oblíbencem pro živé ploty je hloh (Crataegus) z čeledi růžovité (Rosaceae). Dorůst dovede běžně až šesti (dokonce i osmi metrů), ovšem pravidelně střižený bude mít kompaktní požadovaný tvar. Bohužel je opadavý, což však na podzim přinese změnu barvy zelených listů na červenooranžové až červené. Na jaře nás pak odmění nádhernými bílými nebo růžovými květenstvími, která se v létě změní v sytě červené plody, jež se na keřích udrží obvykle až do zimy. Pokud budete u hlohu rezignovat na řez, nic se nestane, pouze vytvoří opravdu bujnou hráz.
Při pořizování hlohu je důležitá volba kultivaru, některé hlohy dorostou nejvýše tří metrů, jiné dovedou vytvořit až osmi metrové solitéry. Výborně se pak obzvláště vysoké hlohy vyjímají v parcích i krajině. Nakonec je na našem území rozlišováno 9 původních druhů hlohu a všechny jsou léčivé.
Pámelník (Symphoricarpos)
Pámelník (Symphoricarpos) je rodem patřícím do čeledě zimolezovité (Caprifoliaceae) a je v podobě živých plotů tak trochu neposlušným neurvalcem. Roste totiž strašlivě rychle, jednoduše řečeno, řez je třeba provádět několikrát v sezóně a po každém řezu zcela obnoví svůj chuligánský vzhled nejdéle do dvou měsíců. Ideální je proto řez každý měsíc. Navíc silně odnožuje, pod zemí má dlouhé kořeny, které není možné ze země téměř dostat. Prorůstá proto vlastně všude a všemi směry. A dovede i poškodit základy plotu zděného.
Dalším rizikem jsou jedovaté kuličky, které děti rády používají jako náhražku kuliček bouchacích, nesmí se však dostat do jejich úst a šťáva na ruce, které by si pak, nedej bože, olizovaly. Přesto je však pámelník velmi oblíbeným prvkem živých plotů, občas ale někoho přivede téměř k šílenství. Kromě neustálého řezu je třeba též neustále sekat trávu okolo a spolu s ní nové výhonky pámelníku. Pokud se přesto pro pámelník rozhodnete, můžeme doporučit například pámelník okrouhlý (Symphoricarpos orbiculatus) se zdobnými bílými květy a růžovými plody a nebo Pámelník Doorenbosův (Symphoricarpos doorenbosii) s plody světle růžovými.
Čtěte také: Jak vybrat rostliny na živý plot
Zimostráz (Buxus)
Pokud uvažujete o pámelníku, možná bude vhodnější vsadit raději na zimostráz (Buxus). Tohoto krasavce lze řezem upravit až do neuvěřitelných geometrických tvarů, ale třeba i živých soch. V podobě živých plotů jde doslova o fenomén, který prostě nemůže nudit. Stinnou stránkou zimostrázu je však pomalý růst, roční přírůstky jsou opravdu velmi malé, obzvláště při náročném tvarování. Pokud však již dosáhnete po mnoha letech požadovaného tvaru a vzrůstu, je doslova věčný a zavděčí se vám.
Do té doby se ale musí stát vaším koníčkem, jinak jej začnete nenávidět! Pořídit lze samozřejmě i již dosti vzrostlé sazenice, kterými si finální podobu oplocení značně přiblížíte, připravte se však na úžasnou finanční částku. A o mnoho let se doba pěstění do požadovaných "roztotvarů" nezkrátí. Buxus je prostě pro náročné. A do skupiny rychle rostoucích dřevin rozhodně nepatří! Je stálezelený a má velmi půvabné, drobné kvítky a nenápadné zelené plody. Zimostrázů jinak najdeme ve světě asi 100 druhů rostoucích v přírodě Evropy, Asie, Afriky i Ameriky.
Zerav (Thuja)
Zerav (Thuja) z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) je vlastně takový tak trochu otloukánek. Jedni bez něj nemohou žít, jiní jej doslova nenávidí a to především pro jeho všudypřítomnost. V některých lokalitách máte dokonce pocit, že snad nic jiného ani neexistuje, není proto divu, že na zerav již mají políčeno i mnozí zahradníci. Přesto jde však o velmi vhodnou stálezelenou dřevinu pro živé ploty, která roste dosti rychle a výborně se tvaruje, tvarování je u mnoha odrůd dokonce nezbytné. Obzvláště doporučené jsou pro živé ploty kultivary „Smaragd“ a „Brabant“, každý zerav ale pro živé ploty využít nelze, prodává se ohromné množství kultivarů.
V přírodě rostou zeravy po celé planetě s výjimkou Antarktidy, jsou velmi odolné, životaschopné a přizpůsobivé. V prvním roce nám čerstvě vysazený zerav poroste velice rychle, bude však třeba systematické prořezávání, díky čemuž poroste v dalším roce pomaleji, ale vytvoří si elegantnější formu koruny. A pozor, zeravy snadno vytvoří neprostupné, jednotné a vysoké zelené stěny, které se ovšem nehodí pro malé zahrady. Prostě nuda, květy i plody se v zeleni ztrácí a ohromná zelená hmota často nezajímavého odstínu vás na malém prostoru utluče.
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii)
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii), známý také jako notkacypřiš Leylandův a nebo nesprávně cypřišek Leylandův, je stálezelený jehličnan, který roste velice rychle. Jde o křížence, který vznikl na konci 19. století v soukromé zahradě rodiny Leylandů v Leighton Hall ve Walesu spontánním sprášením dvou vedle sebe rostoucích jedinců cypřiše nutkajského (Xanthocyparis nootkatensis) a cypřiše velkoplodého (Cupressus macrocarpa). Dále byl tento kříženec udržován vegetativní formou. V přírodě však ke křížení těchto druhů nedochází a to z jednoduchého důvodu, geografická vzdálenost přirozeného výskytu obou jedinců je prostě značná.
Rychle rostoucí cypřišovec Leylandův dorůstá výšky 20 až 25 (vzácně i 30) metrů, má pravidelnou, kompaktní a široce kuželovitou korunu a husté zavětvení, které sahá až k zemi. V podobě živých plotů je tak vyřešen obvyklý problém jehličnanů, kterým bývá vyholování zdola. Olistění je šupinovité, velmi drobné šupiny mají rozměr okolo 1 mm. Jsou nejčastěji tmavě zelené, na spodní straně světlejší, někdy dokonce s bílým lemem. Borka dospělých stromů je hnědočervená a hluboce zbrázděná. Šištice jsou poměrně drobné a nenápadné, ve zralosti tmavě hnědé. Vzhledem k hybridnímu původu taxonu jsou ale semena téměř vždy sterilní.
Tento jehličnan je vhodný obzvláště do vyšších živých plotů, kde hravě nahradí často již nudné zeravy. Navíc roste o mnoho rychleji (v průměru 1 metr za rok). Výborně odolává mrazu, suchu i městskému znečištění a snadno se množí řízky, což vyvažuje vyšší cenu za zakoupené jedince. Pozor však, silice obsažené v pletivech rostliny mohou citlivým jedincům způsobit podráždění pokožky podobně jako třeba jedovatý tis.
Tis červený (Taxus baccata)
Tis červený a nebo také obecný (Taxus baccata) je též diskutabilním, přesto ale hojně využívaným druhem v živých plotech. Tato dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých (Taxaceae) je stínomilná, roste velmi pomalu a je celá silně jedovatá. Při potřísnění šťávou způsobuje puchýře, semena způsobí až smrt, jedovatý není pouze červený dužnatý nepravý míšek (epimatium). V přírodě jsou tisy chráněné, ovšem o to hojněji je potkáváme v sadech a zahradách v dlouhé řadě různých kultivarů. Původní botanický druh tisu se vyskytuje nejčastěji v historických zámeckých zahradách, ovšem nikoli v podobě živých plotů, ale mohutných věkovitých exemplářů s velmi tvrdým a těžkým dřevem. Při vhodné volbě kultivaru a pravidelném řezu však dosáhneme pomocí tisu geometricky přesných ohraničení pozemků, na finální podobu si ale počkáme dosti dlouho.
Pro živé ploty z jehličnanů obecně platí pomalejší růst snad s výjimkou právě výše zmíněných zeravů (ale také to není žádný sprint) a opravdu rychle rostoucího cypřišovce Leylandova, přičemž řez růst u většiny druhů ještě více zpomaluje. Ostatně mnohé druhy nejsou pro řez příliš vhodné. Dalším takovým příkladem je jalovec (Juniperus) z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae).
Jalovec (Juniperus)
V přírodě planety roste až 60 druhů jalovců a jde o nejpočetnější rod čeledi cypřišovité. Charakteristickým rysem tohoto rodu jsou zdobné zralé šišky (jalovčinky, odborně galbuly), které mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule. Jalovce vytvoří doslova neproniknutelné živé stěny, ovšem právě jako živé ploty jsou vysazovány jen zřídka. Při přesazování se totiž dosti špatně ujímají. Nejlépe snesou přesazování dřeviny pěstované ve školkách, jejichž růst je rychlejší, jsou však dosti drahé. Navíc na jižních stranách často promrzají. Nejvhodnější je pro živé ploty rozsochatá odrůda čínského jalovce Juniperus chinensis pfitzeriana. Ta dorůstá výšky 2 metry a šířky až 3 metry, roste přitom dosti rychle, obzvláště v případě, že budeme vyvazovat střední větve.
Živý plot z tohoto jalovce ale vyžaduje dost místa (šířka až 3 metry) a tedy větší pozemky. Nehodí se však k řezu, čili je ideální pouze pro živé ploty volně rostoucí. Jako okrasné dřeviny jalovce jinak nacházejí široké uplatnění: pěstovány jsou jako stromovité, keřovité i plazivé (půdokryvné). V mnoha kultivarech je pěstován především jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus x media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis). A pozor! Pokud pěstujete hrušně, bylo by nejlépe vykácet i jalovce sousedů a to do vzdálenosti i několika kilometrů od vaší zahrady. Jsou totiž hostitelem houby Gymnosporangium sabinae, která způsobuje rez hrušňovou.
Dřišťál (Berberis)
Velmi vhodný je pro živé ploty dřišťál (Berberis). Tento rod zahrnuje až 500 druhů opadavých nebo stálezelených keřů, vysokých 1 až 5 metrů a s otrněnými výhony. Dřišťály rostou po celé planetě kromě Antarktidy a mnohé jsou silně invazivní. Blízce příbuzné jsou s rodem Mahonia, který je některými botaniky zařazován právě do rodu dřišťál (Berberis). Výška dřišťálu je závislá na volbě odrůdy a pokud chcete živý plot celoročně neprostupný a neprůhledný, pak je třeba zvolit stálezelený kultivar dřišťálu. Živý plot z dřišťálu může být vysoký až 2 metry, ale také jen 0,3 metru, kdy vlastně tvoří jen geometrický předěl v zahradě či parku. Dřišťály nemají vysoké nároky na půdu, dobře zvládají i sucho a existuje mnoho zajímavých odrůd, které se liší nejen barvou listů. Hodí se podle kultivaru i k řezu, nejčastěji však jako volně rostoucí.
Mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa)
Velmi zajímavým řešením pro živé ploty je mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa), jinak též mochna křovitá (resp. byl dlouho znám pod vědeckým jménem mochna křovitá (Potentilla fruticosa)). Dosáhneme jím celkem nízkých a půvabných živých plůtků se zlatavě žlutými květy. Jedinou stinnou stránkou takového živého plotu je pak jeho opadavost. Mochnovec křovitý dorůstá v průměru jednoho metru (zdroje uvádějí od 0,5 do 1,5 metru), kvete v létě a dosti dlouho (od června 2 až 3 měsíce) a v naší přírodě není původním druhem (neofyt). Na pěstování je nenáročný, pozor však, postupně rád zplaňuje a utíká nám do okolní přírody. Poprvé byl na našem území nalezen jako volně rostoucí v roce 1977, je však řazen pouze mezi slabě agresivní i...
Další tipy pro výsadbu živého plotu
- Květinové živé ploty: Pro květinové živé ploty se používají okrasné keře jako hortenzie, zlatice, tavola, ibišek, ale i muchovníky.
- Stálezelené živé ploty: Pro stálezelený neopadavý živý plot je vhodné vysadit zimostráz (buxus), tis, mahonie, cypřišek nebo bobkovišeň. Ptačí zob Atrovirens je také stálezelený keř vhodný pro výsadbu živého plotu nebo k vytváření dekorativních stříhaných tvarů.
- Živé ploty jako pohledová ochrana: Se stálezeleným živým plotem ochráníte svou zahradu před nežádoucími pohledy. Kromě toho poskytnete mnoha zvířatům, jako jsou ježci, ptáci a hlodavci, bezpečné útočiště.
Péče o živý plot
I živý plot si ale žádá důslednou péči. Předtím, než se pustíte do výběru dřevin do živého plotu, je vhodné si zodpovědět několik otázek. Předně si ujasněte, zda toužíte po stálezeleném, nebo opadavém živém plotu. Promyslete si, zda chcete plot vytvořit pouze z jednoho druhu rostliny, nebo jich kombinovat několik. Zvažte případná omezení. Některé druhy rostlin mohou být pichlavé či jedovaté a nemusejí být proto vhodné pro domácnosti s malými dětmi či mazlíčky. V neposlední řadě zvažte i to, kolik času můžete věnovat jeho péči.
Předtím, než se pustíte do výsadby živého plotu, připravte půdu. Zbavte ji plevele. Pokud je půda příliš těžká nebo jílovitá, zkypřete ji, aby měla dobrý odtok vody. Následně se můžete pustit do vykopání jam pro jednotlivé rostliny. Zároveň rostliny od sebe vysazujte v přiměřené vzdálenosti, aby mohlo dojít ke vzniku přirozeně vypadajícího plotu. Rozestupy samozřejmě závisí na zvolených rostlinách. U hustě rostoucích druhů to může být 30-70 cm, u volně rostoucích 1-2 metry.
Při tvorbě živého plotu se samozřejmě neobejdete bez jeho pravidelného stříhání a tvarování. Většinu rostlin je potřeba stříhat alespoň 1-2x ročně, obvykle na jaře a na podzim.
Stálezelené rostliny pro živý plot
Stálezelené rostliny obměňují své listí v závislosti na klimatu, teplotě a povětrnostních vlivech. Níže je seznam robustních rostlin, které lze použít pro stálezelený živý plot:
- Tis: Stálezelený, robustní, nenáročný na světlo, vhodný pro nízké živé ploty.
- Blýskalka: Vyžaduje slunné stanoviště, nenáročná na půdu, snese sucho i horko.
- Bobkovišeň: Klasika pro stálezelené živé ploty, nenáročná na péči, rychle roste.
- Cypřišek: Vhodný pro malé zahrady, roste vzpřímeněji a pomaleji než túje.
- Bambus: Rychle rostoucí, kompaktní křovina, nevyžaduje protikořenovou bariéru.
- Túje: Cenově výhodná, všestranná, vyžaduje udržovací řez, ale ne do starého dřeva.
Časté dotazy k živým plotům
- Co je nejlepší na živý plot? Rostlý plot se nejčastěji vysazuje z dřevin jako jsou listnaté ptačí zoby, dřišťály, habry, hlohy, javory a buky nebo jehličnaté tisy a zeravy.
- Co mám použít na živý plot na své zahradě? Záleží na několika faktorech: zda chcete hranici pozemku osázet listnatými nebo jehličnatými dřevinami, jaký máte na zahradě typ půdy, jaké další podmínky jsou na zahradě (nadmořská výška, světová strana) jak rychle chcete, aby plot rostl. O výběru rostlin a jejich potřebách se ideálně vždy poraďte se zahradníky.
- Jak sázet živý plot? Naměřte si a vykolíkujte místo, kde by měl živý plot být. Mezi kolíky si natáhněte provázek, ať dodržíte rovnou linii. Kolem provázku si připravte cca 80 cm široký pruh, který poctivě zryjete a vyházíte z něj zeminu v hloubce asi 50 cm. Nasypejte do ní kompost a můžete začít sázet dřeviny. Hustota záleží na konkrétní rostlině, obvykle se sází 3 až 6 rostlin na metr. Nezapomeňte (nejen) po vysazení poctivě zalévat. Například rostlinky tavolníku se sází zhruba 45 cm od sebe, ptačího zobu 30 cm od sebe a túje v třičtvrtě metrovém až metrovém rozestupu.
- Jak daleko sázet živý plot od plotu a hranice pozemku? Je potřeba počítat s tím, že se dřeviny rozrostou a budou košatět. Podstatné je, abyste: se dostali k jejich údržbě i ze zadní strany,aby prorůstající větve neničily plota aby kořeny nenadzvedávaly zabetonovanou nosnou konstrukci plotu (například sloupky). Informuje se u konkrétní dřeviny, jak moc se bude rozrůstat do šířky a kolik můžete v rámci běžné údržby zastřihovat. Obecně lze říct, že by vzdálenost mezi rostlým a klasickým plotem měla být minimálně 1,5 až 3 metry. Čím vyšší živý plot plánujete, tím dál od plotu, potažmo hranice pozemku jej doporučujeme sázet.
- Jak pečovat o živý plot a jak (často) jej stříhat? Všechny rostliny, které se doporučují k výsadbě živého plotu, velmi dobře snáší zastřihávání a řezy, proto se nemusíte bát, že byste šetrnou údržbou rostlinky zlikvidovali.Zavedené živé ploty stačí zapravit - zastřihnout mladé nepravidelně rostoucí výhony - jednou až třikrát ročně (na podzim nebo brzy z jara). Pokud jste puntičkáři, živým plotům neublíží ani pravidelný celoroční šetrný sestřih přerůstajících větviček. Obvykle platí, že jehličnaté ploty stačí zastřihnout jednou ročně, listnaté dvakrát až třikrát.
- Jak mít živý plot dokonale hustý a neprůchozí? Rostlinami velmi těžce ochráníte pozemek před cizími zvířaty a zajistíte bezpečí před zloději. Pokud chcete rozdělit zahradu na dvě části, pak budou dřeviny stačit. Pokud však živým plotem vytváříte rozhradu vašeho pozemku od cizího prostranství, doporučujeme postavit klasický plot (například dřevěný nebo z pletiva, svařovaných sítí nebo plotových panelů) a potom jej z vnitřní strany osázet.
- Co na živý plot, když ne dřeviny? Pokud byste chtěli vysazovat spíš rostliny než dřeviny, doporučujeme nechat po drátěném nebo dřevěném plotu pnout popínavky, třeba břečťany, liány, hrachory či zimolezy nebo kolem něj vysadit bambus. Na některých zahradách uvidíte také živý plot z mixu stromů, keřů a květin. Nejde o klasický jednořadý rostlý plot, ale o pruh rostlin, které se rozrostou tak, že tvoří přirozenou rozhradu. Pro takové případy se hodí třeba zlatý déšť, jasmín, tavolník nebo hortenzie. Aby byla výsadba dokonale hustá a postupně přes celou sezonu kvetla, je ideální mít doporučení a návrh od odborníka.