Pokud kupujete pozemek a plánujete na něm postavit rodinný dům, připravte se na to, že stavební úřad bude vyžadovat konkrétní řešení nakládání s dešťovou vodou. Bez toho projekt jednoduše nepovolí. Hospodaření s dešťovou vodou je dnes nedílnou součástí každé nové stavby. Pokud toto téma nevyřešíte v projektu, stavební úřad vám povolení jednoduše nevydá.
Legislativní rámec a aktuální požadavky
Česká republika pravidla pro nakládání s dešťovou vodou zavedla už v roce 2009. Novela vodního zákona účinná od ledna 2021 je ale výrazně zpřísnila. Důvodem je kombinace dvou dlouhodobých problémů: zhoršující se situace v hospodaření s vodou a opakující se sucha. Od roku 2015 Českou republiku sužuje trvající sucho a nedostatek vody v krajině. Na toto dlouhé období extrémního sucha reagoval zákonodárce mimo jiné přijetím tzv. „suché novely“ zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů („Vodní zákon“). Suchá novela nabyla účinnosti 1. 2. 2021. Kromě zavedení nových koncepčních nástrojů a opatření ke zvládání sucha zavedla i novou povinnost pro stavebníky, a to zadržovat dešťovou vodu.
V souvislosti s touto novou povinností stanovenou Vodním zákonem byla následně upravena i vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území („Vyhláška o využití území“). Další reakcí zákonodárce bylo přijetí novely zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu („Zákon o ochraně ZPF“) s účinností od 1. 8. 2021. Stavebníkem navržené řešení následně posuzuje orgán ochrany ZPF, který může i v uděleném souhlasu s odejmutím půdy ze ZPF stanovit konkrétní podmínky pro naplnění zájmu na zadržení vody v krajině (např. vytvoření vsakovacích pásů).
Tzv. „suchá“ novela Vodního zákona přinesla stavebníkům novou povinnost při navrhování staveb, a to navrhovat své stavební projekty tak, aby bylo možné účelné nakládání se srážkovými vodami. Základní princip je prostý: dešťová voda ze střechy a zpevněných ploch by měla zůstat na pozemku a neodtékat do kanalizace najednou a bez kontroly. Prioritou je vsakování přímo na pozemku - voda se vrátí do půdy tam, kde spadla. Stavebník má tak dle předmětné novely navrhnout stavbu, popř. její změnu tak, aby srážková voda byla akumulována a následně využita, či aby všechna srážková voda byla vsakována na pozemku, popř. se z něho vypařovala. Až v případě, že tyto dvě možnosti nejsou technicky proveditelné, je možné srážkovou vodu řízeně odvádět mimo stavební pozemek.
Splnění této povinnosti nemusí činit větších obtíží např. při realizaci nových rodinných domů, kdy lze dešťovou vodu snadno zadržet a následně s ní zalévat přiléhající zahradu, popř. ji použít k technickým účelům a možné přebytky této vody řešit vsakováním. Při realizaci větších staveb, jako jsou vícepodlažní bytové domy či velké logistické parky, se však již splnění této povinnosti stává náročnější. Splnění této povinnosti se však netýká jen případů realizace nových staveb, ale týká se i změn již existujících staveb.
Čtěte také: Míchání betonu: Důležité rady
V těchto případech však příslušné vodoprávní úřady mají k výkladu předmětného požadavku přistupovat restriktivně. Mají proto nejdříve zhodnotit, zda změna stavby (rekonstrukce, přístavba, nástavba) má vůbec dopady na stávající odtokové poměry dešťové vody v území. V případě, že tato změna stavby bude mít vliv na odtokové poměry srážkové vody, tak musí posoudit, jak významná bude jejich změna. Na základě tohoto posouzení by pak úřady měly i stanovovat své podmínky pro povolení stavebníkem požadované stavby. Vodoprávním úřadem nově navržené nakládání se srážkovou vodou by tak mělo být přiměřené rozsahu změny stavby.
Na nový požadavek Vodního zákona reagovala i novela Vyhlášky o využití území. Ta do § 20 odst. 5 zavedla jako jeden z požadavků, které musí splňovat nové stavební pozemky, požadavek na vyřešení hospodaření se srážkovými vodami. Vyhláška o využití území tak již zajišťuje, aby způsob, jakým bude se srážkovou vodou ze stavebního pozemku nakládáno, byl zřejmý již při jeho vymezování, aby následně mohl stavebník bez větších komplikací splnit svoji povinnost z Vodního zákona při povolování samotného stavebního záměru. Preference jednotlivých způsobů nakládání se srážkovou vodou je ve Vyhlášce o využití území shodná s preferencí podle Vodního zákona.
Zákony a další právní předpisy
- Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a jeho prováděcí vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
- § 5 odst. 3 a § 27 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) v platném znění
- Vyhláška č. 183/2018 Sb., o náležitostech rozhodnutí a dalších opatření vodoprávního úřadu a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu
- Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
Kam s dešťovou vodou? Zákon jasně stanovuje postup:
- Preferovaným řešením je vsakování dešťové vody přímo na pozemku, pokud je to možné.
- Vsakování není na pozemku možné? Pak zákon povoluje vypouštění srážkové vody do odděleného dešťového kanalizačního systému, který není zakončený centrální čistírnou odpadních vod.
- V případě, že obě předchozí možnosti nejsou realizovatelné, umožňuje zákon regulované vypouštění dešťové vody do stokové kanalizace.
Je důležité si uvědomit, že vypouštění dešťové vody do stokové kanalizace bez povolení úřadů může vést k pokutě až ve výši 200 tisíc korun. Místní samosprávy můžou snadno odhalit nedovolené vypouštění pomocí takzvané kouřové zkoušky, při které se do kanalizace pouští mlha nebo kouř a kontroluje se, zda se neobjeví u okapu.
Proč se zákon novelizoval?
V přírodě dochází k přirozenému procesu, při němž se většina srážkové vody buď odpaří, nebo se vsákne do půdy. Pouze malá část dešťové vody stéká po povrchu a nateče do potoků a řek. Tento proces je z podstaty přirozený a vyvážený - dokud do něj nezasahuje lidská činnost. Protože my lidé stavíme čím dál více domů a měst, roste množství zpevněných a nepropustných ploch na úkor těch zelených, schopných vodu absorbovat. Důsledkem je, že dešťová voda nemá kam se vsakovat a zpevněné plochy ji tak přivádějí přímo do kanalizace. Zde je však kapacita omezená. Neblahým důsledkem bývá přeplnění kanalizace vodou z okrajových městských částí při nárazových srážkách. Mnohdy pak dochází k vyplavení centra města.
Pokud nedovolíme dešťové vodě vsakování, narušujeme tzv. malý vodní cyklus. Tento cyklus umožňuje, aby se srážky, které v určité oblasti spadnou, tamtéž také odpařily - a tak stále dokola. Porušení tohoto cyklu má devastující dopad na krajinu. Důsledkem mimo jiné je, že se sucho střídá s přívalovými dešti.
Čtěte také: Vše o betonových žlabech pro odvod vody
Možnosti zadržování dešťové vody a praktická řešení
Vsakování i vypouštění dešťové vody by mělo probíhat regulovaně, aby se předešlo problémům, zejména při přívalových deštích. K tomu slouží vsakovací systémy, retenční nádrže a akumulační nádrže na vodu.
Hydrogeologický průzkum a posudek
Základní podmínkou pro návrh řešení odvodnění nemovitosti je hydrogeologický průzkum. Hydrogeologický průzkum určí, zda lze v předmětné lokalitě splnit základní podmínku pro vsakování srážkové vody. Pokud obec nemá k dispozici hydrogeologické podklady pro svůj katastr, budete si muset nechat zpracovat odborný posudek. Posudek je hodnocením vzorků zemin získaných vrtnou sondou, kdy je provedena nálevová zkouška pro určení koeficientu vsaku. Bez odborného posouzení nebo rešerše autorizovaného geologa se nesmí vsakovací zařízení navrhovat. Zeminy s příliš malým koeficientem vsaku jsou pro vsakování srážkových vod nevhodné, protože voda se ve vsakovacím zařízení zdržuje příliš dlouhou dobu, což vyžaduje jeho velký akumulační objem a způsobuje anaerobní poměry v nenasycené oblasti.
Při stanovení akumulačního objemu vsakovacích zařízení je nutné znát koeficient vsaku zeminy, který musí být uveden v hydrogeologickém posudku pro vsakování. Hodnoty koeficientů vsaku zjištěné zkouškami jsou velmi závislé na způsobu odebrání vzorků, na sklonu depresní křivky a obsahu vody v pórech. Proto se v normách uvažuje s koeficientem bezpečnosti kb = 2.
Pro vsakování srážkových vod, ale i pro jejich využití, se musí zohlednit míra znečištění srážkové vody. Při návrhu hospodaření se srážkovou vodou nelze nikdy zaručit absolutní bezpečnost proti přetížení systému (povrchovému odtoku). Postup řešení zajišťuje bezpečnost objektů v rozsahu odpovídajícímu ekonomickým možnostem stavebníka, která je při běžných srážkách dostatečná. Před zahájením projektových prací by měla proběhnout prohlídka budoucího staveniště s cílem zjištění morfologie terénu, stavu objektů v okolí řešené stavby (podsklepení, způsob založení, podzemní nádrže, studny apod.), vzdálenosti nejbližší vodoteče, stability svahu, vodohospodářské historie území apod.
Vsakovací objekty
Ke vsakování srážkové vody se velmi často používají klasické vsakovací jámy, které se naplní kamenivem a především systémem drenážních trubek. Vsakovací jáma je v podstatě výkop vyplněný kamenivem, do kterého se voda svádí a pomalu se vsákne do půdy. Důležitá je správná volba velikosti, aby nedocházelo k odtoku vody na sousední pozemky. Další možností je systém drenáží z drenážních trubek. Ty se většinou zabalí do geotextilie, uloží do hloubky cca 50 cm a obsypou štěrkem.
Čtěte také: Jak správně instalovat betonové žlaby na odvod vody?
Toto řešení má ale hned několik nevýhod:
- Je potřeba rozsáhlých zemních prací.
- Jámy se postupně zanášejí zeminou.
- Dešťovku necháváte vsakovat zcela bez užitku.
Retenční nádrže na dešťovou vodu
Retenční nádrž zachytí přívalovou vodu a postupně ji uvolňuje do vodního toku nebo kanalizace. Její úloha je čistě regulační - zadržet vodu dočasně a pak ji řízeně odvést. Taková řešení se budují spíše u průmyslových nebo komerčních staveb. Retenční nádrže se budují především u průmyslových objektů a větších pevných ploch. Slouží k dočasnému zadržení dešťové vody, zejména při přívalových deštích. Následně se voda buď postupně vsakuje, nebo odvádí do vodního toku nebo dešťové kanalizace.
Akumulační nádrže na dešťovou vodu
Podzemní nádrž na dešťovou vodu je jiná kategorie. Vodu zachytí a uchovává ji pro opětovné využití - zálivku zahrady, splachování toalety nebo úklidové práce. Nejenže plní povinnost regulovaného odtoku, ale zároveň šetří pitnou vodu. Dobře navržená nádrž může pokrýt až 50 % spotřeby vody v domácnosti. Nádrže jsou dostupné v plastovém i betonovém provedení, podzemní i nadzemní. Pokud chcete dešťovou vodu využívat v domácnosti nebo k zálivce zahrady, ideálním řešením je akumulační nádrž na vodu.
Má hned několik výhod:
- Obvykle se instaluje do země, takže nijak neruší estetiku zahrady.
- Dešťovou vodu můžete využívat, čímž šetříte za vodné a stočné.
- Je to ekologické a udržitelné řešení.
U akumulačních nádrží je zásadní velikost. Měly by být navržené tak, aby dokázaly pojmout zásobu vody na alespoň 3 týdny. Do výpočtu velikosti se proto zahrnuje úhrn srážek, velikost odvodňované plochy i budoucí využití dešťové vody.
Návratnost investice a dotace
Investice do nádrže nebo vsakovacího systému samozřejmě stavbu prodraží. Nová povinnost řešení dešťové vody na vlastním pozemku nesporně znamená navýšení rozpočtu na stavbu. Kombinace dotace a úspor na vodném dělá z tohoto typu investice jednu z mála stavebních položek s relativně rychlou návratností. Počáteční náklady se investorovi vrátí v závislosti na tom, jak velkou nádrž pořizuje, jaký je úhrn srážek v dané lokalitě a zda využije dotační podpory státu. Návratnost investice do akumulačních nádrží se počítá na několik let. Využitím státní dotace ji pak výrazně zkrátíte.
Efektivní likvidace dešťové vody na pozemku patří k velmi účinným způsobům zadržení vody v krajině - a stát si to uvědomuje. Proto poskytuje dotační podporu všem, kteří se zodpovědně zabývají hospodařením s dešťovou vodou. Vlastníci rodinných domů tak mají možnost žádat o finanční příspěvek z dotačního programu Dešťovka. Dotace pokryje až 50 % nákladů spojených s pořízením a instalací nádrže na dešťovou vodu. Výše dotace je závislá na konkrétním využití dešťové vody a může dosáhnout maximálně 105 000 korun.
Vysoušení staveb po povodních
Voda je stejně strašný živel jako oheň. O to horší, že její následky si s sebou stavba nese ne jednu noc či týden, ale třeba i několik let. Pokud byla budova zasažena povodněmi, je třeba ji především nechat posoudit statikem. I když se to nemusí na první pohled zdát, statická revize je zde zcela namístě. Je možné, že voda odplavila kus zeminy u rohu domu a neznatelná trhlina ve zdi nakonec znamená, že se zřítí kus zdi. Odborný posudek také pomůže v případném obhajování škod u soudu. Je nezbytné tedy pozvat i stavebního odborníka, který poradí, kde, co a jak opravit. Kde začít a co počká. Samozřejmě, že existuje jedna rada, která je téměř univerzální - začněte odspodu.
Problémy s vysoušením
O množství vody ve zdech vás informují speciální měřiče na principu průchodu elektrického proudu zdí. Problematika vysoušení není vůbec jednoduchá. Každý stavební materiál má specifické vlastnosti, a není tak možné zde obsáhnout vše. Podstatou je samozřejmě tradiční postup přivádění tepla k vlhkým zdem, které následně přemění vodu na vodní páru. Ta musí být potom z prostoru odvedena mimo objekt. Na trhu jsou v nabídce horkovzdušné naftové, plynové i elektrické vysoušeče. Jsou také mikrovlnné vysoušeče, které vysokofrekvenčním elektrickým polem zahřívají vodu ve stěnách. Elektrosomatické vysoušení je vlastně vytvoření elektrického pole ve zdi, kdy ve vlhkém zdivu probíhá elektrodifuze vody od kladného k zápornému pólu.
Říkáte si, že s vysoušením to není tak velká věda. Ale je, stejně jako sušení dřeva. Pokud jej budete sušit příliš rychle, smršťováním se zkroutí. Stejně tak je to i s ostatními materiály. Navíc zdivo není jednolitá plocha, ale je to složení několika materiálů dohromady, které mají různou dilataci. Je tedy důležité správně určit, jak rychle se jaký materiál při dané tloušťce může vysušovat.
Praktické vysoušení
Před samotným vysoušením je třeba odstranit veškerou vlhkou omítku, podlahy i obklady. Jako přiklad si pak vezměme nejčastější systém vysoušení - horkovzdušný. Vysoušeče by měly pracovat s výměníkem tepla, jinak se nedoplatíte za elektřinu. Výměník by měl mít kapacitu přepraveného vzduchu minimálně 500 m³/h. Hranice nad 1200 až 1500 m³/h. už je nežádoucí, protože u rodinných domů nikdy nemůžeme dosáhnout vytížení celé kapacity výměníku, který by pak ztrácel svou funkci. Tepelný výkon sálavých zařízení pak uvažujte v rozmezí 5 - 15 kW.
Samotné vysoušení probíhá tak, že se začíná ve sklepeních a na obvodových zdech domu. Sálavé zařízení se umístí do rohu, přibližně jeden metr nad zem a stejně tak i ve vzdálenosti od stěn. Tím se zabezpečí to, aby se stěny nevysušovaly moc rychle a nepraskaly. Důležité je, aby byla zabezpečena výměna vzduchu. Otevření oken a vytvoření průvanu je tak minimálním předpokladem pro tuto práci. Pokud nejde z nějakého důvodu průvan vytvořit, měly by nastoupit speciální odsavače par.
Minimálně po každých osmi hodinách je pak třeba přemístit sálavý zdroj. Tím se zabezpečí to, že jedna část stěny nebude přesušená, a také se tím zajistí rovnováha mezi vodou vzlínající ze zdiva a vodou vysoušenou. Nedojde tak k praskání zdiva. Celý proces opakujeme tak dlouho, dokud nepoklesne hodnota vlhkosti zdiva pod kritickou mez (cca 10 dní). Následně lze vysoušet již s nižším příkonovým vysoušečem nebo dokonce jen standardním přitápěním domácnosti. Ale i tak je zapotřebí stále větrat, aby se vlhkost, která ze zdí stoupá, opět nesrážela na jejich povrchu. Odborníci radí, že vysoušení rodinného domu trvá přibližně 2 měsíce, než klesne vlhkost zdí na hodnotu novostavby. Ani pak samozřejmě není vyhráno a je zapotřebí stále mít na paměti, že je třeba více větrat a méně zanášet vlhkost do stavby. V tomto časovém horizontu je tak možné opět pokládat podlahy, obkládat a omítat stavbu.
Pokud se ptáte na to, za jak dlouho dosáhne vlhkost stavby rovnovážného stavu, jaký byl před povodní, tak se to podle typu konstrukce a materiálu pohybuje mezi jedním až dvěma roky.
Malé rady na závěr
- Omítky musí být sundány všechny. Žádná omítka vám nedoschne. Omítky zadrží více vody a zeď pod nimi pak neproschne dobře.
- Dávejte pozor na změny materiálů - dřevo schne jinak rychle než zdivo. Máte-li tedy mokré nějaké trámy, zpomalte vysoušení a kolem trámů sušte na menší výkon, pomaleji a z větší dálky.
- Po nuceném vysoušení raději použijte vysoce prodyšné omítky a nátěry.
Odvádění podzemní vody ze stavebních jam
Podzemní voda je nepřítelem při výkopových pracích, výstavbě základových jam a stavbě konstrukcí nebo základů pod úrovní terénu. Snižování úrovně hladiny podzemní vody pod potřebnou kótu se provádí odvodňováním, které může být trvalé nebo dočasné. Trvalé odvodnění podzemního prostoru je technicky i finančně náročné a navíc vždy představuje citelný zásah do režimu vodního prostředí. Proto se častěji provádí dočasné snížení hladiny podzemní vody, a to buď studnami, nebo vakuovým čerpáním - jehlofiltry. Oba způsoby jsou v provozu pouze po dobu trvání stavebních prací a po jejich ukončení je opět obnoven původní vodní režim.
- Studny jsou vrty vystrojené obsypem a zárubnicí. Jsou umístěny tak, aby depresní křivky snížené hladiny podzemní vody probíhaly pod úrovní nejhlubšího výkopu.
- Vakuové čerpání se provádí pomocí čerpacích jehel, které jsou rozmístěny po obvodu odvodňovaného prostoru a prostřednictvím obvodového sběrného potrubí napojeny na vývěvu. Ta v celém systému zajišťuje podtlak, který přispívá ke vtoku podzemní vody do jehel a tím ke snižování hladiny. U hlubších výkopů mohou být řady čerpacích jehel osazeny i v několika výškových úrovních.
Nutností u obou systémů snižování podzemní vody je jejich nepřetržitý provoz. Proto musí být při jejich použití vždy k dispozici záložní zdroj energie pro případ výpadku elektrické sítě. Čerpání z odvodňovacích systémů může být zastaveno až v době, kdy přitížení stavbou je větší než vztlak podzemní vody a obnovení původní hladiny neohrozí stabilitu stavby.
| Nadmořská výška [m n. m.] | Trvání srážky (min) | 5 | 10 | 15 | 30 | 60 | 120 | 180 | 240 | 360 | 720 | 1440 | 2880 | 4320 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| < 200 | p = 0,2 | 5,1 | 7,3 | 8,7 | 11,3 | 13,5 | 16,2 | 18,0 | 19,5 | 21,7 | 25,7 | 30,0 | 35,0 | 39,0 |
| p = 0,1 | 6,8 | 9,9 | 11,9 | 15,6 | 18,7 | 22,6 | 25,2 | 27,4 | 30,7 | 36,4 | 42,6 | 49,7 | 55,5 | |
| 200 - 400 | p = 0,2 | 6,0 | 8,7 | 10,4 | 13,7 | 16,4 | 19,8 | 22,1 | 24,0 | 26,8 | 31,8 | 37,0 | 43,2 | 48,1 |
| p = 0,1 | 8,1 | 11,9 | 14,3 | 18,8 | 22,6 | 27,4 | 30,6 | 33,4 | 37,4 | 44,5 | 51,9 | 60,6 | 67,7 | |
| 400 - 700 | p = 0,2 | 7,2 | 10,4 | 12,5 | 16,5 | 19,7 | 23,9 | 26,7 | 29,0 | 32,5 | 38,6 | 45,0 | 52,6 | 58,7 |
| p = 0,1 | 9,7 | 14,1 | 17,0 | 22,3 | 26,8 | 32,5 | 36,3 | 39,6 | 44,3 | 52,7 | 61,5 | 71,8 | 80,2 |
Tabulka: Návrhové úhrny srážek s dobou trvání 5 min. (p = periodicita, úhrny srážek jsou uvedeny v mm)
| Typ plochy | Součinitel odtoku dešťových vod ψ [-] |
|---|---|
| Střešní plochy (sklon > 2%) | 0,8 - 0,9 |
| Zpevněné plochy (asfalt, beton) | 0,8 - 0,9 |
| Štěrkové plochy | 0,5 - 0,7 |
| Trávníky (sklon 2-5%) | 0,1 - 0,3 |
| Trávníky (sklon > 5%) | 0,3 - 0,5 |
Tabulka: Orientační hodnoty součinitelů odtoku dešťových vod
Objem vody, která přiteče do vsakovacího zařízení, závisí na odvodňované ploše a úhrnu (výšce) srážek. Pro stanovení akumulačního objemu povrchových vsakovacích zařízení je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny vsakovacího zařízení. Výpočet se provede pro všechny úhrny srážek s dobou trvání od 5 až do 4 320 minut (72 h) a periodicitou a navrhne se největší akumulační objem vsakovacího zařízení.
Pro stanovení objemu zásobníku srážkové vody je nutné znát část potřeby pitné vody, kterou lze nahradit vodou srážkovou, tedy potřebu vody pro zalévání zahrady, splachování záchodů, popř. praní. Srážkovou vodu lze využít jako vodu nepitnou pro zalévání, splachování záchodů a pisoárů, popř. praní. Potřeba vody pro praní v domácnosti činí přibližně 12 % z celkové potřeby vody.
| Použití | Rodinné domy [l/osobu/den] | Bytové domy [l/osobu/den] | Neregulované provozy [l/den] |
|---|---|---|---|
| Zalévání zahrady | 10 - 20 | N/A | Individuálně |
| Splachování WC | 20 - 30 | 15 - 25 | Individuálně |
| Praní | 10 - 15 | 8 - 12 | Individuálně |
| Úklid | 5 - 10 | 3 - 7 | Individuálně |
Tabulka: Potřeba srážkové (nepitné) vody pro různá použití v různých budovách
Při posouzení využití srážkové vody se ověřuje, zda srážková voda pokryje potřebu nepitné vody. Pokud je roční zisk srážkové vody větší nebo roven její potřebě (potřebě provozní vody), je srážková voda optimálně využita. Pokud je roční zisk srážkové vody menší než její potřeba, je třeba zvážit dodatečné zdroje nebo revidovat projekt.
tags: #vysati #vody #ze #staveb #informace