Společnost Cementum se zabývá výrobou udržitelných betonových produktů s důrazem na design a maximální využití druhotných surovin. Cílem společnosti je snížení environmentálních dopadů betonových výrobků a úspora přírodních zdrojů.
Kreativní betonová směs od Cementum je speciálně navržena pro výrobu dekorativních a kreativních betonových prvků, jako jsou malé květináče, mísy a další nekonstrukční výrobky. Tato flexibilní směs je dostupná v mnoha variantách, což umožňuje vytváření různých betonových projektů podle vašich představ. Bílou variantu směsi lze skvěle probarvovat pigmenty do betonu.
Lehký beton a jeho specifika
Článek stručně uvádí současný stav lehkého betonu u nás a v zahraničí z hlediska vstupních materiálů (zejména lehkých kameniv), návrhu, technologie výroby a ukládání. Díky tomu je možné navrhnout beton ve velmi širokém spektru pevností a objemových hmotností, což ho předurčuje jak pro aplikace tepelně izolačního výplňového mezerovitého betonu, tak pro aplikace lehkého hutného konstrukčního betonu. Základní výhodou použití lehkého betonu je snížení zatížení konstrukcí, které mohou výrazně snížit náklady celé stavby, dalšími výhodami jsou nižší přepravní náklady hotových dílců, používání lehčí výrobní a manipulační techniky a v neposlední řadě také vyvstává v dnešní době otázka šetrnosti k životnímu prostředí.
Historie lehkého betonu
Lehké betony mají své kořeny již v antickém období cca v období 3 000 let př. n. l., kdy byla v éře Harappské civilizace (doba bronzová) vybudována slavná města Mohenjo-Daro a Harappa. V Evropě došlo k prvnímu použití lehkého betonu před dvěma tisíci lety, kdy Římané vybudovali slavný Pantheon, akvadukty a Koloseum v Římě. Kromě stavebních konstrukcí Římané používali přírodní kameniva a čistý jíl pro výstavbu tzv. „Opus Caementum“ (druh římského litého zdiva).
S rostoucí poptávkou a nedostupností přírodních kameniv po celém světě byly vyvinuty technologie pro jejich výrobu průmyslovými postupy. V roce 1918 Stephen J. Hayde patentoval kamenivo „Haydite“. Byl první, kdo zavedl technologii expandace břidlic. Toto kamenivo se dodnes v USA vyrábí. Umělá kameniva tohoto typu byla všeobecně přijata do prostého, železového i předpjatého betonu. Jedny z časných aplikací byly válečné lodě postavené na konci první světové války.
Čtěte také: Beton svépomocí: Recept
Nedlouho po patentu S. J. V Německu byla zavedena první výroba kameniva na bázi expandovaného jílu v letech 1935 až 1939 v Sommerfeldu a v Rudesdorfu poblíž Berlína. Obecně lze považovat za zakladatele výroby tohoto typu kameniva Dánsko, kde byla v roce 1939 založena továrna poblíž Kalundborgu. V Evropě bylo kolem roku 1960 postaveno mnoho továren na výrobu kameniva na bázi expandovaných jílů. Na rozdíl od USA, Evropané používají jako surovinu pro výrobu kameniva elektrárenský popílek. Tato technologie se začala užívat v roce 1960 ve Velké Británii, v roce 1973 v Německu a v roce 1985 v Nizozemí.
V Rusku historie umělého kameniva začala v roce 1930, kdy profesor Kostyrko zavedl výzkum výroby těchto typů kameniv. Zde bylo kamenivo nazváno Keramzit. Jeho práce byla během druhé světové války pozastavena, takže první rotační pec byla postavena až v roce 1955 ve Volgogradu. První objekty z lehkého vyztuženého betonu byly postaveny ve Velké Británii v roce 1958. Dalším mezníkem v historii je vývoj lehkého vysokopevnostního betonu, který probíhal zejména v Norsku. Impulsem pro tento vývoj byla rozsáhlá výstavba mostních konstrukcí, přímořských konstrukcí a plovoucích plošin.
Suroviny pro lehký beton
Suroviny pro výrobu lehkého kameniva jsou přírodního původu (jíly, břidlice, lupky) i na bázi vedlejších průmyslových produktů (polétavý a ložový popílek, vysokopecní struska). Dříve se používalo přírodní kamenivo většinou sopečného původu (pemza, škvára, tuf atd.). Tato kameniva byla používána jako jemné i hrubé kamenivo do betonu a malt. Umělá kameniva lze vyrábět i bez tepelného zpracování, např. za studena sbalkovaná popílková kameniva (Aardelit v Holandsku).
Lehké kamenivo je dnes používáno v širokém rozmezí objemových hmotností od 50 kg/m3 u expandovaného perlitu po 1 000 kg/m3 u např. popílkového kameniva, ale také v širokém rozmezí pevností a velikostí zrn.
Vlastnosti lehkého kameniva
Vlastnost povrchu lehkého kameniva ovlivňuje volbu výběru ostatních vstupních surovin a technologického postupu výroby. Důležité jsou fyzikálně-mechanické vlastnosti lehkého kameniva, zejména objemová hmotnost, pevnost a nasákavost, které se u jednotlivých druhů lehkých pórovitých kameniv mohou lišit. Distribuce zrn a maximální zrno lehkého kameniva jsou při výrobě lehkého betonu rozhodující.
Čtěte také: Výroba jímky z betonu krok za krokem
Pevnost lehkého kameniva je spíše nízká a je potvrzeno, že jako primární faktor omezuje možnosti dosažení horní meze pevnosti LC. Zajímavá je vlastnost tzv. „vnitřního samoošetřování“ lehkého kameniva. Voda nasáklá v jeho pórech může být později „využita“ pro hydrataci během zrání betonu, což má za následek redukci smrštění způsobené samovysýcháním ztvrdlého betonu, zvláště u betonů s nízkým vodním součinitelem.
Pro výrobu LC se často používá kombinace lehkého a hutného přírodního kameniva. Tzn. že nejčastěji je doporučováno kombinovat přírodní kamenivo s max. zrnem 4 mm a lehké kamenivo s max. zrnem 8 mm.
Vliv vody a vlhkosti
U lehkých kameniv obecně je vliv vody na hmotnostní vlhkost podstatně větší než u hutných kameniv. Rovněž rozptyl výrobních tolerancí některých vlastností lehkého kameniva, i když jsou menší než normami povolené, způsobuje nerovnoměrnost sypné a objemové hmotnosti zrna. Z toho vyplývá, že při dávkování lehkého kameniva je nutná častější kontrola vlhkosti, sypné a objemové hmotnosti kameniva.
Lehká kameniva mohou mít na rozdíl od hutných kameniv podstatnou vnitřní vlhkost. Vyšší nasákavost lehkých kameniv ve srovnání s obyčejným hutným kamenivem je nutno zohlednit při návrhu dávek vody. Je nutné si uvědomit, že díky nasákavosti lehkého kameniva lehký beton vyžaduje větší množství vody. Při použití suchého lehkého kameniva se musí dodat přídavná voda potřebná pro jeho nasáknutí.
Kamenivo na bázi expandovaných jílů má nižší procento vzájemně spojených pórů než např. kamenivo na bázi spékaných popílků. Kamenivo na bázi expandovaného skla obsahuje zejména uzavřené póry, tudíž je jeho nasákavost pouze povrchová.
Čtěte také: Materiály na dřevěný plot
Čerpatelnost lehkého betonu
Při návrhu složení betonové směsi pro čerpatelné lehké betony z lehkého pórovitého kameniva a při samotném čerpání lehkých betonů je nutno zohlednit určité skutečnosti, které se při čerpání obyčejných betonů nebo při použití lehkých betonů bez čerpání nevyskytují, nebo jsou nevýznamné. Při čerpání betonu dochází ke vtlačení části vody z cementového tmele do zrn lehkého kameniva. Významným aspektem při čerpání lehkého betonu je vtlačování vody do zrn lehkého kameniva vlivem tlaku v potrubí.
Aby tlak v potrubí při čerpání mohl být co nejnižší, musí být betonová směs co nejvíce tekutá a pohyblivá a přitom stabilní a dostatečně robustní. Během realizace čerpaného lehkého betonu je nutno sledovat konzistenci ve třech etapách, a to ihned po namíchání, po dopravě a v průběhu ukládání. V recepturách pro čerpatelné betony je vhodné uvádět množství účinné i přídavné vody.
Předvlhčení kameniva
Nasákavost lehkého kameniva a hlavně nasákavost lehkého kameniva pod tlakem je možno omezit nebo eliminovat předvlhčením kameniva. Vodu, která se použije na předvlhčení kameniva a ještě před vstupem do míchačky se do kameniva vsákne tak, že neulpívá na povrchu jako povrchová voda, můžeme nazývat předmáčecí vodou. Tato voda se rovněž nezahrnuje do výpočtu vodního součinitele ani se s ní nepracuje při návrhu betonu.
Objemové a hmotnostní dávkování
Různá objemová hmotnost zrn různých frakcí se projeví při podrobném sledování křivek zrnitosti kameniva. Z tohoto důvodu je vhodnější místo hmotnostního dávkování uplatnit dávkování objemové.
Pokud se pro míchání čerstvého betonu použije předvlhčené kamenivo, postup dávkování surovin do míchačky je shodný s normálními betony. Použije-li se suché lehké kamenivo, nejdříve se nechají delší dobu (min. 5 min) promísit jednotlivé frakce kameniva s přídavnou vodou.
Instalace žlabů
Následující kroky se týkají instalace žlabů, které mohou být součástí odvodňovacího systému u betonového umyvadla:
- Zvolte místo odtoku (nejnižší místo), začátek a konec linie.
- Minimální výška betonového podkladu je 15 cm.
- Nastavte výšku tak, aby bylo dosaženo spádování.
- Žlab je nutné zabetonovat v celé výšce.
- Žlaby instalujte s vloženými rošty, aby nedošlo k deformaci žlabu během instalace.
- Okolní povrch by měl být trvale 3 až 5 mm nad horní plochou krytů žlabů.
tags: #výroba #betonového #umyvadla #postup