Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Ne vždy je ale finančně a časově výhodné volit pro různé místnosti rozdílné omítkové směsi. Logicky pak nejeden stavebník stojí před otázkou, jakým způsobem se k omítání postavit. Volit do celého domu takovou omítku, která je pro vyšší vlhkost vhodná? Nebo lze nanést další vrstvy, které omítku dostatečně uzavřou?
Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Při volbě omítky do interiéru byste se měli rozhodovat podle jiných parametrů než u fasádní omítky, kde se zaměřujete na voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost.
U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Hliněné omítky v koupelně
Hliněná omítka skvěle pracuje s přebytečnou vlhkostí v interiéru. Tato schopnost se obzvlášť projevuje v prostorech s vysokými výkyvy vlhkosti, jako je například koupelna. Hliněné omítky si proto v koupelnách nacházejí své místo. Díky své schopnosti přirozeně regulovat vlhkost přispívají ke zdravému vnitřnímu prostředí a zvyšují komfort bydlení.
Hlavní výhodou hliněných omítek je jejich schopnost pohlcovat a následně uvolňovat vlhkost. V koupelně, kde dochází k rychlým změnám vlhkosti vzduchu, tato vlastnost výrazně pomáhá stabilizovat mikroklima. Vlhkost se během běžného sprchování nebo koupání nedostává hluboko do konstrukce. Hliněné omítky jsou vhodné na všechny plochy, které nejsou vystaveny přímému proudu vody.
Čtěte také: Aplikace voděodolného lepidla na beton
V místech s občasným kontaktem s vodou, například za umyvadlem, vedle sprchového koutu nebo v okolí ručníků - se často používá kombinace hliněné omítky a vápna, známá jako technika Ó-TSU. Na plochy, které jsou dlouhodobě vystaveny přímému proudu vody, hliněná omítka vhodná není. V těchto případech se doporučuje použít materiály na bázi vápna, například marocký štuk (tadelakt). Hliněná omítka nemůže plně nahradit obklady v místech s přímým kontaktem s vodou. Optimálním řešením je kombinace materiálů, hliněná omítka na většině ploch a voděodolné stěrky nebo jiné úpravy v místech přímého kontaktu s vodou.
Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Sádrové omítky v koupelně
Stále častěji dnes stavebníci sahají po omítkách sádrových, které mají několik výhod. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru. Poslední zmíněné ale může být právě u koupelen na škodu, protože pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat.
Jako finální nátěr na sádrovou omítku se doporučují difuzně otevřené barvy, které nebrání sádře pracovat takovým způsobem, který je pro ni vlastní. U koupelny ale toto pravidlo neplatí. Tam kde bude sádrová omítka v koupelně jako finální vrstva, např. stěny u stropu, či strop, je dobré opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky.
Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady.
Čtěte také: Použití OSB desek ve stavebnictví
Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
Vápenocementové omítky
Z hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné.
Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
Vápenné omítky
Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
Vrstvení omítek a příprava podkladu
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o marockém štuku
Jádrové (hrubé) omítky
Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku.
Štuky a stěrky
Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin.
Zůstává otázka, zda je v případě obkladu až ke stropu stěny vůbec nutné opatřovat omítkou. Pravda je taková, že i v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat. Je samozřejmě možné to provést například stěrkou, pokud ale probíhá omítání zbytku domu v jednom kroku, třeba i strojně, je rychlejší a levnější použít stejnou omítku všude, bez rozdílu účelu místnosti. Ve větších developerských projektech je takový přístup standardní.
Sanační omítky
Sanační omítky po rozmíchání s vodou vytvoří ve své struktuře velké množství vzduchových pórů odvádějících vlhkost ve formě vodní páry ze zdiva do okolního prostředí. Zároveň struktura pórů a vlastnosti omítky zabraňují jejich zanášení solemi a minerály. Sanační omítky tak přispívají k odvlhčení objektu a fungují jako součást celkového sanačního řešení.
Příprava podkladu pro sanační omítky
Před prováděním sanačních omítek je nutné připravit podklad, kterým je převážně vlhké zdivo s provlhlou a opadávající omítkou. Nejdříve musíme:
- Odstranit starou omítku do výšky, která je alespoň o tloušťku zdiva vyšší než úroveň viditelného zavlhnutí omítky.
- Spáry vyškrábat do hloubky až 20 mm (závisí na statickém stavu konstrukcí).
- Oklepanou a vyškrábanou omítku odvézt na skládku, neskladovat na stavbě. Obsažené soli se mohou při dešti znovu vymývat a dostávat do podloží.
- Poškozené části opravit, dozdít a vyplnit hrubé nerovnosti.
- Zdivo vyčistit od prachu drátěným kartáčem, stlačeným vzduchem nebo průmyslovým vysavačem.
- V případě odvlhčovacího systému zdivo důkladně navlhčit.
Příprava sanačních omítek
Omítky obsahují příměsi, které musí řádně reagovat s vodou. Proto je potřeba dodržovat dobu míchání směsi a množství záměsové vody, uvedené na obalu nebo v technickém listě příslušné omítky. K rozmíchání použijeme ruční míchadlo, běžnou bubnovou míchačku nebo omítací stroj s přídavným domíchávacím zařízením. Způsob míchání se řídí typem omítky.
Postup aplikace sanačních omítek
- Sanační podhoz (postřik): Základní vrstvou systému WTA je nanesení sanačního podhozu (postřiku). Podhoz se provádí síťovitě tak, aby pokrýval zdivo z cca 50 - 75 % plochy. Postřik zlepší přilnavost další vrstvy k podkladu. Na navlhčený podklad se provede podhoz (postřik) omítkou Cemix SUPERSAN hrubý. Omítka se aplikuje na celou plochu v tloušťce maximálně 5 mm. Povrch necháme hrubý, neuhlazujeme jej a necháme 1 až 3 dny vyschnout a vyzrát. I když je zdivo uvnitř vlhké, jeho povrch může být zejména na přímém slunci přeschlý a postřik by mohl zprahnout. Proto je potřeba postřik chránit před přímým sluncem a zdivo navlhčit.
- Sanační podkladní omítka WTA: V případech, kdy je nutné srovnávat velké nerovnosti podkladu, nebo při vysokém stupni zasolení zdiva se používá sanační omítka podkladní WTA. Tato omítka slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí, nanáší se v požadované tloušťce a následně se stáhne latí.
- Jádrová sanační omítka WTA: Jako hlavní, jádrová vrstva sanačního systému je nanášena Cemix Sanační omítka WTA. Omítka se nanáší ručně nebo strojně v tloušťce vrstvy min. 20 mm. Podklad omítky tvoří sanační podhoz nebo sanační podkladní omítka. Větší tloušťky omítky se nanášejí ve více vrstvách s patřičnou technologickou přestávkou. Vyzrálý podhoz navlhčíme a naneseme na něj jádrovou omítku SUPERSAN hrubý. Omítku nanášíme v jedné vrstvě v tloušťce 20 až 30 mm, optimální vrstva je 25 mm. Tato vrstva musí být dodržena, aby byla zaručena funkčnost omítky pro ukládání solí. Celkovou tloušťku určí náš specialista na základě rozboru odebraných vzorků. Omítka se pouze stáhne do roviny, nehladí se ani nefilcuje. Jádrová omítka vysychá podle obecného pravidla 1 den/ 1 mm tloušťky omítky.
- Sanační omítka soklová WTA: Při použití systému v namáhaných soklových partiích exteriéru a pro omítání opěrných zdí a zídek doporučujeme jako jádrovou omítku použít sanační omítku soklovou WTA. Omítka má vyšší pevnost a tvrdost a zvýšenou odolnost proti odstřikující vodě. Způsob nanášení je shodný jako u klasické sanační omítky.
- Sanační štuková omítka: Jako povrchová úprava systému slouží speciální prodyšná Cemix Sanační omítka štuková. Výrobek má zrnitost do 0,7 mm a nanáší se ve vrstvě 2 - 3 mm na podkladní jádrovou či soklovou sanační omítku. Povrch se upraví zafilcováním plstěným hladítkem. Po úplném vyzrání jádrové omítky provedeme vrchní štukovou omítku. V systému ji představuje omítka se zrnitostí do 0,7 mm SUPERSAN jemný. Natahujeme ji na navlhčený podklad v tloušťce 2,5 mm, po zavadnutí upravíme plstěným hladítkem.
Další sanační omítky
- Cemix Sanační omítka jednovrstvá: Omítka je určena pro aplikaci v jedné vrstvě a nevyžaduje dodatečnou úpravu štukovou omítkou. Již krátkou dobu po aplikaci je možné omítku jemně zafilcovat. Je určena pro použití v interiéru i exteriéru. Doporučená tloušťka pro nanesení omítky je min. 20 mm. Omítka má jemnou strukturu díky zrnitosti max. 0,7 mm. Omítka je určena pro méně náročné sanační zákroky a je vhodným doplňkovým sanačním opatřením při pracích pod časovým tlakem. Omítku je možné zpracovávat strojně. Je vhodná pro RD, chaty, chalupy apod. Parametry odpovídá směrnici WTA.
- Cemix Sanační omítka tepelněizolační: Slouží pro sanaci vlhkého zdiva při současném zvýšení celkového tepelného odporu konstrukce. Výrobek je určen pro použití v interiéru i exteriéru. Zrnitost je max. 2 mm. Omítka omezuje únik tepla z objektu vlivem tepelných mostů ve stěnách. Celková tloušťka vrstvy nanášené omítky činí min. 30 mm. Omítka je vhodná do míst, kde kvůli vlhkosti není možné aplikovat ETICS. Je určena pro části objektu, kde je zvýšený požadavek na tepelný odpor konstrukce a současně na odvlhčení objektu. Je doporučena do oblasti soklů a interiéru místností umístěných pod terénem - sklepů.
Nátěry sanačních omítkových systémů
Po vyzrání finální vrstvy omítky následuje konečný nátěr interiérovou či fasádní barvou. Platí zde zásada - používat výhradně ty nátěry, které nezamezují difuzi vodních par. Sanační omítkový systém musí být vždy součástí komplexního řešení vlhkostní sanace objektu. Sám o sobě příčiny vlhnutí a zasolování zdiva neřeší a důsledky tohoto namáhání odstraňuje jen dočasně.
Betonová stěrka v koupelně
Betonová stěrka v koupelně je symbolem moderního minimalismu a maximální praktičnosti. Díky absenci spár se už nikdy nebudete muset trápit s plísněmi nebo usazováním vodního kamene v drážkách dlaždic. Betonové stěrky se vyznačují odolností vůči vlhku i odolností vůči plísním, což jsou vlastnosti pro realizaci do koupelny velmi potřebné.
Aplikace betonové stěrky
Hydroizolace chrání podklad před pronikáním vlhkosti skrz stěrku - zejména tam, kde voda stříká přímo na povrch. Bez ní hrozí popraskání stěrky nebo vlhkost v konstrukci. Pokud neaplikujete stěrku přímo ve sprchovém koutě, není potřeba povrch lakovat. Na druhou stranu nejsou 100% omyvatelné a dle mého názoru je lepší lak aplikovat. Do koupelny na stěny stačí lak akrylátový. Pro ještě větší odolnost pak můžete aplikovat lak dvojsložkový polyuretanový, který je dodáván v setu betonových stěrek na podlahu.
Klasický lak je odolný vůči vlhkosti a postačí pro stěny v koupelně mimo přímý kontakt s vodou. Ve sprchových koutech a na vanách je nutné přidat ještě jednu vrstvu voděodolného laku. Ten vytvoří na povrchu sklovitou, nepropustnou bariéru - bez něj by klasický lak dlouhodobý přímý ostřik vodou nezvládl. Praktické pravidlo: Klasický lak = pro stěny a podlahy bez přímého kontaktu s vodou.
Naše betonová stěrka je jednosložková - obsah kbelíku jednoduše zamícháte (nejlépe elektrickým míchadlem), přidáte vodu dle návodu a ihned aplikujete. Dvousložkové systémy používá část konkurence, zejména u epoxidových produktů. Naše betonová stěrka dosahuje epoxidové odolnosti díky finálnímu voděodolnému laku - ten na povrchu vytvoří nepropustnou, sklovitou vrstvu, která odolá vodě, chemii i mechanickému poškození. Aby byla vaše betonová stěrka v koupelně nezničitelná, je klíčový správný postup. Sety v kategorii obsahují penetraci, stěrku a klasický lak.
Aplikace stěrky ve sprchovém koutě: Co se týče aplikace přímo ve sprchovém koutu (stálý a přímý styk s vodou) doporučujeme podklad před podkladovou penetrací nejprve opatřit hydroizolační stěrkou a do rohů aplikovat polyuretanový tmel (hydroizolační bandáže můžou způsobit nerovnost a odlepovat se). Pokud si podrobně napíšeme skladbu, která je dle mě tou nejlepší variantou ve sprchovém koutě a zvolíme si jako podklad například sádrokarton, tak doporučuji toto řešení: hloubková penetrace (koncentrát), stěrkovací tmel (lepidlo) s armovací tkaninou (Vertex), znovu hloubková penetrace, hydroizolace, kontaktní-adhézní můstek, betonová stěrka a poslední vrstvou bude nátěr finálního laku. Pro tento případ doporučujeme lak polyuretanový. V případě realizace přímo ve sprchovém koutě na podlaze stěrky zalakujte lakem polyuretanovým (jednosložkovým).
Aplikace stěrky na obklad v koupelně
Pokud přemýšlíte o rekonstrukci Vaší koupelny, určitě se Vám v první řadě vybaví sbíjení starých kachliček, prach, hluk a špína. V případě kdy nejste spokojení pouze s finální úpravou koupelny (ve Vašem případě tedy obklad), může pro Vás být řešením právě betonová stěrka. Naši stěrku lze aplikovat přímo na stávající obklady - ušetříte náklady na bourání i odvoz suti.
Doporučení pro různé plochy
- Menší plochy (Koupelna, WC): Pro běžné domácí koupelny nebo toalety můžete na podlahu bez obav použít naši standardní betonovou stěrku do koupelny.
- Větší a namáhané prostory (Chodba, kuchyně, kancelář): Pro plochy s vysokou frekvencí pohybu, kde se chodí v botách nebo hrozí větší mechanické opotřebení, je nutné použít naši speciální podlahovou stěrku.
Extrémně vodonepropustná omítková směs IZONIL
Pro stavby obrovský problém při záplavách a prudkých bouřích se silným deštěm představuje voda, která vniká do domu a způsobuje vážné problémy se statikou a také zdravotní problémy kvůli následně vznikajícím plísním. Extrémně vodonepropustná (voděodolná) suchá omítková směs IZONIL vytváří po aplikaci vodonepropustnou (voděodolnou) vrstvu, ale zároveň zůstává páro propustná s vysoušecím efektem. Speciální přísada Izocomponent zabezpečuje výjimečné vlastnosti produktu. Izocomponent je vyráběný výhradně z přírodních materiálů. Voděodolná a páro propustná omítka IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA je dlouhodobým řešením problémů s pronikáním vody do budov. Neobsahuje žádné škodlivé anebo hořlavé látky, je přátelská k životnímu prostředí.
Příprava a aplikace IZONILu
Povrch před nanesením IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKY musí být pevný, zbavený volných částí a nátěrů a přiměřeně zvlhčený. IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA se připravuje stálým mícháním v samospádové míchačce (doba míchaní 10 minut), resp. ručním elektrickým míchadlem (doba míchaní 5 minut, poté se nechá směs na 5 minut odstát a poté znovu zamíchá po dobu 1 minuty). Na jeden 25 kg pytel omítkové směsi je třeba použít 4 - 4,7 litrů čisté vody. Směs se musí zpracovat do 3 hodin.
K vymíchání jednoho 25 kg pytle omítkové směsi IZONIL budete potřebovat 10 l kbelík, 4-4,7 l vody a elektrické míchadlo. Do kbelíku nalijte 4 litry vody. Následně za stálého míchání pomalu přisypávejte omítkovou směs IZONIL (pozor: vyšší prašnost než u běžné cementové omítky) a důkladně míchejte míchadlem, dokud nedosáhnete homogenní hladké hmoty. Průměrná doba míchání je 5 minut. V případě, že se Vám bude hmota jevit příliš suchá a bude se obtížněji míchat, přilijte do směsi ještě 500 ml max. 700 ml vody a důkladně míchejte.
IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA se nanáší na připravený povrch ručně (natahuje hladítkem) anebo strojově (obvyklým způsobem), maximálně ve třech vrstvách v celkové tloušťce omítky od 10 do 30 mm. Celková tloušťka omítky se určí podle stupně zatížení zdiva vlhkosti. Při nanášení jen jedné vrstvy je tloušťka omítky v rozsahu 10 mm-15mm. Plochu každé vrstvy před nanesením další vrstvy je potřeba jemně zdrsnit. IZONIL se aplikuje ručně nebo strojově na důkladně očištěný a navlhčený podklad v doporučené vrstvě 10-15 mm, maximálně ve třech vrstvách o tloušťce 30 mm. Ideálně naneste 2/3 hmoty na zeď, zahlaďte a přilepte sklokeramickou armovací síť (perlinku). Následně zbylou hmotu naneste na povrch a finálně zahlaďte. IZONIL lze aplikovat na základní stavební podklad jako je beton, cihla, ytong atp. IZONIL se doporučuje aplikovat na důkladně očištěný a vodou navlhčený povrch (vapka, hadice s rozprašovačem, ruční rozprašovač atd.), vhodné je nanést i cementový můstek (špric).
Doba schnutí a údržba
Je důležité, aby se zabránilo příliš rychlému vyschnutí IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKY, protože optimální vlhkost umožňuje nepřetržitou hydrataci cementového materiálu a minimalizaci praskání. Po nanesení poslední vrstvy je zapotřebí v případě suchého a větrného prostředí, resp. přímého slunečního záření, povrch omítky jemně zvlhčit v průběhu 7 dní. Poslední vrstva může být po finálním vyhlazení natřená interiérovou, anebo exteriérovou barvou, anebo obložená kachličkami. Omítku po nanesení a zahlazení nechte pořádně proschnout, doba sušení záleží na tloušťce nanesené vrstvy omítky (1 cm = 1 týden schnutí).
Při omítání extrémně vlhkého zdiva IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKOU, může dojít k agregaci vodních kapiček na povrch omítky. Je to přirozené vytlačení vody z okolí a kapky zmizí po vytvrdnutí omítky. Na čistění nezatvrdnutého materiálu se používá čistá voda. Jednotlivé parametry při přípravě omítky uvedené v bodě Způsob a podmínky použití se mohou měnit v závislosti na krajině, podnebí a okolního prostředí, ve kterém se omítka aplikuje. Přizpůsobíme parametry pro vaše podmínky a prostředí.
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
| Typ omítky | Vlastnosti pro koupelnu | Doporučená aplikace | Nevýhody | Alternativy v místech přímého styku s vodou |
|---|---|---|---|---|
| Hliněná omítka | Reguluje vlhkost, zdravé mikroklima, pohlcuje a uvolňuje vlhkost. | Plochy mimo přímý proud vody; kombinace s vápnem (Ó-TSU) za umyvadlem, vedle sprchového koutu. | Nevhodná pro plochy dlouhodobě vystavené přímému proudu vody. | Marocký štuk (tadelakt), voděodolné stěrky. |
| Sádrová omítka | Sametově hladký povrch, přirozená regulace vlhkosti, rychle schne, prodyšná. | Stěny a stropy mimo přímý proud vody (s disperzním nátěrem). | Degradace při častém nasávání vlhkosti, měkká, snadné mechanické poškození. | Hydroizolační stěrka v celé ploše stěn (i podlahy), disperzní nátěr. |
| Vápenocementová omítka | Cenově dostupná, poradí si s vyšší vlhkostí (díky cementu), hydrofobizovatelná, omyvatelná, dobrá tepelná akumulace, lepší akustické vlastnosti než sádrové. | Kuchyně, koupelny, místnosti s trvale vyšší vlhkostí. | ||
| Vápenná omítka (čistá) | Nejčastěji jako štuky. | Nehodí se do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí. | Méně pevná, více nasákavá. | |
| Betonová stěrka | Odolnost vůči vlhku a plísním, bez spár, moderní minimalistický vzhled, vysoká odolnost (s finálním lakem). | Všechny plochy v koupelně, včetně sprchových koutů a podlah (s hydroizolací a voděodolným lakem). Lze aplikovat na stávající obklady. | Bez laku nejsou 100% omyvatelné. | Hydroizolační stěrka a polyuretanový lak pro sprchové kouty. |
| Sanační omítka IZONIL | Extrémně vodonepropustná, páro propustná, vysoušecí efekt, dlouhodobé řešení problémů s vodou, přírodní materiály. | Oprava vlhkého zdiva, ochrana proti pronikání vody. Aplikace v 1-3 vrstvách. | Vyšší prašnost při míchání. |
tags: #vlastnosti #a #aplikace #voděodolné #omítky #v