Ve světě outdooru se často setkáváme s řadou pojmů týkajících se materiálů a tkanin používaných k výrobě oblečení. Zmatek vnášejí marketingové výrazy a ne vždy přesné informace obchodníků. Tento článek se zaměřuje na 100% polyesterové tkaniny s polyuretanovým zátěrem a pomůže vám lépe se zorientovat v jejich vlastnostech a využití.
Co je 100% polyesterová tkanina?
Polyester je syntetický materiál, který se vyrábí z různých látek, nejčastěji z tzv. PET (polyetylentereftalát). Jedná se o vláknotvorný vysoce polymer vyrobený z čištěné kyseliny tereftalové (PTA) nebo dimethyltereftalátu (DMT) a ethylenglykolu (EG) jako suroviny prostřednictvím esterifikace nebo transesterifikace a polykondenzace. Polyesterová vlákna vznikají tak, že se hmota v tekutém stavu protlačí tryskou, čímž vznikne vlákno. V Číně je polyester obchodním názvem polyesterových vláken.
100% polyesterová textilie je textilní oděvní textilie používaná v každodenním životě. Jeho největší výhodou je dobrá odolnost proti vráskám a zachování tvaru. Polyester je dobrá volba pro výrobu oděvů, protože má dlouhou životnost a je snadno opravitelný. Polyester je velmi odolný vůči mechanickému poškození, což znamená, že oblečení vydrží déle než oblečení vyrobené z jiných látek. To oceníte zejména pokud oblečení často nosíte a opakovaně perete. Navíc oblečení lze snadno čistit, takže o špinavý oblek nebo oblečení se nemusíte bát. Polyester je lehká, přitom velmi pevná a pružná tkanina. Polyesterová tkanina je pevná, odolná proti oděru a má nízkou nasákavost, takže rychle schne a dobře odolává vlhkosti. Materiál je barevně stálý, nenáročný na údržbu a vhodný pro dlouhodobé používání. Výrobky z polyesteru neblednou a neusazují se na nich mikroorganismy, proto jsou polyesterová látky perfektní na závěsy a záclony.
Polyester nemá tendenci chytat zapáchající bakterie, což zase znamená, že oblečení zůstane svěží a bez pachu po delší dobu. Na usušení polyesterového materiálu nečekáte věčnost, zpravidla je suchý za chviličku, což je výhoda například pro sportovní oblečení. Z polyesteru lze ušít různé druhy oblečení, včetně triček, košilí, šatů, legín a bund. Je to také vhodný materiál pro oblečení odrážející světlo, protože jeho struktura odráží světelné zdroje. Polyesterové tkaniny patří mezi nejpoužívanější technické materiály díky své pevnosti, stabilitě a odolnosti vůči povětrnostním vlivům. Polyester je rozměrově stálý, nenasákavý a dobře drží tvar, což z něj dělá ideální materiál pro výrobu batohů, tašek, obalů, potahů, pelíšků, pracovních pomůcek i outdoorového vybavení. Díky své pevnosti, stabilitě a nízké nasákavosti se polyester používá v široké škále výrobků. Je ideální pro batohy, tašky, obaly, potahy, pelíšky, technické doplňky, reklamní textil, sportovní vybavení i outdoorové produkty.
Někteří lidé se obávají, že polyester je nepříjemný na nošení v horkých letních dnech, ale to není pravda. Protože se tělo v létě hodně potí, lze 100% polyesterovou tkaninu použít k absorpci vlhkosti a pocení, které je absorpční a prodyšné. Pocit 100% polyesterové tkaniny není příliš dobrý. Tenká elastická textilie z polyesteru je měkká a tlustá textilie je obecně tvrdá a drsná! Obecně není vhodný pro těsné přilnutí, ale většina mikin je polyester. Vždy záleží na zpracování, ale většinou je nevýhodou polyesteru jeho neprodyšnost. Nedoporučujeme z polyesterových látek šít například povlečení, nebo prostěradla, v těchto případech raději sáhněte po čisté bavlně, případně bavlně s příměsí. V polyesterovém ložním prádle byste se zbytečně potili a bylo by na těle nepříjemné. Polyester nelze barvit běžně dostupnými barvami a rychleji tupí nůžky a jehly. Výrobky z polyesteru je třeba prát na nízkou teplotu a nejlépe naruby, aby materiál nežmolkoval.
Čtěte také: Konstrukce betonového schodiště
Polyuretanový zátěr (PU zátěr)
100% polyesterová tkanina (PES) je z rubové strany nánosovaná (PU, PVC, měkčené PVC). Polyuretanový zátěr (PU) je nejčastěji používaný zátěr pro nepromokavé materiály. Absolutní většina nepropro zátěrů na trhu je na bázi PU. Jedná se o polyuretanovou vrstvu nanesenou na látce, která nepropustí vodu o tlaku min. 10 000 (max. 13 000 mm) vodního sloupce. Stany vyrobené z takové tkaniny jsou nadstandardní a mají velmi vysokou životnost.
Nepropro zátěr bývá na českém trhu často nazýván také tzv. klimatickou membránou. Toto zavádějící, specificky české, ve světě nepoužívané označení pak právě často vede ke zmatení zákazníků. Zátěrové materiály vznikají nanášením (a to i několikanásobným) vhodné hmoty přímo na nosnou tkaninu. Podle nanášené hmoty pak rozlišujeme zátěry na bázi polyuretanu (PU), akrylu a polyvinylchloridu (PVC) a dalších materiálů, z nichž pouze některé jsou použitelné pro nepropro. Podobně „dvouvrstvě“ může a často i bývá na nepropro oblečení vyveden zátěrový materiál.
Zátěr i membrána mohou být v nepropro materiálech realizovány na základě dvou principů nebo chcete-li technologií transportu vlhkosti. Principy se mohou navzájem i doplňovat.
Mikroporézní zátěry
Mikroporézní zátěry pracují na principu určitého poměru velikosti pórů k velikosti molekuly vody a vodní páry. Nejčastěji se uvádí, že póry membrány nebo vrstvy zátěru jsou zhruba 20 000 x menší než kapka vody a přitom až 700 x vetší než molekuly vodní páry. Póry jsou tak prostupné pro samotné molekuly vodní páry, ale pro kapku vody jsou příliš malé. Velikost pórů se pohybuje v desetinách mikrometrů. Mikroporézní zátěry dosahují vysokých hodnot paropropustnosti (přes 20 000 g/m2/24 hod) a vodního sloupce (i více než 30 m v. s.). Mikroporézní zátěry mají však i některé nevýhody. Během používání u nich může docházet k zanášení pórů nečistotami, tukovými částicemi a solemi. Výrobci jednotlivých materiálů proti tomu používají různé úpravy. Mezi mikroporézní zátěrové materiály pak například Triple Point Ceramic (PU s keramickými částicemi) firmy Lowe Alpine, nebo Entrant II, Entrant V, Entrant DT od firmy Toray.
Hydrofilní (neporézní) zátěry
Hydrofilní (neporézní) zátěry pracují na odlišném principu. Hydrofilní zátěr nemá žádné póry, jedná se o zcela bezporézní homogenní povlak. Přenos vlhkosti je založen na chemicko-fyzikálním principu, kdy se voda na určitou dobu stává součástí membrány (vazba molekul vody na materiál membrány). Jde o princip převodu par, podobný průběhu výměny látek přes buněčnou membránu živých organismů. Kondenzující voda (pot) na vnitřní straně zátěru je rozváděna do vlastního materiálu a chemicky transportována navenek. Výhodou je minimální zanášení, lepší možnosti elasticity a přenos i kapalné fáze vody a vysoké hodnoty vodního sloupce (i více než 30 m v.s.). Nevýhodu představuje prakticky nulový přenos plynů. Hydrofilní zátěry jsou často nazývány „chytrými“. Čím intenzivnější je pohyb a čím více se potíme, tím více roste i tělesná teplota. Vlivem vyšší teploty se molekuly v hydrofilní vrstvě zátěru pohybují rychleji, vzdálenosti mezi nimi se zvětšuje, a schopnost propouštět páru úměrně narůstá. Hydrofilní zátěry jsou obvykle ukryty mezi vnější a vnitřní látkou.
Čtěte také: Dlažby v OBI: Recenze
Membránové materiály
Membránové materiály vznikají spojením membrány a nosné tkaniny. Membránou pak rozumíme tenkou vrstvu polymerního materiálu. Tloušťka membrány se pohybuje řádově v jednotkách mikrometrů. Membránové materiály se také často označují jako lamináty, a to díky skutečnosti, že ke spojení membrány a nosné tkaniny je použito laminace. Membrána má v membránovém materiálu za úkol nepropustit vodu zvenčí, ale umožnit prostup vodních par. Jako materiál pro membránu se nejčastěji používá polytetrafluoretylen (PTFE), polyester (PES) nebo polyuretan (PU).
Membránové materiály se dále dělí podle provedení spojení membrány se svrchním či podšívkovým materiálem, případně může být membrána volně vložena mezi vnější materiál a podšívku.
- Dvouvrstvé lamináty: Membrána je nalaminována pouze na vnější tkaninu a zevnitř je zpravidla kryta volnou podšívkou. Podšívka brání poškození membrány a zároveň kontaktu těla s membránou. Laminací se samozřejmě sníží parametry nepromokavosti a prodyšnosti původní samotné membrány, ale zlepší se odolnost vůči poškození, která je dána odolností svrchní tkaniny. Výsledkem je obvykle příjemný, komfortní a poddajný materiál.
- Třívrstvé lamináty: Membrána je nalaminována mezi vnější tkaninu a podšívku. Vnější tkanina, membrána a podšívka tak tvoří jeden jediný slaminovaný kompaktní celek. Jde o mechanicky nejvíce odolnou kombinaci pro extrémní použití s většinou pevnějšími a méně poddajnými materiály.
Posledním způsobem provedení je tzv. volně vložená membrána nebo také z-liner. Nepoužívá se vůbec laminace, tudíž nejde o laminát. Membrána je pouze volně vložena mezi podšívku a svrchní materiál. Jde o zajímavý způsob jak zachovat parametry membrány, zejména prodyšnost. Prodyšnost z prostoru za membránou směrem ven je pak omezena svrchním materiálem. Toto provedení umožňuje jakékoliv střihové řešení i u materiálů, na které by se špatně laminovalo nebo u kterých by byl problém s podlepením švů.
Mikroporézní membrány
Mikroporézní membrány pracují na principu určitého poměru velikosti pórů k velikosti molekuly vody a vodní páry. Pórovitý materiál je prostupný pro samotné molekuly vodní páry, ale pro kapku vody jsou póry příliš malé. Velikost pórů se pohybuje v desetinách mikrometrů. Mikroporézní membrány dosahují vysokých hodnot paropropustnosti (přes 20 000 g/m2/24 hod) a vodního sloupce (i více než 30 m v. s.). Mikroporézní membrány mají však i některé nevýhody. Během používání u nich může docházet k zanášení pórů nečistotami, tukovými částicemi a solemi. Výrobci jednotlivých materiálů proti tomu používají různé úpravy. Mezi známé mikroporézní membrány patří Gore-Tex, eVent (obě na bázi PTFE).
Hydrofilní (neporézní) membrány
Hydrofilní (neporézní) membrány pracují na odlišném principu. Hydrofilní membrána nemá žádné póry, jedná se o zcela bezporézní homogenní povlak. Přenos vlhkosti je založen na chemicko-fyzikálním principu, kdy se voda na určitou dobu stává součástí membrány (vazba molekul vody na materiál membrány). Jde o princip převodu par, podobný průběhu výměny látek přes buněčnou membránu živých organismů. Kondenzující voda (pot) na vnitřní straně membrány je rozváděna do vlastního materiálu a chemicky transportována navenek. Výhodou je minimální zanášení, lepší možnosti elasticity a přenos i kapalné fáze vody a vysoké hodnoty vodního sloupce (i více než 30 m v.s.). Nevýhodu představuje prakticky nulový přenos plynů. Hydrofilní membrány jsou často nazývány „chytrými“. Čím intenzivnější je pohyb a čím více se potíme, tím více roste i tělesná teplota. Vlivem vyšší teploty se molekuly v hydrofilní vrstvě membrány pohybují rychleji, vzdálenosti mezi nimi se zvětšuje, a schopnost propouštět páru úměrně narůstá. Hydrofilní membrány jsou obvykle ukryty mezi vnější a vnitřní látkou. V případě membrány se tak jedná o klasický třívrstvý laminát. Mezi nejznámější hydrofilní neporézní materiály patří Sympatex z modifikovaného PES.
Čtěte také: Inspirace pro cihlové obklady
Vlastnosti materiálů
Obecně lze materiály pro svrchní vrstvu oblečení dělit na základě několika hledisek. Tkané materiály jsou tu nejdéle. Vznikají tkaním jednotlivých vláken. Nové technologie, impregnace a způsoby tkaní umožňují, že i tkané materiály získávají omezené vodoodpudivé vlastnosti. Nejedná se však o klasické nepropro materiály. Prodyšnost se liší podle způsobu tkaní a úpravy vláken, ale obecně je velmi dobrá, protože není omezována žádným zátěrem ani membránou. Tkané materiály získaly v poslední době opět na oblibě díky popularitě tzv. softshellového oblečení.
Nepromokavost
Nepromokavostí se rozumí schopnost odolávat proniknutí vody zvenčí. Udává se jako výška vodního sloupce, při níž tkanina propustí první kapky vody. Čím vyšší vodní sloupec, tím je větší i nepromokavost. Nejčastěji se měří pomocí statického testu na vodní sloupec podle ISO 811 a udává se přepočtený hydrostatický tlak definovaný metry vodního sloupce (m v. s.). Důležité je pamatovat na to, že nepromokavost udává hodnoty vlastního materiálu, a nikoliv konkrétního výrobku. V praxi může být nepromokavost negativně ovlivněna konstrukčními aspekty konkrétního modelu oblečení jako je provedení švů, zipů, kapuce apod. Dále je nutno dodat, že se jedná o statický test, který nesimuluje dynamické namáhání, které je běžné při použití v praxi. Pro zajištění ochrany před nepřízní počasí u oblečení provádějí nejvýznamnější výrobci simulované testy reálného výrobku v dešťových komorách, kde se přibližují reálným podmínkám mnohem více než jen jednoduchý test na vodní sloupec, a proto také posuzují nejen materiál, ale i střih, zpracování, zakrytí vstupů, tvarování kapuce atd. Přesto díky své jednoduchosti je udávání vodního sloupce základním popisem nepromokavosti textilií.
Obecně lze za nepromokavý považovat materiál s vodním sloupcem už od 1,3 m v. s. ale v praxi u oblečení je to spíše mezi 10 m v. s. - 20 m v. s. V reálném použití jsou totiž tkaniny u oblečení namáhány mnohem vyššími tlaky. Sednutí, kleknutí, nesení batohu - to vše lokálně vyvíjí mnohem vyšší tlaky vody. Rozumné hodnoty u oblečení se pohybují nad 10 m v. s. U stanů je situace odlišná. Tropiko není takto namáháno, a tak hodnoty nad 2 m v. s. jsou dostačující. Tady jde spíše o celkové provedení, aby voda dovnitř nevnikala jinudy než tkaninou. Vyšší hodnoty nepromokavosti je smysluplné požadovat u podlážky, která je namáhána tlakem při pobytu lidí ve stanu. Zde se hodnoty kvalitnějších materiálů pohybují nad 5 a často i nad 10 m v. s.
Prodyšnost
Prodyšnost je schopnost propouštět vodní páry, produkované lidským tělem, do okolního prostředí. Občas se označuje prodyšnost jako schopnost materiálu „dýchat“, což je však velmi nepřesné, protože jen některé materiály, které umožňují transport vlhkosti, propouštějí v dostatečné míře i plyny. Popis a měření prodyšnosti je asi nejproblematičtější oblastí, kde udaná hodnota slouží spíše ke srovnání mezi výrobky, a to ještě jednoho výrobce, než k popisu skutečného stavu. Prodyšnost je velmi závislá na okolních klimatických podmínkách a ve hře je mnoho faktorů.
Nejčastěji se setkáte se dvěma metodami udávání prodyšnosti - Ret a MVTR. Nicméně Ret má následně jednoduchou číselnou interpretaci a udává odpor proti průniku vodních par. Platí čím nižší číslo Ret, tím lepší prodyšnost. Prodyšnost měřená metodou MVTR (Moisture Vapor Transmission Rate) se udává v jednotkách g/m2/24 hod. Udává, kolik gramů páry se může odpařit přes metr čtvereční látky za 24 hodin.
| Činnost | Produkce vodních par (g/m2/24 hod.) |
|---|---|
| Chůze | až 10 000 |
| Běh | až 25 000 |
| Extrémní fyzická námaha | až 35 000 |
Problémem metody MVTR však je, že existuje několik měřicích a testovacích metod lišících se v činidle a nastavených podmínkách měření. Výsledek se pak sice udává ve stejných jednotkách, ale získáváme rozdílné hodnoty pro jeden a ten samý materiál. Potěšitelné je, že renomovaní výrobci se snaží udávat výsledky pomocí podobných metodik. Naopak u neznačkových výrobků a neznámých materiálů bez udané měřicí metody nezaručí šipky a úžasné grafy na visačce vůbec nic. Pozor ovšem na to, že udávané parametry jsou v drtivé většině případů hodnoty prodyšnosti samotného materiálu (v případě membránových materiálů někdy také pouze parametry vlastní membrány), nikoliv celého výrobku. Může se snadno stát, že dvě bundy ze stejného materiálu budou mít uvedeny stejné hodnoty prodyšnosti, ale ve skutečnosti budou hodně rozdílné vzhledem k rozdílnému střihovému řešení např. v provedení kapes a větrání. Lze sice změřit i prodyšnost celého výrobku, ale je to mnohem náročnější a setkat se s touto hodnotou je zcela výjimečně.
V praxi je nutno smířit se s tím, že vše limitují fyzikální zákony. Vlhkost může oblečení opouštěn jen pokud k tomu má podmínky. Pokud je vlhkost uvnitř i venku stejná, tak k žádnému odvodu vlhkosti nedojde a nepomůže tomu ani ten sebelepší materiál. Totéž je spojování pocení a prodyšností. Prodyšný materiál umožní vyprodukované vlhkosti lépe odejít mimo oblečení, ale samotnou produkci potu tělem neomezí.
Vodoodpudivá úprava (DWR)
K omezení nasákavosti tkaných materiálů (ale stejně tak to platí i pro svrchní tkaniny membránových a zátěrových materiálů) se často používá dodatečná vodoodpudivá (hydrofobní) úprava. Často se označuje jako DWR (durable water repellent). Vodoodpudivé materiály vydrží pouze kratičký deštík. Jedná se zejména o tkané materiály, které mohou být pro posílení vodoodpudivosti ještě dodatečně impregnovány, kalandrovány nebo napuštěny vhodnou látkou. Jmenujme například známý Pertex, používaný nejčastěji na větrovky. Mezi voděodolné materiály patří většina levných tenkých zátěrů. Poznáme je podle udávané hodnoty velikosti vodního sloupce, která se pohybuje okolo 1 m v. s. Zbývají nepromokavé materiály, které nás zajímají v provedení nepromokavé a prodyšné (nepropro). Nepromokavé materiály mají hodnotu vodního sloupce vyšší než 1,3 m v. s., ale v praxi se setkáváme s hodnotami mnohem vyššími. Celková nepromokavost je pak zajištěna podlepením švů speciální páskou nebo nověji technologií spojování materiálů (moderní bezešvé technologie).
Životnost materiálů
Životnost materiálů je složitá otázka. Nikdo vám předem neodpoví na otázku životnosti. I na opotřebení jsou normované testy, ale nejsou běžně výrobci používány. Během používání může docházet ke zhoršování parametrů nepromokavosti i prodyšnosti. Nejvíce a nejrychleji se zhoršuje vodoodpudivá úprava svrchního materiálu. Dochází však i k mechanickému oděru materiálu, opotřebení zipů a suchých zipů. Hodně závisí na intenzitě používání a na pečlivosti údržby, i když i zde platí všeho s mírou, protože ani časté praní není pro nepropro materiály ideální. Osvědčené materiály a firmy i zde nabízejí vyšší kvalitu. Údržba hydrofilních membrán nebo zátěrů je jednoduchá a obvykle vystačíte s praním v běžných pracích prostředcích při teplotě 30 °C.
tags: #co #je #vnitrni #textilie #100 #polyester