Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Pokud jste v minulosti řešili výběr vhodné fasádní omítky, jistě jste se zaměřovali na parametry jako voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost. Při volbě omítky do interiéru byste se ale měli rozhodovat podle jiných parametrů. Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech.
Funkce a vlastnosti vnitřních omítek
U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Typy vnitřních omítek a jejich aplikace
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi.
Jádrové (hrubé) omítky
Jádrové omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů.
Štuky a stěrky
Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí.
Čtěte také: Podrobný průvodce aplikací lepidel a omítek na pórobeton
Materiálové složení omítek
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.
- Vápenocementové omítky: Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Vápenné omítky: Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Sádrové omítky: Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte). Ideální řešení jsou sádrové omítky, které mají stejný difúzní odpor jako Ytong, Qpor atd. Na trhu jsou 2 omítky, které lze aplikovat už od 4 mm - Rigips Rimat 100 DLP a Baumit Ratio Slim. Ty jsou ideální na zpracování i cenu, pokud nemusíte dorovnávat křivost stěn a vejdete se do cca 5 - 6 mm. Musíte-li srovnávat nerovností kvůli svislosti atd, vyjdou už levněji strojní sádrové omítky s min vrstvou 8 - 10 mm. Musíte ale mít omítačku, přívod tlakové vody 380 v atd. Tenkovrstvé sádrové omítky nepotřebují při správném dodržení technologického postupu broušení podkladu a penetraci. Výsledný kletovaný povrch má stejné vlastnosti jako SDK, takže např. v podkroví není žádný rozdíl povrchů.
- Hliněné omítky: Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad. Ještě lepším řešením jsou hliněné vnitřní omítky (hodně rozšířené např. v Rakousku).
Specifika omítání porobetonu
Při omítání porobetonu je důležité zohlednit jeho vlastnosti. Obecně platí, že kvalitnější materiál tolik nepraská, levnější praská více. Například Porfix (dříve Qpor) popraskal nejen v příčkách, ale i v nosných zdech. V nosných popraskal jen málo a to ve spárách. Příčky praskaly i svisle a to tak, že jsem protáhl strunu z jedné strany na druhou. Porobeton Ostrava byl také velmi nepřesný, a ulámané rohy. Nejlepší je Ytong a špatný ještě není Greisel Klimanorm.
Použití perlinky
Zedníci a "odborníci" se v zásadě dělí na dvě skupiny. Ty, kteří tvrdí, že perlinka je v každém případě všude, a ty druhé, kteří umírněně doporučují síťku jen v místech větších instalací a překladů všeobecně. Proto rozhodně perlinku dávat alespoň tu nejlevnější. Vkládání perlinky stačí na kritická místa, přechody materiálů atd. Celoplošné vložení perlinky je třeba vhodné u dlouhé tenké příčky dělené dveřmi. Český zedník má tendenci všechno řešit lepidlem, přitom je to materiál nacpaný chemií, tvrdý a křehký. Určitě nedopusťte lepidlo - perlinku - lepidlo - štuk.
Konkrétní zkušenosti a doporučení
Syn má omítky udělané technologií Salith P3 a dva zedníci zvládli bungalov 225 m2 za dva dny. Akorát ta první zubatá vrstva se nesmí nechat vytvrdnout, ale musí mít takovou optimální tuhost. Co se týká Salith P3, tak jsem ho natahoval na řádně navlhčený Ytong, po zaschnutí šla na řadu další vrstva Salith P2 a tu jsem zafilcoval. Rok mám pěkné stěny, nic nepraská, vše je v pohodě. Perlinka je myslím jen móda a není potřeba, navíc to myslím nebylo ani drahé. Další alternativou je armovací přísada místo perlinky - Salith MHF-P3. Je cenově přístupná (5 mm přímo na zdivo bez perlinky za cca 47,- bez DPH za m2), normálně se vyfilcuje, natře akrylátovou fasádní barvou válečkem nebo se na ni dá dát i pastovitá strukturální omítka. Je k použití na porobeton i betonové skořepiny. Patrně nejekonomičtější řešení na trhu.
Další možností je omítka na Ytong Rigips, je to speciální omítka. Cena vychází od 40 do 60 Kč za m2. Snad to nepraská i bez perlinky. Obejdete se bez perlinky do určité míry, když použijete elastickou omítku - dobré zkušenosti jsou s vápennými omítkami. Když navíc použijete správnou (= difuzně otevřenou) vnitřní malbu, dosáhnete i zlepšení klimatu v místnostech.
Čtěte také: Konstrukce betonového schodiště
Alternativní řešení: Suché omítky
Osobně jsem silně uvažoval nad použitím suchých omítek při stavbě synova domu z porfixu. Zde především převažovaly výhody z hlediska proveditelnosti svépomocí. Nakonec jsme to nerealizovali, protože jsme sehnali 2 zedníky, kteří celý bungalov omítli jednovrstvou omítkou za víkend. Co se týká výsledného efektu SDK suchých omítek, je naprosto skvělý a svépomocí si uděláte lepší omítky, jako klasicky od průměrného zedníka. Zde musím pouze připomenout, že musíte lepit celoplošně a použít zubové hladítko takových rozměrů, aby SDK desky byly přilepeny aspoň 70 - 80 % plochy. Při dokonalé rovinnosti stěn z Ytongu se Vám to podaří ještě více. Pak to nemá chybu. Viděl jsem aplikaci takovýchto suchých omítek na EPS při vnitřním zateplení, ale tam se používaly klasické desky síly 12,5 mm. Suchá omítka na Ytongu je "přilepení" SDK desek přímo na stěnu z interiéru. Zdá se mi to celkem výhodné, nejenom cenově. Je to docela rychlovka až na detaily (špalety), každopádně to bude nejlevnější řešení. Dělal jsem to na broušené zdivo a jedna zeď byla z klasické cihly, dávali jsme buchty (kvůli rovinnosti). Mám to dva roky a nikde to nepraská a nejsou s tím žádné problémy, znovu už bych to ale nedal a to především z důvodu kotvení do zdi, to je opravdu problém.
Závěrečná doporučení
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním. Neexistuje pouze jedno nejlepší řešení. Každý omítkový systém má své přednosti a svoje nevýhody.
Tipy pro míchání a aplikaci
Vše doporučuji dělat v kýblu míchadlem nebo vrtačkou na malé otáčky, neb z míchačky dostanete jen málo z toho co tam nasypete. Pod zeď si natáhněte něco hladkého, aby jste materiál mohli recyklovat, poněvadž než získáte základní zručnost, je rozmístěn nejen na stěně a to v poměru 2:1 ve prospěch podlahy. Materiály mají oba jemné zrno. Salith se dá po zaschnutí zjemnit ometením či přetažením brusnou mřížkou na SDK.
Tabulka srovnání omítkových materiálů (přibližné vlastnosti)
| Typ omítky | Vzhled | Rychlost schnutí | Regulace vlhkosti | Mechanická odolnost | Cena (orientační) |
|---|---|---|---|---|---|
| Vápenocementová | Zrnitá až hladká | Střední | Střední | Vysoká | Nízká |
| Vápenná (štuk) | Hladká | Střední | Střední | Střední | Střední |
| Sádrová | Velmi hladká | Rychlá | Vysoká | Nízká (snadná oprava) | Střední |
| Hliněná | Různorodá (strukturovaná) | Střední | Vysoká | Nízká | Vyšší |
Čtěte také: Dlažby v OBI: Recenze
tags: #vnitrni #omitky #porobeton #informace