Někdy je lepší, rychlejší a levnější zateplit stavbu zevnitř. Zateplování zevnitř má své výhody, například možnost výrazného snížení nákladů, urychlení zateplovacích prací či omezení tepelných mostů. Někteří odborníci tvrdí, že když zateplíte novostavbu domu zevnitř, vkládáte okna a dveře rovnou do tepelného izolantu a zbavíte se tak ještě účinněji tepelných mostů. Vnitřní líc okna je totiž v jedné rovině s vnitřním povrchem stěn. Izolace zevnitř řeší i problém studené stěny, na které může kondenzovat vlhkost.
K zateplení zevnitř se obvykle přistupuje v případě, že chcete například z důvodu památkové ochrany zachovat původní fasádu, nebo máte společnou zeď se sousedem či na hranici pozemku, nebo je zeď pod úrovní terénu a je zvenčí nedostupná. Zvláště to platí při plánech na montáž izolace ve starých chalupách, u nichž venkovní izolace často vůbec nepřicházejí v úvahu.
Výhody a rizika vnitřní izolace
O míře výhod, nevýhod či případných rizik se vede mezi stavaři dlouholetá debata a častým závěrem bývá doporučení zateplovat především starší stavby spíše zvenčí, protože to bývá jednodušší a účinnější. Izolace na vnitřním povrchu stěn má tu výhodu, že když se zatopí, místnost se rychle vyhřeje. Ale pak také rychleji vychladne.
Existuje však velké riziko snížení životnosti dřevěných trámů zkondenzovanou vlhkostí a zároveň tepelné mosty v místech napojení vnitřních stěn a stropů mají vyšší pravděpodobnost poruch. Už zmíněný problém, který může při použití vnitřního zateplení vzniknout, je hromadění vlhkosti pod tepelnou izolací. Ta závisí na množství srážek v místě stavby a propustnosti tepelné izolace. Tady je rozhodující volba materiálu pro zateplení. Problematické jsou například materiály, které jsou difuzně otevřené a neumí vlhkost převést k vnitřnímu povrchu a odvětrat. Takovým materiálem je minerální vlna, kterou bez parozábrany nepoužívejte.
Doporučený postup a materiály
Zateplení zevnitř nejčastěji spočívá v montáži tepelné izolace na stěny, včetně doizolování ostění oken a zatažení izolace až pod okenní rám. Při tomto způsobu zateplení se vyplatí izolace o síle 4 až 10 cm. Kvůli vlivu tepelných mostů, které způsobují stropy, příčky a stropní trámy nemá silnější izolace efekt. Dělení izolačních desek na přesné rozměry vám usnadní jejich vkládání do hůře dostupných míst.
Čtěte také: Konstrukce betonového schodiště
Způsob montáže izolačních desek či rohoží se přitom neliší od zateplování zvenčí. Je hlavně nutné správně instalovat parozábranu, aby nepronikala do izolace vlhkost z interiéru. Parotěsná fólie by měla mít ekvivalentní difúzní tloušťku Sd větší než 150 (většinou hliníkové fólie) a musí mít vzduchotěsně lepené spoje a návaznosti na okolní konstrukce (strop, podlaha) a dále bez neutěsněných prostupů a minimem perforací.
Řešení tepelných mostů a kondenzace
Je však nutné počítat s tím, že když zateplíte vnitřní plochy venkovních stěn, vznikají v místech jejich kontaktů se stropy a příčkami neodstranitelné tepelné mosty. Řešením je instalace izolačních límců. Jde o zhruba 30 - 50 cm široké pásy izolačního materiálů (o poloviční tloušťce), které umístíme návazně na příčky, na strop i do podlahy. Pokud to neuděláme, bude naopak v místech těchto kontaktů docházet k vysokým únikům tepla a povrch přilehlých konstrukcí se podchladí.
Kritické místo je v napojení oken na tepelnou izolaci, kde musí vnitřní izolace zaběhnout až pod rám okna. Jinak bude v rohu u rámu okna teplota nižší než teplota rosného bodu a roh bude plesnivět. Důležité je, aby nekondenzovala vlhkost v rozích místností, proto je třeba vytvořit návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí, například zaizolováním podlahy v přízemí, které se napojí na izolaci stěny. A vždy udělat uvedené izolační límce.
Pro optimální vnitřní pohodu je nejvhodnější masivní zateplení obvodových stěn. Omezuje se tak kondenzace, která se vytlačuje směrem z konstrukce a zároveň je kondenzátu méně.
Alternativní izolační materiály
Alternativou k tradičním izolantům v podobě ohebných desek z různých materiálů (minerální vata, polystyren, dřevovlákno, konopí) mohou být někdy i tepelně izolační vnitřní omítky, které se velmi dobře snášejí třeba i s roubenkami. Některé z nich mají tepelnou vodivost blízkou dřevu, tedy dvojnásobnou proti polystyrenu nebo vláknitým materiálům, a dají se nanášet do tloušťky až 6 cm (ve dvou vrstvách).
Čtěte také: Dlažby v OBI: Recenze
S nimi stěna tolik neprochládá a její povrch je teplejší, příjemný na dotek. Tyto omítky mají zároveň schopnost nabrat do sebe i trochu vlhkosti - a zase ji odpařováním vypustit. To je stejně podstatné jako jejich tepelně izolační vlastnost. Místo omítnutých OSB desek lze použít i sádrokarton, nebo palubkový obklad. Dřevité desky postačí tenčí, dovnitř se tedy mohou hodit lépe, než jiné materiály. Použití dřevitých desek usnadní vytvoření vnitřních omítek na stěnách.
Zateplení jednotlivých částí domu
Zásady platí obecně, tedy pro novou výstavbu i dodatečné zateplení starších domů. A platí i princip, že zateplujeme-li vnitřní konstrukce, dáváme tepelnou izolaci vždy z chladné strany. Je rovněž velmi užitečné izolovat stěny oddělující světnici od síně, vždy z chladné strany, tedy ze síně. Díky tomu se sníží spotřeba tepla, povrch této stěny je příjemný a lze ji využít v plné šíři.
Izolace podlahy
Jednou z hlavních charakteristik nízkoenergetických domů je vysoce kvalitní tepelná izolace, je důležité začít doslova od podlahy. V první řadě je třeba zamezit pronikání vlhkosti. Proto bývá standardním postupem vykopání původní konstrukce podlahy a vytvoření izolované skladby podlahy s využitím dostupných moderních materiálů, ovšem takových, které nenaruší typický ráz chalupy.
„Tepelná izolace podlah je nutností nejen ve výše položených oblastech. K tomuto účelu se obvykle používá polystyren, který však potřebuje rovný podklad. Efektivní alternativou může být stříkaná tvrdá PUR pěna, která má výrazně lepší izolační parametry, nevyžaduje úplně rovný povrch, výrazně nesníží světlou výšku místnosti a zároveň poskytuje efektivní ochranu proti radonu,“ radí odborník. Na takto zaizolovaný podklad je následně možné umístit betonový potěr nebo rošt na podlahovou krytinu.
Izolace stropu a střechy
Ve starším stavení musíme respektovat tradiční konstrukce. Bývá problém s prostorem, zejména se světlou výškou. Nejhezčí a nejjednodušší varianta u stropů je zateplení shora, z podkroví. Pokud tam jsou ploché cihly (půdovky, topinky), kladené do hlíny nebo do jílu, nebudeme je v žádném případě vyhazovat. Cihly, které plní zejména funkci akumulační, sejmeme a vložíme pod ně polystyren nebo vrstvu tuhých minerálně-vláknitých desek. Může být poměrně tenká, tedy do 10 cm. Záleží na materiálové skladbě konstrukce - mohlo by dojít k změně vlhkostních poměrů a následně k vnitřní kondenzaci. Správně kombinované vrstvy mohou vlhkost zcela vytlačit, v izolaci nevhodně vrstvené se naopak může držet. Platí pravidlo, že by difuzní odpor konstrukce měl klesat směrem ven, do chladna. Difuzní vlastnosti materiálů bývají vnímány méně než ty izolační, takže je nutné nechat si optimální kombinaci spočítat specialistou na zateplení.
Čtěte také: Inspirace pro cihlové obklady
Pokud je střecha ještě v poměrně dobrém stavu a nepotřebuje výměnu, lze jejím zaizolováním ušetřit 30-50 % nákladů na topení a chlazení. „Starší stavby se pravděpodobně nevyhnou instalaci podstřešní fólie, což představuje jistý zásah do střešní konstrukce. Lehké, difúzně otevřené izolační systémy, které zajišťují vzduchotěsnost a nezvyšují statické zatížení střechy, jsou nejlepší volbou. Měkké PUR pěny váží jen kolem 6 až 8 kilogramů na metr krychlový,“ dodává Kmenta. Izolace střechy přinese citelně vyšší komfort užívání chalupy také v případě, že jsou využívány i podkrovní prostory. V zimě nebude problém podkroví vytopit a v létě se nebude přehřívat.
Akustická izolace stropů
Při izolaci stropu zkontrolujeme na půdě po sejmutí nášlapné vrstvy dřevěné prvky nosné části konstrukce a ošetříme je vhodným prostředkem proti hmyzu a plísním. Je-li třeba, poškozené části vyměníme. Rovněž všechno nové dřevo je třeba proti hmyzu pečlivě ošetřit. Výhodné je jako první použít speciální izolaci, která akusticky chrání přízemí, a navíc je stlačitelná. Odstíní další vrstvy, takže se do spodní konstrukce nepřenáší ani chvění. Izolace musí být souvislá: při stěnách ji vytáhneme až do výšky celé příští podlahy. Pokud jsou stropy dřevěné, dává se pružná vrstva rovněž na záklop a na ni desky tuhého tepelného izolantu (například polystyren nebo tuhé minerální vláknité desky). Potřebujeme-li strop odlehčit, pak položíme na tepelnou izolaci dřevovláknité nebo dřevoštěpkové desky. Chceme-li na dostatečně únosný strop beton, je třeba dát na pružnou izolaci separační vrstvu (například silnější balicí voskovaný papír, anebo asfaltovou lepenku), která zabrání jejímu prolití cementovým mlékem. Jinak by izolace ztratila pružnost, a tedy i smysl. Stejně chráníme také tepelnou izolaci.
Zateplení roubených stěn
Chceme-li zateplit srubovou stavbu, zvažme v první řadě vlastnosti dosavadní konstrukce. Staré roubenky měly vynikající izolační vlastnosti již samy o sobě. Rozhodneme-li se tedy pro ještě důkladnější ochranu před chladem, budeme se asi snažit zachovat vnější vzhled domu. Izolační hmota, kterou proto budeme přidávat zevnitř, by měla mít vlastnosti velmi podobné dřevu. Půjde vlastně o rozšíření původní vrstvy. Nový materiál by měl mít raději lepší akumulaci a vyšší difuzní odpor než dřevo. Mohlo by například být přizděné lehčené keramické zdivo nebo sádrovláknité desky. Zevnitř by měla být stěna uzavřena vrstvou, která málo dýchá (a když už dýchá, tak dovnitř), to znamená štukovou směsí blízkou vápenocementové omítce. Na tato zdiva se vyrábějí speciální omítkové směsi. Dále je třeba velice pečlivě vážit, zda mezi nové zdivo a roubení dát ještě nějakou izolaci. Vkládání tepelných izolací k vnitřnímu povrchu nedoporučujeme. Snahou o vylepšení můžeme zejména v místech, kde navazuje strop, vytvořit kondenzační zónu.
Zateplení zděných a kamenných stěn
Staré zděné domy se většinou zateplují polystyrenem, ale existují i přírodní alternativy, které zachovají prodyšnost domu a zpříjemní interiérové klima. Příkladem je dřevovláknitá deska s celulózovou výplní, která zachovává difúzní otevřenost. Rozdíl bude určitě v ceně, kdy polystyren je asi opravdu nejlevnější. A to difúzně otevřené zateplení můžeme vyřešit třeba čedičovou vatou. Při srovnání cen je to dosti nejednoznačné a objektivně to jde udělat dost těžko.
Izolovat zdi i stěny chalupy není samo o sobě složité, ale je třeba použít správný materiál a postup. Jinou izolaci si totiž žádá hliněné zdivo a jinou zase dřevo. Hliněné stěny fungují jako přirozený regulátor vlhkosti ve stavbě. Zaizolujete-li spodek chalupy, změní se jejich fungování a může trvat i několik let, než se vlhkost v nich uvolní. Proto je třeba jako izolant použít materiál, který vlhkost zvládne pohltit i odvést ze stěn. „Na zaizolování stěn ze smíšeného nebo hliněného zdiva bych doporučoval difúzně otevřené izolační systémy,“ radí Kmenta.
Pokud jde o dřevěné stěny, ty jsou samy o sobě výborným izolantem. Problémem však mohou být netěsnosti a proudění vzduchu, které způsobuje sedání starší stavby. „I dřevěná stavba se může stát nízkoenergetickou se správnou difúzně otevřenou izolací. Doporučuji měkkou PUR pěnu nebo minerální izolaci. Dobrá zpráva je, že dřevěnými stěnami uniká pouze přibližně jedna třetina tepla, větší pozornost je však třeba věnovat střešnímu plášti,“ dodává odborník.
Přeměna chalupy na nízkoenergetickou stavbu
Přeměnit chalupu na nízkoenergetickou stavbu se mnohdy může jevit jako zcela nereálné. Realizovat takový projekt totiž vyžaduje jednak peníze, ale také důležitou a nepostradatelnou odbornost. Nicméně pokud se vlastník nemovitosti pro tuto možnost rozhodne, odměnou mu bude podstatně příjemnější pobyt na chalupě v každém ročním období, snížení nákladů na její užívání, ale také prodloužení životnosti stavby i zvýšení její hodnoty. Na začátek je třeba říci, že se počítá skutečně každý zásah, který stávající starou chalupu byť jen o něco málo vylepší.
Pokud jde o nejčastější problémy starších domů, k těm patří zejména nedostatečná nebo nefunkční tepelná izolace, špatná izolace oken a dveří, ale také neefektivní topení. A právě tady je potřeba při přeměně víkendového domku na nízkoenergetické bydlení začít. Pokračovat je poté možné dalšími vychytávkami, které mnohdy přinesou za poměrně málo peněz opravdu velký efekt. Snížení energetické náročnosti chalupy vede jednak k ekologičtějšímu bydlení, ale přináší i mnohem větší pohodu.
„Vlastník chalupy nejenže ušetří na nákladech za energie, ale prodlouží i její životnost a zvýší její hodnotu. Je to zajímavá investice. U starších staveb přináší i menší renovace velké úspory, které snižují náklady na provoz v desítkách procent,“ je přesvědčen Lukáš Kmenta, country manažer firmy HBS pro Česko a Slovensko, specialisty na izolace domů a budov.
Dnešní materiály a technologie umožňují snížit energetickou náročnost jakékoli stavby, ať už stoletého kamenného domku, dřevěné chalupy či chalupy s hliněnými stěnami. Pokud je v plánu kompletní rekonstrukce, je nutně změny provádět s rozvahou a postupovat odborně, především s ohledem na využité materiály. „Největším rizikem rekonstrukce staré chalupy je nerespektování stavby jako funkčního celku v místě a čase. Přílišný a necitlivý zásah do konstrukce se může dříve nebo později projevit v jiné části stavby, např. zvýšením vlhkosti či kondenzace a vznikem plísní. Doporučuji proto důkladně připravit projekt rekonstrukce, poradit se s odborníky, vybírat kvalitní materiály a dbát na kvalitu práce,“ radí Kmenta. Důkladná revize reálného stavu chalupy by měla být bezpochyby prvním krokem na cestě za nízkoenergetickou stavbou. Až po kompletním zhodnocení situace, včetně jasné identifikace materiálů použitých pro její stavbu i míst, kde dochází k energetickým ztrátám, je čas pustit se do práce.
Důležité parametry izolace
Současná platná norma ČSN 73 0540-2 rozlišuje tři hodnoty součinitele prostupu tepla a to - požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu v souladu s novými evropskými směrnicemi. Součinitel prostupu tepla U (jednotkou je W/m2.K) vyjadřuje tepelně izolační schopnost ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od tepelného odporu R, kde je to naopak). Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro vnější stěnu lehkou (dřevěnou) 0,30 (W/m2.K). Stávající stěna bude mít U někde na hodnotě 0,45 až 0,40 (W/m2.K) a to je o dost méně než minimum.
Při zateplení zevnitř by bylo vhodné demontovat vnitřní obklad a lepenku a provést kontrolu nosné konstrukce. Pak tepelnou izolaci v dané tloušťce (14 až 16 cm) zevnitř, pak parozábranu a vnitřní obklad. Důležité je, provést dobře parozábranu, která musí zabránit prostupu vody (vodní páry) do konstrukce, nebo jejímu významnému omezení. Toho lze dosáhnout co nejdokonalejším provedením paronepropustné fólie pod palubkový obklad (před tepelnou izolaci, tedy na vnitřní líc zateplované konstrukce). Cílem je zabránit prostupu vlhkosti do konstrukce, kondenzace u dřevěných konstrukcí je nepřípustná.
| Část konstrukce | Požadovaná hodnota U (W/m².K) | Doporučená tloušťka izolace | Poznámky k materiálu |
|---|---|---|---|
| Vnější stěna lehká (dřevěná) | 0,30 | 14-16 cm | Parotěsná fólie Sd > 150, vzduchotěsně lepené spoje |
| Střecha / Půda | Doporučené dle ČSN | 30-36 cm | Kamenná vlna, PUR pěna, dřevovlákno (paropropustné) |
| Podlaha na terénu | Dle ČSN (Prefizol) | 18 cm | Polystyren (vyžaduje rovný podklad), stříkaná PUR pěna (lepší parametry, ochrana proti radonu) |
| Roubené stěny (dodatečná izolace) | Zlepšení původních vlastností | Dle potřeby | Materiály s podobnými vlastnostmi jako dřevo (lehčené keramické zdivo, sádrovláknité desky) |
| Smíšené / Hliněné zdivo | Zlepšení tepelných vlastností | Dle potřeby | Difúzně otevřené izolační systémy (např. čedičová vata, dřevovláknité desky s celulózou) |
tags: #vnitrni #izolace #stare #chalupy