Sanační omítky jsou klíčovou součástí komplexních systémů pro sanaci vlhkého zdiva a představují moderní nástroj pro boj s vlhkostí a solnými výkvěty. Jejich vývoj v České republice započal před více než třiceti lety a uplatnily se hlavně v památkově chráněných objektech, kde nebylo možné použít jiné metody sanace. Současné technologie nám přinášejí novou generaci sanačních omítek, které splňují stále rostoucí požadavky na povrchové úpravy zdiva a přinášejí další přidanou hodnotu.
Co je vnitřně hydrofobizovaná sanační omítka?
Sanační omítky se od běžných omítek liší především vysokou porézností a paropropustností. Porézní systém sanační omítky je vnitřně hydrofobizovaný, což znamená, že vlhkost ze zdiva proniká do omítky pouze do hloubky několika milimetrů. Na rozdíl od běžných omítek je u sanačních omítek významně snížen kapilární transport vlhkosti ze zdiva ve srovnání s procesem difúze vodní páry. Kapilární transport doprovázený transportem solí (roztokem) je tedy významně snížen, tudíž vlhkost na povrch může prostupovat jen ve formě vodní páry.
Vlhkost přijatá omítkou, případně roztok solí, se vypaří uvnitř omítky. Vykrystalizované soli se ukládají v pórovité struktuře omítky, čímž zůstává povrch omítky suchý a bez výkvětů. Velké póry uvnitř omítky umožňují ukládání ve vodě rozpuštěných solí, propustnost pro vodní páru však není omezena - nevzniká zábrana proti vysychání. Tím se urychluje postupné vysychání zdiva po odstranění zdrojů vlhkosti a zdivo je chráněno před dalším negativním působením vlhkosti a solí.
Kdy a jak sanační omítky použít?
I když je v názvu těchto omítek výraz sanace, neměli bychom je chápat jako jediný dostačující prostředek pro řešení vlhkosti. Před jejich použitím je nutno vyřešit příčiny vlhnutí zdiva vhodnou metodou, jako je například odkopání venkovní stěny a svislá izolace, podřezání zdiva nebo chemická injektáž proti vzlínání, případně vzduchové metody. Až poté je vhodné přistoupit k úpravě povrchů a následků způsobených vlhkostí - k tomu jsou vhodné sanační omítky.
Sanační omítky jsou účinné pouze v případě vlhkosti kapilární a hydroskopické, ne v případě vody působící hydrostatickým tlakem. Z tohoto důvodu se sanační omítky neaplikují pod vnější úrovní terénu. Kvalitní sanační omítky neznemožňují průchod vodní páry vodoodpudivou vrstvou (vysoká propustnost pro vodní páru je součástí požadavků směrnice WTA 2-9-04). Mají dokonce vyšší propustnost než klasická vápenná omítka. Pokud je zdivo izolováno od zdrojů vlhkosti (hlavně vzlínající nebo prosakující z rubu zdi), vysychá i po aplikaci sanační omítky, aniž by se na jejím povrchu tvořily vlhkostní mapy nebo solné výkvěty; ty se ukládají uvnitř omítky.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Pokud příčina zavlhčení není vyřešena a omítka je zatěžována velkým přísunem vlhkosti zezadu či zespodu, může sanační omítka působit odklonění vlhkosti k dalším částem zdiva. Sanační omítky patří na zavlhlé zdivo, nikoliv na zdivo mokré. U neizolovaného vlhkého zdiva, kde zdrojem vlhkosti je vzlínající voda nebo voda pronikající z rubu zdiva apod., by sanační omítky bez dalších opatření proti vlhkosti nikdy neměly být použity. Selhání hlavních sanačních opatření, a tedy zvyšování vlhkosti zdiva, mohou sanační omítky po určitý čas jen maskovat.
Typy sanačních omítek a jejich specifické vlastnosti
Sanační omítky procházejí v posledních letech vývojem a výrobci sanačních hmot přicházejí na trhy s novými produkty, které výrazně rozšiřují oblasti použití sanačních omítek a jejich další aplikace. Zde si popíšeme některé z nich:
1. Obětované omítky
Tyto omítky se využívají ke snížení množství solí ve zdivu před aplikací sanačních omítek v případě velmi vysokého zasolení zdiva. Jedná se o vápennou omítku nastavenou bentonitem, případně lze využít i jiné materiály (např. buničinu). Po aplikaci je nutno zajistit postupné pozvolné vysychání obětované omítky, aby bylo zajištěno snížení obsahu solí ve zdivu. Po několika týdnech se obětovaná omítka oklepe i s proškrábnutím spár do hloubky 20 mm a suť je okamžitě odstraněna.
2. Hydrofilní sanační omítky
Princip hydrofilních omítek je opačný než u klasických sanačních omítek s vnitřní hydrofobizací. Klasická sanační omítka má vnitřně hydrofobizované póry a kapiláry, aby se zbrzdil postup vzlínající vlhkosti. Voda, která zkondenzuje na jejich povrchu, se do omítky přirozeně nevsákne, ale stéká po povrchu a vytváří na ní vlhký film. Hydrofilní sanační omítky mají povrch pórů a kapilár, který přitahuje vodu. Díky speciální geometrii pórů a jejich velkému objemu je vlhkost do omítky naopak vtahována a rozprostře se ve velké ploše omítky. Z této plochy se pak tato vlhkost lépe odpařuje do venkovního prostředí. Totéž platí pro kondenzovanou vodu na povrchu omítek.
Pokud je vysoká relativní vlhkost vzduchu, pak na hydrofilních omítkách nevzniká kondenzát. Voda z povrchu je opět vstřebána do omítky a rozprostřena do její plochy. Pokud se následně sníží relativní vlhkost vzduchu např. větráním, nebo nuceným způsobem za přispění účinné vzduchotechniky, pak dochází k přirozenému rychlejšímu odparu vlhkosti v omítce z celé plochy omítnuté stěny. V hydrofilních omítkách se voda rozteče po povrchu kapilár, aniž by je zaplnila. Voda je rozprostřena na větší povrch a odpařuje se až 25x lépe, než u klasických omítek s vnitřní hydrofobizací. Tyto omítky jsou určeny k použití hlavně ve vnitřních prostorách domů a jsou vhodné pro využití v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, zabraňují růstu plísní na jejich povrchu a kondenzaci vlhkosti.
Čtěte také: Použití a výhody sanačních omítek
3. Tepelně izolační sanační omítky
Tyto omítky se kromě parametrů standardních sanačních omítek vyznačují velmi nízkou objemovou hmotností. Jejich přidanou hodnotou je schopnost zvýšit tepelně izolační vlastnosti zdiva, což vede kromě schopnosti akumulovat soli a udržovat zdivo suché, také k výrazným úsporám energie za vytápění. Současným trendem v oblasti sanace vlhkého zdiva je tzv. energetická sanace vlhkého zdiva, tedy snaha o zlepšení tepelně izolačních vlastností sanovaného zdiva a rozšíření funkce povrchových úprav zdiva.
Jejich hlavní přidaná hodnota je v nízkém koeficientu tepelné vodivosti, který značíme λ. Tento koeficient se u tepelně izolačních sanačních omítek pohybuje okolo hodnoty 0,07 W/mK - tato hodnota určuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými stavební konstrukcí. Omítka snižuje tepelné ztráty a šetří náklady na vytápění. Tyto omítky najdou uplatnění u historických objektů, které slouží k obytným účelům a jejich majitelé nemohou zdivo zateplit z venkovní strany.
Základem tepelně-izolační sanačních omítek jsou velmi lehká plniva, díky kterým mají omítky nízkou objemovou hmotnost. Zvyšuje tak teplotu povrchu sanační omítky a přirozeným způsobem odolává riziku kondenzační vlhkosti. Omítka je vyrobena na bázi přírodních materiálů a neobsahují cement, jsou tedy vhodné pro památkově chráněné objekty. Mají velkou kapacitu vzduchových pórů a jsou odlehčené, což zvyšuje jejich životnost. Mají výbornou schopnost dodýchávat vlhkost a lze je využít i na extrémně vlhké podklady. Eliminují riziko vzniku trhlin.
4. IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA
Jedná se o extrémně vodonepropustnou (voděodolnou) suchou omítkovou směs, která po aplikaci vytváří vodonepropustnou (voděodolnou) vrstvu, ale zároveň zůstává páro propustná s vysoušecím efektem. Speciální přísada Izocomponent, vyráběná výhradně z přírodních materiálů, zabezpečuje výjimečné vlastnosti produktu. IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA je dlouhodobým řešením problémů s pronikáním vody do budov. Neobsahuje žádné škodlivé anebo hořlavé látky, je přátelská k životnímu prostředí.
Tabulka porovnání vlastností sanačních omítek:
Čtěte také: Vlastnosti sanační omítky od Hornbachu
| Typ omítky | Vnitřní hydrofobizace | Kapilární transport vlhkosti | Paropropustnost | Ukládání solí | Tepelná izolace | Použití |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Klasická sanační omítka | Ano | Významně snížen | Vysoká | Ano, uvnitř omítky | Standardní | Zavlhlé zdivo, po odstranění příčin vlhkosti |
| Hydrofilní sanační omítka | Ne (hydrofilní) | Zvýšená absorpce | Velmi vysoká (až 25x lepší odpar) | Ano | Zvýšená | Prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, interiér |
| Tepelně izolační sanační omítka | Ano (různá) | Snížen | Vysoká | Ano, uvnitř omítky | Výrazně zlepšená (λ ≈ 0,07 W/mK) | Sanace zdiva pod úrovní terénu, historické objekty, vnější i vnitřní zateplení |
| IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA | Ano | Vodonepropustná | Vysoká (s vysoušecím efektem) | Ano | Standardní | Problémy s pronikáním vody do budov |
Důležitost vlhkostního průzkumu a správné aplikace
Pro zaručení spolehlivé účinnosti a dlouhodobé životnosti sanačních omítek je nejprve vhodné provést vlhkostní průzkum, který určí úroveň vlhkosti zdiva, úroveň zasolení zdiva a příčiny vlhkostních poruch zdiva. Skladba sanačních omítek se liší dle úrovně zasolení a vlhkosti ve zdivu, proto je nutno při navrhování sanačního omítkového souvrství vycházet z vlhkostního průzkumu a optimalizovat složení souvrství každému objektu na míru.
Při aplikaci sanačního omítkového souvrství je třeba dodržet předepsanou skladbu, technologické přestávky a podmínky aplikace dle technický listů výrobců. Pro rychlý vznik hydrofobní struktury sanačních omítek je nutné zajistit relativní vlhkost vzduchu okolí nižší než 65%. Pokud tato podmínka není zaručena, vzniká nebezpečí urychlení transportu solí v omítce a jejich prostupu až na povrch.
K provlhnutí omítky může dojít, jestliže dochází dlouhodobě v její vrstvě ke kondenzaci - vzniku rosného bodu. V takových případech jsou sanační omítky jako samostatné opatření nepoužitelné.
Příprava a aplikace omítky IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA:
- Povrch před nanesením musí být pevný, zbavený volných částí a nátěrů a přiměřeně zvlhčený.
- Omítka se připravuje stálým mícháním v samospádové míchačce (doba míchaní 10 minut), resp. ručním elektrickým míchadlem (doba míchaní 5 minut, poté se nechá směs na 5 minut odstát a poté znovu zamíchá po dobu 1 minuty).
- Na jeden 25 kg pytel omítkové směsi je třeba použít 4 - 4,7 litrů čisté vody. Směs se musí zpracovat do 3 hodin.
- IZONIL SANAČNÍ HYDROFOBNÍ OMÍTKA se nanáší na připravený povrch ručně (natahuje hladítkem) anebo strojově (obvyklým způsobem), maximálně ve třech vrstvách v celkové tloušťce omítky od 10 do 30 mm. Celková tloušťka omítky se určí podle stupně zatížení zdiva vlhkosti. Při nanášení jen jedné vrstvy je tloušťka omítky v rozsahu 10 mm-15mm. Plochu každé vrstvy před nanesením další vrstvy je potřeba jemně zdrsnit.
- Je důležité, aby se zabránilo příliš rychlému vyschnutí omítky, protože optimální vlhkost umožňuje nepřetržitou hydrataci cementového materiálu a minimalizaci praskání. Po nanesení poslední vrstvy je zapotřebí v případě suchého a větrného prostředí, resp. přímého slunečního záření, povrch omítky jemně zvlhčit v průběhu 7 dní.
- Poslední vrstva může být po finálním vyhlazení natřená interiérovou, anebo exteriérovou barvou, anebo obložená kachličkami. Na čistění nezatvrdnutého materiálu se používá čistá voda.
Při omítání extrémně vlhkého zdiva omítkou IZONIL může dojít k agregaci vodních kapiček na povrch omítky. Je to přirozené vytlačení vody z okolí a kapky zmizí po vytvrdnutí omítky.
tags: #vnitrne #hydrofobizovana #sanacni #omitka