Po bezmála pěti letech se Vltava, jedna z nejoriginálnějších a nejoblíbenějších českých skupin 90. let, vrací s novou kolekcí pod názvem „Čaroděj“. Toto v pořadí šesté řadové album, jež si kapela nadělila k třicátým narozeninám, je opět hudebně i poeticky bohaté a osobité.
Čarodějná inspirace a znovunalezená pozice
„Název alba napovídá, že půjde o desku čarodějnou. Čaroděj, který písněmi provází, jemně rozechvívá nečekaná duševní zákoutí a má moc dovést posluchače do radostného stavu smíření,“ vyjádřil se lídr skupiny Robert Nebřenský. S odchodem Petera Bindera ustoupily do pozadí kytarové party a naopak posílila role kláves (František Svačina) a dechových nástrojů (Ondřej Klímek).
Výsledkem je opravdu skvostný pop sympatického retro střihu. Díky nezávislému labelu 100PROmotion se tak objevilo zvukově (studio Svárov, zvuk a mix Lukáš Martínek) a graficky neobyčejně vytříbené (Martin Kaiser) album. Vltava se před časem vrátila ke svému původnímu zvuku se saxofonem a flétnou. Před pěti lety se komedianti z Vltavy vrátili domů a nyní si už pouze upevňují znovunalezenou pozici. Tak bychom mohli v kostce shrnout současnou situaci jedné z nejoriginálnějších a nejoblíbenějších českých skupin 90. let. Dnes je situace na hudebním trhu jiná než v době, kdy televizní obrazovky téměř denně oblažovalo prasátko, které nemělo hlad, což je pochopitelně škoda. Jistý ústup z výsluní, částečně způsobený i dlouhou pauzou, však Robertu Nebřenskému a jeho kapele nesebral ani špetku půvabu.
Vltava zůstává výjimečným příkladem kapely, která pop - pro někoho téměř sprosté slovo - povyšuje na umění a inteligentní zábavu současně. Díky stále skvěle artikulujícímu Nebřenskému a veselé, optimistické hudbě zůstává Vltava sama sebou. Přesto se však od minulé desky posunula. Album hudebníci pokřtí 26. května v pražském Paláci Akropolis. Vltava s novým albem opět čaruje, vrací se ke svému klasickému zvuku a přináší tradiční porci vytříbeného muzikantství a neotřelé poetiky, v níž se meze fantazii rozhodně nekladou. "Čaroděj" je albem, které na rozdíl od svého předchůdce prakticky ničím nepřekvapí a vrací se spíše k tradičnímu zvuku Vltavy, jak ho známe z let minulých. To ale vlastně vůbec nevadí. Po třiceti letech existence sobě ani ostatním pánové už rozhodně nic dokazovat nemusí a hrají zkrátka to, co umí nejlépe.
Sestava a hudební rozmanitost
Na ploše 48 a půl minuty se vměstnalo 14 nových původních skladeb, z toho jedna instrumentálka. Vltava je natočila v aktuální sestavě:
Čtěte také: Nadčasovost béžové
- Robert Nebřenský: zpěv, kytara, foukací harmonika
- František Svačina: klávesové nástroje, akordeon
- Tomáš Uhlík: baskytara
- Ondřej Pomajsl: bicí
- Ondřej Klimek: saxofony, flétna, basklarinet, banjo
Svět vltavských písní je dětsky hravý, ale navýsost dospělácký; najdete zde milostné city, okouzlení přírodou, vzdor vůči stárnutí či okorávání, jenže právě v konfrontaci s dětstvím, jeho naivitou a čistotou. Některá slovní spojení jsou vlastně geniální - jako např. „klobouky obzoru“; v tom je skryta čistá esence poetismu, jež okouzluje. Myslím, že neexistuje na naší scéně nějaká podobná kapela. A nejen po stránce poetické! Textová složka je vyvážena stejnou dávkou instrumentální a aranžérské fantazie, která ale sevřenost alba ani v nejmenším netříští. Spíše naopak; album „Čaroděj“ je podobno náhrdelníku těch nejvybranějších drahokamů různých barev, vytvářejících navzájem neoddělitelnou harmonii.
Přitom Vltava tu čerpá z nejrůznějších zdrojů. Třeba z britského kytarového rocku, na který dokáže naroubovat balkánskou skočnou (titulní „Čaroděj“), občas si nabere z moře surf-rocku, kam se vejde i cembalo a westernově morriconeovská kytara („Anděl, princ, hvězdy, plyn“), zazní flétna (najazzlý „Modrooký pán“), dokonce ve spojení s reggae („Ptáček a Popelka“). Občas prosvítají jazzové prvky („Zpátky v nebi“, „Amore“), výtečná je sopránka a kytara v nádherně vygradované písni „Dalekohled“ a sugestivní evokaci dětství, písni „Uplakánek“. Rockově svižnější „Osamělý jezdec“ nabírá plnými dlaněmi z raných 60. let, zatímco fantaskní nálada písně „Archa motýlů“ evokuje rané, psychedelické Pink Floyd ještě s Barrettem. A úplně nejrafinovaněji je postaven song „Pán vzadu jeden“, kde Vltava fúzuje jazzové groovy s art-rockově hymnickým refrénem, zvukem zvonů a sólovými party kytary, tenora a varhan. A poté už deska vstupuje do instrumentálního finále; skladbu „Sám“ po klavírním antré tvoří především tenorsaxofon v pinkfloydovském stylu a´la Mel Collins, přičemž vše vyústí v jeden jediný, opakující se industriální tón. Závěr nečekaný, zlověstný…
Texty a Nebřenského genialita
V případě Vltavy je samozřejmostí, že písňové texty jsou české, se zcela osobitou poetikou. Podle slov kapelníka Roberta Nebřenského jde o první tématickou desku skupiny. Albem nás provází čaroděj, který nemá žádnou práci vážnou, a tak - protože chtěl k modré nahoru blíže - olízal nebe. V závěru umírá s mírným úsměvem a na náhrobku má fotku a bílé andělíčky. Ano, stačí se jen trochu snažit, a z veršů z jednotlivých písní poskládáme víceméně souvislý příběh.
Ale ještě silnější než nějaká červená nit táhnoucí se napříč albem jsou u Vltavy jednotlivé skladby a jednotlivé nápady. Tak třeba Pán vzadu jeden, optimistická píseň o umírání, soutěží o titul největšího hitu alba s Modrookým pánem, jakousi moderní variantou tajemného Pana Tau („Koho vidí z nás / tomu nedá čas / tomu zamává“). I když v sobě písně Vltavy vždy měly kapku dadaismu, prosvítají slokami moudra, která by se dala tesat nejen na náhrobky s andělíčky.
Vltava je vlastně jedna z mála českých kapel, ne-li jediná, u které člověk obdivuje používání klišé („Na malým mráčku se [v nebi] uvelebím“) a rozplyne se na rýmem-nerýmem „úspěch/úsměv“. A když Robert Nebřenský zapěje: „Miláčku, nejsi na světě sám / já tě moc miluju a všechno co chceš ti dám!“, zní to skvěle. Částečně je to tím, že zmíněná klišé vyvažuje originálními nápady („To vám nikdo nenapsal že se v nebi nekouří?“). Hlavní důvod je však v tom, že Vltava i v roce 2016 zní lehce, přirozeně, důvěryhodně. Ta lehkost, s jakou se zde zpívá „Tisíc let už mám tě rád / a jen čekám až tvé řasy mávnou / jedenkrát“ je půvabná.
Čtěte také: Přečtěte si o designu Vltava
30 let existence a turné „Já čekám“
Česká skupina Vltava letos slaví třicet let od svého vzniku a k těmto krásným kulatinám si nadělila již šestou řadovou nahrávku s názvem "Čaroděj". Jde zároveň o druhý počin od úspěšného comebacku s předposledním albem "Komedianti se vracejí domů" z roku 2011, který ve značně obměněné sestavě vyšel po období sedmileté nečinnosti. Ten se ovšem neohřál dlouho a brzy po vydání kapelu opustil. Následoval ho i bubeník Martin Vajgl, který v ní figuroval ještě v "předrozpadovém" období. Sestava tedy opět doznala výrazných obměn.
Zatímco za bicí nástroje nastoupil zkušený Ondřej Pomajsl, kterého budou znát především fanoušci jazzové scény díky jeho účinkování v projektech Jazz Efterrätt, Los Quemados, Madfinger či po boku Jany Koubkové, kytarové party tentokrát kompletně obstaral frontman Robert Nebřenský. Další čerstvou posilou se ovšem stal saxofonista, flétnista a klarinetista Ondřej Klímek, jinak účinkující například u BSP, Daniela Landy či Kamila Střihavky a známý též jako skladatel filmové hudby. Jeho angažováním Vltava nasměrovala kormidlo zpět ke svému tradičnímu zvuku, s nímž se v devadesátých letech prosadila. Komu tedy na předchozím albu chyběly dechové nástroje, tentokrát o ně rozhodně ochuzen nebude. Klávesista František Svačina navíc po letech "oprášil" akordeon, který do současné hudební náplně znovu znatelně zasahuje. Středobodem nicméně stále zůstává Nebřenského nezaměnitelný pěvecký projev a originální surrealisticky pojaté texty, které se často pohybují na samé hraně kýčovitosti a patosu a někdy i za ní. To by u jiných kapel mohlo být poměrně zásadním nedostatkem, Vltava to ale právě díky osobitému a inteligentnímu humoru, brilantním hrátkám s češtinou a obrazotvornosti, jež doslova podněcuje posluchačovu fantazii, jednoznačně přetavila ve svou hlavní přednost.
Kapela při příležitosti vydání tohoto alba vyrazila na obří turné po vlastech českých a moravských, nazvané „Já čekám“. Kompletní koncertní list na stránkách Vltavy! Skupina Vltava v čele se zpěvákem, kytaristou a hercem Robertem Nebřenským oslaví na turné s názvem Já čekám v Čechách 30 let od založení. Na sérii koncertů, která začne 1. dubna v Pardubicích, skupina představí i nové album Čaroděj. Album Čaroděj je doprovázeno kompletní sadou digitálních materiálů. Přední strana CD obalu (cover) k albu Čaroděj ve formátu PDF. Zadní strana CD obalu k albu Čaroděj ve formátu PDF. Digitální booklet k albu Čaroděj ve formátu PDF o velikosti A4. V závislosti na informacích viditelných na profilu alba může obsahovat podrobné informace o albu a jednotlivých skladbách, včetně seznamu participujících umělců, přesného data a místa nahrání pro každou ze skladeb.
Seznam skladeb na albu „Čaroděj“
- Čaroděj
- Anděl, princ, hvězdy, plyn
- Modrooký pán
- Ptáček a Popelka
- Zpátky v nebi
- Amore
- Dalekohled
- Uplakánek
- Osamělý jezdec
- Archa motýlů
- Pán vzadu jeden
- Sám
- …a další, které dotvářejí celkový magický dojem alba.
Čtěte také: Vinyl a vlhkost betonu: Co potřebujete vědět
tags: #vltava #carodej #vinyl #informace