Podlahové topení je stále oblíbenějším typem vytápění v domácnostech. Dnes je již všeobecně znám fakt, že výkon podlahového vytápění se poměrně výrazně mění s typem konstrukce nášlapné vrstvy. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu strop, stěna či podlaha nebo podobně velké ploché konstrukce. Velkoplošné vytápění předává teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním. Podíl tepelného toku sáláním je u stropního vytápění zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %.
Dá se ale toto topení kombinovat s moderními vinylovými podlahami? Hned na začátku si řekněme, že ANO. Jak plovoucí, tak lepené vinylové podlahy můžete s klidným svědomím na podlahové topení použít. Nejen u vinylových podlah, ale u všech podlah, které se pokládají na podlahové topení, byste měli znát tepelnou propustnost. Pokud bychom měli porovnat různé typy podlahových krytin, co se týče tepelné propustnosti, vyhrála by nejspíše dlažba, která se zahřeje velmi rychle, bohužel ale také velmi rychle vychladne. Vinyl je příjemný, nenáročný na údržbu a je jednou z nejlepších možností pro pokládku na podlahové topení.
Článek navazuje na komplexní hodnocení provedené Ing. Zdeňkem Číhalem v článku „Výkon podlahového vytápění s ohledem na skladbu nášlapné vrstvy“. Autor navazuje na článek k problematice podlahového vytápění, uvedený v Topenářství instalace v roce 2008. Vzhledem ke své praxi a častým návrhům podlahového vytápění se rozhodl zpracovat podrobný rozbor různých nášlapných vrstev ve vztahu k podkladu. Každý projektant podlahového vytápění by si měl oba příspěvky přečíst a využít v praxi, neboť si tím usnadní práci a hlavně se vyvaruje chyb.
Typy podlahového vytápění a jejich vlastnosti
Konstrukční provedení otopné plochy může být různé - teplovodní nebo elektrické. Na hmotnosti konstrukce, hloubce uložení aktivní části vytápění pod povrchem otopné plochy a tepelně akumulačních vlastnostech použitých materiálů závisí rychlost reakce na regulační zásahy. Zda jde spíše o způsob vytápění s velkou akumulací tepla a tedy s pomalejší reakcí přesahující i několik hodin nebo naopak s rychlejší reakcí v desítkách minut.
Teplovodní podlahové vytápění
Teplovodní podlahové vytápění má řadu výhod, mezi něž patří zejména tepelná pohoda díky nízkému tepelnému spádu topného systému. Tato výhoda je ještě zvýšena při použití kondenzačního kotle jako zdroje tepla. U vytápění podlahového však teplo postupuje plynule od podlahy směrem ke stropu a rozdíl teplot v místnosti mezi podlahou a stropem je zanedbatelný, nejčastěji kolem 2÷3 °C. Rovněž pocit tepla se u člověka dostavuje při reálně nižší teplotě vzduchu než u radiátorů, neboť teplota je nejvyšší u podlahy a v oblasti hlavy máme v místnosti požadovanou teplotu, obvykle okolo 22 °C. Vzhledem k menším teplotním rozdílům také nedochází k velké cirkulaci vzduchu, což značně omezuje víření nečistot a snižuje prašnost v místnosti.
Čtěte také: Vinyl a vlhkost betonu: Co potřebujete vědět
Velkoplošné teplovodní systémy umožňují i chlazení prostoru. Tedy jedním systémem pokrýt vytápění i chlazení. Velká teplosměnná plocha dovoluje k chlazení využít chladicí vodu i o vyšší teplotě, například prostřednictvím vrtu pro tepelné čerpadlo.
Teplovodní podlahové vytápění: Mokrý způsob instalace
Prvním a zároveň nejpoužívanějším je mokrý způsob. Trubky jsou uloženy v izolační polystyrenové systémové desce s povrchem zpevněným plastovou fólií a jednotlivými výstupky pro uchycení potrubí, potrubí je následně zalito betonovým potěrem přímo nad tepelně-akustickou izolací. Betonová mazanina u podlahového vytápění se shoduje s běžně používanými betonovými mazaninami. Přidáním plastifikátoru se usnadňuje zpracování směsi i lepší obtékání trubek. Krycí fólie z PVC by měla být o tloušťce 0,1 ÷ 0,6 mm, která zabraňuje proniknutí vlhkosti z betonové mazaniny pod tepelně-akustickou izolaci. Obvodový zámek zajišťuje rychlé a kvalitní spojení, což zabraňuje vzniku zvukových a tepelných mostů. Vzdálenost jednotlivých nopů od sebe je 50 mm, čímž je možné vytvářet okruhy s násobkem 50 mm vzdáleností instalovaného potrubí. Nejčastěji používaná vzdálenost potrubí u jednotlivých topných okruhů je 150 mm.
Jako základ pro porovnání vlivu zálivky je zálivka ANHYDRITEM při otopné vodě 40 °C. Další porovnání je provedeno při změně zálivky z Anhydritové na klasickou betonovou zálivku s plastifikátorem. Vstupní teplota otopné vody opět 40 °C. Při návrhu podlahového vytápění pomocí výpočetního programu jsou zadávány jednotlivé typy resp. skladby podlah včetně příslušné vrstvy zálivky. Program přepočítává podlahové vytápění, mění průtoky, mění se tlakové ztráty a následně se případně upravuje náběhová teplota otopné vody. Zřejmě zde lze položit naprosto logickou otázku, a to, při jaké teplotě otopné vody se výkon jednotlivých ploch podlahového vytápění při zálivce betonovou směsí vrátí na hodnoty, jako při zálivce anhydritem. Na základě provedených výpočtů jsem dospěl k závěru, že je třeba upravit teplotu otopné vody na 43,3 °C, čili zvýšit o 3,3 °C oproti zálivce anhydritovou směsí. Musím přiznat, že i pro mě bylo toto srovnání, které zatím nikdo neprovedl (alespoň mi to není známo) značně překvapivé.
Předností zálivky anhydritem je prakticky neomezená dilatační plocha, která je daná malou tepelnou roztažností tohoto materiálu. Je potřeba dát pozor pouze na plochy, které jsou tvarem úzké a dlouhé (např. chodby). Tam je nutno provádět dilatace v podstatě stejně, jako u zálivky betonovou směsí. Rovněž nespornou výhodou technologie s Anhydritem je přesnost výškového lití podlahových konstrukcí (s přesností na milimetry) a vodorovnost zálivky - prakticky odpadá nutnost následného použití nákladných nivelačních stěrek. Další výhodou je výška zálivky, která je oproti betonové mazanině obvykle nižší až o 15 až 20 mm a snižuje tak nároky na manipulaci.
Otopný had je zalit přímo v betonové mazanině nad tepelně-zvukovou izolací. Dříve se tato teplota běžně pohybovala mezi 42 až 44 °C. Domníval jsem se, že je to dáno zlepšující se kvalitou použitých stavebních materiálů a důsledným zateplováním objektů. Skutečnost však byla jiná. Běžným zdrojem tepla, zvláště ve spojení s podlahovým vytápěním, je dnes tepelné čerpadlo. Jedním ze základních parametrů je jeho topný faktor. Ten je kromě jiného také ovlivněn požadovanou teplotou otopné vody pro podlahové vytápění. Pouhou změnou typu mazaniny je možné snížit teplotu otopné vody o 3 až 4 °C a tím zcela jednoznačně přispět ke zlepšení topného faktoru.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
U teplovodního podlahového vytápění se nejčastěji používají tyto materiály potrubí: PPR (polypropylen), PB (polybuten) PE-X (síťovaný polyetylen). Zesíťování se provádí při vysoké teplotě pomocí peroxidu vodíku, v důsledku čehož vzniká trojrozměrná síť. Zesíťováním se vylepší především teplotní a tlaková odolnost, ale i nárazová houževnatost při nízkých teplotách okolo -50 °C. Topné systémy EUROTHEX využívají především potrubí PE-Xa, neboť má větší pružnost než jiné trubky PE-Xc a podobné, které jsou vyráběny odlišnými metodami, čímž je velmi urychlena instalace podlahového vytápění a to zejména v chladném počasí. V současné době společnost EUROTHEX přechází na nejnovější výrobní technologii a začíná používat potrubí s označením DUAL PE-Xa, jehož vlastnosti jsou mnohem kompaktnější než u potrubí PE-Xa. Trubky se spojují nerozebíratelnou spojovací technikou, takzvanou násuvnou objímkou, nalisováním v axiálním směru na trubku a tvarovku, přičemž nedochází ke zmenšení vnitřní světlosti trubky. Tato metoda nevyžaduje žádnou dobu potřebnou k zaschnutí lepidla a ztuhnutí svaru. Spojování netrvá déle než několik sekund a spoj je zatížitelný ihned po dokončení.
- Se systémovou izolační deskou: Systémová deska je využívána jako tepelná izolace a zároveň jako nosná konstrukce pro trubku v podlahových topných a chladicích systémech. Deska zároveň zajišťuje účinnou zvukovou izolaci díky dvojí hustotě izolace. Systém umožňuje instalaci PEX, PEX/AL/PEX a Pb trubek o dimenzích 16 - 18 mm.
- Systém SPIDER s velmi nízkou stavební výškou: Pro rekonstrukce a instalace s omezenou stavební výškou je určen tento systém, kdy deska z lisovaného polypropylenu opatřená samolepící vrstvou se pokládá na ošetřenou pevnou podlahu. Pro vytápění se používají trubky standartních rozměrů (16 - 18 mm) s kompletním zalitím, což zaručuje rovnoměrnost rozložení teploty a větší teplotní komfort.
- Izolační desky a trubka upevněná háčky: Zejména pro neobvyklé půdorysy je vhodný Originální Roth Tacker® systém. Deska je funkční tepelná a kročejová izolace, pro snadnou montáž je vytištěn rastr a trubky se upevňují Tackerem a háčky.
- S použitím vodicí lišty: Pokud se řeší velké plochy podlahového vytápění (výrobní haly, tělocvičny atd.), většinou se volí tento systém. Na rovnou izolaci s nakašírovanou folií, lze instalovat trubku přímo na desku, v tomto případě pomocí vodicích lišt. Vodicí lišty jsou 4 metrové a pokládají se po jednom metru.
- Izolační desky a trubka se suchým zipem: Potrubí se položí na fleecovou fólii systémové desky bez použití jakéhokoliv nářadí nebo příchytek. RAUTHERM SPEED umožňuje výrazně zkrátit dobu pokládky až o 30 % ve srovnání se stávajícími systémy podlahového vytápění a pokládku zvládne jeden montážník.
Teplovodní podlahové vytápění: Suchý způsob instalace
Velmi zajímavým, v současné době poměrně často používaným, je suchý systém podlahového vytápění. Tento systém je možné instalovat na stávající podlahy, na stropy z masivního dřeva a dřevěných trámů bez použití betonové mazaniny. Základem tohoto způsobu je systémová deska z tvrzeného polystyrenu EPS. Na vrchní straně desky je natažena teplovodní hliníková fólie a topná trubka je pevně uložena ve vyfrézovaných drážkách s možným rozestupem 12,5 cm ve formě jednoduchého meandru. Tento systém se používá, pokud: nelze nosnou konstrukci zatížit betonovým nebo anhydritovým potěrem, nechceme mokré procesy, potřebujeme tenké souvrství. Celková výška konstrukce systému je 30 mm bez nášlapné vrstvy. Malá výška je zajištěna použitím pozinkovaného plechu ve dvou vrstvách o tloušťce 1 mm, příp. sádrovláknitou desku o tloušťce 12,5 mm, opět ve dvou vrstvách.
Pro suchou skladbu podlahy se tento systém používá, pokud je zapotřebí rychlá pokládka s minimální výškou - například při rekonstrukcích. Systémová sádrovláknitá deska topení fermacell® Therm25 je zároveň i roznášecí deskou suché skladby podlahy. Systém má 35 mm i s krycí sádrovláknitou deskou a hotový je za den díky absenci mokrých procesů. Hodí se pro všechny oblasti zatížení a pro všechny suché skladby podlah. Pokud chcete instalovat podlahové teplovodní vytápění do prostoru, kde je velmi málo místa na výšku (např. na stávající podlahu v koupelně), lze použít systém s názvem ULTRASLIM. Tento systém zabere na výšku pouhých 20 mm a jeho základem je plastová systémová deska s vylisovanými nopy pro uchycení potrubí a na spodní části je opatřena samolepící vrstvou.
Podlahové vytápění vytvořené na suchý způsob pracuje s vyššími teplotami otopné vody. Přívodní teplota vody se pohybuje v rozsahu 40 až 70 °C. Tento způsob se využívá tam, kde nám postačí nižší měrné tepelné výkony do 50 W/m2.
Elektrické podlahové vytápění
Elektrické topné fólie pod lepené povrchy: Pokud budou nášlapnou vrstvou koberce a PVC, je třeba použít podložky HEAT-PAK. Na topnou folii nelze lepit další vrstvy, např. dlažbu.
Čtěte také: Silvia Slivová a vinyl Fontána pre Zuzanu
- Elektrické topné fólie: Podlahové folie se vyrábí pouze v takových výkonech, které odpovídají maximální povrchové teplotě podlahy (80 W/m², 60 W/m² a pro velmi dobře zateplené objekty (NED) ve výkonu 40 W/m²). Topné folie jsou nabízeny v šířce 600 a 1000 mm. Na topnou folii nelze lepit další vrstvy, např. dlažbu. Využití topné fólie je praxí prověřené technické řešení elektrického sálavého podlahového topení, které je z pohledu koncových zákazníků, montážních firem i odborníků velice oceňováno. Topná fólie je tvořena vrstvou uhlíku, zalisovanou do plastové fólie. Tloušťka fólie s uhlíkem ve tvaru pásků je 0,338 mm, s uhlíkovou vrstvou v celé ploše je 0,5 mm. Topná fólie je dodávána v pásech o šířce např. 0,5 m a 1 m, stočených do role.
- Přímotopný kabel pod dlažbu: Používá se pro systémy hlavního vytápění, ale i pro komfortní ohřev podlahy. Jde o nejrozšířenější způsob aplikace. Topný kabel je umístěn těsně pod nášlapnou vrstvou, obvykle ve flexibilní stěrce nebo samo-nivelačním potěru.
- Přímotopná rohož: Rohože jsou vhodné spíše pro pravidelné plochy. Snadno se instalují a zajišťují vysoce ekonomický provoz při spojení s vhodnou regulací. Z hlediska funkce není mezi kabelem a rohoží žádný rozdíl. Topné rohože jsou umístěny přímo pod dlažbu v tenké vrstvě pružného tmelu. Vhodné pro systémy hlavního vytápění, i pro systémy komfortního ohřevu podlahy.
- Přímotopný kabel nebo rohož s izolací: Podlaha s doplňkovou izolací může být prohřátá rychleji, za pouhých 10-15 minut. Tuto vlastnost oceníte zejména u doplňkového komfortního ohřevu podlahy - například v koupelně nebo v kuchyni.
- Topné kabely ve vrstvě tepelně vodivého materiálu: Výhodou tohoto systému je nižší pořizovací cena topných kabelů, které jsou jiné než u přímotopu, ale je třeba dodržet pravidla pro nosnou desku i náběh teploty. Jedná se o poloakumulační nebo akumulační vytápění. Jako vodivá vrstva se používá anhydrit, beton apod.
Skladba a pokládka podlahového vytápění
Konstrukce podlahové otopné plochy vychází z termínu plovoucí podlaha. Značí to, že vlastní konstrukce otopné plochy není pevně spojena s nosnou částí podlahy, ale jakoby na ní plave tak, aby jí byly umožněny veškeré dilatační změny.
Pokládka otopné podlahy předpokládá dokončené omítky na všech stěnách sousedících s podlahou, osazené zárubně dveří a dokončený kotlový okruh. V objektu jsou osazeny rozdělovače, sběrače a ostatní zařizovací a ovládací prvky soustavy. Před pokládkou tepelné izolace se u nosné části podlahy odstraní nedostatky, jako jsou nerovnosti, nečistoty, mastné skvrny a pod. Po úpravě podkladu se kladou souvisle obvodové dilatační pásy. Pokud je to potřebné, člení se podlaha na dilatační celky s maximální plochou 40 m2. Okolo architektonicky komplikovanějších částí jako jsou sloupy, rohy, výklenky se dilatační pásy pevně uchytí. Po položení okrajových dilatačních pásů klademe tepelnou a zvukovou izolaci. Tato izolace může být v podobě samostatných desek či jako tzv. roll-jet a fallt-jet opatřených patentovanou upevňovací tkaninou, což umožňuje vytvářet systémové role, nebo často využívané systémové desky. Izolační desky klademe těsně k sobě tak, aby vytvořily souvislou vrstvu. Hydroizolační fólie PVC či PE se klade volně na povrch izolačních desek. Okraje jednotlivých pásů se překrývají minimálně 20 až 30 cm a po obvodě místnosti se vytahují nad okraj obvodového dilatačního pásu. Dnes se většinou používá kombinovaná fólie která plní jak funkci hydroizolační, tak reflexní.
Při upevňování plastovými příchytkami na ocelovou rohož se nejdříve vytvoří rohož - síť, která se osadí příchytkami. Do příchytek se pak vtlačí trubka otopného hadu. Další způsob představuje kladení plastových lišt na izolační vrstvu. Velmi jednouchý způsob pokládky umožňuje fixace plastovými příchytkami (spony, hřeby) do izolační vrstvy. V případě systémových desek je jejich horní část účelově tvarována do řady výstupků, mezi které se potrubí vtlačí v potřebné rozteči či v potřebném rádiu.
Neméně důležitý je způsob tvarování hadu. U meandrového způsobu kladení klesá teplota otopné vody od obvodové konstrukce k vnitřní stěně, což umožňuje rovnoměrnější rozložení teplot ve vytápěné místnosti. Oblouky se tvarují pod úhlem 180°, což vyžaduje použití potrubí menšího průměru. Pokládku v podobě plošné spirály. U tohoto způsobu kladení je povrchová teplota podlahy po celé její ploše rovnoměrná. Nevýhodou je pokles vnitřní teploty vzduchu v horizontálním směru od vnitřní konstrukce k obvodové konstrukci. Oba způsoby umožňují kladení s okrajovou intenzivní zónou. Tato okrajová zóna částečně eliminuje negativní vliv ochlazovaných konstrukcí na vytváření místní tepelné nepohody. U bifilární pokládky lze dosáhnout jakéhosi zprůměrování teploty otopné vody dvou vedle sebe běžících potrubí a tak dosáhnout vyrovnané povrchové teploty po celé podlaze.
Jako základní parametry pro výpočet z důvodu porovnání je stanovení potřeby tepla v místnosti 1000 W a vstupní teplota otopné vody 40 °C. Pro jednotlivé skladby nášlapných vrstev je držen konstantní průtok danou smyčkou podlahové plochy.
Základní výpočet je proveden pro nášlapnou vrstvu s použitím keramické dlažby a mramoru. Dále jsou v tabulkách porovnány často navrhované a používané povrchy včetně extrémních dřevěných podlah.
| Typ podlahové krytiny | Tloušťka (mm) | Tepelná vodivost (W/mK) | Tepelný odpor (m²K/W) | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Keramická dlažba | 10 | 1.0 | 0.010 | Základní pro porovnání |
| Mramor | 20 | 2.5 | 0.008 | Základní pro porovnání |
| Vinylová podlaha (lepená) | 2.5 | 0.25 | 0.010 | Velmi vhodná pro podlahové vytápění |
| Vinylová podlaha (plovoucí) | 4.0 | 0.25 | 0.016 | Dobrá volba, důležitá je podložka |
| Dřevěná podlaha (vícevrstvá) | 15 | 0.14 | 0.107 | Vyšší tepelný odpor, nutno konzultovat |
| Dřevěné vlysy | 15 | 0.14 | 0.107 | Vyšší tepelný odpor, nutno konzultovat |
| Koberce | 8 | 0.07 | 0.114 | Vyšší tepelný odpor |
Optimalizace provozu a úspory energie
Provoz všech druhů podlahového topení je proti jednobodovým topidlům (radiátorům) o 20 % úspornější. Je to dáno především tím, že teplo se předává do prostoru místnosti velkou plochou podlahy sáláním při poměrně nízké teplotě, která nepřesahuje 27 °C. Sálavé teplo z podlahy vyvolává pocit tepelné pohody, subjektivně vnímaná teplota je o 2 až 3 °C nižší než ve skutečnosti. Elektrická topná fólie je velmi vhodná pro umístění pod plovoucí podlahy. Teplo vyzařované topnou fólií ohřívá reálně 90% celé plochy plovoucí podlahy, oproti kabelovému či teplovodnímu podlahovému topení, kde je reálná plocha mnohokrát menší. Stačí tedy malý výkon na jednotku plochy, aby celá podlaha vyzářila dostatek tepelné energie k prohřátí celé místnosti. Topná folie se umísťuje hned pod plovoucí podlahu, a to podle požadavku uživatele buď v celé ploše místnosti, nebo jen na exponovaných místech, která mají být temperována pro dosažení lokální tepelné pohody. Celá instalace topné fólie je velice snadná a rychlá. Doba reakce chladné fólie na požadavek topení až po její zahřátí je 2 až 3 vteřiny.
Rozložení teploty v místnosti se v případě podlahového a radiátorového topení výrazně odlišuje. Zatímco radiátor umístěný na zdi způsobuje přenos tepla do místnosti cirkulací vzduchu, vytápěná podlaha vyzařuje teplo rovnoměrně zdola nahoru, takže ve výšce hlavy stojícího člověka je teplota jen o několik stupňů nižší než při podlaze. Za ideální způsob vytápění se považuje topení s takovým rozložením teplot v místnosti, při kterém je teplota vzduchu v oblasti hlavy o 2 až 3 °C nižší než u nohou.
K provozní efektivnosti topení podstatnou měrou přispívá jeho řízení. Vyzkoušený způsob úspory v provozních nákladech na topení je zónová regulace topení, kdy se každá místnost vytápí individuálně a jen tehdy, je-li to třeba. Velký význam má teplota, na kterou má být místnost vytápěna. Máme-li teplo od nohou, stačí k dosažení individuálního pocitu tepelné pohody menší teplota v místnosti. Je třeba si uvědomit, že snížení nastavené teploty o 1 °C přináší úsporu nákladů přibližně 6 %.
Například chodbu, předsíň, spíž atd. není zapotřebí vytápět na komfortních 22 °C. Dále se zamysleme nad denními režimy: je potřeba topit na 22 °C v celém bytě po celou dobu, když jsme doma? Nestačilo by topit na komfortní teplotu pouze v místnostech, kde uživatelé bytu pravidelně pobývají - tedy např. v obývacím pokoji, v dětském pokoji? Jaká teplota vyhovuje v ložnici v době spánku? V koupelně je pro komfort požadována teplota vyšší. Tato optimalizace při zónové regulaci podlahového topení dokáže značně ušetřit náklady na vytápění.
Pro efektivní zónovou regulaci topení ve spojení s topnými fóliemi je třeba aplikovat řídicí systém, který prostřednictvím řídicích jednotek ovládá jednotlivé zóny v nastaveném teplotním režimu. Příkladem je sCs (Sauvage Control System) který byl vyvinut právě pro řešení této situace. Tento systém umožňuje uživateli pomocí výkonných jednotek sCs Worker individualizovat v každé místnosti několik teplotních režimů během dne vytápění. Výkonná jednotka není pouhý termostat. Obsahuje vlastní procesor a řídicí software. V každé jednotce je modul, který snímá teplotu v místnosti, jednotka ji vyhodnocuje a porovnává s nastaveným režimem a podle toho ovládá činnost topení. Výkonná jednotka by měla být v každé místnosti - až na výjimky, jako je např. spíž. Pro zajištění komfortu uživatele jsou všechny výkonné jednotky řízeny z jedné řídicí jednotky sCs Unit, která ovládá všechny jednotky sCs Worker v objektu a spravuje tak individuální režimy topení v každé zóně. Uživatelské menu řídicího systému nezatěžuje zbytečným nastavováním, je preferováno flexibilní řízení topení. Jeho součástí je tzv. "chytré tlačítko pro rychlou volbu režimů". Popsaný systém inteligentního řízení topných fólií s výkonnými jednotkami sCs Worker je bezúdržbový a dokáže snížit spotřebu elektřiny oproti klasickým termostatům až o 65 %. Tím se topení s elektrickou topnou fólií stává efektivnějším než např. elektrické akumulační vytápění.
Při stavbě rodinných domů, zvláště typů montovaných staveb a dřevostaveb, se často preferuje suchá instalace, aby se zkrátila doba do dokončení stavby. Důležitou částí projektu je zasíťování inženýrskými sítěmi. V tomto případě je třeba odpovědět na otázku, zda je nutné investovat nemalé finanční prostředky do plynové přípojky. Na rozdíl od připojení k elektrické síti není plynová přípojka zcela nezbytná. Často se setkáme s názorem, že dům odkázaný čistě na elektřinu není úplně dobrý nápad. Co se stane při výpadku elektřiny? Jak budu topit? Ovšem nemáte-li doma kamna na pevná paliva, ani plynový kotel nepomůže, protože ten při výpadku elektřiny také nefunguje. Při porovnávání topných systémů v rodinném domku samozřejmě nelze opomenout tepelné čerpadlo, které je z principu nejúspornějším elektrickým topením. Investor by měl propočítat, zda se mu tato značně finančně náročná investice vyplatí, jak z hlediska poklesu provozních nákladů, tak i životnosti tohoto systému.
tags: #vinyl #a #podlahove #topeni #tzb #info