Votivní kostel (Votivkirche) je jednou z nejkrásnějších novogotických staveb ve Vídni a zároveň památníkem dramatické události z rakouské historie. Jedná se o novostavbu z druhé poloviny 19. století, která se tyčí do výšky téměř 100 metrů, což z ní činí jeden z nejvyšších chrámů v Rakousku. I v samotné Vídni je vyšší jen jeden.
Kostel byl postaven v 19. století jako výraz vděku za neúspěšný atentát na císaře Františka Josefa I. v roce 1853. Dnes patří mezi nejvýznamnější sakrální památky města a zaujme svou monumentální architekturou, bohatě zdobeným interiérem a nádhernými vitrážemi.
Historie Votivního kostela
Přesně 110 let před narozením autora tohoto článku, tedy 18. února 1853, spáchal János Libényi neúspěšný atentát na mladého císaře Františka Josefa I. Jeho bratr Ferdinand Maxmilián, pozdější mexický císař, vzápětí nelenil a - jako projev díků za záchranu Jeho Veličenstva - odevzdal finanční dar na výstavbu nového vídeňského svatostánku.
K němu se muselo přidat dalších třicet tisíc dárců, aby mohl být votivní chrám národů monarchie postaven. Do „výběrového řízení“ na zpracování stavebního projektu se v roce 1854 přihlásilo celkem 75 architektů, pocházejících nejen z Rakousko-Uherska, ale i z Německa, Anglie a Francie.
Celá stavba pak trvala více než dvě desetiletí a jako základní stavební materiál byl použit tvrdý pískovec, pocházející převážně z lomů Steinbrüchen u Wöllersdorfu a z Brunn am Steinfeld. Základy chóru a apsidové kaple byly dokončeny roku 1857, bočních lodí 1589 a věže v roce 1860.
Čtěte také: Výběr stavebních materiálů
V letech 1862 až 1863 byla zvýšena věž i chrámová loď a v roce 1864 zahájena stavba příčné lodi se střešním štítem. Celá věž pak byla do výšky 99 metrů „vytažena“ v roce 1868, a to díky štědré dotaci vídeňského Magistrátu. Teprve roku 1872 byla loď zaklenuta a o šest let později byly dokončeny stavební práce v interiéru. Kostel byl nakonec vysvěcen po 23 letech, v roce 1879.
Architektura a interiér
Votivní kostel Božského Spasitele je trojlodní bazilikou s mnoha kaplemi. Hlavní loď je dlouhá devět klenebních polí, transept má sedm klenebních polí. Celý chrám je oproti běžným zvyklostem opačně orientován, tzn., že chór směřuje k západu a dvojvěžové průčelí k východu. Klenba uvnitř chrámu je hvězdicová i křížová, střecha pak sedlová.
Boční lodě dosahují poloviční šířky i výšky lodě hlavní a prodlužují je jednotlivé kaple. Ty lemují také příčnou loď. Křížení lodi pak vytváří zajímavý „centralizující“ dojem. Neobvyklé je také vynechání triforia a jeho nahrazení chórovými galeriemi. Vertikální členění chóru pak odpovídá rozdělení vnějšímu. Důležité je pronikání horizontálních a vertikálních trendů stavby.
Velkou pozornost budí hlavní vstupní portál s žehnajícím Kristem na centrálním sloupku, který je skutečně bohatou sochařskou galerií ve stylu francouzských gotických katedrál.
Chrámová okna a mobiliář
Původní vitrážová okna, vytvořená podle návrhů předních rakouských malířů své doby (např. Josef Führich, Edward von Steinle nebo Ferdinand Laufberger) a z finančních darů šlechty i duchovenstva, byla zničena v průběhu druhé světové války. Okna byla následně zrestaurována v letech 1960 až 1973 do své původní podoby.
Čtěte také: Jak na instalaci cihlového obkladu?
Hlavní oltář je cibóriový (tedy s badachýnem, v tomto případě polychromovaným) a jeho podobu navrhl sochař Josef Gasser, který se rovněž spolupodílel na realizaci. Je vysoký 1,8 metru a jeho součástí jsou postavy andělů i čtyři menší sochy světců. Čtyři kulaté sloupky jsou vyrobeny z červené saské žuly. Čelo oltáře chrámu věnoval papež Pius IX. a bylo vyrobeno v Římě.
Oltářní „obraz“ je vyroben z mramoru za použití šesti pilířů z egyptského alabastru. Oltář vrcholí asi čtyři metry vysokým retáblem ze zlaceného bronzu a barevných smaltovaných obrazů. Původní hlavní oltář Andrease Halbiga stavitel chrámu odmítl a ten je tak od roku 1873 umístěn ve vídeňském Augustiniánském kostele.
Další oltáře najdeme v jednotlivých kaplích. Jen v křížení lodí jsou čtyři:
- Biskupská kaple: Známá také jako kaple Nejsvětějšího srdce, nachází se vpravo a osvětlují ji čtyři okna se zobrazením sv. Ambrože z Milána, sv. Altmanna z Pasova (zakladatel kláštera Göttweig), Klementa Marii Hofbauera (patron Vídně) a papeže Pia II. Součástí kaple je mramorový oltář a kříž se zobrazením vzkříšeného Krista, bájného ptáka Fénixe, vstávajícího z plamenů a pelikána, krmícího svá mláďata vlastní krví a tělem. Na oltáři jsou také symboly čtyř evangelistů s Kristovým obětním beránkem uprostřed. Oltář je pak korunován sochou Nejsvětějšího srdce a čtyřmi reliéfy, znázorňujícími výjevy z Kristova umučení.
- Růžencová kaple: Nachází se také vpravo, v křížení kněžiště a transeptu a dříve byla známa jako kaple Vévodská. V této kapli byl až do roku 1986 umístěn pozdně gotický Antwerpský oltář (v současnosti je tento vlámský řezbářský klenot z poloviny 15. století v depozitáři).
- Kaple sv. Kříže: Dříve známá jako Císařská, se nachází na levé straně křížení presbytáře a transeptu a je pojmenována podle oltáře z istrijského vápence a egyptského alabastru. Jeho podobu tvoří Ukřižovaný mezi Pannou Marií a apoštolem Janem. Nástěnné malby v kapli jsou věnovány tématu uctívání eucharistie, vitrážová okna jsou dílem Franze Jägerstättera.
- Křestní kaple: Neboli baptisterium, se nachází vlevo. Součástí kaple je osmiboká křtitelnice z egyptského alabastru a se sloupky zdobenými sochami sv. Kateřiny Alexandrijské, sv. Vavřince, sv. Barbory a sv. Štěpána.
Varhany
Hlavní velké varhany byly postaveny v roce 1878 firmou EF Walcker & Cie a mohou se pochlubit počtem 3 762 píšťal a 61 registrů. V letech 1995 až 1996 byly renovovány varhanářskou firmou Klais z Bonnu. V současnosti jsou považovány za jeden z nejvýznamnějších orgánů z období historismu na světě.
Staré chórové varhany jsou rovněž označovány jako velmi cenný nástroj, jehož tvůrcem byl v roce 1904 Franz Capek. Tyto varhany byly funkčně upraveny roku 1949. Nové chórové varhany navrhl vídeňský varhanářský mistr Philipp Eppel a zprovozněny byly v roce 1970.
Čtěte také: Pokládka cihlového obkladu
Praktické informace
Votivní kostel se nachází na Rooseveltplatz, v těsné blízkosti Vídeňské univerzity a nedaleko odsud se tyčí další městská dominanta, budova Radnice. Votivní kostel je ideálním místem na krátkou procházku nebo odpočinek, jelikož se nachází v blízkosti parku Sigmunda Freuda.
Chrám sv. Štěpána je symbolem Vídně a zároveň centrálním bodem města. Katedrála svatého Štěpána není jen nejvýznamnější gotickou stavbou Rakouska. Steffl, jak je ve Vídni láskyplně nazýván, je mnohem víc než to. Je dominantou, zdrojem identity a symbolem obnovy republiky po druhé světové válce. Stavba katedrály svatého Štěpána začala ve 12. století a její interiér se v průběhu staletí znovu a znovu měnil, až nakonec získal současnou barokní podobu. Nejvyšší z jeho čtyř věží je ta jižní, která měří 136 metrů. Po 343 schodech vystoupáte do místnosti pro hlásné, z níž je úchvatný výhled na město. Celkem tu visí 13 zvonů. Nejznámější z nich, zvaný Pummerin však najdete v severní věži vysoké 68 metrů. Je to druhý největší zavěšený kostelní zvon v Evropě. Na střeše chrámu jsou z barevných střešních tašek vytvořeny c. a k. dvouhlavý orel, znak města Vídně a rakouský státní znak. Vedle několika cenných oltářů a bočních kaplí můžete obdivovat také pozoruhodný chrámový poklad: zlatem a drahokamy umělecky zdobené relikvie, monstrance, liturgické texty, knihy a roucha. Místo posledního odpočinku našlo v chrámu také několik významným osobností. Do pozoruhodného mramorového sarkofágu byl uložen císař Fridrich III. Jenom náhrobní deska váží osm tun. Princ Evžen Savojský je uložen ve své vlastní kapli. V katakombách chrámu sv. Štěpána odpočívá vévoda Rudolf IV. zvaný Zakladatel, jenž v roce 1359 nechal položit základní kámen novostavby této gotické katedrály. Pořádají se také pravidelné prohlídky chrámu a katakomb včetně speciálních prohlídek pro děti.
V samém srdci Vídně, jen kousek od rušných nákupních ulic, se nachází Pravoslavný kostel Nejsvětější Trojice (Holy Trinity Greek Orthodox Church) - architektonický skvost, který vás okouzlí svou bohatě zdobenou fasádou a nádherným byzantským interiérem. Tento kostel, postavený v 18. století, je hlavním duchovním centrem řecké pravoslavné komunity ve Vídni a zároveň jedním z nejkrásnějších pravoslavných chrámů v Rakousku. Už zvenčí upoutá vaši pozornost působivá cihlová fasáda se zlatými ornamenty a obloukovými okny. Jen pár kroků od rušné Grabenstraße, v samém srdci historického centra Vídně, se ukrývá jeden z nejkrásnějších barokních kostelů města - Kostel sv. Petra (Peterskirche). Tento nádherný chrám inspirovaný římským Chrámem sv. Petra vás uchvátí svou bohatou výzdobou, freskami a impozantní kopulí, která dominuje interiéru. Původně zde stával jeden z nejstarších kostelů ve Vídni, jehož historie sahá až do dob Karla Velikého. Současná podoba kostela pochází z 18. století, kdy byl přestavěn do honosného barokního stylu. Uvnitř vás ohromí nádherné zlacené oltáře, bohatě zdobené sochy a mistrovské fresky od Johanna Michaela Rottmayra. Pokud máte rádi hudbu, neváhejte navštívit jeden z večerních varhanních koncertů, které jsou v kostele sv. Petra často pořádány.
Pokud hledáte ve Vídni méně známé, ale přesto dechberoucí místo, Jezuitský kostel (Jesuitenkirche) vás ohromí svou bohatě zdobenou barokní architekturou. Tento nádherný chrám, skrytý v úzkých uličkách historického centra, působí zvenku poměrně nenápadně. Jakmile ale vstoupíte dovnitř, ocitnete se v prostoru plném zlata, mramoru a iluzivních maleb, které vytvářejí dojem nekonečné výšky. Postaven v 17. století, kostel je mistrovským dílem vídeňského baroka. Největší pozornost přitahuje impozantní kazatelna, mramorové sloupy a detailně propracované fresky na stropě, které vytvářejí optickou iluzi kupole. Na rozdíl od jiných známých vídeňských kostelů zde nenajdete davy turistů, což z něj dělá perfektní místo pro chvíli klidu uprostřed rušného města. V srdci Vídně, nedaleko rušných ulic a turistických tras, se nachází Řeckokatolický kostel sv. Barbory (Griechisch-katholische St.-Barbara-Kirche) - tichý a duchovní prostor, který je úzce spjat s ukrajinskou komunitou ve Vídni. Tento nenápadný kostel s bohatou historií je důležitým centrem řeckokatolické církve, která spojuje východní liturgické tradice s římskokatolickým učením. Interiér vás okouzlí nádherným ikonostasem, bohatě zdobenými ikonami a atmosférou klidu, která kontrastuje s pulzujícím životem města. I když je kostel menší než ostatní vídeňské chrámy, jeho architektonická a duchovní hodnota je nezaměnitelná. Pokud vás zajímá východní křesťanská tradice, navštivte kostel během nedělní liturgie, která se zde slouží ve staroslověnštině.
Minoritenkirche, jeden z nejstarších a nejvýznamnějších kostelů ve Vídni, zaujme svou gotickou architekturou a historickým významem. Postaven ve 13. století, zaujme svou jednoduchou elegancí a slavnou mozaikovou replikou Leonarda da Vinciho „Poslední večeře“. Má působivou fasádu zdobenou sochami a dekoracemi. Minoritský kostel ve Vídni postavili bratři ve 13. století a později jej finančně podpořil vévoda Rudolf IV. Kostel byl několikrát přestavován a restaurován, mimo jiné Johannem Ferdinandem Hetzendorfem z Hohenbergu koncem 18. století. V průběhu historie byl kostel také protestantským místem uctívání a nakonec byl předán italské kongregaci. Minorité se vrátili jako pastoři v roce 1957. Impozantní kazatelna navržená slavným umělcem Johannem Georgem Dornerem. Před ním je fragment fresky „Svatý František“ (16. století). V kostele je řada náhrobních pomníků, včetně libretisty Pietra Metastasia, který byl pohřben v kostele sv. Michala. Historické varhany z 18. století.
tags: #vidensky #cihlovy #kostel #informace