Sokly nejsou jen důležitým estetickým a architektonickým prvkem exteriéru domu, ale plní i významnou ochrannou a izolační funkci. Otázku domovního soklu obvykle řešíme v souvislosti s rekonstrukcí fasády. Existují dvě možnosti: buď opravit stávající sokl, nebo zbudovat zcela nový. Motivací pro kompletní výměnu soklu bývá především nedostatečná izolace toho stávajícího.
Historické a tradiční sokly
Malý vesnický dům stojí západně od historického jádra obce uprostřed staré periferijní zástavby při silnici na Kroučovou. Někdejší menší rolnická usedlost úhlové dispozice sestává ze dvou navzájem kolmo navazujících křídel obdélného půdorysu. Dům je vyzděn převážně z lomové místní opuky, osekané do tvaru větších i malých kvádrů, původní kamenné zdivo je zvýšeno novodobou nadezdívkou z cihel a škvárových tvárnic asi o 1 m. Nové vápenocementové monochromní lomeně bílé až světlešedé omítky pokrývají všechna průčelí s výjimkou zadní záp. fasády, ohozenou hrubozrnnou nehlazenou omítkou v přírodní barvě. Na štítovém průčelí domu při levém nároží pod linií římsy byla osazena pamětní bronzová deska označující rodiště Frant. Hlaváčka.
Většina banátských obytných domů má základy pod úrovní terénu kamenné, stejně jako vyvýšenou soklovou část nad úrovní terénu. Výška kamenného soklu je individuální a závisí na usazení domu v terénu. Na několika příkladech můžeme vidět dům usazený v prudce klesajícím svahu. Kamenný sokl domu je na jednom konci natolik vysoký, že prostor pod domem mohl být částečně využit jako sklep nebo jako malý chlév. Ve většině příkladů však domy mají poměrně nízký sokl od 30 - 100 cm. Zbývající obvodové zdivo domů je cihelné, převážně ze sušených cihel. V tomto případě se jedná spíše o mladší domy. Starší objekty pocházející ze 60. let 19. století mají zdivo tzv. truplované, což byla speciální technologie, kdy se do dřevěného bednění lila hliněná malta armovaná na nárožích větvemi.
Izolace kamenného soklu starého domu je klíčovým prvkem během rekonstrukce. Je nezbytné, aby sokl byl efektivně izolován pro odolnost vůči vodě, mechanickým vlivům a teplotním změnám. Tradiční architektura Chilternů se vyznačuje důsledným používáním přírodních materiálů, které se v krajině vyskytují. V minulosti se na stavbu domů a stodol používaly místní materiály, jako jsou hliněné cihly, pazourek a dřevo.
Materiály pro kamenný sokl
Pokud se rozhodneme pro nový sokl, můžeme volit mezi nejrůznějšími materiály. Ten, který si vybereme, by měl souznít s architekturou i fasádou domu, případně respektovat krajové zvyklosti nebo materiál, z nějž je dům postaven. Zvláště starým domům, ale i dřevěným chatám sluší klasický kamenný sokl. U stavby s vnější fasádou z prken nebo palubek je kontrast těchto dvou přírodních materiálů obvykle velmi zajímavý, v případě chalupy pak bytelný kamenný sokl podpoří často požadovaný historizující vzhled domu. Předsazením soklu u roubených chalup se dřevěné zdi chránily před vlhkostí.
Čtěte také: Instalace betonového kamenného obkladu
Pro obklady soklů je možné použít celou škálu dostupných kamenů. Ideální je v tomto případě respektovat materiál, který je rozšířen v regionu, kde vaše chalupa stojí. Pro své všestranně vhodné vlastnosti je k obkládání soklů často doporučovaný andezit. Pro obklady jsou určeny ručně štípané plotny nepravidelných tvarů, které se třídí podle tloušťky. Je pevný, odolný vůči mrazu, vlhkosti i mechanickému poškození a má jen minimální nasákavost. Dalším oblíbeným obkladovým kamenem je pískovec. Tradiční a v Česku hojně rozšířený kámen se snadno opracovává, nevyžaduje povrchovou úpravu a většinou velmi dobře souzní téměř s jakýmkoli typem fasády. Jeho nevýhodou je menší odolnost proti mechanickému poškození a vyšší nasákavost například oproti andezitu, břidlici nebo žule.
Právě žula je vůbec nejtvrdším a nejodolnějším kamenem mezi materiály, vhodnými pro obklady soklů. Existuje ve variantách s přírodním drsným povrchem, nebo v podobě leštěných obkladových tabulí. Je ze všech kamenů nejodolnější vůči mrazu, otěru, vlhkosti či tlaku. K obkladům soklů se používá rovněž travertin, který se vyznačuje zajímavou porézní strukturou a žlutou či béžovou barvou. Méně rozšířené, ale možné je i použití břidlice nebo čediče. Oba druhy hornin jsou velmi odolné vůči vlhku a vyznačují se zajímavou barvou i povrchovou strukturou.
Pokud jde o volbu materiálů, lidé z Mago Architects opakovaně zmiňují „spárování protikladů“. I když pravý virginský bluestone (klasická tmavá čedičová břidlice) je bezesporu přírodní, se světlým dřevem vytváří trochu nekonvenční kontrast. Stavební kámen ukotvuje stavbu v prostoru, koresponduje totiž s drobnými skalisky a balvany v okolí domu, zatímco dřevo ji povznáší lehkostí a vytváří vazbu s okolním lesem.
Tabulka: Přírodní kameny pro obklad soklů
| Kámen | Vlastnosti | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|---|
| Andezit | Ručně štípané plotny, nepravidelné tvary | Pevný, odolný vůči mrazu, vlhkosti, mechanickému poškození, minimální nasákavost | |
| Pískovec | Tradiční, hojně rozšířený | Snadno opracovatelný, nevyžaduje povrchovou úpravu, dobře souzní s fasádou | Menší odolnost proti mechanickému poškození, vyšší nasákavost |
| Žula | Nejtvrdší, nejodolnější | Odolná vůči mrazu, otěru, vlhkosti, tlaku | |
| Travertin | Porézní struktura, žlutá/béžová barva | Zajímavý vzhled | |
| Břidlice/Čedič | Velmi odolné vůči vlhku | Zajímavá barva a povrchová struktura |
Sanace a ochrana soklu
Jaká poškození hrozí základům a soklové části domu? Především je to dešťová voda ze střech a voda vzlínající ze země. Při odstraňování defektů po poškození vodou je nezbytné nejprve najít příčinu a místo, kudy voda do konstrukce vtéká. Dešťová voda musí být odvedena ze střech domu bezpečně okapovými svody a žlaby. Svody musí končit těsně nad úrovní terénu a nesmí být děravé. Voda musí od domu odtékat, není možné, aby se v blízkosti základů zdržovala nebo vytvářela louže. Chybějící svody mohou velmi rychle způsobit destrukci omítek a následně i obvodového zdiva. Zdivo začne nasávat vlhkost přes celou šířku stěny. V interiéru začne docházet k plesnivění stěn.
Z vnější strany obvodového zdiva se začne destruovat zdicí materiál díky opakovanému zmrznutí vody v konstrukci. Zmrzlá voda zvětšuje svou objemovou hmotnost a začne zdivo trhat. V krátké době bude zdivo vykazovat trhliny, případně bude docházet k vypadávání zdicího materiálu, což posléze způsobí rozsáhlé statické poruchy domu. Ochranou proti poškození základů i obvodových stěn domu je udržování svodů i žlabů, jejich pevné ukotvení ke střeše i ke stěnám, vždy opatřených nátěrem, který je nezbytné čas od času obnovovat. Sokl je dlouhodobě zatížen zvýšenou vlhkostí, což má za následek odpadávání soklových omítek.
Čtěte také: Plot z lomového kamene
Poškození základů vzlínající vlhkostí
Každé zdivo pod úrovní terénu je namáhané vzlínající vlhkostí ze země. Vlhkost se do zdiva dostává přes jeho vnější boční stranu a zespoda. Vlhkost, která se do zdiva dostane, pomalu stoupá vzhůru do místa nad úroveň terénu a snaží se dostat k povrchu stěn a odtud pak mimo zdivo. Odchází jak do prostoru, tak dovnitř domu. Jakmile vzlíná ve větší míře do interiéru, pak dochází k degradaci omítek, k vytváření plísní doprovázených zatuchlinou. Proto, aby vody kolem základového zdiva bylo co nejméně a aby základy byly co nejméně dotovány vlhkostí, je nezbytné mít řádně odvedené svody od základů objektu. Voda musí rychle odcházet, nesmí se držet kolem stavby. Stejně tak je nutné udržovat terén ve stále stejné úrovni.
Při použití tradičních materiálů - hliněné podlahy s prkny, vápenné omítky, dřevěná okna a funkční komín může vlhkost z objektu přirozenou cestou odcházet. U starých domů se průchodu vody do základů dá zamezit, ale nikdy to nebude stoprocentní a vyřešené navždy. Musí se počítat s tím, že jistá míra vlhkosti v základech bude vždy a je do určité míry i nezbytná pro soudržnost základů. Nicméně v českých krajích se potkáváme s vymazáváním vnější strany základů jílem, vytváření silných jílových ucpávek kolem základů, a to především v místech, kde byl dům zasazen částečně do terénu. Ve sklepeních se nacházely odvodňovací kanálky procházející skrz základové zdivo mimo objekt, případně i malé studánky, které stahovaly vodu z většího prostoru pod základy domu. V některých oblastech se do soklových omítek přidával popel. Jeho vlastnosti způsobovaly nenasákávání omítek a tím pádem bylo ochráněno zdivo.
Moderní metody odvodnění základů
V současné době se řeší odvodnění základů několika způsoby. Jednou z nejúčinnějších sanačních úprav je kombinace svislé izolace, drenážního chodníku i okapového chodníku a prodyšných omítek. Vodorovná izolace je moderní způsob řešení izolace základů. Základy jsou přerušeny hydroizolační vrstvou, která vytvoří vodorovnou clonu. Bývá navíc spojena s hydroizolacemi podlah, takže se vytvoří nepropustná „vana“. Tento způsob izolací je vhodný u novodobých objektů, ale u starých domů se neosvědčil.
-
Drenážní chodník
Jeho složení, tak jak je popsáno výše, lze využít pro všechny historické objekty. Provede se výkop podél základového zdiva těsně nad úroveň základové spáry. Na vyspádované dno kanálu směrem od objektu se uloží drenážní hadice a provede se zásyp štěrkem a pískem. Horní vrstvu tvoří buď zemina, nebo drobný štěrk. Cílem je, aby voda prošla přes štěrkový zásyp až na dno výkopu a drenážní hadicí odešla mimo základy.
-
Okapový chodník
Podél základového zdiva se provede výkop do hloubky cca 30 cm, vysype se drobným štěrkem s vrchní vrstvou písku a do něj se uloží velkoplošná dlažba nebo velké lomové kameny. Cílem je, aby se do bezprostřední blízkosti základového zdiva nedostala dešťová voda. Ta spadne na velkoplošné kameny nebo dlažbu a odstřikem odskočí mimo základy, musí být ale dobře vyspádovaná od objektu, aby odstřik naopak nesmáčel omítku soklu. Jedná se spíše o doplňkovou technologii využívanou jako zakončení drenážního chodníku.
Čtěte také: Kamenný obklad plotu: návod a náklady
-
Vodorovná izolace
Pro provedení vodorovné izolace je nezbytné provést podřezání obvodového zdiva zhruba v úrovni terénu diamantovými pilami. Do vyřezané spáry se vloží hydroizolační folie nebo plechy, vzájemně se propojí a spára se uzavře cementovými zálivkami. Na obdobném systému pracují chemické injektáže. Zdivo je v určité výšce navrtáno do hloubky a do vrtů je aplikována chemická látka - injektážní clona, která má způsobit rozlití po celé šíři zdiva. Cílem v obou případech je vytvoření clony, nad níž již nebude moci vlhkost ve zdivu stoupat. Pro historické objekty je tento typ sanace vlhkosti zdiva naprosto nevhodný, stejně jako vodorovná izolace. Zdivo nad clonou se postupně vysuší, ovšem vlhkost zůstane ve zdivu pod izolační clonou i nadále. Navíc vlhkost nebude nikam odváděna a bude se zde kumulovat.
-
Svislá izolace
Svislá izolace se využívá především na vnějším líci základového zdiva. Základové zdivo po celé výšce se odhalí, vyčistí se od hlíny, díry ve zdivu se doplní dozděním a celý základ se obloží hydroizolační nopovou folií. Ta se řádně přikotví ke zdivu, doplní se těsně nad úrovní terénu lištou. Cílem je vytvořit svislou clonu po celé výšce obvodového zdiva, tak aby voda nemohla pronikat do základů.
-
Sanační omítky
Sanační omítky se používají jak na vnější, tak na vnitřní zdivo. Aplikují se na soklové partie zdiva. Jde o doplňující sanační opatření, které má pouze krátkodobou životnost, poté musí být omítky odstraněny. Omítky disponují velkým množstvím pórů, kterými odchází vlhkost z obvodového zdiva. Voda putující ze zdiva do omítek s sebou nese i rozpuštěné soli. Ty postupně zanášejí póry sanační omítky a nedostávají se na povrch omítky, proto nedochází po určitou dobu k solným výkvětům na povrchu omítek ani k vytváření vlhkostních map. V momentě, kdy je omítka zcela nasáklá solemi, přestává být funkční, protože nepropouští vlhkost a je nezbytné ji bezezbytku odstranit a nahradit ji novou omítkou. Její nefunkčnost se většinou pozná tím, že vlhkostní mapy se začnou rýsovat nad hranicí sanačních omítek. Vodorovnou izolaci a sanační omítky je při obnově historických objektů nutné zcela odmítnout. Jejich funkčnost z dlouhodobého hlediska není odzkoušená a mohou přinést větší problémy.
-
Sušící omítky
Další vhodnou úpravou soklových partií stěn mohou být sušící omítky pracující s fyzikálním jevem zvaným osmóza. Omítky disponují rovněž póry, ale velmi malých průměrů. Jimi odchází pouze vlhkost, ale soli se do pórů nevejdou a tak zůstávají ve zdivu, nezanášejí tím omítky, a proto jejich životnost je vyšší než u sanačních omítek. Jejich vzhled i po delší době je bez vlhkostních map a bez defektů. Tento typ omítek se začal na památkových objektech aplikovat s dobrými dlouhodobějšími výsledky. Jejich cena je však poměrně vysoká.
Vhodné metody pro historické objekty
Které metody lze na historické objekty použít? Rozhodně můžeme použít okapový i drenážní chodník, svislou izolaci základového zdiva případně i speciální omítky na soklové partie. Je vždy vhodnější používat tradiční, přírodní materiály. Ty dokáží s historickými objekty a jejich konstrukcemi z kamene, cihel, hlíny velmi dobře pracovat a vzájemně se propojovat. Když dožijí, je jejich odstranění velmi jednoduché a nepoškodí původní konstrukci. Naopak je nezbytné zcela odmítnout soudobé materiály, například různé druhy hydroizolačních stěrek a folií a tvrdé betonové, cementové omítky, asfalty.
Poškozené omítky by měly být odstraněny a spáry vyčištěny do hloubky 3 cm. Poté by se měla zlikvidovat příčina zavlhávání provedením drenážních a okapových chodníků. Zdivo by se mělo nechat přirozeně vyschnout minimálně 1 rok. V rámci tohoto roku je žádoucí provést odsolení zdiva. To znamená, že by se měl provést hubený vápenný podhoz - špric, který by se měl nechat na zdivu několik měsíců působit a poté by měl být odstraněn. Vytáhne nežádoucí soli usazené na povrchu i těsně pod povrchem zdiva. Tento postup by se měl minimálně 3x opakovat. Teprve poté by bylo vhodné provést omítnutí stěn. Odsolené zdivo nebude tak rychle poškozovat nové omítky. Je to ekonomické i snadné řešení na prodloužení životnosti jakýchkoliv omítek. Nejpřirozenější je použití vápenných omítek bez přídavku cementu, jen trasového vápna nebo vápna dlouhodobě hašeného.
STYRCON sanační tepelně izolační deska
STYRCON sanační tepelně izolační deska je vhodnou variantou pro sanaci cihelných staveb, kamenných soklů. Má dobré tepelně izolační vlastnosti, což pomáhá snižovat tepelné mosty na soklu a zlepšuje celkovou energetickou efektivitu domu. Díky své struktuře je sanační cemento polystyrenová deska odolná proti vlhkosti, což je zásadní pro ochranu soklu, který je často vystaven vlhkosti. Nasákavost při krátkodobém ponoření (24 hod.) je 3,8 kg/m2 vody. STYRCON sanační deska je odolná proti stlačení, což je důležité pro oblasti, kde může dojít k mechanickému namáhání, jako jsou sokly. Je odolná proti plísním a hnilobě, což zvyšuje její životnost. STYRCON desku lze snadno řezat na požadovaný tvar a velikost, což usnadňuje instalaci, která jde řešit i svépomocí.
Lisovaná STYRCON deska ze směsi granulovaného polystyrenu a cementu podle patentovaného technologického postupu výroby. Polystyrenové granule jsou obaleny jemnou cementovou skořepinou, prostory mezi nimi vytvářejí makropórovitou strukturu. Výborná difúzní schopnost, která je dána velkou kapacitou intergranulárních prostorů, do nichž vodní páry mohou volně difundovat - odpařovat se. Materiál tak splňuje najednou dvě vlastnosti: mikroventilační a tepelně izolační. Proto se dá použít také při sanaci negativních projevů vlhkého kamenného a cihelného zdiva. Cementová skořápka odděluje od sebe granule polystyrenu, čímž zabraňuje šíření plamene a způsobuje nehořlavost materiálu. Třída reakce na oheň je A2 - S1, d0.
Zásadní rozdíl mezi XPS extrudovaným polystyrenem a sanační Styrcon deskou spočívá v tom, že XPS je nenasákavý v celém svém objemu a tím pádem jej nelze použít na zateplení vlhkého soklu. Zatímco Styrcon desku lze použít na zateplení vlhkého soklu.
tags: #vesnicky #dum #kamenny #sokl #informace