Cihla je více než jen stavební materiál - je symbolem lidské tvořivosti, adaptace a technologického pokroku. Od prosté vepřovice sušené na slunci po sofistikované pálené cihly a plynosilikátové tvárnice urazila dlouhou cestu. Její historie je zároveň historií našich domovů, měst a celé civilizace.
Co jsou vepřovice?
Vepřovice, známé také jako kotovice, jsou nepálené cihly sušené na vzduchu. V oboru stavebnictví jsou myšleny hliněné cihly vyráběné z nepálené hlíny. Alternativními názvy pro vepřovici jsou také kotovice nebo vepříky, případně i truplovice či koťáry, což jsou názvy, pod kterými o hliněných cihlách ve vybraných oblastech Česka uslyšíte zcela běžně. Pokud jste se pustili do rekonstrukce staré chalupy nebo se vrhli do debat o historických stavebních materiálech, pak jste dost možná narazili na vepřovici, případně kotovici, která bývala před dvěma stoletími vyhledávaným a oblíbeným stavebním materiálem.
Historie vepřovic
První historické cihly, vepřovice, vznikaly z obyčejné hlíny smíchané s vodou, často doplněné o slámu nebo plevy, které směs zpevňovaly. Formovaly se ručně do jednoduchých dřevěných forem a poté se nechávaly volně vyschnout na slunci. Tyto vepřovice byly levné, materiál byl dostupný téměř všude a jejich výrobu zvládli i lidé bez složitých nástrojů. Díky dobrým izolačním vlastnostem chránily obyvatele před horkem i chladem, což z nich činilo oblíbený stavební materiál ve starověku.
Nejstarší použití těchto cihel nacházíme v Mezopotámii, Egyptě a v údolí Indu, kde suché a teplé klima jejich trvanlivosti přálo. Přestože dnes působí primitivně, právě tyto jednoduché bloky z hlíny stály u zrodu mnoha prvních měst a civilizací. Ve starověkých městech se často kombinovaly vepřovice s kamennými základy, aby se prodloužila životnost stavby.
Nepálené hliněné cihly byly využívány především v minulosti v 18. a 19. století, proto se s nimi setkáme především u starých až historických staveb.
Čtěte také: Sanace poškozených vepřovic
Renesance vepřovic v moderním stavitelství
Ani dnes však nejsou tyto nepálené hliněné cihly zcela zapomenuty a naopak dokonce znovu získávají přízeň. Pravdou ale je, že v současnosti v nich mnozí znovu nacházejí oblibu - především tedy jedinci z řad příznivců návratu k přírodnímu životnímu stylu, milovníků ekologie ale i zájemců o zdravé bydlení.
Výroba vepřovic
Pro výrobu nepálených hliněných cihel je ideální jílovitá hlína, která se mísí podle tradiční receptury s vápnem, slámou, plevami, pískem, chlévskou mrvou, vepřovými štětinami a samozřejmě také s vodou. Hlína jakožto základní surovina přitom nemusí být zcela nevyhnutelně jílovitá, ovšem bezpodmínečně musí mít dobrou vaznost. Podle konkrétní vaznosti hlíny je vždy uzpůsobován poměr zbývajících surovin, které se smíchají, v kašovitém stavu se pěchují do předpřipravených forem a následně se nechávají vyschnout na slunci či ve stínu, obvykle po dobu několika měsíců. Každá jedna surovina i její správný poměr přitom mají na kvalitu a vlastnosti cihel zásadní vliv. Například písek a typ hlíny rozhodují o soudržnosti cihel, chlévská mrva zase o jejich odolnosti vůči vodě. Název vepřovice pravděpodobně vzešel z jedné z oblíbených pojících surovin, které se do hliněných cihel přidávaly - z vepřových štětin.
Vepřovice. Hliněné cihly. Nepálené cihly. Názvů je nespočet, princip zůstává stejný: z vhodné hlíny vytvoříme pomocí formy cihly, které necháme pouze vyschnout - nevypalujeme je. Ve vhodné nádobě necháme rozmočit jíl v malém množství vody. Je-li suchý, necháme jej namáčet nejméně přes noc. V nouzi můžeme použít i obyčejnou hlínu, cihly ale budou méně soudržné. Do takto vytvořeného "bláta" vmícháme slámu. Práci usnadní nastříhání stvolů na cca 5-10 cm dlouhé kousky. Působí jako pojivo - bez ní by se hliněná hmota rozpadla na kousky. Jejich velikost závisí čistě na vás. Forma je obyčejný rámeček z dostupného materiálu. Může mít dno, ale není nezbytné. Lze využít rovný podklad, na kterém cihly během sušení ponecháme. Formu naplníme až po okraj - klidně i s malým "kopečkem". Hlína se během sušení smršťuje. Cihly lze sušit jak venku tak i uvnitř. Důležitá je cirkulace vzduchu a jeho vlhkost. A samozřejmě ochrana před deštěm. Cihlu z formy opatrně vyndáme.
Vlastnosti vepřovic
Jakkoliv by se mohlo zdát, že hlína jako stavební materiál je příliš zastaralá a nefunkční, opak je pravdou. Hliněné cihly jsou totiž mimo jiné energeticky nenáročné při procesu výroby, samotná hlína je zdravotně nezávadná a navíc lokálně dostupná. Vepřovice má velmi dobré akumulační vlastnosti, a to dokonce lepší než pálená cihla. Navíc skvěle pohlcuje vodní páru i pachy, čímž zajišťuje přímo ideální mikroklima pro interiér. Vepříky, vepřovice nebo po moravsku kotovice mají lepší akumulační schopnosti než pálené cihly, pohlcují páry a pachy a udržují příznivé mikroklima. Jsou proto vyhledávané pro stavbu interiérů moderních ekologických domů. Nepálené cihly HELUZ NATURE Energy výborně absorbují vzdušnou vlhkost a taky ji dokáží přirozeně zpětně uvolňovat a regulovat tak mikroklima v domě. Mikroklima místnosti ovlivňuje náš pocit pohody. Vlhkost člověk vnímá méně než teplotu, přitom může mít značný vliv na naše zdraví.
Optimální vlhkost v interiéru by se měla pohybovat mezi 40 a 60%. Jakmile klesne níž, vysychají sliznice dýchacích cest a tím dochází k oslabení jejich obranného mechanismu. Děje se tak především během topné sezóny, kdy pak trpí astmatici, alergici a děti. Jsou celkově citlivější, takže mohou reagovat podrážděním a sklony ke kašli či k dýchacím obtížím. Na mikroklima bychom měli dbát zejména v místnostech, ve kterých trávíme nejvíce času, tedy v ložnici, obýváku a dětském pokoji. „Třeba v ložnici spíme zhruba osm hodin denně a ráno se chceme probouzet svěží. Proto tolik záleží na tom, co zde dýcháme,“ potvrzuje ing. Pavel Heinrich, produktový manažer společnosti HELUZ, a pokračuje: „Hlína je materiál, na který se trošku zapomíná, přestože má výborné vlastnosti. Pokud srovnáme cihly pálené s nepálenými stejné tloušťky, tak nepálené mají lepší zvukově izolační vlastnosti a hlavně dokáží pozitivně ovlivňovat vlhkostní mikroklima. Hlína do sebe absorbuje vlhkost a když máme v interiéru suchý vzduch, tak ji zase uvolňuje.“
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Slabé stránky vepřovic
Jejich slabou stránkou však byla nízká odolnost vůči vodě a mrazu - silný déšť či chladné zimy je rychle narušily, takže vyžadovaly časté opravy nebo výměnu. Historicky našly vepřovice uplatnění v sušších regionech, protože nesnášejí dobře kontakt s vodou. Při pravidelném máčení se po pár letech rozpadnou. Pevnost, trvanlivost a tepelná izolační schopnost nepálených cihel jsou zásadně ovlivňovány vlhkostí. Jestliže vepřovice zvlhnou (nebo se promočí) rychle podléhají zkáze a rozpadají se. Organické příměsi v nepálených cihlách ve styku s vodou nabývají na objemu, vyvolávají v cihle tahová napětí, která provlhčená hlína (se snižující se tahovou pevností v závislosti na nasycení vodou) není schopna přenést. Také vzpěrná pevnost a pevnost při dlouhodobém namáhání zdiva z nepálených cihel po opětném vysušení rychle klesá a navíc při vysychání provlhčených cihel dochází k rozpadu jejich vnitřní mikrostruktury. Pokud byly i relativně pevné vepřovice vystaveny působení vody, pak zhruba po 2 až 3 hodinách začínaly ztrácet pevnost, měkly a roztékaly se.
Statické vlastnosti vepřovic
Statické vlastnosti vepřovic (zejména pevnost) jsou závislé na materiálu, který byl při výrobě použit. V literatuře lze nalézt některé informace o vlastnostech vepřovic. Uváděné hodnoty byly na Stavební fakultě VUT v Brně mnohokráte experimentálně ověřovány; zejména pevnostní parametry u jednotlivých cihel testováním in-situ (s použitím bodce) a laboratorními destruktivními zkouškami. Celkem jednoznačně (ovšem ve velkém rozptylu) vycházela pevnost cihel v tlaku Rd mezi 0,5 až 2,2 MPa (obvykle kolem 1,0 MPa) a objemová hmotnost přibližně 1500 až 1850 kg/m3 (obvykle 1650 kg/m3).
Použití ve stavebnictví
Zdění z vepřovic se provádělo na hliněnou (někdy i vápennou) maltu. Zejména ve starších částech obcí byla v minulosti většina nadzemního zdiva rodinných domů stavěna z nepálených cihel. Mnohdy byly koncipovány a realizovány nosné zdi jako kombinované, tj. jako směs cihel pálených a nepálených. Používalo se vrstevnaté zdivo; prvních pár vrstev zdiva (obvykle tři až pět) nad základem bylo provedeno z kamene nebo pálených cihel, ostatní vrstvy již byly zděny z cihel nepálených. Obdobný postup byl volen také v oblasti těsně pod uložením stropních trámů. U některých samostatně stojících objektů přibližně obdélníkového půdorysu byly také pro vyzdění rohů nosných obvodových stěn používány pálené cihly, které zhruba po 1 m od rohu byly postupně nahrazovány cihlami nepálenými.
„Na zeď z nepálených cihel můžete zavěsit i kuchyňskou linku, stačí použít hmoždinky, které mají větší délku a průměr, než ty pro pálené cihly. Vystavět z nich lze i příčku mezi koupelnou a obývacím pokojem, jen v místě umyvadla provedeme obklad zdi, který zabrání styku s odstřikující vodou. Přece jen je to hlína, a tu když namočíme, může se rozpadnout.“ Na zdi z nepálených cihel se dává hliněná omítka, což se dá využít nejen v cihlových domech, ale i v dřevostavbách nebo jiných prostorách, kde máme vyšší požadavky na lepší vnitřní podmínky. Hliněné omítky se používají stejně jako klasické, takže štuky mohou být probarvené. Hliněná omítka se dá aplikovat jak na pálené tak nepálené cihly.
Problémy spojené s vepřovicemi
Při stavebně statických posudcích starších obytných domů se posuzovatelé - statici - často setkávají se zdivem z tzv. vepřovic. Řada problémů se v tomto směru ukázala zejména po povodních. Často ovšem nemuselo jít o zaplavení zdiva vodou. Mnohdy k destrukci přispěl i pokles podmočeného podzákladí domů, spojený s provlhnutím a rozmočením zdiva z vepřovic. Následně, vzhledem k malým tuhostem domů ve vodorovných rovinách, docházelo k porušení a k částečnému nebo celkovému kolapsu stavby. Prohlídky často zjistily, že vodorovné izolace domu buď zcela chyběly, nebo nebyly dostatečně funkční.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Problémy spojené s vepřovicemi zahrnují:
- nadměrné nerovnoměrné sedání základů na podmáčeném podloží;
- ponechání části zdiva z vepřovic a dozdění již z cihel pálených;
- naklánění stěn objektů jako důsledek nedostatečné vodorovné tuhosti objektu;
- malá únosnost svislých konstrukcí v podsklepených částech objektů, a to s ohledem jak na svislé, tak i na vodorovné zatížení.
Nejhůře, co se týká vizuálního projevu poruchy, působily zdi v 1. NP, kdy vodorovné vrstvy vepřovic po styku s vodou vyvolaly tzv. pokles stavby v kolenou, tj. zeď se vyboulila a následovala destrukce celé horní stavby. Mnohdy došlo k paradoxním zjevům totální poruchy 1. NP s relativní neporušeností v nedávné době nadstaveného podlaží, kde již byly použity železobetonové věnce a pálené cihly, docházelo též často k lokálním poruchám příček. U zdiva kombinovaného z cihel nepálených a pálených nebyly konstrukce většinou navrženy tak, aby při selhání částí průřezů z nepálených cihel (ke kterému v důsledku promočení došlo) byly části provedené z pálených cihel nebo tvarovek schopny zatížení přenést samy.
Sanace zdiva z vepřovic
Při opravách chalupy z hliněných cihel je důležité zbavit stavbu všech cementových omítek, nekvalitních izolací a přizdívek. To podle rozsahu poškození opravte materiálem se stejným složením, z nějž je původní stavba. Můžete si připravit potřebné množství směsi k opravám složené z hlíny pod horní humusovou vrstvou půdy a vyztužovacích příměsí (nasekaná sláma, konopí, piliny). Na opravené hliněné zdi je pak nejvhodnější hliněná omítka. Pro větší rozsah prací se vyplatí koupit si některou z hotových směsí a postupovat podle návodu výrobce, ale pro menší opravy se můžete pokusit namíchat hlinitopísčitou směs z vlastních zdrojů.
Lze provést injektáž i u starého domu, kde jsou nosné zdi stavěné z hliněných cihel, tzv. vepřovic. Je možné použít injektáž na zdivo z kotovic, vepřovic. Je možné použít Aqua Stop Cream i do muriva z nepálených tehál, příp. základu tvořeného kamenem a hlínou. Jedná se o cca 100-letý dům.
Přechod k pálené cihle a moderní vývoj
Objev pálené cihly znamenal pro stavebnictví skutečnou revoluci. Lidé si uvědomili, že hlínu lze působením vysokých teplot proměnit v mimořádně odolný materiál, který snese vodu, mráz i mechanické zatížení. Tato technologie se objevila už ve 3. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii a rychle našla cestu do dalších civilizací. V době římské byla pálená cihla natolik ceněná, že nesla značky svých výrobců a stala se běžnou součástí významných státních staveb.
Výroba pálené cihly byla složitější než u sušených vepřovic - hlína se musela nejprve vytvarovat, poté pomalu usušit a nakonec vypálit v peci při teplotách kolem 900 až 1 100 °C. Odměnou však byla vysoká pevnost a dlouhá životnost, díky nimž stavby odolávaly staletím. Nevýhodou zůstávala náročnější výroba a vyšší spotřeba energie, přesto se pálená cihla stala symbolem trvanlivosti a kvality, který přetrvává dodnes.
Výroba cihel ve středověku a novověku
Ve středověké Evropě zažívala výroba cihel rozmach zejména v regionech, kde chyběl kvalitní stavební kámen. Cihlářské dílny se zakládaly poblíž ložisek vhodné hlíny a v blízkosti rostoucích měst, kde byla poptávka po stavebním materiálu největší. Výroba byla převážně ruční - hlína se lisovala do jednoduchých dřevěných forem, sušila na vzduchu a poté se pálením v polních pecích měnila na trvanlivý materiál. Středověké cihly často nesly otisky prstů, značky řemeslníků nebo stopy zvířat, které po čerstvých kusech přeběhly. Tyto unikátní detaily dnes pomáhají archeologům určit původ a stáří nálezů.
V novověku nastal posun k trvalým cihelnám vybaveným velkými pecemi, které umožnily vyrábět cihly ve velkém množství a s jednotnější kvalitou. S rozvojem architektury se objevily i první specializované tvary. Zakřivené cihly pro klenby, úzké a dlouhé pro komíny či ozdobně tvarované kusy pro fasády, jež dodávaly stavbám eleganci a osobitý styl.
Plynosilikátové tvárnice a moderní cihly
20. století přineslo další vývoj - vznikly plynosilikátové tvárnice a duté cihly, které zlepšily tepelněizolační vlastnosti a snížily hmotnost zdiva. Tyto materiály doplnily a částečně nahradily tradiční plné cihly, zejména v bytové a průmyslové výstavbě.
| Typ materiálu | Hlavní výhody | Období rozšíření |
|---|---|---|
| Pálená plná cihla | Pevnost, odolnost, dlouhá životnost | Od starověku dodnes |
| Dutá cihla | Lepší izolace, nižší hmotnost | 20. století |
| Plynosilikátová tvárnice | Výborná izolace, snadné opracování | Od 20. století |
Výroba cihel v ČR - tradice a současnost
Výroba cihel v České republice má kořeny hluboko v minulosti a její rozvoj úzce souvisel s urbanizací a stavebním boomem. Už v 19. století fungovaly po celé zemi stovky menších i větších cihelen, které zásobovaly rychle rostoucí města. Po roce 1945 přišla éra industrializace, kdy vznikaly velké státní podniky schopné produkovat miliony kusů ročně. Dnešní české cihelny patří k moderním provozům, kde se tradiční řemeslné principy snoubí s plně automatizovanými linkami a přísnou kontrolou kvality.
Současné trendy zahrnují:
- Energeticky úsporné pece, které snižují spotřebu paliva a zároveň zlepšují kvalitu výpalu.
- Recyklaci materiálů, například přidávání drcených starých cihel do nových směsí, čímž se snižuje odpad.
- Výrobu cihel s vylepšenými izolačními vlastnostmi, které přispívají k nižší energetické náročnosti moderních staveb.
Rozměry klasické cihly a normy
Rozměry cihel se v průběhu staletí neustále vyvíjely a přizpůsobovaly potřebám stavitelů, dostupným formám i místním tradicím. Zatímco dnes je v České republice podle platných norem standardem rozměr 290 × 140 × 65 mm, u starších historických cihel lze narazit na výrazně odlišné velikosti - často bývaly delší, užší nebo naopak mohutnější, což souviselo nejen s regionálními zvyklostmi, ale i s typem staveb, pro které byly určeny. Dnešní norma zajišťuje snadnou kombinovatelnost a kompatibilitu cihel, což usnadňuje moderní výstavbu, zatímco u historických staveb je potřeba při opravách či rekonstrukcích hledat nebo vyrábět cihly na míru, aby přesně odpovídaly původním rozměrům.
tags: #veprovice #cihly #informace