Správná volba vnitřní omítky na stěnách určuje nejen atmosféru obytného prostoru, ale i jaké budou finální funkční vlastnosti stěn. Existuje mnoho druhů omítek, které se liší svou strukturou, složením a vlastnostmi, přičemž každý typ omítky má své výhody a nevýhody. Proto je vždy důležité vybrat si omítku, která nejlépe vyhovuje vašim potřebám a preferencím.
Omítkový systém je složený ze základní a finální vrstvy omítky a pokud je dokonale řemeslně provedený, zajišťuje naprosto rovné a stabilní stěny. Tento systém je vhodný pro různé typy budov a poskytuje vysokou kvalitu a estetický vzhled.
Pro provádění omítek a jejich úprav je nezbytná řemeslná zručnost, vhodné nářadí a základní znalost druhů omítek. U rozsáhlejších projektů, při omítání velkých ploch nebo při použití náročných materiálů jsou nutné odborné znalosti profesionálů, proto se na ně neváhejte obrátit. Svému řemeslu dokonale rozumí a jsou schopni mnoho omítacích prací provést efektivně sami nebo s pomocí strojů.
Existuje mnoho druhů omítek, každá s jinými vlastnostmi a výhodami. Správný výběr omítky může výrazně ovlivnit nejen vizuální stránku, ale také funkčnost vašeho interiéru. Typy omítek se liší svou kvalitou a cenou. Je proto důležité vybrat takovou omítku, která bude nejen vyhovovat vašim estetickým požadavkům, ale také vašemu rozpočtu. Například v budovách s častou změnou nájemníků, je údržba nákladovým faktorem, který by se neměl podceňovat.
Jádrové omítky a jejich význam
Viditelné zdivo je často potřeba omítat, zejména při hrubé stavbě nebo sanaci. První vrstva omítky, nazývaná jádrová omítka nebo i podkladní omítka, slouží k vyrovnání a vyhlazení stěny. Již tato první vrstva může přispět k tepelné izolaci nebo ke zlepšení vnitřního klimatu.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Typy jádrových omítek
- Salith MZSCementový postřik - ruční a strojní: K úpravě podkladu venkovních a vnitřních stěn a stropů z běžných druhů zdiva či betonu pro zvýšení přilnavosti a přídržnosti následné vrstvy jádrových omítek řady Salith. Spotřeba při pokrytí povrchu 50-100% je 4-8 kg/m2.
- Salith VCVápenocementová jádrová omítka - ruční: K vytváření vnitřních a venkovních jádrových omítek stěn a stropů. Jako podklad pod štukové omítky Salith MHF PII, Salith MHF P3, Salith GP1 apod. Spotřeba při tloušťce 20 mm: 32 kg/m2.
- Salith KTUniverzální MVC zdicí a jádrová - ruční: Ke zdění běžně namáhaných vnitřních a vnějších svislých konstrukcí a k vytváření vnitřních a venkovních jádrových omítek stěn a stropů. Vlastnosti malty umožňují zahlazení povrchu k vytvoření podkladu pod strukturované minerální a pastovité omítky. Vytváření vnitřních a venkovních silně namáhaných jádrových omítek stěn a stropů. Vhodný podklad k lepení těžkých obkladů a pod nátěrové nebo lepené hydroizolace spodních částí staveb. Spotřeba u vrstvy 15 mm 25 kg/m2.
- Salith MKTVápenocementová jádrová omítka - strojní: K vytváření vnitřních a venkovních jádrových omítek stěn a stropů. Vlastnosti omítky umožňují zahlazení povrchu k vytvoření podkladu pod strukturované minerální a pastovité či mozaikové dekorativní omítky. Lze zpracovat strojně i ručně. Spotřeba při tloušťce 15 mm: 24 kg/m2.
- Salith MKLVápenocementová tepelně izolační malta T2: K vytváření vnitřních a venkovních jádrových omítek stěn a stropů s požadavkem na zvýšenou tepelně izolační schopnost (λ = 0,12). Lze zpracovat strojně i ručně. Vlastnost lehčené omítky přispívá k vysoké vydatnosti a usnadňuje zpracovatelnost. Spotřeba při tloušťce 15 mm je pouze 18,1 kg/m2.
Parametry jádrových omítek
| Popis výrobku | Zrnitost (mm) | Paleta (t) | Pytel (kg) | Cena Kč/t balené (bez DPH) | Cena balení Kč (vč. DPH) |
|---|---|---|---|---|---|
| Salith MZSCementový postřik - ruční a strojní | 4 | 1,225 | 35 | 5600,- | 237,- |
| Salith VCVápenocementová jádrová omítka - ruční | 4 | 1,225 | 25 | 5300,- | 160,- |
| Salith KTUniverzální MVC zdicí a jádrová - ruční | 2 | 1,225 | 25 | 7100,- | 215,- |
| Salith MKTVápenocementová jádrová omítka - strojní | 1,2 | 1,225 | 35 | 6250,- | 265,- |
| Salith MKLVápenocementová tepelně izolační malta T2 | 1,2 | 1,225 | 35 | 7620,- | 323,- |
Různé druhy vnitřních omítek a jejich vlastnosti
Hliněná omítka
Hliněná omítka je přírodní a ekologická volba pro vnitřní stěny. Vyrábí se z jílu, písku a může být vyztužena slámou nebo skelnými vlákny. Její teplá a atraktivní textura dodá interiéru jedinečný charakter, nebo může být natřena na bílo a vypadat podobně jako jiné omítky. Jelikož se hliněná omítka vyrábí ze zcela přírodních materiálů, má nízký dopad na životní prostředí. Má vynikající schopnost pohlcovat a uvolňovat vlhkost. Mezi nevýhody patří její menší odolnost ve srovnání s cementovou nebo vápennou omítkou. Také je náchylnější k poškození nárazem nebo vodou.
Cementová omítka
Cementová omítka patří k základním omítkovým směsím, je mimořádně odolná a trvanlivá, a proto je vhodná pro místa vystavená silnému zatížení, jako jsou například sokly budov. Cementová omítka je vhodná pro různé podklady, včetně betonu, cihel a dalších materiálů. Díky svému pevnému složení je cementová omítka odolnější vůči vlhkosti a mechanickému opotřebení. Ve srovnání s omítkami na bázi vápna poměrně rychle schne, což zkracuje dobu výstavby. I přestože cementové omítky mají mnoho výhod, mají také své nevýhody. Jednou z nich je jejich nižší pružnost ve srovnání s vápennými omítkami.
Vápenná omítka
Vápenná omítka je tradiční, přírodní a prodyšný stavební materiál, který se používá při vnitřní i vnější úpravě staveb. Vápenná omítka velmi dobře absorbuje přebytečnou vodu ze vzduchu v místnosti a v případě potřeby ji opět uvolňuje zpět, čímž reguluje vlhkost vzduchu, proto je dnes opět velmi žádaná v ekologickém stavitelství. Vápenné omítky jsou velmi vhodné pro lokální opravy, protože dobře přilnou i k vysoce savým nebo pískujícím (sprašujícím, např. neomítnuté cihlové zdivo) podkladům. Protože je vápno silně alkalické, neposkytuje živnou půdu pro mikroorganismy, proto tyto omítky poskytují optimální ochranu proti řasám, plísním a hnilobě. Nevýhodou vápenných omítek je, že vyžadují ve srovnání s některými jinými typy omítek delší dobu schnutí a obvykle se nanáší v několika vrstvách, přičemž každá vrstva musí před nanesením další zaschnout.
Vápenocementová omítka
Vápenocementové omítky jsou velmi pevné a odolné proti otěru, a proto jsou vhodné pro použití v interiéru i exteriéru. Vápenocementová omítka je oblíbená omítka na vnitřní stěny, protože díky ní můžete dosáhnout hladkého a rovného povrchu a dodat tak stěnám v interiéru čistý vzhled. Používá se zejména pro silně namáhané a opotřebení náchylné plochy stěn, jako jsou schodiště, okolí dveří apod. Nabízí totiž určitou pružnost, takže se může rozpínat a smršťovat při teplotních výkyvech, aniž by popraskala. Kvůli obsahu cementu je odolnější vůči tlakovým zatížením a více odpuzuje vodu než čistě vápenná omítka. Vápenocementové omítky jsou také velmi prodyšné, tj. difúzně otevřené, a mohou akumulovat přebytečnou vlhkost ze vzduchu v místnosti, aby ji při poklesu vlhkosti opět uvolnily. Vápenocementové omítky mají dobrou odolnost proti vlhkosti, a zabraňují tak vzniku plísní, proto jsou vhodné pro omítání vlhkých místností, např. koupelen. Obsah vápna s sebou přináší vysokou alkalitu, díky které jsou vápenocementové omítky poměrně odolné vůči růstu plísní a řas.
Sádrová omítka
Sádrová omítka je hojně používaná vnitřní omítka, a to kvůli svým výhodám jako je snadná aplikace, odolnost a estetický vzhled. Díky své speciální krystalické struktuře dokáže sádra absorbovat přebytečnou vlhkost vzduchu v místnosti a později ji uvolňovat zpět, když je vzduch v místnosti suchý. Tímto způsobem reguluje sádra vlhkost vzduchu v místnosti a zajišťuje zdravé a příjemné klima pro bydlení. Zabraňuje také vzniku plísní. Zároveň je však velmi citlivá na vlhkost a neměla by se používat ve vlhkých nebo mokrých místnostech. Nevýhodou také je, že při nárazu má tendenci praskat a v některých případech může být křehká. Mezi další výhody patří skutečnost, že sádrová omítka rychle tvrdne, a proto je vhodná pro projekty s časově omezenými termíny.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Minerální omítky
Minerální omítky jsou založeny na přírodních materiálech. Jako povrchový materiál se hodí do vnitřních prostor jak pro lidi, tak i pro zvířata. Jejich výroba se realizuje způsobem šetrným ke zdrojům. Minerální omítky jsou založeny na přírodních látkách. Proto jsou velmi vhodné zejména pro vnější a vnitřní stěny. Trvalá kvalita je ekologická a hospodárná. Při správném zpracování jsou omítky dlouho žijícími produkty, které bezpečně chrání vnitřní stěny po mnoho let proti mechanickému namáhání.
Funkce a význam vnitřních omítek
Přírodní materiály vytváří pohodu
V posledních letech se obyvatelé a uživatelé stali ve svém osobním prostředí při zacházení se stavebními produkty mnohem více citlivými. Velmi se zlepšily i metody měření, takže dnes mohou být škodlivé látky prokázány již v mnohem nižších koncentracích a mohou být zkoumány jejich účinky na člověka. Pohodové a vyrovnané klima v obytných prostorech je rozhodující, aby se v nich lidé i zvířata dobře cítili. Rozdíl mezi teplotou v místnosti a teplotou povrchů stěn by neměl být vyšší než 3°C. Zpravidla je tento rozsah mezi 19°C a 22°C.
Působí regulujícím způsobem na vlhkost vzduchu
Zvláštní pozornost vyžadují mokré prostory jako jsou koupelny v bytech, prostory se sprchami ve sportovních zařízeních, kuchyně ve veřejných budovách nebo plovárny a prostory, ve kterých panuje vysoká vlhkost vzduchu, způsobená jejich užíváním. Zpravidla se zde sice používají mechanická ventilační zařízení, povrchy omítek však musí i tak dočasně nebo trvale zachycovat vyšší vlhkostní namáhání. V těchto úsecích se osvědčily vápenocementové omítky, protože jsou prodyšné a tak mohou působit na klima v těchto prostorech vyrovnávajícím způsobem. Jsou vhodné jako podklad pro tapety a obkladačky, ale i pro přímí barevný nátěr.
Odolnost proti mechanickému působení
Vnitřní stěny nás stále obklopují, my si však jen zřídka uvědomujeme, jaké rozličné úlohy tyto stěny plní. Jejich nejdůležitější úlohou je ochrana před pozorováním a oddělení od sousedících prostorů. Současně mají prostřednictvím dobré povrchové úpravy vytvářet příjemnou atmosféru bydlení, v níž se uživatelé dobře cítí. K tomu patří nejenom stavebně-fyzikální úloha regulovat vlhkost vzduchu, nýbrž i ochrana před hlukem a požární ochrana. Omítky musí i uvnitř budov odolávat vysokému mechanickému namáhání. Ať již je to ve školkách nebo ve veřejných budovách, ve sportovních halách či v nemocnicích - povrchy stěn musí být způsobilé natolik, aby narážející předměty nevyvolaly žádná zničení a aby zanechaly jen snadno odstranitelné stopy po oděru. Požární ochrana hraje důležitou roli i při technickém provedení vnitřní stěny. Evropský klasifikační systém pro požární ochranu stanovil normovou řadou EN 13501-1 s celoevropskými podmínky.
Jak omítat stěny
Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Výběr správné omítky pro konkrétní zeď
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Příprava podkladu
Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
- Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať, a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Natažení fajnové omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
tags: #vc #omitka #vnitrnich #sten #informace