K úpravám omítek i zateplovacích systémů se stále častěji používají organické povlaky místo vápenocementových směsí. Fasádní omítkoviny tvoří finální povrchovou úpravu domů s jádrovou omítkou nebo se zateplovacím systémem z pěnového polystyrenu nebo minerální vaty. V současné době převažují omítkoviny na bázi organických pojiv nad minerálními hydraulickými pojivy.
Charakteristika a složení omítkovin
Formulace omítkovin je složitá, protože výsledná hmota musí splňovat protichůdné požadavky. Musí mít malou nasákavost a nízkou propustnost pro kapalnou vodu, a přitom je při značné tloušťce požadován co nejmenší difuzní odpor pro pronikání vodní páry. Rozhodujícím parametrem, který udává funkční vlastnosti omítky a určuje odolnost vůči povětrnosti, je pojivo.
Typy pojiv a jejich vlastnosti
Nejčastěji používané jsou vodné disperze organických polymerů na bázi vinylacetát-akrylát, etylen vinylacetát, etylen-vinylchlorid, styren-akrylát, akrylát, silikon nebo jejich směsi. Směsi akrylátu se silikonovým pojivem se označují jako silikonové omítkoviny, ostatní se často nazývají akrylátové nebo disperzní. Zvláštní skupinu tvoří silikátové hmoty na bázi vodního skla obvykle s přídavkem akrylátové nebo styren-akrylátové disperze.
- Styren-akrylátové disperze: Často používané omítkoviny na bázi styren-akrylátových disperzí představují jistý kompromis mezi cenou a vlastnostmi. Tyto disperze jsou odolné vůči hydrolýze i vůči vodě, ale jejich odolnost vůči UV záření je horší a záleží na obsahu styrenu, který tvoří slabý článek. Na druhé straně aromatická povaha styrenu přispívá nejen k odolnosti vůči vodě a vůči hydrolýze, ale zvyšuje hydrofobní charakter konečného produktu.
- Akrylátové hmoty: Z výčtu je zřejmé, že pod označením akrylátové se skrývají vysoce odolné, čistě akrylátové hmoty, ale i méně odolné hmoty vinylacetát-akrylátové i styren-akrylátové.
- Silikonové omítkoviny: Nejkvalitnější omítkové hmoty obsahují jako pojivo silikonovou emulzi, obvykle ve směsi s jinou levnější disperzí. Po zaschnutí vytváří tato směs vysoce hydrofobní, vodoodpudivý film s nízkou špinivostí, vysokou paropropustností a extrémní odolností vůči povětrnosti. Protože cena silikonových pryskyřic je značná, kombinují se s akrylátovou disperzí. Obsah silikonové emulze nepředepisuje žádná norma, obvykle bývá 3 až 10 %, ale i hmota s nepatrným přídavkem silikonové emulze k akrylátové disperzi může být označována jako silikonová. Výsledné vlastnosti jsou pak mnohem horší a jsou srovnatelné s mnohem levnějšími akrylátovými hmotami.
Užitné vlastnosti omítkovin jsou z velké části určeny pojivem, ale mohou být výrazně ovlivněny i formulací hmoty, tj. obsahem pigmentů a zvláště plniv, jejichž cena je proti ceně pojiva zanedbatelná. Výsledný poměr pojivo/pigmenty + plniva a také kvalita použitých surovin ovlivňuje paropropustnost, nasákavost i vodotěsnost omítkoviny.
Difuzní ekvivalent tloušťky vzduchové vrstvy (Sd)
Pro vyjádření paropropustnosti se často používá hodnota Sd, tedy ekvivalentní difuzní tloušťka, která vyjadřuje, kolik metrů vzduchové vrstvy by svými difuzními vlastnostmi nahradilo danou vrstvu. Je součinem tloušťky materiálu a jeho difuzního odporu. Čím je tato hodnota vyšší, tím je složitější, aby vodní pára tímto materiálem procházela.
Čtěte také: více o sortimentu SALITH®
Faktor difuzního odporu μ
Faktor difuzního odporu μ je definován jako relativní schopnost vrstvy materiálu propouštět vodní páru difuzí. Je poměrem difuzního odporu materiálu a difuzního odporu vrstvy vzduchu o téže tloušťce, při smluvních podmínkách. Čím vyšší hodnoty dosáhneme, tím menší množství vodní páry přes tento materiál difunduje. Faktor difuzního odporu μ pro silikonovou omítku se zrnem 2 mm by měl být 70 až 100 podle normy ČSN 73 0540-3, příloha B.
Důsledky nesprávných difuzních vlastností
Pokud fasádní omítka tyto parametry nesplňuje, může se stát, že do ní projde větší množství vody, než se stačí ve formě par přes omítku odvětrat. Podklad, ať již zdivo nebo minerální vata, se nasaje vodou, která v zimních měsících zmrzne, v omítkovině se objeví praskliny a celá vrstva omítkoviny se začne oddělovat od podkladní armovací vrstvy.
U fasádních systémů je obecně požadováno, aby hodnota vodotěsnosti byla menší než 0,3 l/m2 za 30 minut. Omítky s hodnotou menší než 0,1 se označují jako vodotěsné, s hodnotou 0,1 až 0,5 jako vodoodpudivé. U kvalitních silikon-akrylátových omítek se nasákavost pohybuje v rozmezí 0,02 až 0,07 l/m2.
Vápenné omítky a jejich vlastnosti
Vápenné omítky bývaly nejběžnějším typem omítek. I dnes však mají některé nezaměnitelné a nenahraditelné vlastnosti jak pro stavbu, tak i pro její obyvatele. Lze je koupit hotové ve směsích, nebo si je namíchat sami.
Výhody vápenných omítek pro zdravé bydlení
Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy.
Čtěte také: Rozhovor s Ladislavou Kubíkovou
Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy. Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Vysokou nasákavost mohou vykazovat i omítky hliněné. Na rozdíl od nich však omítky vápenné obsahují vápno, a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií.
Vápenné omítky a ochrana fasád
Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu.
Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se. To se však u dobře opravovaných staveb děje jen velmi výjimečně. Celá stavba byla totiž postavena a uchována tak, že se voda může odpařovat plochou podlahy či okolím stavby. Jen když je opravdu vlhko a mokro, voda pronikne i do zdiva. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru, odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.
Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.
Vápenné omítky historické
Jedinečnou skupinu vápenných omítek tvoří vápenné omítky historické. Vedle toho, že se nemalou měrou podílejí na dlouhověkosti historických staveb, jsou to současně i autentické ukázky toho, jak se vyvíjel vkus našich předků a s ním i umění omítat a zdobit stěny omítkami a omítky pak výmalbami či dokonce nástěnnými a nástropními malbami. I v umění nástěnné a nástropní malby hrálo vápno významnou roli, tak v technice fresky (malby na čerstvou vápennou omítku) nebo i technice secca, kdy vápno bylo jedním z řady pojiv barevné vrstvy.
Čtěte také: Leskovec nad Moravicí a jeho historická vápenná pec
Avšak i zcela prosté, z našeho současného pohledu nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky mají pro staré domy neobyčejný význam. Fasádě nebo interiéru stavby propůjčují malebnost a těžko nenahraditelnou patinu stáří. Jak důležitá je tato patina stáří pro vnímání výjimečnosti starých domů si často uvědomíme až v okamžiku, když nová dokonale rovná a hladká omítka s ostrými hranami a jednolitým zářivě bílým nebo ostře barevným nátěrem zcela promění původní archaickou atmosféru místnosti. Nebo dokonce podobu celé stavby, jedná-li se o nevhodně provedenou omítku na fasádě.
Každá stavba, která nese historické omítky, je z památkového hlediska hodnotnější. Lze ji přirovnat k historickému obrazu, který již dlouho nebyl přemalován a ze kterého se můžeme poučit, jak a co se v minulosti malovalo, ale i jaké materiály a postupy se k tomu používaly.
Míchání vápenných omítek
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
Typy malt a jejich složení
- Štuková malta: Je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
- Vápenocementová malta: Míchá se ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Příklady použití vápenných omítek:
- Vápenná hrubá omítka vnitřní: Je jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Vápenná hladká omítka vnitřní: Nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
- Hrubá vápenná omítka vnější: Je jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.
Příprava podkladu a aplikace fasádních hmot
Starou fasádu je třeba nejprve očistit, nejlépe tlakovou vodou, a odstranit nepřilnavé části omítky. Dokonalá penetrace, která zajistí přilnavost následné fasádní barvy a prodlouží její životnost, je důležitým krokem, aby fasádní nátěr správně plnil svou funkci. K penetraci se používají pojiva jak vodou ředitelná, tak rozpouštědlová. U nových soudržných omítek je jednodušší použít vodou ředitelnou hmotu, protože se ředí vodou a veškeré nářadí se snadno očistí.
Při nátěru nových omítek je nutné, aby jádrová omítka, obvykle štukovaná, měla dostatečnou pevnost a byla dobře vyzrálá, tj. suchá (vlhkost podkladu maximálně 7 %) a dostatečně karbonatovaná. V běžné stavební praxi se pod termínem „vyzrálá“ rozumí časový interval 28 dní za dobrých klimatických podmínek, tj. pH výluhu z omítky musí být mezi 9,5 a 10. Alternativou hydraulických strukturních omítkovin jsou strukturní omítkoviny na bázi disperzí, které po zaschnutí zpravidla nepředstavují žádný problém.
Podkladem pro fasádní hmoty bývají v dnešní době stále častěji i zateplovací systémy, jejichž vrchní tmel je na bázi suchých disperzí s cementem, který musí být také náležitě vyzrálý, v tomto případě také hydratovaný. Pokud při aplikaci na slunci dojde k rychlému odpaření vody, zůstává cement nevytvrzený a po aplikaci fasádní barvy vznikají výkvěty. Omítku je proto třeba opakovaně postříkat vodou, aby došlo k hydrataci cementu ve stěrce. U stěrkových hmot na bázi cementu a suchých disperzí je třeba alespoň sedm dní při teplotě 20 °C.
Posledním krokem je aplikace fasádní hmoty. Při nanášení barvy je třeba dodržovat konzistenci, počet vrstev a jejich odstup podle pokynů výrobce, aby bylo dosaženo nanesené vrstvy s požadovanou kryvostí, difuzním odporem, nasákavostí a odolností vůči povětrnosti.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Pokud není vápenná jádrová omítka dostatečně karbonatovaná nebo stěrka s cementem na zateplovacím systému není náležitě vyzrálá a hydratovaná, uvolňují se z nich alkalické výluhy a rozpustné vápenaté ionty, které narušují tvorbu filmu vodou ředitelných pojiv a způsobují ztrátu jejich užitných vlastností, jako je odolnost vůči vodě, schopnost vázat pigmenty i celková odolnost vůči povětrnosti.
Z narušené nátěrové hmoty se pak deštěm snadno vymývají pigmenty a povrch se stává pórovitým. Uvolňování pigmentu je dobře patrné při setření fasády bílým hadříkem namočeným do vody, který se u poškozené fasádní hmoty barví. Méně odolné pigmenty mění vlivem vyluhovaných alkálií odstín a na fasádě se objevují světlejší skvrny nebo mapy.
Doba zrání osm dní podle záznamů ze stavebního deníku je zcela nedostatečná, i když výrobce omítkoviny uváděl zasychání jeden den na každý milimetr tloušťky. Pokud není omítka dostatečně vyzrálá, je možné použít různé stabilizační nebo izolační nátěry.
Problémy s pigmenty a vápenné výkvěty
Problém je také v odolnosti pigmentů proti alkáliím. Pokud si tedy nejste jisti dostatečnou vyzrálostí podkladu pod fasádní barvou, zvolte raději barvu obsahující anorganické pigmenty (od okrových po hnědé, plné i pastelové odstíny). Barevné změny způsobené alkalickou a světelnou destrukcí pigmentů jsou různé. Někdy je výsledkem rozkladu odlišně zabarvený meziprodukt, takže vznikají černé, zelené nebo jiné skvrny nebo dochází k likvidaci molekulární struktury, která je nositelem barevnosti, tzv. chromoforu. Požadovaný barevný odstín bývá obvykle tvořen směsí dvou až čtyř pigmentů, z nichž jeden může mít omezenou odolnost, a pak dochází ke změně barevného odstínu.
Vápenaté ionty z vápna nebo z cementu z nevyzrálého podkladu mohou migrovat fasádní hmotou na povrch, kde sice nepoškodí ani pojivo, ani pigment, ale reagují s oxidem uhličitým přítomným ve vzduchu a vytvářejí „bílé výkvěty“ vznikajícího uhličitanu vápenatého. Vlivem nerovnoměrnosti nánosu tmelu na zateplovacím systému a rozdílného vysychání nebývá bílý povlak rovnoměrný a někdy obrazec kopíruje vnitřní strukturu zateplovacího systému.
Tabulka difuzních vlastností vybraných materiálů
| Materiál | Objemová hmotnost [kg/m³] | Součinitel tepelné vodivosti λ [W/(m.K)] | Faktor difuzního odporu μ [-] | Měrná tepelná kapacita c [J/(kg.K)] |
|---|---|---|---|---|
| Vápenná omítka (jádrová) | 1400 - 1700 | 0.6 - 0.9 | 5 - 15 | 800 - 1000 |
| Silikonová omítka (2mm zrno) | 1500 - 1700 | 0.7 - 1.0 | 70 - 100 | 900 - 1100 |
| Akrylátová omítka | 1500 - 1700 | 0.7 - 1.0 | 100 - 200 | 900 - 1100 |
| Silikátová omítka | 1500 - 1700 | 0.7 - 1.0 | 30 - 60 | 900 - 1100 |
| NOVATOP elements (smrk) | 450 - 480 | 0.13 | 20 - 50 | 1600 - 2000 |
| OSB desky | 600 - 680 | 0.13 | 50 - 300 | 1300 - 1400 |
| Jílová stavební deska | 1400 - 1800 | 0.6 - 0.8 | 5 - 10 | 900 - 1100 |
Poznámka: Hodnoty jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na konkrétním výrobci a složení materiálu.
tags: #vapenna #omitka #difuzni #ekvivalent #tloustky #vzduchove