Vápno je ve stavebnictví dosud tradiční nátěrový materiál a jeho použití sahá až do dávné lidské historie, kde se využívalo na plošné nátěry a realizace nástěnných maleb. I dnes se odborníci k vápnu u starších objektů přiklánějí, jelikož dosahuje zvláštní estetiky natřeného povrchu a zároveň velmi dobré chemicko-fyzikální snášenlivosti s historickou stavební substancí.
Vápno se dobře snáší s naprostou většinou minerálních podkladů, nevyžaduje konzervační látky, rozpouštědla ani změkčovadla. Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a také odolné vůči klimatickým vlivům, jejich životnost byla proto jen velmi omezená. Prakticky každý rok bylo nutné venkovní nátěry obnovovat. Vápno opadá a oleze a vypadá nehezky. Vápenný povrch silně křídoval, odíral se a šupinatěl - vše následkem vlhkosti a často i nesprávné aplikace na suchý podklad.
Proč se vápno odlupuje a bledne?
K problémům s vápennou fasádní barvou dochází dříve či později, podle místních podmínek. Ale velmi pravděpodobně o dost dříve, než rozumně zvolená fasádní barva. V místě, kde při vydatném dešti kropí voda zeď, barva odprejskala. S průměrnými barvami na trhu je vápno podle mého zcela srovnatelné co do trvanlivosti, ale za dvě stovky obílíte celý barák a ještě vám zbyde. Asi před 15 lety jsme koupili fasádní barvu odněkud z Rakouska, byla drahá jak sviňa. Natřeli jsme s ní štít, co máme do ulice. Nějak se postupně smyla. To jen dokládá, že i drahá barva nemusí být zárukou trvanlivosti. Nicméně vápenná barva je vysoce paropropustná a nasákavá. To umožňuje periodické zvlhčování a vysychání povrchu a usnadňuje karbonataci nejen nátěru, ale i omítek. Pro svůj tradiční pojivový základ a klasický vzhled je její použití vhodné zejména při sanaci starých a památkových objektů.
Typy fasádních barev a jejich vlastnosti
Trh dnes nabízí velmi širokou škálu různých typů fasádních barev. Existují různé specializované výrobky pro první nátěr, restaurování a údržbu, lakování hladkých a drsných povrchů a tak dále. Je velmi důležité, aby byl přípravek správně zvolen podle fasádního podkladu (druh, kvalita, stáří). Pečlivě je třeba posoudit i stav podkladu.
Na základě chemického složení a fyzikálních vlastností rozlišujeme fasádní barvy:
Čtěte také: více o sortimentu SALITH®
- Akrylátové barvy: Tento typ fasádní barvy je voděodolný a parotěsný. Jsou oblíbené především pro malou náročnost na zpracování a jsou vhodné především pro svépomocné práce. Nejlepších výsledků se dosáhne, pokud se použije na hladkou, leštěnou nebo betonovou fasádu.
- Silikátové barvy: Silikátové barvy připomínají ty velice staré, proto se hojně používají při restaurování budov, které byly prohlášeny za chráněné historické a kulturní památky. Jsou vysoce trvanlivé a mají výborné difuzní vlastnosti.
- Silikonové barvy: Silikonová fasádní barva je vysoce voděodolná a zároveň paropropustná. Lze je nanášet na libovolný podklad i na kvalitní starý nátěr. Vynikají také dlouhou životností, která je třicet i více let.
- Vápenné barvy: Vápenná barva patří k vysoce paropropustným a proto se používá na méně náročné, jemné omítky. Nátěr vápennou barvou má nenapodobitelné optické vlastnosti, dané částečným prosvítáním podkladu barevnou vrstvou. Nehodí se na omítky s obsahem solí a biologicky napadené povrchy.
- Samočistící mikrovyztužená fasádní barva: Funguje na principech nanotechnologie a je zcela paropropustná. Je nejdražší a nejsofistikovanější ze všech barev. Na všech těchto barvách zároveň neulpívají saze, prach a jiné nečistoty.
Srovnání vlastností fasádních barev
| Typ barvy | Difúze vodních par | Přilnavost k podkladu | Odpudivost vůči srážkové vodě | Životnost |
|---|---|---|---|---|
| Akrylátové | Poměrně dobrá | Dobrá | Nejvyšší | Až desítky let |
| Silikátové | Nejlepší | Dobrá (vyžaduje křemen) | Vysoká | Desítky let (vedoucí) |
| Silikonové | Dobrá (střední) | Dobrá | Velmi vysoká | Desítky let (vedoucí) |
| Vápenné | Nejlepší | Dobrá | Nízká (nasákavá) | Omezená |
Příprava a aplikace vápenného nátěru
Vápno používám jen nehašené a zásadně hasím v sudu. Někdy v plastovém (120l) jindy v plechovém (200l), podle toho kolik ho potřebuji. NIKDY ale rozhodně NIKDY to nedělám sám. Je potřeba dvou zkušených osob, jeden míchá, druhý přisypává vápno a přidává vodu. Té je potřeba mít přichystáno raději dvojnásobek potřebného množství (1kg suchého nehašeného vápna = 2,5l vody, ne každé vápno má stejnou reaktivnost). Takže na 20-ti kilový pytel vápna 25-30l vody v plastovém sudu a v rezervě zbytek do minimálně 75l, ale klidně do 100l. Pak už jen míchat jak o život a pomalinku přisypávat a dolévat.
Vápno si doma nesmírně zvolna a opatrně vyhaste (za stálého míchání přisypávejte do vody velmi malé dávky nehašeného vápna - pozor, velmi se zahřívá). Lze to provádět i v plastových sudech - ale fakt zvolna a pomalu. Tento materiál by bylo dobré nechat min. 1/2 roku, lépe 1 rok uležet, klidně v tom sudu, který bych uskladnil ve sklepě. Návod na hustotu směsi tu máte, trocha modré se běžně používá. První nátěr jsem udělal hodně řídký (namočený nehet trochu prosvítal). Dneska bych tam dal trochu té fermeže.
Zásadně nepoužívat mlété hydráty, nejlepší je sehnat pálený vapenec a doma vyhasit, nechat odležet, namíchat na správnou hustotu ("čůrek" ze štětky se musí trhat asi po 20 cm). Do této suspenze přidat 0,5% lněné fermeže pro větší tvrdost a otěruvzdornost nátěru. Zásadně nepoužívat akrylátové disperze jako penetrace, první nátěr může být řidší, nenatírat osluněné plochy, nejlepší je pracovat při zamračeném dni ale bez deště aby nátěr zůstal co nejdéle vlhký. Co se týče přibarvování, používali se frontonové práškové barvy, také nejsem zastáncem přidáváním šmolky (modřidla). Vápenný nátěr se nanáší výhradně štětkou, nejlépe se silně obroušeným vlasem (4 - 6 cm). Osvědčil se krouživý pohyb, kdy případná stopa nástroje po zaschnutí může připomínat práci s plstěným hladítkem. Tahy jedním směrem nebo do kříže se nedoporučují.
Důležité body pro aplikaci
- Příprava podkladu: Plochy je nutné před vápenným nátěrem důsledně očistit a důkladně provlhčit, jinak neproběhne požadovaná reakce. Nová omítka má vyzrávat asi 28 dní. Po této době by měla být dostatečně vyzrálá pro vrchní nátěr. Důležité je také počasí, větší vlhkost vzduchu vyzrávání prodlužuje.
- Správná aplikace: Nátěr se zásadně provádí na vlhký podklad. Pokud by byl podklad suchý, obzvláště za slunného počasí by vůbec nedošlo k reakci, vápno by pouze uschlo a posléze „spráškovalo.“ Bez ohledu na to, zda se fasáda natírá poprvé nebo jen přetírá, je nutné nátěr nanášet minimálně ve dvou vrstvách. Teplota vzduchu by měla být vyšší než 5°C a nižší než 35°C (u silikátových a vápenných barev je toto rozmezí ještě nižší) a relativní vlhkost nižší než 80%.
- Ochrana okolí: Okna, parapety, dveře a okapy je nutné před nátěrem řádně chránit. Jakmile vápno jednou zaschne, je velmi těžké jej odstranit dokonce i ze zcela hladkých povrchů.
Aplikace vápenného nátěru však má i svá omezení. Tím nejdůležitějším je, že ho lze nanášet pouze na novou omítku, nebo na omítku, kde bylo před tím malováno zase jen vápnem. Pokud nanesete vápno na starý nátěr například primalexu či jiných hmot, vápno popraská a sloupne se. V takovém případě se musí starý nátěr pečlivě odstranit až na omítku, a pak teprve aplikovat vápno. Pro jednodušší nanášení je ideální vápenný nátěr doplnit křídou rozpuštěnou ve vodě v poměru cca 1 : 10, podle potřeby kryvosti nátěru. Dále je pak vhodné do nátěru vmísit i lněnou fermež v poměru cca 1 : 100. Pak se vápno lépe nanáší. I tak je nutné počítat s více aplikacemi. Pro venkovní použití však rozhodně není vhodné míchat vápno s křídou. Lépe je sáhnout po speciálních vápenných nátěrových hmotách, které používají například památkáři. Jsou odolné proti povětrnostním vlivům a vydrží i poměrně dlouho.
Výhody a nevýhody vápenné fasádní barvy
Přesto si však vápenný nátěr nese svůj primát, jde o jedinou existující skutečně minerální nátěrovou hmotu přírodního původu. Měl však mnoho negativních vlastností, které zmírnil až vývoj dispergovaného vápenného hydrátu, u kterého se výrazně zvýší měrný povrch a tedy i chemicko-fyzikální aktivita materiálu. Takový vápenný nátěr má dobrou přídržnost a přitom lze vyrábět i barevné odstníny, kdy není barva při venkovním použití z povrchu vyplavována. Vápno je vhodné zejména tam, kde bojujeme s plísní, kde je vlhko, nebo na místech, kde je malba namáhána například otěrem. Vápno přirozeně samo vysušuje a dezinfikuje. Hodně se tedy používá i ve sklepích, chlévech či jinak namáhaných prostorách. Je však i krásně bílé a odolné. Může sloužit i jako penetrace před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Chybu neudělá ani ten, kdo si vybílí vápnem celý byt. Nátěr je čistý a vydrží docela dlouho, přičemž se dá i částečně umýt při menším znečištění.
Čtěte také: Rozhovor s Ladislavou Kubíkovou
Rozhodování o použití tradiční vápenné barvy je celkem snadné. Do novostaveb a rekonstruovaných starších domů ji nepustíme. Ovšem staré domy, kde byla vápenná barva používána tradičně i více jak sto let, ji snesou i dnes. Navíc se vápenná barva používala i z hygienických důvodů v chlévech, maštalích, stájích a podobně a i v tomto případě ji můžeme použít dodnes.
Čtěte také: Leskovec nad Moravicí a jeho historická vápenná pec
tags: #vapenna #fasadni #barva #problemy