Uzemnění je klíčovou součástí bezpečnosti a správné funkce elektrických rozvodů. Zajišťuje ochranu osob a majetku před úrazem elektrickým proudem, před bleskem a přepětím a přispívá ke správné funkci elektrických zařízení. V případě betonových sloupů elektrického vedení je uzemnění obzvláště důležité.
Právní aspekty a výměna sloupů
Výměna již stojícího sloupu elektrického vedení za nový se řídí zákonem č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Provozovatel přenosové soustavy má povinnost zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely přenosové soustavy. V případě, že vlastník není znám, je nedosažitelný, nečinný nebo nedošlo k dohodě, vydá příslušný vyvlastňovací úřad rozhodnutí o zřízení věcného břemene na návrh provozovatele přenosové soustavy.
Provozovatel přenosové soustavy je povinen při výkonu oprávnění co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, nebo do stavu odpovídajícího předchozímu účelu či užívání nemovitosti, a bezprostředně tuto skutečnost oznámit vlastníkovi nemovitosti. Vznikne-li vlastníkovi nebo nájemci nemovitosti majetková újma, nebo je-li omezen v užívání nemovitosti, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu. Právo na tuto náhradu je nutné uplatnit u provozovatele do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl.
Pokud provozovatel přenosové soustavy své povinnosti nedodrží, můžete se svých práv domoci rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že záměr na výměnu sloupu je často oznámen ústně, je prospěšné požádat provozovatele o písemné vyjádření k této skutečnosti. Na základě toho lze zvolit nejvhodnější postup, a to buď dále jednat o podmínkách výměny sloupu, popřípadě dát najevo svůj nesouhlas s výměnou jako takovou, nebo se pokusit zabránit činnosti provozovatele soudní cestou. Je však třeba říci, že šance na zabránění prací je velice malá. Reálná by byla skutečně jen v případě, pokud by bylo možné potřeby provozovatele vyřešit jinak a plánované práce by ve vztahu k vám byly ze strany provozovatele pouze svévolí.
Materiály a konstrukce sloupů
Podpěrné body nadzemních vedení, zvané sloupy a stožáry, jsou nejviditelnější částí přenosové i distribuční soustavy. Materiál a konstrukční řešení se liší podle napěťové úrovně a specifických požadavků.
Čtěte také: Betonové schody: Broušení a úprava
Betonové sloupy
Pro úroveň nízkého napětí se většinou používají betonové sloupy. Jedná se o konické betonové trubice se spodním průměrem od 20 do 36 cm a výškou kolem 10 metrů. V horní části se instaluje kovová konzole nesoucí izolátory s upevněným vedením. S betonovými sloupy se lze setkat i při rozvodu vysokého napětí, dokonce se používají jako místo instalace koncové trafostanice VN/NN.
Dřevěné sloupy
V některých případech, především u rozvodů nízkého napětí, se lze setkat ještě se sloupy dřevěnými, připevněnými na betonové patce. Samostatné dřevěné sloupy se používají již jen u provizorních, dočasných vedení. Dřevěné sloupy se dávají hlavně pro vzhled a stavbu bez těžké techniky, což je spojeno s nižšími náklady. Životnost dřevěných sloupů je srovnatelná s betonovými, zvláště u verzí na patku, které se snadno mění. Dělají se i pro přímé vetknutí s hloubkově impregnovanou podzemní částí.
Příhradové stožáry
Při požadavku větší výšky, například při překlenutí roklin, nebo potřebě vícenásobných vedení vysokého napětí se používají příhradové stožáry. Jedná se o ocelové svařované konstrukce z úhelníků, ošetřené proti povětrnostním vlivům žárovým zinkováním a nátěry. Jednotlivé svařené části stožáru se na místě jeho instalace spojují šroubováním. S růstem napětí a přenášeného výkonu samozřejmě roste i výška a mohutnost příhradových ocelových konstrukcí, zvyšuje se počet nesených vedení a také počet vodičů na jednu fázi.
Rozdělení a konstrukce stožárů
Podle konstrukčního řešení se stožáry dělí na jednodříkové a portálové. Jednodříkové příhradové stožáry mají obyčejně čtvercový průřez dříku, jehož rozměr se směrem k základně rozšiřuje. Portálová konstrukce stožáru má dva dříky, které jsou nahoře spojeny relativně dlouhým příčným ramenem. Podle způsobu zatížení se stožáry dělí na nosné, výstužní kotevní a rohové.
Fázové vodiče mohou být na stožárech rozmístěny v jedné, dvou nebo třech úrovních. Jedna úroveň je charakteristická především pro portálové stožáry a dosahuje nejnižší výšku, ale je širší. Při dvou úrovních jsou vodiče uspořádány do trojúhelníku (dole dva vodiče a nahoře jeden). Symetrické trojúrovňové vedení se používá hlavně u dvojitých vedení.
Čtěte také: Výhody panelových domů
Konzole VN stožárů
Konzoly jsou převážně horizontální ramena na sloupu nebo dříku stožáru, které hrají důležitou roli při přenosu sil z vedení na konstrukci. U vysokonapěťových vedení může být trojice vodičů uspořádána vodorovně nebo v trojúhelníkové formě. Dnes nejpoužívanějším typem vysokonapěťové konzole je typ „pařát“.
Izolátory
Vodiče nadzemního vedení jsou kotveny k podpěrným bodům pomocí elektrických izolátorů, které zamezují vodivému spojení mezi vodičem a konstrukcí stožáru. Podle upevnění vodičů a způsobu namáhání lze izolátory rozdělit na podpěrné, závěsné a kotevní. Pro nízké napětí případně vysokonapěťové rozvody se používají roubíkové izolátory, vedení velmi vysokého napětí je na izolátorech zavěšeno.
Uzemnění elektrických rozvodů
Uzemnění je úmyslné vodivé spojení určitého místa elektrického rozvodu se zemí, kde každému takovému místu je přiřazen určitý potenciál země. Části uzemnění, které jsou uloženy v zemi a zajišťují dobré vodivé spojení se zemí, se nazývají zemní elektrody (zemniče). Ta část spojení, která je mezi zemničem a uzemňovacím místem, se nazývá zemní svod.
Přechod ze zemniče do země je charakterizován zemním odporem (Rz), který můžeme vyjádřit jako poměr napětí zemniče k proudu odváděnému do země (zemní proud Iz).
Typy uzemnění
- Ochranné uzemnění: Slouží k ochraně před úrazem elektrickým proudem, před bleskem a přepětím.
- Pracovní uzemnění: Slouží pro správnou funkci elektrických zařízení.
Uzemnění může sloužit současně jako ochranné nebo pracovní, nebo se pracovní a ochranné uzemnění může provádět samostatně podle toho, jak to elektrické zařízení vyžaduje.
Čtěte také: Postupy pro správné provedení dilatačních spár
Zemniče
Zemniče se zajišťují náhodnými nebo strojenými zemniči. Účinnost jakéhokoliv zemniče závisí na místních půdních podmínkách. Podle půdních podmínek a požadované hodnoty odporu uzemnění se musí zvolit jeden nebo více zemničů. Základním předpokladem pro výpočet zemního odporu je měrný odpor půdy.
Podzemní stavební sítě zabudované v základech a kovová výztuž betonu, které jsou používány jako zemniče, musí mezi připojovacím bodem a spodkem podzemní stavební sítě nebo kovové výztuže zajišťovat řádné propojení. Pro uzemnění elektrických zařízení budov, pokud se použije strojených zemničů, se zřídí především základový zemnič. Největší dovolené hodnoty zemních odporů zemničů úzce souvisejí s ochranou před nebezpečným dotykovým napětím.
Kde horní vrstvy půdy jsou vodivější než vrstvy spodní, se doporučuje užít zemniče z pásků nebo drátů, které se ukládají do rýh v hloubce 60 až 80 cm. Jsou-li zemniče kladeny do kabelových rýh, musí být uloženy na dno výkopu, a to nejméně 10 cm pod kabel nebo vedle kabelu.
Uzemňovací přívody
Aby bylo možné spojit navzájem jednotlivé zemniče a ty spojit s hlavní uzemňovací svorkou nebo přípojnicí a potom též s dalšími částmi, které je třeba uzemnit, vyvádějí se ze zemniče uzemňovací přívody. Uzemňovací přívod musí vyhovovat ČSN 33 2000-5-54 ustanovení 543.1 a pokud jsou uloženy v půdě, musí jeho průřez odpovídat tabulce 54.2 této normy. Spojení uzemňovacího přívodu se zemničem musí být provedeno důkladně a po elektrické stránce uspokojivým způsobem.
Hlavní ochranná svorka a pospojování
Pokud je elektrická instalace vybavena zemničem, musí tento zemnič být pomocí uzemňovacího přívodu spojen s hlavní ochrannou svorkou nebo přípojnicí. Hlavní uzemňovací svorku nebo přípojnici budovy je možno zpravidla použít i pro účely pracovního uzemnění. Každý vodič spojený s hlavní uzemňovací svorkou nebo přípojnicí musí mít možnost samostatného odpojení. Průřez každého ochranného vodiče musí splňovat podmínky pro automatické odpojení od zdroje a musí být schopný vydržet předpokládaný poruchový proud.
Vodiče doplňujícího pospojování spolu navzájem spojují neživé části a cizí vodivé části upevněných zařízení, které jsou současně přístupné dotyku. Kromě uvedených podmínek musí průřez vodičů doplňujícího pospojování vyhovovat podmínce, že na tomto vodiči nesmí při poruše vzniknout napětí vyšší než je dovolené dotykové napětí (50 V v prostorách normálních). V bytových koupelnách se často používá místní doplňující ochranné pospojování v souladu s požadavky ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 čl. 701.415.2.
Pokud je vodovodní potrubí součástí soustavy pospojování, musí být přemostěn také vodoměr. Průřez vodiče pro přemostění vodoměru, který propojuje potrubí před a za vodoměrem, musí odpovídat průřezu takového ochranného vodiče, pro jehož účel slouží.
Ochranná pásma
Zákon 458/2000 Sb. stanovuje tzv. ochranné pásmo, které slouží k zajištění spolehlivého provozu zařízení elektrizační soustavy a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu. Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.
Šířky ochranných pásem nadzemního vedení
| Napětí | Vzdálenost od krajního vodiče (pro vodiče bez izolace) |
|---|---|
| Nad 1 kV a do 35 kV včetně | 7 m |
| Nad 35 kV do 110 kV včetně | 12 m |
| Nad 110 kV do 220 kV včetně | 15 m |
| Nad 220 kV do 400 kV včetně | 20 m |
| Nad 400 kV | 30 m |
V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení.
Vzdálenosti vedení NN od budov
V současné době neexistuje předpis nebo norma ČSN, které by řešily otázku vzdáleností elektrických venkovních vedení nízkého napětí (NN) od uvedených ploch a předmětů. Tuto otázku řeší PNE 33 3301 (Elektrická venkovní vedení s napětím nad 1 kV AC do 45 kV včetně).
Vzdálenosti holých vodičů podle ČSN 33 3301: 1997
A. Vzdálenosti od neschůdných částí budov a konstrukcí:
- Vodorovně (a): 1/100 vzdálenosti mezi místem přiblížení a nejbližší podpěrou, nejméně však 0,15 m, u vodivých budov a konstrukcí nejméně 0,35 m, u okapů a okapových svodů nejméně 0,15 m.
- Svisle (b): 0,6 m (při kontrole výpočtem) nebo 1 m (za obvyklých teplot při montáži bez kontroly výpočtem), u přípojek a připojených budov stačí vzdálenost b = 0,6 m (za obvyklých teplot bez kontroly výpočtem).
B. Vzdálenosti od schůdných částí budov a konstrukcí:
- Vodorovně (a): 2 m.
- Svisle (b): 3 m (jsou-li vodiče nad objektem) nebo 2 m (jsou-li pod ním - např. pod balkonem).
Kontrolu výpočtem není třeba dělat, není-li rozpětí pole v místě přiblížení větší než 20 m nebo není-li místo přiblížení od závěsu ve větší vzdálenosti než 1/10 rozpětí. Od vnějšího horního okraje okenního otvoru alespoň 0,2 m, od postranních okrajů alespoň 0,5 m, pod oknem alespoň 1 m. Vodiče nemají být před oknem; je-li to nevyhnutelné, musí být vzdáleny alespoň 2 m.
Montáž betonových sloupů a pilířů
Montáží sloupů ze železobetonu se rozumí montáž sloupů montovaných objektů s jedním podlažím jakékoliv výšky, montovaných budov vícepodlažních do výšky 52 m, montovaných hal a jeřábových drah do výšky 18 m, budov se zvedanými stropy, montovaných skeletů pro budovy výšky do 52 m a chladících věží. Obsahem standardu je i případné odstranění háků a závěsných ok, vyplnění svislých a ložných spár, provádění prací bez pevné pracovní podlahy, zajištění sloupů vzpěrami a jejich odstranění, zajištění dřevěnými klíny a jejich odstranění, vyrovnání dna patky, nahození a hutnění betonové směsi, vyrovnání povrchu a uhlazení dřevěným hladítkem.
Obdobně se provádí i montáž sloupů z lehkých betonů. Sloupy železobetonové z trub ŽB a z trub ocelových zahrnují dodávku ocelových trub, výškové a osové rozměření, rozprostření maltového lože, osazení dílce do přesné polohy, osazení výztuže, nahození betonu do trouby, odříznutí malty a očištění kolem prvku, odstranění dřevěných klínů, překontrolování svislé polohy a odepnutí háků.
Betonování sloupů a pilířů
Betonem sloupů a pilířů se rozumí konstrukce sloupů, pilířů, rámových stojek, vzpěr ze směsí o zpracovatelnosti vhodné i pro dopravu čerpadlem na beton. Obsahem standardu je ukládání betonové směsi, hutnění, ošetřování betonu po dobu tuhnutí, kropení vybetonované konstrukce, její ochrana před počátečním vysycháním a před účinky povětrnosti, ochrana před mechanickým poškozením, vyspravení hnízd na povrchu a závad, odsekání betonu vytlačeného ze spár bednění a vyrovnání a zahlazení povrchu pod vodorovnou izolaci.
Ideální teplota pro betonování je v rozmezí 15 - 25 °C, při této teplotě dochází k optimálnímu procesu zrání betonu. Čím je teplota vyšší, tím beton rychleji tvrdne. V běžných podmínkách je osvědčeným a často používaným způsobem ošetření plošných konstrukcí, provedení povrchového parafínového nástřiku.
Bednění a výztuž
Bednění a odbednění hranatých a oblých sloupů (pilířů) zahrnuje vytyčení osy konstrukce, materiál potřebný k dosažení tvaru konstrukcí, montáž, nátěr proti přilnavosti, stažení bednění, odbednění, případné přemístění, demontáž, očištění a uložení. Obsahem standardu je i bednění a odbednění zakreslených prostupů, otvorů, ostění, rýh, výstupků, kapes apod., popř. i nutné vyřezávání otvorů v bednění. Výztuží sloupů se rozumí výztuž sloupů, pilířů, rámových stojek, vzpěr, věšáků nebo táhel hranatých nebo oblých, svislých nebo šikmých z tyčové betonářské oceli (pruty) rovné i spirálové, a ze svařovaných sítí.
Důležité body při uzemnění a betonáži základů:
- Použití zemnícího pásku FeZn 30x4, položeného kolem dokola pod základy.
- Rohy spojit spojovací svorkou a přestříkat gumoasfaltem ve spreji kvůli korozi.
- Na každém rohu vytáhnout pásek a nechat koukat cca 1 m na zem pro hromosvody.
- Vytáhnout uzemnění do místa, kde bude elektrický rozvaděč.
- Uzemnění podložit betonovou dlaždicí, aby neležel přímo na zemi.
- Prostupy v základech pro vodu a elektriku předimenzovat a udělat i rezervní, zaslepit se mohou vždycky.
- Při rozbalování nového zemnícího pásku pracovat v rukavicích, bývá napružený.
- Na nadzemní vývody drátu nasadit PET lahve, předejde se úrazům.
- Při podkládání zemnícího pásku/drátu se vyhnout „měkkým“ materiálům (cihly, pískovec).
- Do zavadlého betonu napíchat roxory D6 po 1,5 m vedle sebe, které vedou skrz celé pasy a povedou šalovkami a pak se ohnou a spojí s kari sítěmi.
tags: #uzemneni #betonovych #sloupu #informace