Provozovatelé a investoři často vnímají vady keramických obkladů a dlažeb, jako je jejich nadzvednutí, separace od podkladu nebo vznik trhlin, jako chybu v dodávce nebo instalaci. Ačkoliv je pravda, že nekvalitní práce a použití nevhodných materiálů mohou být příčinou, často leží problém hlouběji - v objemových změnách a deformacích podkladních konstrukcí. Tento příspěvek se zaměřuje na vysvětlení příčin vad keramických obkladů, které byly aplikovány na zdánlivě stabilní podkladní konstrukce či vrstvy, a upozorňuje na komplexnost celého systému.
Chování keramických obkladů a podkladu
Keramické dlažby a obklady jsou z hlediska silového vnímány jako zcela inertní systém. Tato představa by byla realistická pouze v případě, kdyby byl keramický obklad (dlažba) aplikován pouze na z hlediska objemových změn zcela nepohyblivý podklad. Ve skutečnosti jsou však podkladní konstrukce objemově značně nestálé, a to zejména v úvodních fázích, tedy ještě během dokončení objektu, resp. během prvních let jeho fungování.
Objemové změny a deformace podkladu
V podkladních materiálech probíhají objemové změny, dochází k deformacím, které souvisejí s průhyby stropních konstrukcí. V určitých případech mohou být obklady zatěžovány i nesilovými zatěžovacími stavy, jako jsou změny teploty (kolísavé oslunění povrchu) i změny vlhkosti. Tyto objemové změny a pružné a plastické deformace železobetonových stropních konstrukcí mohou vyvolávat taková napětí v povrchových vrstvách tvořených keramickými obklady či dlažbou, která vedou ke vzniku trhlin nebo delaminaci.
Keramický obklad je z hlediska následných objemových změn prakticky inertní a žádné procesy, které by vyvolávaly jeho samovolné objemové změny, neprobíhají. Jen velmi omezeně reaguje na změny relativní vlhkosti vzduchu či lokální kontakt s vodou.
Role lepicí hmoty
Lepicí hmota je cementem pojený systém s křemenným plnivem a polymerními přísadami, které zvyšují její lepivost (adhezi k podkladu), a to jak při vlastní aplikaci, tak při definitivním provozním stavu, tedy po jejím vyzrání. Její parametry včetně objemových změn musí odpovídat ČSN EN 1204 (2007), resp. jednotlivým třídám uvedeným v této normě. Standardní lepicí hmota tedy nemůže být zdrojem takových objemových změn, které by vyvolaly delaminaci podkladu.
Čtěte také: Prevence uvolněné tepelné izolace na paneláku.
Pokud provádíme zkoušku soudržnosti keramického obkladu s podkladem, případně pokud dojde v důsledku jiných nesilových účinků k oddělení keramického obkladu, probíhá lomová plocha prakticky vždy na kontaktu keramického obkladu a lepicí hmoty. Je to dáno tím, že hutnost keramického obkladu je výrazně vyšší než používaných podkladů, tedy podkladních mazanin či vyrovnávacích samonivelačních stěrek. Současně soudržnost lepící hmoty s keramickým střepem je nižší než tahová pevnost lepící hmoty.
Příčiny delaminace dlaždic
Pokud je podklad stabilní, nemůže při běžné soudržnosti keramického obkladu (dlažby) s podkladem dojít v důsledku jakýchkoliv běžných silových účinků k jeho oddělení od podkladu (delaminaci). V úvahu tedy připadají tzv. objemovými změnami souvisejícími se statickou deformací podkladních materiálů.
V případě běžné interiérové aplikace lze z úvah vyloučit i významnější změny teploty, tedy tzv. teplotní dilatace, i změny vlhkosti (vlhkostní dilatace). V úvahu tedy přicházejí pouze mechanismy související s fyzikálně chemickými procesy v podkladních vrstvách a s jejich statickou deformací.
Smrštění podkladních vrstev
Pokud je nosným podkladem beton či jiná cementem pojená hmota, dochází k jejímu smrštění, které v případě betonu probíhá sice na počátku s největší dynamikou, k jeho ukončení však dochází až po několika měsících až letech. Vzhledem k soudržnosti keramického obkladu s podkladní betonovou konstrukcí, která je zprostředkovaná lepicí hmotou, dochází k přenosu této kontrakce i do povrchových vrstev a dochází tedy i ke kontrakci obkladu a vzniku smykových napětí.
V minulosti byly keramické obklady prováděny většinou jako maloformátové, spárování bylo prováděno cementovou kaší. V případě použití čistého cementu jako spárovací hmoty docházelo k velkému smrštění a ve spárách se otevíraly nepatrné smršťovací trhliny, které při smršťování podkladu mohly absorbovat jeho zkrácení. Velmi rozdílný byl i pomalejší postup výstavby, takže obklady byly prováděny na obvykle výrazně starší, tedy vyzrálejší podklady, u nichž již převážná část objemových změn proběhla.
Čtěte také: Rozměry a váha betonových dlaždic pro slunečník
V současnosti se často používají velké formáty keramických obkladů. To vede ke zmenšování počtu spár. Zároveň spárovací hmoty jsou prefabrikované a jejich součástí je i křemenné plnivo, což vede ke snížení dávky cementu ve spárovací hmotě a tedy k menším objemovým změnám, k menšímu smrštění. Tendence k otevírání vlasových trhlin ve spárování je tedy výrazně menší.
Pokud tedy keramický velkoformátový obklad vyspárujeme, dojde k jeho zmonolitnění. Pokud je zajištěna dostatečná soudržnost s podkladem, přenášejí se objemové změny z podkladu do keramického povrchu a dochází k výraznému nárůstu smykových napětí mezi dlažbou a podkladem, které po překonání soudržnosti vede k delaminaci nášlapné vrstvy.
Deformace stropních konstrukcí
Druhým běžným mechanizmem, který vede k porušení či delaminaci obkladů, je deformace podkladní stropní železobetonové konstrukce. Druhý mezní stav není obvykle posuzován, nebo je posouzen pouze zběžně. Není obvykle dostatečně zhodnoceno dotvarování železobetonu, které je násobkem pružných deformací (trojnásobkem až šestinásobkem).
Příčinou poruch tedy je nerespektování procesů, které souvisejí s přirozeným smršťováním podkladních cementem pojených vrstev. Vzdálenost dilatací je příliš velká a neumožňuje přirozené smrštění, aniž by byla vnášena do nášlapné vrstvy předpětí, která následně překonají soudržnost keramické dlažby s podkladem a vedou k vybočení.
Chybné postupy při instalaci
I ty nejkvalitnější dlaždice se mohou uvolnit, pokud dojde k chybám během instalace. Mezi nejčastější patří:
Čtěte také: Zahradní dlažba: Proč zvolit beton?
- Špatný výběr lepidla: Použití levných nebo nevhodných lepidel, která nejsou mrazuvzdorná a určená pro venkovní použití. Pro venkovní dlažbu jsou vhodná lepidla třídy C2, pro terasy orientované na jih C2S2.
- Nedostatečná příprava podkladu: Podklad musí být čistý, suchý, rovný a zbavený prachu, starých nátěrů nebo mastnoty. Porézní povrchy je třeba penetrovat, velmi hladké zdrsnit.
- Nesprávná aplikace lepidla: Použití lepidla s příliš velkým množstvím vody snižuje pevnost spoje. Nerovnoměrné nanesení lepidla, nedostatečné přitlačení dlaždic a vznik vzduchových kapes pod nimi vede k oslabení spoje.
- Nedostatečná hydroizolace: Zvláště u venkovních dlažeb je hydroizolace zásadní. Její nedostatek způsobí pronikání vlhkosti pod dlaždice, což oslabuje lepidlo a vede k uvolňování dlaždic.
- Špatně provedené spárování a dilatace: Příliš úzké spáry nejsou schopny kompenzovat pohyby podkladu způsobené změnami teplot. Nedostatek dilatačních spár nebo jejich nesprávné provedení (např. příliš velká vzdálenost) znemožňuje přirozené smrštění.
Pohyby konstrukce a vnější vlivy
V průběhu času se mohou stěny mírně posunout v důsledku sedání základů, kolísání teplot a dokonce i vibrací z blízkých silnic nebo spotřebičů. Tyto mikroskopické pohyby mohou stačit k odtržení špatně přilepených obkladů. Venkovní dlaždice trpí negativními vlivy vody, mrazu a vysokých teplot. Voda, která se dostane pod dlaždice, zamrzá a zvětšuje svůj objem, což postupně oslabuje spojení podkladu, lepidla a dlaždice.
Případové studie
Pro všechny čtyři dále uvedené příklady je typické, že vizuálně patrné závady (nadzvednutí dlažby, separace dlažby od podkladu, separace obkladu od podkladu, trhliny v obkladu) byly provozovatelem a investorem neomylně identifikovány jako vady dodávky keramického obkladu a reklamovány u těch, kdo dodávku obkladu či dlažeb realizovali.
Případ 1: Praskání obkladů v bytových domech
Ve více než dvaceti obytných bytových domech, tvořících ucelený soubor, a které jsou konstrukčně velmi podobně řešeny, začalo prakticky okamžitě po dokončení docházet k praskání obkladů v koupelnách a na WC. Objekty mají několik nadzemních podlaží a suterénní parkovací garáže. Stropy jsou z monolitického železobetonu, svislé nosné konstrukce tvoří jednak vnitřní železobetonové stěny, jednak nosné zdi vnitřní a obvodové z keramických zdicích prvků na cementovou maltu. Poruchy se vyskytovaly s narůstající četností během prvních dvou let po dokončení objektů.
Z podrobné prohlídky objektů vyplynulo, že v příčkách i dělicích stěnách mezi byty se vyskytují jednak vodorovné trhliny v omítce, jednak deformace omítek na styku příček a stropních železobetonových monolitických konstrukcí. Trhliny v keramických obkladech měly šířku 0,05 až 0,1 mm. Z charakteru časového výskytu vad bylo zřejmé, že se jedná o proces, který souvisí s dotvarováním železobetonových konstrukčních prvků.
Statickým přepočtem bylo prokázáno, že navržené stropní konstrukce nesplňují kritérium omezení průhybu stropu pod příčkami rovnoběžnými s rovinou ohybu ani kritérium omezení sklonu ohybové čáry pod tuhými příčkami kolmými na rovinu ohybu. Poruchy v keramických obkladech tedy byly primárně způsobeny přirozeným přetvárným chováním konstrukce a jejich jednotlivých částí.
Případ 2: Delaminace dlažby v obchodním centru
Ve velkém obchodním centru došlo po dvou letech od dokončení objektu k překvapivé delaminaci velkoformátové dlažby, která se projevila výrazným vizuálně zřetelně patrným nadzvednutím. Příčný rozměr dlaždic byl 500 x 500 mm. Dlažba byla fixována k podkladu vrstvou lepicí hmoty v tloušťce 4 až 5 mm. Povrch podkladní mazaniny byl upraven 7 až 9 mm tlustou vrstvou cementové samonivelační jemnozrnné stěrky.
Pro uvedenou skladbu je typické, že podkladní vrstvy mají smrštění v intervalu 1 až 22 mm. Na desetimetrovém úseku pak tedy celková dlouhodobá kontrakce může činit 10 až 20 mm. Současně použité prefabrikované lepicí hmoty, byť označené jako "flexibilní" nejsou schopné uvedené kontrakce a z nich vyplývající smyková napětí přenést. V posuzovaném případě byly dominantní příčinou nejen objemové změny podkladu, ale i vzdálenost dilatací, která činila 12 m!
Smrštění nášlapných vrstev uvnitř těchto dilatací dokládá i fotografický záběr okolí dilatačních profilů, u nichž je patrné rozevření na úrovni 4 až 5 mm. Příčinou poruch tedy bylo nerespektování procesů, které souvisejí s přirozeným smršťováním podkladních cementem pojených vrstev.
Případ 3: Vybočení keramické vrstvy ve skladovacím objektu
V podstatě stejným mechanizmem došlo k předpětí a následnému vybočení keramické nášlapné vrstvy v šatnách, které jsou součástí velkého skladovacího objektu. Oba případy spojuje prakticky identický mechanizmus, tedy objemové změny podkladních vrstev, které byly kvalitní lepicí hmotou přeneseny do nášlapné vrstvy. Tím došlo k jejímu předepnutí a následnému vybočení. Pro oba případy je typické, že kromě viditelného nadzvednutí došlo v podstatné části hodnocených prostor i k delaminaci, tedy k oddělení dlažeb od podkladu, což bylo možné jednoduše prokázat akustickou trasovací metodou.
Případ 4: Delaminace tlustovrstvých dlažeb
V posuzovaném případě došlo pouze k významné delaminaci tlustovrstvých keramických dlažeb, situovaných v šatnách a na podestách velkého skladovacího objektu. Dlažby byly fixovány na masivní železobetonové vrstvě, kterou byl zesílen horní líc velkorozponových předpjatých prefabrikátů. Nabetonovaná monolitická železobetonová deska tloušťky 100 mm byla provedena z betonu C 35/45! Přímo na tuto konstrukční vrstvu byla pak lepicí hmotou fixována keramická dlažba s rozměry 200 x 200 mm.
Na delaminaci, která se však neprojevila výškovým vybočením dlažby, se v daném případě významně podílí jak nadměrné průhyby podkladní železobetonové konstrukce, tak i okolnost, že stáří podkladní železobetonové zesilující monolitické desky při pokládce dlažeb bylo pouze 35 až 45 dnů. Opět k identifikaci závad provozovatelem došlo až po cca 2 letech!
Prevence a řešení problémů
Aby keramický obklad a dlažby vydržely co nejdéle, musí být důkladně aplikovány. Většina chyb, kazů a nedostatků obkladů a dlažeb vyplývá z chyb při obkládání a pokládání, nikoliv z výroby samotných dlaždic.
Doporučení pro správnou instalaci
Nejkomplexnější informace pro navrhování a provádění keramických obkladů (včetně dlažeb) jsou obsaženy v ČSN 73 3451 "Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů".
Každý mistr pokladač a obkladač se při své práci musí řídit příslušnými normami a z norem vyplývajícími osvědčenými pracovními postupy. Pokud se vše děje tak, jak má, obklad a dlažba nebudou potřebovat opravy či výměnu.
Tabulka: Klíčové faktory pro kvalitní instalaci dlažby
| Faktor | Důležitost | Doporučení |
|---|---|---|
| Výběr lepidla | Klíčový | Používat kvalitní, flexibilní a mrazuvzdorná lepidla (třídy C2, C2S2 pro exteriér). Vyhnout se levným a nevhodným lepidlům. |
| Příprava podkladu | Zásadní | Podklad musí být čistý, suchý, rovný a pevný. Odstranit prach, staré nátěry, mastnotu. Porézní povrchy penetrovat, hladké zdrsnit. |
| Aplikace lepidla | Klíčová | Smíchat lepidlo přesně dle pokynů výrobce. Rovnoměrně nanést zubovou špachtlí (u velkých dlaždic i na zadní stranu). Dlaždice pevně přitlačit, zabránit vzduchovým kapsám. |
| Hydroizolace | Nezbytná (exteriér) | Používat těsnící hydroizolační stěrky a pásky ve spojích a kritických místech, aby se zabránilo pronikání vlhkosti. |
| Spáry a dilatace | Důležitá | Spáry by měly mít odpovídající šířku a pružnost, aby kompenzovaly pohyby podkladu. Použít mrazuvzdornou a flexibilní spárovací hmotu. Dodržet dilatační spáry (např. každých 3x3 m a mezi betonovou deskou a zdí). |
| Výběr dlaždic | Důležitý | Vybrat dlaždice vhodné pro konkrétní místo a s odpovídajícími vlastnostmi (např. nízká nasákavost pro exteriér). |
Oprava uvolněných nebo prasklých dlaždic
Pokud je poškozena pouze jedna dlaždice, nemusíte ihned volat odborníka - tuto opravu zvládnete sami. Začněte pečlivým odstraněním spárovací hmoty kolem poškozené dlaždice. Poté dlaždici rozbijte - umístěte dláto do jejího středu a udeřte s dostatečnou silou, abyste neohrozili sousední dlaždice. Dlaždici pak nahraďte novou a k jejímu rovnoměrnému umístění použijte křížky pro zarovnání.
Pokud se dlaždice uvolnila od podkladu a problém se týká pouze jednoho kusu, můžete se pokusit o samostatnou opravu. U rozsáhlejšího oddělení dlaždic však již může být zapotřebí pomoc odborníka.
Abyste zjistili, zda jsou dlaždice správně přichycené, zkuste jemně poklepat na podezřelé místo. Tato metoda nevyžaduje odstranění dlaždic. Stačí pouze vpravit injekční maltu na bázi cementu pod dlaždici. Předtím je nutné odstranit starou spárovací hmotu. U rozsáhlejšího problému vrtáte do dlaždic otvory a přes ně aplikujete maltu injekční stříkačkou.
Tato metoda zahrnuje úplné odstranění dlaždice. Nejprve odstraňte spárovací hmotu a dlaždici vyjměte. V případě potřeby můžete použít plochý nástroj, jako je špachtle nebo šroubovák, pro jemné podlomení dlaždice. Po odstranění dlaždice je třeba podklad i dlaždici důkladně očistit. Aplikujte novou vrstvu lepidla a dlaždici pečlivě umístěte zpět.
Pokud praskliny v obkladech kazí vzhled koupelny, můžete se rozhodnout pro pokládku nových dlaždic přímo na ty staré. Nejdůležitější je správná příprava podkladu. Ujistěte se, že staré dlaždice jsou pevně spojeny s podkladem. Pokud jsou některé uvolněné, odstraňte je a vyplňte mezery čerstvou maltou.
tags: #proč #se #uvolňuje #dlaždice