Variací na téma „domů pod zemí“ nalezneme po celém světě stovky, tisíce. Patřily k vůbec nejstarším typům lidmi užívaných obydlí a využívány byly tisíce let, už od předvěkých časů. A jistě není náhoda, že se k nim nekonvenčně smýšlející architekti i nejrůznější nadšenci, vyznavači alternativního životního stylu opakovaně rádi navrací. Co za tím stojí?
Úplně zakopané v podzemí a vystupující na povrch jen přístupovým koridorem; částečně zazemněné, pronikající ven čelní stěnou nebo stěnami; stavby kryté zemním valem, terénní vlnou. Vsazené do svahu; s obytným suterénem vybíhajícím za hranu nadzemního profilu; domy hypogeální, vestavěné do jeskyní a vtlačené mezi skaliska. Senosiánské podzemní kopule, podzemní kóje, k obývání zútulněné bunkry a kryty; polo-zemnice a zemnice.
Výhody podzemního bydlení
Začneme s výhodami. A že jich je! Vážně.
Nižší pořizovací náklady
Tou první, kterou pocítíte v peněžence tím, že ji nepocítíte - jsou nižší pořizovací náklady. Konstrukční cena je skutečně zhruba (v závislosti na konkrétní technologii) buď třetinová/o třetinu nižší, než kolik obvykle činí průměr konvenčních obytných staveb. Pochopitelně záleží na kvalitě stavebního materiálu, charakteristikách terénu, podloží. Vyvrtat si vlastní jeskyni do vápencového masivu rozhodně levněji nepřijde, ale využít existující svah nebo terénní vlnu k výkopu, to už je něco jiného. Hlubší základy, hloubení „jámy“, její fixace proti sesuvům, dočasná skrývka zeminy, vlastní stavba a vložení obytného objemu, opětovné zazemnění.
Dlouhá životnost a odolnost
Kvalita stavby rozhoduje o životnosti objektu, a platí to na povrchu i pod zemí. Podzemní domy ale mají obecnou tendenci vydržet déle. Pokud stavíte z betonu, máte skoro tisíciletou garamci. Jako multi-generační projekt, systém k opravdu dlouhodobému užívání, jsou tedy ideální.
Čtěte také: Umělá prkna: Ideální volba pro váš plot?
Příjemnost, kterou v našich končinách ale úplně nedoceníte, je jejich maximální odolnost vůči zemětřesením a tornádům, a také odolnost vůči požárům. Tedy těm, které vzniknou venku. Dobře vystavěný a patřičně stavebně zafixovaný podzemní dům není znehodnocen ani sesuvy půdy.
Minimální zásah do krajiny
Zní to zvláštně, ale když se zamyslíte, zastavět pozemek nadzemní stavbou je ve své podstatě strašně neekonomické. I ta sebelepší prostorná parcela se díky konvenčním stavbám mění na pozemek minus rozloha stavby. Zahrada je pak jen doplňkem, kompromisem mezi bydlením uvnitř a prostorem venku. To u podzemních staveb nepoznáte, pozemek je stavbou dotčen minimálně, pořád jej máte celý k využívání.
Zahrada nebo park překrývá „střechu“ a vše okolo, aniž by došlo k záboru jinak využitelné půdy, omezení ekologických charakteristik. Šetříte krajinu, neděláte hranice mezi přírodou a místem k obývání. Máte obojí na tom samém místě.
Vyprodukujete méně emisí (u stavby samotné je to sporné, u obývání nikoliv), dáváte prostor životu na povrchu, podporujete biologickou diverzitu. A ano, spotřebujete méně stavebního materiálu, protože obvod stěn se v jámě vymezuje tak nějak sám od sebe. Vaše ekologická bilance se zelení na povrchu vyrovnává mnohem intenzivněji, protože se dům stane přímou součástí krajiny, aniž by z ní nějak invazivně vybočoval. Stavbou v podzemí recyklujete odpad (vykopanou zeminu), a z místa bydlení si neberete víc, než potřebujete.
Úspora na provozu a údržbě
U podzemních domů šetříte provozem i na údržbě. Zemní val nebo půda v nadloží slouží jako slušný tepelný izolant. Méně protopíte i v nejkrutějších mrazech (o 50 až neuvěřitelných 95 %), tepelné ztráty jsou minimální. Vyhříváte přímo obytný objem, ne okolí. Ve spojení s geotermálním/tepelným čerpadlem (když už hloubíte, nabízí se to samo) je to energeticky nejefektivnější model bydlení. A když přijde na údržbu: staráte se v lepším případě jen o čelní fasádu. Účet je tedy čtvrtinový. Podzemní domy jsou nízko-údržbové i při dlouhodobé nepřítomnosti majitelů.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Pohodlí a bezpečí
A bydlení? Stálé mikroklima bez ohledu na roční období nahrává domácí pohodě. Pokud klima vyladíte na svůj osobní komfort, nic vám tu chybět nebude. Nadloží příjemně izoluje akustické ruchy. Ne, tady vás sousedova sekačka na trávník, když si o víkendu přispíte, rušit nebude. A ano, je tu i diskutovaná otázka bezpečnosti. Stejně jako v pravěké jeskyni stačilo ubránit před hladovým medvědem vchod, i tady stačí uhlídat „vstup“ do podzemního domu.
Podzemní domy jsou sympatické tím, že obsahují jen málo alergenů. Pylové částice do nic tak intenzivně nepronikají, jako do staveb nad zemí. V zimě vám taky nebudou zamrzat trubky. I když…záleží na provedení.
Nevýhody podzemního bydlení
Představa o bydlení v podzemí ale nemusí být jen o nekonečné pohodě.
Nedostatek světla a stísněnost
Toho světla v interiéru je skutečně výrazně méně, a když dojde k výpadku dodávek elektřiny na umělé osvětlení, tak jste skutečně v pasti. Nedobře vystavěný a nekvalitně řešený plán podzemního domu působí nemile stísněně. Je to víc, než jen psychická bariéra. Stěny jsou skutečně nepřekonatelnou fyzickou překážkou.
Pochopitelně, že pokud máte závratě, nenastěhujete se do nejvyššího patra věžáku. Takže když trpíte klaustrofobií, nebude ani hobití nora logicky to pravé pro vás. Horší je, že tak jako si můžete pobytem ve výškách vytvořit závrať, můžete se pobytem v podzemí dobrat klaustrofobie. A na krku vám zůstane dům, co vydrží tisíc let.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Problémy s cirkulací vzduchu
Přístup vzduchu, průvan, křížové provětrávání, pasivní klimatizace. Potenciál, který můžete dobře rozvíjet u nadzemních staveb, ale v podzemí moc ne. Vytvořit kvalitní systém cirkulace vzduchu v podzemí bez masivní vzduchotechniky není žádná sranda. A nedýchatelný vzduch s vysokými koncentracemi CO2 se postupně může koncentrovat až k neobyvatelnosti objektu. Chce to víc než jen amatérsky kopat jámu v jílu, chce to opravdu dobrý stavební plán.
Složitá administrativa a legislativa
Při kterém navíc bude asistovat mnohem více expertů, než u klasické stavby. Ujde rada geologa, hydrologa, technika pozemních prací, odborníka na radon, statika. S tabulkovým hodnocením se u hobití nory budete potýkat neustále: výměra daně ze zastavěné plochy? Neprůstřelné stavební vyhlášky? Požární bezpečnost? Krajinný ráz (inu, jednou nemáte lomenou střechu s červenými taškami, a už je to problém)? Protlačit hobití noru k obývání přes úřady je ordál, který jen tak neskončí.
Protože sehnat pojišťovnu, která se za váš dům postaví, snadné nebude. A točíte se v kruhu: na nepojistitelnou budovu hypotéku nejspíš neseženete, stejně jako se bude komplikovaně hledat kupec. Je to dost znechucující proces, protože je dnes papírově snazší postavit neekologickou spalovnu za městem, než ekologickou hobití noru na vesnici.
Vysoké náklady na zakázková řešení a opravy
Každé řešení, které budete hledat - pro připojení vody, elektřiny - bude unikátní a dělané na míru. A proto dražší. Ostatně, zakázkově budete řešit skoro všechno. Takže o tolik levnější výsledné bydlení zase nebude.
Bydlení pod povrchem je takřka bezúdržbové, dokud se něco nepokazí. A jak už říkal Murphy: „Pokud se něco může pokazit, pokazí se to.“ Rozsáhlejší opravy a úpravy tu vyjdou opravdu draze. Nefungující odpady řešíte bagrem, a malou velkou demolicí. Záleží na konkrétních řešeních, ale většinou to obnáší další nákladné výkopy.
Kritická strukturální odolnost a vlhkost
Do extrému kritické jsou tu vlastnosti „střechy“ a její strukturní odolnosti. Významem je to podobné, jako u normálního domu základy. Strukturní praskliny, trhliny, chyby v izolaci. To vše je v návaznosti na okamžité snížení obyvatelnosti a vystěhování obyvatel po dobu oprav. Vegetace je přítel i problém současně: prorůstání kořenů může znehodnotit stavbu velmi nenápadně, ale trvale. Kontinuální je i zápas s vlhkostí, plísněmi, korozí. A to nejen viditelně v interiéru, ale i u neviditelných rozvodů.
Invaze hmyzu a hlodavců
Zvlášť na podzim budete mít v podzemním domě problémy s invazí hmyzu, hlodavců a dalších nezvaných nájemníků. Jim se v norách také líbí.
Složitá realizace přístavby
A ještě jedna maličkost. Růst. Realizovat přístavbu u nadzemní stavby je projektově i finančně řádově snazší, že přikopání jámy k již existující a stavebně zafixované noře.
Podzemní bunkr jako netradiční řešení
Polští architekti totiž oslňují skutečně netradičním projektem. Nikoli klasickým rodinným domem, ale tím, co se nachází pod ním. Nikoli klasickým rodinným domem, ale tím, co se nachází pod ním. Aby pořízení bunkru dávalo smysl, musí mít nějaké setrvalé využití. Třeba jako archiv lihovin. Interiér bunkru je dvouúrovňový, a je vizuálně mezi podlažími propojený. To násobí prostor. Neříkejme tomu hned rovnou NBC bunkr, ale třeba netradičně uchopená garáž s pracovnou.
Tmavá jeskyně? Nikoliv. Bunkr se utápí ve světle, jako ten nejotevřenější apartmán. Přičemž investici do něj ospravedlní, že je možné jej plnohodnotně využívat, i když zrovna venku nezuří všeničící apokalypsa nebo smrtící virová pandemie. Třeba jako garáž, náhradní ložnici pro hosty, domácí kino, netradičně koncipovanou pracovnu, nahrávací studio, rodinné wellness, archiv vína nebo investičních lihovin.
Tvůrci projektu přitom nikterak nezakrývají, že mít pod domem také dílo určené k překonání konce světa je poměrně drahou záležitostí. Ale je to v podstatě nákladově stejné, jako vlastnit luxusní jachtu, kolekci obrazů starých mistrů anebo sbírku sportovních aut. Ani to totiž není moc ekonomické. A rozdíl je v tom, že kdyby to náhodou „ruplo“ - došlo by k nějakému kataklyzmatickému scénáři ze sci-fi filmů - jachta, obrazy ani sporťáky život vám a vaší rodině nezachrání.
Interiér je koncipován k multifunkčnímu využití. Z archivu lihovin může vzniknout ložnice. Bunkr, tak jak je načrtnutý a rozplánovaný architekty z BXB studio, nabízí 400 metrů čtverečních užitné plochy. Kromě nezbytné procesní vybavenosti - například dekontaminační komory anebo dveří schopných ustát několika-kilotunové exploze na povrchu - je ukázkou vybrané estetiky, pokročilého designu, chytrých technologií a zakázkových řešení. Není to zšeřelá a tmavá železobetonová nora, ale vcelku pohodové místo.
Součástí vnitřního vybavení je tak například umělý rytmus střídání dne a noci, anebo vizuálně oživené stěny, které dokáží vytvářet obraz nejrůznějších scenérií. Můžete se uvnitř cítit skoro stejně jako ve vysokých horách anebo u moře.
„Projektem jsme reagovali na to, že drtivá většina takových bunkrů nebyla nikdy prakticky použita, což jejich hodnotu v očích klientů pochopitelně snižuje,“ vysvětlují architekti. Druhým takovým inspirativním „popostrčením“ pak byl ne zrovna uklidňující fakt, kolik by se v případě nějakého kolapsu, pandemie, přírodní kalamity nebo války mohlo v té které populaci evropské země skrýt v takových bezpečných bunkrech skrýt.
Kapacita úkrytů v Evropě
Švýcaři jsou za vodou, i Finové se kvůli svým neklidným sousedům na východě mohou skrýt prakticky všichni. Švédové mají kapacity pro 70 procent své populace, Norové asi padesátiprocentní. Ale Polsko? Podle posledních propočtu by se krytů dočkalo jen 3,8 procenta populace. Což je svým způsobem zajímavá motivace k pořízení osobního rodinného bunkru.
| Země | Kapacita úkrytů (% populace) |
|---|---|
| Švýcarsko | 100 |
| Finsko | 100 |
| Švédsko | 70 |
| Norsko | 50 |
| Polsko | 3.8 |
Bydlení v podzemí má tedy nepochybně své silné i slabé stránky. A dá se říct, že těch „slabých“ bude ubývat, spolu s tím, jak se tento alternativní trend bydlení bude stávat populárnější. Je to hodně slibný model ekologické bydlení budoucnosti. Ale kdy ta „slibná budoucnost“ nastane? Tohle bude opravdu divoké.
tags: #umela #betonova #nora #konstrukce