Stojíte před otázkou, jakou podlahovou krytinu zvolit? Existuje celá řada možností. Keramická dlažba se díky své rozmanitosti a vlastnostem dávno nehodí pouze do kuchyně nebo koupelny. Skvěle poslouží také v obývacím pokoji nebo dalších místnostech. Je vhodná do všech částí interiéru. Kromě toho je keramická dlažba dostupná s glazurou, nebo bez. Na rozdíl od dřeva nebo mramoru je keramická dlažba cenově dostupná a nevyžaduje žádnou další údržbu. V interiéru je proto velmi praktická a její životnost je takřka nekonečná. Nepoškodí ji vylitá voda, domácí mazlíčci ani jednomístné zatížení. Keramická dlažba se udržuje velmi snadno. Keramická podlaha je nejen praktická, ale také designová.
Výhody keramické dlažby
- Cenová dostupnost a efektivita: Dlaždice jsou z pohledu vynaložených investic řešením, které je efektivní, trvalé a z dlouhodobého hlediska také finančně nejvýhodnější. Kladení keramické dlažby je v přepočtu na jeden metr čtvereční mnohem výhodnější než ostatní možnosti pro kladení podlahové krytiny. Zatímco počáteční náklady mohou být v porovnání s ostatními krytinami stejné, případně o málo vyšší, z dlouhodobého hlediska je keramická dlažba mnohem úspornější variantou.
- Designová flexibilita: První, čím keramická dlažba okouzlí, je pestrý výběr rozměrů, designů a dekorů. Může imitovat dřevo, mramor, kámen nebo klasickou secesní mozaiku. Formát může být čtvercový, obdélníkový, ale také dokáže imitovat prkna nebo parkety. Široká škála rozměrů přispěla k různorodosti uspořádání dlaždic. Vybrat si můžete buď klasické čtvercové dlaždice s rozměry 30 x 30 cm, nebo méně tradiční, ale v současnosti velice populární velkoformátové dlaždice.
- Ideální pro podlahové topení: Důvodem, proč se lidé často keramické dlažbě v interiéru brání, je to, že bude příliš studená. To se však dá velmi snadno vyřešit instalací podlahového topení. Díky tomu může podlaha během zimy příjemně hřát a v letním období naopak nabídne potřebný chladivý element. Keramická dlažba totiž dosahuje minimálního tepelného odporu, téměř nulové ztráty a nejlepší tepelnou vodivost.
- Snadná údržba a odolnost: Keramická dlažba totiž vydrží skutečně vysokou zátěž. Můžete na ni rozestavět nábytek z masivu, nevadí jí rozlitá voda a nezmění svůj vzhled ani v místech, kde se hodně chodí. Její povrch se totiž neodře ani neprošlápne. Co se týká udržování čistoty, dlažba z keramiky je na tom mezi všemi ostatními podlahovými krytinami nejlépe. Stačí málo a dlažba vypadá čistě a doslova září novotou i po několika letech. Klíčem k úspěchu je kvalitní spárovací hmota a pravidelná údržba podlahy.
- Jednoduchá výměna: I když už jsou dlaždice odolné, občas se stane, že se pod vlivem nadměrné zátěže poškodí. Zde však platí, že výměna prasklé dlaždice je naproti dřevěné či laminátové podlaze jednodušší a rychlejší. Před koupí dlažby byste měli na tuto možnost myslet a koupit o několik kusů dlažby více.
Volba správné dlažby - důležité parametry
Každá místnost je specifická, a proto je dobré vybírat dlažbu pečlivě. Kromě ceny může být kritériem pro výběr zejména protiskluzová či otěru odolná úprava povrchů, dekory a barvy a rovněž rozměry. Velkoplošné dlaždice nebo dlažba netradičních tvarů (obdélníky nebo desky) bývá zpravidla dražší než tradiční čtvercové dlaždice. Nákladnější bývají i dlaždice imitující dřevěná prkna či „starý“ vzhled fošen.
Protiskluznost (R)
Odolnost proti skluzu se u jednotlivých dlaždic liší. Stupeň protiskluznosti se značí písmenem R. Ukazuje, v jakém sklonu musí dlaždice být, aby v ní člověk v běžné obuvi uklouznul. Pro interiér se běžně volí dlažba s protiskluzností R9-R10. Optimální typ je pak dobré volit podle konkrétní místnosti. Zatímco v obývacím pokoji můžete použít keramickou dlažbu R9, v koupelně nebo na toaletě můžete sáhnout po R10. Oba typy jsou pro běžnou domácnost naprosto dostačující.
Otěruvzdornost (PEI)
Odolnost proti opotřebení je udávána na stupnici PEI1-PEI5, kde PEI1 je „nejměkčí“ a PEI5 naopak nejodolnější. Pro interiér je dobré použít rozdílné stupně otěruvzdornosti. Běžné pokoje si vystačí s otěruvzdorností PEI3. Místa, kde je provoz větší nebo náročnější, lze použít také PEI4. Mezi taková místa patří například předsíň nebo zádveří, kde podlahu mohou poškodit kamínky, písek nebo jiné nečistoty. Zjednodušeně můžete použít dlažbu PEI3 všude tam, kde chodíte v přezůvkách, a PEI4 tam, kde nosíte běžnou obuv. Otěruvzdornost je především odolnost proti opotřebení znečištěním pískem, kamínky a drobnými nečistotami typickými pro exteriér nebo přechody zvenčí například do zádveří a vstupních chodeb. I do místností navazujících na exteriér tedy vybírejte raději dlažby alespoň ze skupiny PEI 3.
Mrazuvzdornost a nasákavost
V případě interiérové dlažby se této vlastnosti nemusíte příliš věnovat. Je udávaná v procentech a dotýká se především exteriérové dlažby pro terasy, balkóny nebo schodiště. Mrazuvzdorná dlažba musí odpovídat normě ČSN EN 14411 a příslušný výrobek musí být touto normou označený. Dlažby do exteriéru musí mít rovněž otěruvzdornost v kategorii označené PEI minimálně na stupni 4.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Tabulka: Doporučené hodnoty protiskluznosti a otěruvzdornosti pro různé prostory
| Místnost/Oblast | Doporučená protiskluznost (R) | Doporučená otěruvzdornost (PEI) |
|---|---|---|
| Obývací pokoj | R9 | PEI3 |
| Koupelna, toaleta | R10 | PEI3 |
| Předsíň, zádveří | R10 | PEI4 |
| Exteriér (terasy, schody) | R9-R13 (dle použití) | PEI4-PEI5 |
| Sprchy (bosá noha) | A, B, C | PEI3-PEI5 (dle zatížení) |
Vzory a směry pokládky (spárořez)
Kromě formátu, rozměrů, barvy a dekoru jednotlivých dlaždic ovlivňuje celkový dojem z podlahy a stěn v místnosti i zvolený vzor a směr pokládky (tzv. spárořez). Níže najdete přehled těch nejčastějších a nejoblíbenějších vzorů:
- Pokládka na střih: Dlaždice na sebe vzájemně navazují a vytvářejí tak uspořádaný, přímočarý vzhled. Tento vzor pokládky je ideální, když chcete dosáhnout homogenního, symetrického dojmu, zejména při použití velkoformátových dlaždic. Současně se jedná o optimální řešení při kombinaci dvou barev (šachovnice).
- Lodní podlaha: Atypická podoba divoké vazby napodobující dřevěnou podlahu. Skvěle se hodí pro obklady ve formátu prken. V závislosti na zvolené orientaci výrazně mění prostorové působení místnosti. Dobře se hodí do starších staveb a pro docílení vzhledu venkovské chalupy.
- Rybinová pokládka: Reprezentativní vzor pokládky úzkých pravoúhlých formátů - často v designu dřeva nebo pálených cihel. I v menších místnostech dokáže prostoru vtisknout vznešený šarm. Při pokládce cikcak vzniká na okrajích relativně hodně odřezků - s tím je třeba počítat už při plánování potřebného množství dlaždic.
- Přesazená vazba: Oblíbená pro podélné formáty jakékoliv velikosti dlaždic - prodlužuje místnost ve směru úzkých okrajů. Při pokládce lze zvolit pravidelné třetinové nebo čtvrtinové přesazení, ale i divokou náhodnou vazbu. Místnost tak bude působit uvolněnějším dojmem.
- Římská vazba: Na první pohled vypadá jako náhodně položená dlažba, vzniká však rafinovaným uspořádáním 3 až 6 různých formátů dlaždic. Skvěle se hodí pro živě působící velké plochy bez křížových nebo podlouhlých spár. Na přípravu a pokládku si však naplánujte dostatek času.
- Úhlopříčná vazba: Jedná se o klasickou křížovou vazbu, která se v prostoru pokládá diagonálně (tzv. „na koso“). Vzor skvěle zakrývá šikmé stěny a do čistě řezaných prostor dokáže vnést zajímavé napětí. Hodí se do menších i větších místností a oblíbený je i v šachovnicovém provedení.
Příprava před dlážděním
Před nákupem dlažby pečlivě změřte plochu určenou k vydláždění. Dlažbu pak nakupujte s dostatečnou rezervou (alespoň 10 procent) kvůli možným ztrátám při manipulaci a řezání dlaždic. Pro jednoduché úpravy rozměrů si vystačíte s ruční řezačkou za několik stokorun, dobrou práci odvedou i elektrické pily na dlažbu a obklady. Řezat lze i úhlovou bruskou, ale není to zrovna pohodlné. Dobrá řezačka je důležitá zejména v případě, že hodláte z dlaždic nařezat například soklové pásky ve větším množství, ale s nutností řezání je třeba počítat vždy.
Vyrovnání podkladu
U dlažeb je důležité vyrovnání podkladu. Ty nejmenší nerovnosti sice zvládne dorovnat vrstva lepidla, ale jakékoli větší praskliny či výtluky je nutné ještě před dlážděním vyspravit. Pokud pokládáte novou dlažbu na původní beton, budete k jeho vyrovnání potřebovat opravné stěrky včetně samonivelačních. Stěrky lze obvykle použít na podklad z betonu, cihelné i keramické dlažby nebo kamene.
Penetrace
Zkušení řemeslníci vám obvykle doporučí ošetřit betonový povrch penetrací. Penetrační nátěry napomáhají ke zvýšení přilnavosti podkladů. Zvláště u savých podkladů hloubkové penetrace snižují a sjednocují savost těchto podkladů, což má vliv na dobré spojení lepidla s podkladem i dlaždicemi. Dláždit lze i na původní starou dlažbu. V takovém případě zkontrolujte podklad a jakoukoli uvolněnou či poškozenou dlaždici odstraňte a místo dorovnejte stěrkou. Starou dlažbu i jakýkoli jiný nesavý podklad (například natřený beton) pak opatřete speciálním penetračním nátěrem (adhezním můstkem), který zlepší soudržnost nesavého podkladu s lepidlem.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
Hydroizolace
Budete-li pokládat dlaždice v interiérech se zvýšenou vlhkostí, připište si na seznam nutných nákupů i některý z hydroizolačních nátěrů. Jsou k dostání v pěti- nebo desetilitrových vědrech, není nutné je dále ředit ani nahřívat. Po nanesení vytvoří elastický a voděodolný podkladový nátěr.
Pokládka keramické dlažby
Kladení keramických dlaždic zvládne i průměrně zdatný kutil. Tuto práci dnes ulehčují i moderní pracovní pomůcky, které zároveň celý proces urychlují. Distanční křížky už jsou přežitek. Součástí LEVELYS systému jsou také distanční klíny, které na keramické dlaždice vyvíjejí silný a rovnoměrný tlak až do chvíle, dokud lepidlo zcela nezaschne. Se systémem LEVELYS tak položíte dlažbu s rovnoměrnými spárami a bez jakýchkoli výškových rozdílů.
Postup dláždění
- Nejdříve vyrovnejte a pečlivě očistěte podklad. Lepidlo zvládne nerovnosti maximálně do dvou milimetrů, hlubší praskliny či výtluky je nutné předem opravit. Pokud to neuděláte, mohou zůstat dlaždice po položení „viset“ nad vzduchovou kapsou a při zatížení pak praskají. Pomocí zmíněných stěrek a tmelů tedy vyplňte praskliny a vyrovnejte výtluky.
- Naneste doporučený penetrační nátěr a případně hydroizolaci.
- Teoreticky lze dlažbu lepit třeba i na původní parkety, prkna nebo podklad z OSB desek. Je ale nezbytné, aby takový podklad nepružil a neprohýbal se. V každém případě použijte flexibilní lepidlo, velkoplošnou dlažbu v těchto případech nepoužívejte.
- Před začátkem dláždění vyznačte středem nebo od zvoleného výchozího místa linku, od které se začíná s pokládkou dlažby. Vodicí linku může tvořit například lať a je velmi důležité dodržet kolmost alespoň první pokládané řady dlaždic k této vodicí lati.
- Velikost zubů stěrky či hladítka k nanášení lepidla závisí na velikosti lepených dlaždic. Na běžné rozměry 15 cm stačí zuby do 6 mm, větší zuby použijte na dlaždice větší než 20 cm. Dlaždice by měla ležet ve vrstvě lepidla alespoň 60 až 80 procenty své plochy.
- Rovnost uložených dlaždic kontrolujte vodováhou, případné doklepnutí dělejte vždy přes lať gumovou paličkou.
- Okraje v místnosti dodělávejte až po vydláždění hlavní plochy a dostatečném vyzrání lepidla. V řadě případů bude nutné měřit a řezat každou dlaždici zvlášť. Lepidlo se v těchto místech už nanáší spíše na zadní stranu dlaždice, kterou pak s dostatečnou silou přitiskněte na podklad.
- Velikost spár by neměla přesáhnout 2 až 3 mm u běžných rozměrů dlaždice, ale velkoplošná dlažba může mít až 10 mm široké spáry. Pro snadné vymezení spár použijte plastové spárovací křížky.
- Při spárování postupujte po jednotlivých úsecích a vždy včas očistěte dlažbu od zbytků spárovací hmoty.
Výběr lepidla a spárovací hmoty
Dlažby se lepí lepidlem, které je nutné připravit zředěním suché směsi v příslušném poměru. Snadno to jde s pomocí elektrického míchadla, menší množství lze míchat i nástavcem na vrtačce. Při ručním míchání buďte důkladní, jakékoli hrudky nerozmíchané směsi mohou způsobit sníženou kvalitu spojení. Lepidlo je třeba zvolit podle typu dlažby (slinutá, nasákavá), místa (exteriér, interiér, podlahy s topením atd.) a podkladu. Existují flexibilní (mrazuvzdorná) nebo standardní cementová lepidla i speciální tmely pro lepení keramiky na kov nebo materiály na bázi dřeva. Lepidlo se nanáší zubovou stěrkou nebo ozubeným hladítkem, výška zubů vám umožní udržet pod kontrolou výšku vrstvy lepidla. Na spárování dlažeb budete potřebovat gumovou stěrku a molitanové hladítko či houbu. Spárovací hmoty můžete vybírat z asi dvou desítek běžně dostupných odstínů a také podle toho, zda spárujete uvnitř, či v exteriéru. Do míst se zvýšenou vlhkostí se doporučují hmoty s hydrofobními složkami.
Robinson Floor Test: spolehlivost podlah s keramickou dlažbou
Často se setkáváme na podlahách s poškozenými keramickými dlaždicemi a ptáme se, jak a proč vzniklo poškození? Důvody poruch jsou většinou jasné. Pokud je podlaha nadměrně zatěžována a je třeba přesně diagnostikovat příčinu poškození, pak je nutné určit, zda zvolené konstrukční souvrství je vhodné pro daný typ zatížení apod. V současné době se pro predikci zatížení podlahy pod několika různými břemeny používá tzv. Robinson Floor Test.
Co je Robinson Floor Test?
Robinson Floor Test je zkušební metoda pro predikci zatížení podlahy pod několika různými břemeny. V roce 1958 ji při vývoji metod tenkovrstvého lepení keramických dlaždic navrhl Donald Robinson, vedoucí inženýr ve výzkumném centru, spolu se zkušebním zařízením pro hodnocení zatížení podlah. Výsledky platí pro keramické dlaždice vyhovující ČSN EN 14411 ed.
Čtěte také: Postupy pro odstranění asfaltu
Jak Robinson Floor Test funguje?
Zkušební stroj se skládá ze tří koleček a desky, která se otáčí na zkušebním vzorku podlahy a je postupně zatěžována. Zkušební vzorek podlahy s keramickou dlažbou na souvrství (betonová deska nebo dřevěná podlahová konstrukce apod.) je umístěn na pevné základové betonové desce. Základem otáčivé desky je 12 mm silný ocelový plech tvořící rovnostranný trojúhelník s třemi kolečky umístěnými ve vrcholu trojúhelníku. Poloměr otáčení je 380 mm (15“). Soustava je poháněna motorem o výkonu 0,6 kW (¾ HP) s převodem, aby měla 15 otáček za minutu. Kolečka jsou pak postupně zatěžována. Test je rozdělen do 14 cyklů. Při každém cyklu se specifikuje typ kola, které bude použito (měkká guma, tvrdá pryž nebo ocel), hmotnost zatížení kolečka a celkový počet otáček připadající na cyklus. Po dokončení každého cyklu se vzorek podlahy vizuálně posoudí, zda nevykazuje vady, tj. odštípnuté hrany, praskliny, uvolněné dlaždice, vydrolené spáry nebo trhliny ve spárách.
Interpretace výsledků testu
Výsledky testu používá Příručka pro obkládání keramikou, sklem a kamenem, kterou vydal v rámci projektu Leonardo da Vinci Silikátový svaz v červnu 2014 pro návrh vhodné instalační metody. Handbook vydalo TCNA - Tile Council of North America.
- Vzorek podlahového souvrství absolvoval 1 až 3 cykly bez poruchy, a tedy odpovídá svojí vhodností pro obytné (rezidenční) využití.
- Vzorky podlahového souvrství, které vyhověly středním cyklům, jsou vhodné pro použití např. v obchodních (komerčních) prostorách.
- Vzorky souvrství, které vydržely až 12 cyklů, jsou klasifikovány jako vhodné pro „Velké zatížení“ a vyhovují pro použití v náročných průmyslových podmínkách.
- Vzorky souvrství, které vyhověly po dokončení všech 14 cyklů, aniž by došlo k selhání, jsou pak zařazeny do skupiny „Extra silné zatížení“.
Vliv standardizace na testy
Vzhledem k široké škále malt pro tenkovrstvé lepení, které jsou na trhu a které výrobci velmi často inovují, je nezbytná standardizace lepicích malt a lepidel a spárovacích malt, aby došlo ke sjednocení podmínek pro testování. Nyní se vychází z normových požadavků uvedených v ČSN EN 12 004 a ČSN EN 14411 ed., resp. TCNA A118.1 a TCNA A118.4 / A118.11, resp. DIN 18157-1 až 3. Aktualizace ASTM C627 Standard ASTM C627 prochází průběžně podle stavu znalostí aktualizacemi. Jednou z nich je stanovování rozměrových standardů zkušebních dlaždic. Obecně kromě zvýšení tuhosti konstrukce podlahy má velikost použitých keramických obkladových prvků na vzorku v testu zatížitelnosti vliv na to, že se snižuje počet dlaždic a spár pod kolečky. Tím se snižuje pravděpodobnost poruchy v průběhu testu a vytváří lepší šance vzorku projít. To však nemusí odpovídat skutečné životnosti. Jde zejména o tenkostěnné nebo ultratenké keramické obkladové prvky, které mají tloušťku od 3,5 mm, jsou pružné, ale křehké. Z tohoto důvodu je u tloušťky dlaždice velmi důležité, aby dlaždice měly vlastnosti, které se blíží kritériím požadovaným ČSN EN 10 545 a ČSN EN 14411 ed.
tags: #typove #rezy #podlahy #s #keramickou #dlazbou