Kvalitní, rovná a pevná podlaha je základem pro jakoukoli podlahovou krytinu, proto je důležité si předem promyslet řadu věcí. V současné době jsou stále nejpopulárnější klasické betonové podlahy, které pomalu začínají dohánět i lité podlahy.
Největší výhodou betonových podlah však stále zůstává podstatně nižší cena jejich realizace než u litých anhydritových podlah. Betonová podlaha nabízí výjimečnou pevnost, životnost a univerzální využití pro novostavby i rekonstrukce. Beton je materiál, který vydrží generace - bez spár, bez potřeby výměny, s minimální údržbou.
Betonové podlahy jsou nezbytným prvkem moderních stavebních projektů. Mezi hlavní přednosti betonu patří jeho odolnost, dlouhá životnost a pevnost. Tyto vlastnosti jsou důvodem, proč je beton využíván jak v průmyslových provozech, tak i v našich domovech. Pokud se chystáte na realizaci betonové podlahy, měli byste věnovat pozornost následujícím informacím.
Jaký typ betonu si zvolit a jakou by měl mít pevnostní třídu?
Je zřejmé, že existuje celá škála druhů betonu dle jejich použití. V oblasti podlah je možné použít běžný vysokopevnostní beton, ale také betonový potěr, který má nižší zrnitost, či odlehčený beton, zejména pokud nechcete příliš zatěžovat konstrukci budovy. Pokud si nejste jisti, který typ betonu byste měli použít ve vašem objektu, podívejte se, kam je který beton vhodný. Při návrhu pokládky betonových podlah je nejprve nutné posoudit, k čemu mají sloužit jednotlivé plochy.
Specifikaci (pevnost) betonu najdete v projektové dokumentaci.
Čtěte také: Postupy pro správné provedení dilatačních spár
Základní typy betonu pro podlahy
Klasický beton
Pokud se rozhodnete použít na podlahu klasický beton, je vhodné zvolit beton, který je již trochu zavadlý. Ačkoli máte pocit, že beton mícháte poměrně hustý, mohli byste být později nemile překvapeni, jaké množství vody za pár hodin na povrchu betonu naleznete. Zavadlý beton je již správně nasáklý, tedy cementové části a zrnka kopaného písku získaly potřebnou vlhkost.
Klasické betonové podlahy z konstrukčního betonu snesou velké zatížení a je možné je zarovnat do poměrně přesné roviny, díky čemuž můžete ušetřit nemalé peníze za případnou nivelační vrstvu. Klasický beton je typ betonu určen pro širokou škálu konstrukčních aplikací, jako jsou sloupy, stropy, základy a nosné zdi. Má dobrou pevnost a schopnost odolávat tlaku a namáhání.
Pro názornou ukázku: Baumit Beton B 30 je označen C 25/30, číslice 25 je pevnost v tlaku (MPa) měřená na válci a 30 je hodnota pevnosti měřená na krychli. Beton B20 označuje pevnostní třídu betonu dle normy TN SVB ČR 01-2004. Pevnostní třída B20 odpovídá v normě ČSN EN 206, která je platná od 1. 7. 2014, označení C16/20 nebo C20/25. Jedná se o typy betonu nejčastěji používané do prostředí bez zvláštních požadavků nebo nároků.
Pokud se rozhodnete pro klasickou betonovou podlahu, volte vždy cement pevnostní třídy, alespoň C25/30.
Společnost Baumit nabízí betonové směsi v pytlované i volně loženém provedení. Pytlované betony jsou dostupné již od 25 kg, což umožňuje snadný odběr i v menším množství. Díky kompaktnímu balení je možné je snadno dopravit i na obtížně přístupná místa. Skladovatelnost betonů je 12 měsíců. Tradiční betonové směsi, mezi které patří Baumit Beton B 20 a Baumit Beton B 30, jsou k dispozici jako pytlované i volně ložené, včetně pronájmu strojního zařízení pro zpracování větších technologických celků. Výrobky Baumit Beton B 20 a Baumit Beton B 30 jsou určeny nejen pro klasické betonáže, ale jsou deklarovány také pro zhotovení potěrových podlahových ploch v interiéru.
Čtěte také: Návod na broušení betonu
Betonový potěr (Cementový potěr)
Betonový potěr má oproti klasickému konstrukčnímu betonu menší zrnitost, díky čemuž je jeho použití v oblasti podlah velmi jednoduché. Betonový potěr se používá pro dorovnání podlah nebo jejich vyspádování. Tloušťka betonového potěru bývá většinou mezi 40 a 50 mm, v některých případech je však možné použít pouhých 25 mm potěru. Betonový potěr, někdy označovaný také za cementový potěr, a betonová mazanina je označení pro dvě směsi, které jsou svým složením stejné. Rozdíl je jen v tloušťce jejich uložení - potěr je vrstva do 50 mm, mazanina pak označuje podlahovou roznášecí vrstvu o tloušťce větší než 50 mm.
Jednou z nevýhod cementových potěrů oproti anhydritovým litým podlahám je vyšší tendence ke smršťování. Vlivem mnoha faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů. Velikost těchto deformací závisí na mnoha faktorech, např. na tloušťce vrstvy, rychlosti vysušování, nebo změnách teplot v objektu či betonované ploše.
Cementový potěr je univerzální - hodí se pod dlažbu, vinyl, koberec i dřevěnou podlahu. Je nejstarší, uvádíme ho tedy jako první, ale s příchodem anhydritových podlah jsou potěrové cementové betony pro svoje náročné zpracování, a to jak i po stránce samotné výroby tak i způsobu realizace, nahrazovány podlahou anhydritovou. V posledních letech však chemici zapracovali a je tak možné se setkat s litou cementovou podlahou. Cementové podlahy jsou odolné proti vlhkosti, jsou tak vhodné do sklepů, závodních kuchyní, bazénů apod. Cementové potěrové betony jsou podlahy, které se zpracovávají na x způsobů, ne všechny jsou však vhodné pro všechny situace, např. jako podlaha na izolační vrstvě, kdy může být rozdíl v pevnostech samonivelačního potěru a suchého potěru propastný. Betonové podlahy na bázi cementu nejsou tvarově stálé - často se tvarově deformují při samotné aplikaci a v průběhu užívání stavby - pokud nemají pevný základ, nejčastěji je tato "neřest" vidět na starých dřevěných záklopech.
Zavlhlé potěry nejsou doménou jen cementového pojiva, tímto způsobem se dají zpracovávat i podlahy anhydritové. U zavlhlých potěrů výrobci (ZAPA,TBG,CEMEX) negarantují výslednou pevnost, ale jen poměr cementu a písku. Výsledná pevnost je závislá na kvalitě zpracování, ale protože na stavbě není možné, aby potěr udusal nejlépe parní vibrační válec, výsledná pevnost bude vždy horší než u samonivelačního potěru. Ale i tyto potěry najdou na stavbě své místo - jsou vhodné pro vyrovnání stávajících betonových podkladů, výtluků nebo jako krycí vrstvy např. jako ochranná vrstva hydroizolace základové desky apod.
Odlehčený beton
Speciálním typem betonu je pak odlehčený beton, který místo klasické zrnité součásti betonu (písek, štěrko-písek) obsahuje odlehčené náhrady, třeba ve formě polystyrenu. Tento typ betonu je dodáván ve směsích a je samozřejmě dražší než běžný beton. Odlehčený beton představuje odlehčenou formu klasického betonu. Jeho využití je na místě všude tam, kde klasický beton je přílišnou hmotnostní zátěží. Tato forma lehčeného betonu vzniká spojením sypké izolační drti z recyklovaného polystyrenu a cementu určeného k výrobě lehčeného betonu. Pěnový beton POROFLOW je lehký beton tvořený homogenní směsí cementu a vzduchových pórů, které snižují jeho hmotnost. Lehčený beton je vyroben s přídavkem lehkých materiálů, jako je polystyrenová drť nebo umělé kamenivo, což snižuje jeho hmotnost. Typ betonu, který je 2x lehčí než beton klasický a ve srovnání s ním má až 10x lepší tepelně izolační vlastnosti, díky přimíchávanému keramzitu do betonové směsi dokáže následně vytvořená podlaha tlumit zvuk a zajistí betonovému povrchu vysokou elasticitu. Dobře absorbuje nárazy.
Čtěte také: Jak leštit betonovou podlahu?
Speciální typy a úpravy betonových podlah
Litá betonová podlaha a Anhydritové podlahy
Litá betonová podlaha se vyznačuje snadnou aplikací, samonivelací povrchu, garantovanou pevností a lepší tepelnou vodivostí. Aplikace lité betonové podlahy v rodinném domě nebo bytě trvá cca 2 hodiny - na stavbě zpravidla nezůstávají žádné nečistoty. Litá směs je lehce čerpatelná, je možné ji čerpat do výšky až 100 m a do dálky až 200 m. Vysokou tekutostí je zajištěna 100% hutnost a ideální rovina, která je vhodná pro pokládku většiny finálních krytin, např. dlažba, plovoucí podlaha apod. Výrobci zpravidla garantují u samonivelační betonové podlahy konečnou pevnost, která není ovlivněna způsobem zpracování jako u běžného potěru, je ale nutné nepřesáhnout dobu zpracovatelnosti.
Lité betonové podlahy se provádějí nejčastěji z anhydritového litého potěru. V současnosti je bezesporu nejpoužívanější typ betonových podlah, známý také jako síranovápenatý potěr. Anhydritové podlahy mohou zásadně zkrátit dobu výstavby, podlaha je zpravidla druhý den pochozí a během týdne od jejího zhotovení ji můžete už neomezeně používat. Anhydritové pojivo nereaguje změnou velikosti při kontaktu s vodou, na rozdíl od cementového pojiva a proto je výroba i zpracování anhydritové podlahy snadnější. To se odráží i v konečné ceně, kdy cementové lité podlahy jsou o cca 10-15% dražší než podlahy anhydritové.
Anhydritové podlahy mají vysokou tepelnou vodivost, proto jsou vhodné pro uložení na podlahové topení - topný potěr. Podlahové topení je možné spustit už po 7 dnech od zhotovení podlahy. Nevýhoda anhydritových podlah je v nemožnosti jejich použití v exteriéru, jsou citlivé na vlhko. Anhydritové podlahy je možné pokládat ve velkých plochách bez dilatací, až 600 m2, potěr je také tvarově stálý a po reakci pojiva (do 48 h od uložení) už nejsou možné žádné tvarové deformace. Samonivelační litý anhydritový potěr na bázi síranu vápenatého je nejoblíbenější litá podlaha pro rodinné domy a bytové domy s podlahovým topením. Díky tekuté konzistenci se materiál sám dokonale rovinná a obteče i složité instalace topných hadů bez nutnosti vibrování. Anhydritová podlaha dosahuje rovinnosti ±2 mm na 2 metry, což je základ pro kvalitní pokládku vinylů, dlažby nebo plovoucích podlah. Všechny potěry Baumit jsou navíc vhodné pro podlahové vytápění. Baumit Alpha 2000 a 3000 jsou samonivelační potěry na bázi síranu vápenatého pro strojové zpracování, určené pro podlahy se zvýšenými nároky a pro větší výměry.
Lití anhydritové podlahy trvá 1 den na běžný rodinný dům (100-200 m2). Pochůznost nastává do 48 hodin, plné zatížení po 7 dnech, pokládka krytiny po 21-28 dnech dle tloušťky a klimatických podmínek. Anhydrit volte do interiérů s podlahovým topením - má lepší tepelnou vodivost, samonivelační, výrazně vyšší rovinnost. Cementový potěr volte do vlhkých prostor (garáže, sklepy, koupelny, terasy), kde anhydrit nelze použít kvůli jeho nízké odolnosti vůči vlhkosti. Cementový potěr zvládne i exteriér.
Magnezitové podlahy
Magnezitové podlahy u nás nejsou moc známé a používají se jen pro specifické situace. Magnezitové podlahy jsou velmi odolné proti mechanickému namáhání. Jsou také elektricky vodivé, proto jsou vhodné pro antistatické podlahy. Další výhoda je v tom, že jsou odolné proti olejům, pohonným hmotám, rozpouštědlům apod. Magnezitový potěr se nesmí používat v exteriéru a trvale vlhkém prostředí, stejně jako anhydritová podlaha nemá rád vlhkost.
Asfaltový litý potěr
Asfaltový litý potěr má řadu předností, aplikace se může provádět za jakéhokoliv počasí, asfaltová podlaha je po vychladnutí (pokládá se při teplotě nad 200°C) pochozí a může se na ní aplikovat finální krytina. Asfaltová podlaha je také vodotěsná, některé zdroje uvádějí parotěsnost. V asfaltovém potěrovém betonu není žádný dehet, podlaha je bez zápachu a tak je možné je používat i v interiéru budov. Pro svoji odolnost proti vlhku jsou ideální pro použití ve sklepech, garážích, dílnách. Asfaltová podlaha má také dobré tepelně izolační a zvukově izolační vlastnosti.
Průmyslové betonové podlahy
Beton pro průmyslové podlahy je určen pro vytvoření odolných podlah v průmyslových prostorách. Vsypy jsou tvořeny směsí portlandského cementu, vysokopevnostního kameniva a dalších speciálních přísad. Podlahy z betonu DURAMO jsou odolné proti opotřebení, tření a mají vysokou nosnost. Průmyslová podlaha pro firmy musí přežít provoz vysokozdvižných vozíků, těžké techniky i chemické vlivy - a to desítky let. Realizujeme drátobetonové průmyslové podlahy, hlazené betonové povrchy a epoxidové systémy pro výrobní haly, logistická centra, autoservisy a sklady. Průmyslové betonové podlahy navrhujeme dle projektové dokumentace s ohledem na nosnost, tloušťku a povrchovou úpravu. Drátkobetonové podlahy se vsypem zvládají nosnost 30-50 t/m2, pancéřové varianty (Panbex) ještě více.
Vláknobeton a drátkobeton
Vláknobeton a drátkobeton obsahují přídavek vláken nebo drátů, které zvyšují jejich pevnost a odolnost proti trhání. Jsou často používány ve stavbách, které vyžadují zvýšenou odolnost proti vlivům prostředí nebo namáhání. Jde o betonovou směs, do které jsou při výrobě přidávána polypropylenová vlákna, jež mají za úkol zachycovat napětí vytvářené objemovými změnami betonu. Jako další forma betonové směsi obsahuje ocelovou výztuž (profilované ocelové drátky) a má vysoký stupeň využitelnosti v subtilnějších konstrukcích (kde není možné použít klasické výztuže). Díky rozptýlené výztuži mají drátkobetony zlepšenou únavovou pevnost a také houževnatost. Množství drátků ve směsi se pohybuje v závislosti na typu drátku, požadovaném stupni pevnosti a zamýšlené hodnotě vyztužení.
Broušené a leštěné betonové podlahy
Pokud hledáte podlahu, která Vám pomůže vytvořit designový interiér a zároveň bude praktická, tak jste ji právě našli v podobě broušených a leštěných betonových podlah. Ty se hodí nejen pro administrativní, komerční nebo výstavní prostory, ale lze je velice dobře využít i v rodinných domech. Vstupní hala, kuchyně nebo koupelna získá nejen esteticky zajímavou podlahu, ale jako velké pozitivum oceníte i snadnou údržbu tohoto povrchu. Je všeobecně známo, že čím je skladba podlahy jednodušší, tím menší je riziko pochybení při provádění a vzniku poruch. Jedničkou v tomto ohledu jsou betonové podlahy bez nutnosti jakékoliv další nášlapné vrstvy. Známe je také pod názvem teraco. Betonové podlahy DURAMO jsou však monolitické a kompaktní v celém průřezu s povrchovou úpravou broušením, nebo leštěním. Takto upravená podlaha je nejen velmi pevná a odolná, ale také přináší působivý estetický dojem. Broušené betonové podlahy lze bez problémů kombinovat i s podlahovým topením. To je díky dobré tepelné vodivosti betonové desky pak velmi efektivní. Systém broušení betonu lze aplikovat i na staré betonové podlahy. Z původně nevzhledné podlahy, která sloužila například jako podklad pro linoleum, můžete mít estetický prvek v interiéru. Technologie se hodí i renovace podlah v garážích, kde je betonová podlaha asi nejčastějším řešením.
Leštěný beton je prémiová volba pro showroomy, garáže, domy, kanceláře i výrobní haly, kde záleží na designu, či odolnosti, nebo obojím. Mechanickým hlazením a postupným leštěním se vsypem vzniká zrcadlový povrch s mimořádnou odolností proti opotřebení a chemikáliím. Leštěná betonová podlaha nevyžaduje koberce, dlažbu ani vinylové krytiny - snadno čistitelná a časem krásní. Stupeň lesku volíte od matného průmyslového povrchu až po zrcadlový luxusní vzhled.
Další specializované typy betonu
- Vodopropustný beton PERVIA: Vodopropustný beton PERVIA je navržen tak, aby umožnil průchod vody skrz něj.
- Samozhutnitelný beton COMPACTON: Samozhutnitelný beton COMPACTON je koncipován tak, aby se rovnoměrně rozlil bez nutnosti použití vibračních zařízení. Tento beton má unikátní vlastnosti, které mu umožňují samovolně vyplnit všechny dutiny a útvary bez manuálního zásahu.
- Vysokopevnostní beton: Vysokopevnostní beton má vysokou pevnost a odolnost. Je často používán v konstrukcích, kde je vyžadována vysoká nosnost nebo kde jsou kladeny vysoké nároky na pevnost materiálu.
- Vodostavební beton: Vodostavební beton je speciálně navržen pro aplikace ve vodním prostředí, jako jsou přehrady, jezy nebo vodní kanály.
- VERTUA® beton: VERTUA® beton je speciální druh betonu se sníženou emisí CO2 až o 50%. Betony Vertua® jsou vhodné pro řadu aplikací při výstavbě - od interiérových a základových konstrukcí až po vyztužené vnější konstrukce, a hodí se zejména pro použití v oblasti infrastruktury.
Konstrukční řešení betonových podlah
Podlaha spojená s podkladem
Podlaha spojená s podkladem, lidově řečeno "natvrdo", jinak také podlahy spřažené s podkladem. Používají se tam, kde není požadavek na zateplení nebo útlum kročejového hluku, nejčastěji jsou to případy, kdy je nutné vyrovnat stávající plochu, např. stávající betonovou podlahu. Pokud je původní konstrukce savá, většinou je nutné aplikovat penetrační nátěr, aby litá podlaha nepřišla o vodu. Podlaha, která leží přímo na podkladu, např. na stropní konstrukci. Tento typ konstrukce byl používán před příchodem tepelné izolace jako EPS nebo vata. Podlahové konstrukce se skládaly ze štěrkových nebo škvárových podsypů, na nich občas bývala položená hobra nebo podobný materiál a na tomto podkladu byl zhotoven nejčastěji cementový potěr.
Podlaha na separační vrstvě
Použití a vlastnosti této konstrukce jsou téměř shodné jako u podlahy spojené s podkladem, původní podlahu od nové ale dělí separační vrstva. To je vhodné, pokud se aplikuje nová podlaha na podklad s prasklinamy, kdy by penetrační nátěr nefungoval a litá podlaha by mohla přijít o reakční složku. Separační vrstva také umožní pohyb vrchní desky. Separační vrstva je tvořena nejčastěji folií, dříve se také používal voskovaný papír. Separační vrstva v tomto případě nejčastěji slouží k tomu, aby betonový potěr aplikovaný na podklad nepřišel o reakční složku - anhydritový, cementový a magnezitový potěr. To je například vhodné, pokud aplikujeme samonivelační potěr jako vyrovnávací vrstvu na savý a pórovitý povrch. Separační vrstva také může oddělovat různé typy materiálů.
Podlaha na izolační vrstvě (Těžká plovoucí podlaha)
Tento druh podlah (těžká plovoucí podlaha) je určený pro podlahy v občanské výstavbě, jako tepelná izolace se nejčastěji používá polystyren, jako kročejová izolace se pak používá elastifikovaný polystyren. U podlah na izolační vrstvě je nutné používat kvalitní betonové podlahy, ideálně lité, které mají garantované pevnosti. Minimální doporučená pevnost betonové podlahy v tahu za ohybu je 4 MPa - to je možné garantovat jen u samonivelační cementové nebo anhydritové podlahy. Izolační vrstvu by měla od lité podlahy vždy oddělovat separační vrstva.
Podlahy, které se "rozjely" s příchodem polystyrenové tepelné izolace - protože se jedná o stlačitelný podklad, je nutné používat pro podlahy materiál nejen s výbornou pevností v tlaku, ale i za ohybu - a to je přesně doména litých potěrových betonů. Veškeré síly, které působí na betonovou podlahu uložené na izolační vrstvě musí absorbovat právě jen samotná betonová podlaha. Jako izolační vrstva se nejčastěji používá právě polystyren (EPS), ale jsou i jiné druhy izolace, např. XPS, PUR, PIR a další. Pro podlahy v patrech, resp. místnosti nad obývanými místnostmi je nutné používat kročejové izolace. Izolační vrstvu je možné kombinovat s více druhy izolace. Izolační vrstvu musí vždy od betonové podlahy dělit separační vrstva.
Podlaha s podlahovým vytápěním (Topný potěr)
Jedná se o stejný typ konstrukce jako podlaha na izolační vrstvě, jen je doplněna o "topné médium", nejčastěji PEX trubkami. Pro výpočet je třeba uvažovat jen výšku betonové podlahy nad nejvyšším místem podlahového topení, tedy trubky nebo systémové desky. Samonivelační lité potěry, obzvláště ty anhydritové, jsou ideálním potěrovým betonem pro aplikaci na podlahové topení a to hned z několika důvodů - vyšší tepelná vodivost, nižší konstrukční výška = více tepelné izolace a tím pádem lepší tepelný odpor a rychlost nátopu. U podlah s podlahovým vytápěním je kladen větší nárok na zateplení než u podlah bez něj.
Realizace betonové podlahy
Příprava betonu na betonování podlahy
Základem je zajistit si nejen materiál pro přípravu betonu, ale také náčiní k samotnému umíchání betonu. Pokud se jedná o opravdu velké plochy, je možné si objednat domíchávač s betonem. V interiéru se však jedná o plochy, na které vám vystačí běžná stavební míchačka s objemem kolem 150 l. Pro vlastní přípravu betonu pak potřebujete kopaný písek frakce 0⁄4 mm nebo štěrkopísek frakce 4⁄8 mm. Beton se míchá v poměru 1 lopata cementu na 4 lopaty písku a dle potřeby je přidávána voda. Jak již bylo řečeno, je lepší nechat namíchaný beton chvíli zavadnout třeba ve stavebních kolečkách a volit hustší konzistenci.
Postup při míchání betonu
Postup při míchání betonu je takový, že vhodíte do míchačky 4 lopaty písku, 1 lopatu cementu a trochu vody a necháte promíchat. Tento postup můžete opakovat, dokud nenaplníte celou míchačku.
Aplikace betonu
Jakmile máte připravený podklad včetně obvodových pásů podél místnosti, připraveny veškeré pomůcky a namíchaný beton, můžete se pustit do práce. Místnost si optimálně rozdělte na plochy, ve kterých zvládnete provést aplikaci betonové podlahy včetně vyhlazení během 45 minut. Na daný prostor aplikujte beton - minimální tloušťka podlahy by měla být 4,5 cm, optimální je však 5-7 cm. Potřebujete-li vybetonovat silnější vrstvu, je vhodné použít výztuž v podobě kari sítí, případně můžete tyto sítě nahradit přidáním vláken do betonu. Po zhutnění se následně beton strhává pomocí srovnávací latě. Jakmile je povrch rovný, je třeba jej ještě finálně vyhladit ocelovým hladítkem. Na větší plochy lze využít motorové hladičky na beton s velkými listy, které vám ušetří čas i námahu.
Zrání betonu
Aby beton dosáhl těch nejlepších vlastností, je třeba nechat jej důkladně vyzrát. I když je pochozí již přibližně po 48 hodinách, pamatujte, že zrání betonu trvá 1 měsíc při 4 cm tloušťky a dále 2 týdny na každý další 1 cm. Během zrání betonu je třeba zabránit jeho rychlému vyschnutí spojeného s praskáním betonu - proto ho každých pár hodin v prvních 3 dnech lehce zkropte vodou, nebo na podlahu položte navlhčenou geotextilii (zejména na viditelně suchá místa).
Chcete-li se pustit do betonování podlahy svépomocí, pamatujte kromě výše uvedených informací a postupů také na to, že při teplotách klesajících pod 5 °C dochází ke zpomalování zrání betonu, které se zastavuje při teplotě 0 °C a nižší. Aby podlaha splňovala všechny vlastnosti, kterými beton vyniká, je třeba pustit se do betonování při teplotách přesahujících alespoň 10 °C - tato minimální teplota by pak měla být zajištěna po celou dobu zrání.
Výběr a specifikace betonu
Při výběru povrchové úpravy je důležité znát nejen druh zatížení, jemuž bude odolávat, ale také způsob a četnost prováděné údržby a v neposlední řadě zohlednění působících vlivů. Je vhodné zvážit, zda bude podlaha zatížena vlhkostí (sklepy), jak bude osvícena (obchodní prostory), nebo jaká bude úroveň znečištění (autoservis). Na podlahu bude působit určitý druh zatížení a provozu - statické (skladovací regály), dynamické (manipulace s předměty, rázy strojů) nebo valivé (vozíky, vozidla) a to je potřeba vzít v úvahu. Jinde ideální dlažba nemusí být nejvhodnější pro pojezd vozíků nebo manipulaci s břemeny. Ve vlhkém sklepě také nebude nejspolehlivějším řešením povrchový nátěr, stejně jako v prostorech vystaveným obrusu. Podlahy v technických a výrobních prostorách jsou vystaveny různé formě údržby. Při volbě finální úpravy podlahy je vhodné přihlédnout také k tomuto faktoru.
Podkladní beton vytváří rovný, pevný a stabilní podklad pro další vrstvy - izolaci, topení a finální nášlapnou vrstvu. Monolitická železobetonová deska - základ celé stavby. Kompletně realizujeme od výkopu přes armování až po finální betonáž. Kromě vysoké odolnosti od betonu v exteriéru požadujeme také neklouzavý povrch. Beton v exteriéru musí mít větší sílu, než je tomu u pochozí dlažby. Musí zvládnout zátěž v podobě projíždějícího automobilu i váhu kovového zahradního nábytku včetně slunečníku. Vzhledem k mnoha pozitivním vlastnostem betonu, jeho vysoké odolnosti, trvanlivosti a stálosti často uvažujeme o betonových plochách i pro exteriérové podmínky. Nutnost odolávat mrazu a dalším povětrnostním podmínkám a často i chemickým látkám zajišťují betonu využití také na našich zahradách.
Betonové podlahy nabízí kombinaci rychlosti pokládky, kvality a komplexnosti, včetně možnosti instalace vnitřní izolace. Cementový beton, jehož základem je cement, kamenivo a voda, je nejčastější formou betonu. Litá betonová podlaha, často povrchově upravená strojním hlazením a speciálními vsypy, nabízí vysokou odolnost, bezprašnost a hladký povrch, který přitom neklouže.
tags: #typ #betonovych #podlah