Thomas Mann je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších německy píšících prozaiků 20. století. Jeho romány a povídky se stále čtou a překládají po celém světě, uvádějí se na divadle, vznikají jejich literární pokračování a filmová zpracování. Proč jsou aktuální i v naší současnosti?
Thomas Mann se narodil 6. června 1875 v Lübecku ve vážené měšťanské rodině. Matka pocházela z Brazílie. Po otcově smrti se rodina přestěhovala v roce 1893 do Mnichova, kde Thomas žil dalších 40 let. Ve stejném roce začal psát. Thomas Mann se narodil 6. června roku 1875 v Lübecku a zemřel 12. Byl to německý prozaik a esejista. Pocházel z patricijské obchodní hanzovní rodiny, matka s kreolskou krví, hudebně nadaná, z Brazílie. Po smrti otce a rozpadu firmy přesídlil roku 1893 do Mnichova, krátce byl volontérem pojišťovací společnosti. Byl redaktorem časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole. V letech 1895-1898 byl v Itálii s bratrem Heinrichem. Roku 1905 se oženil s Katiou Pringsheimovou, dcerou mnichovského vědce. Měli 6 dětí. Pobýval v Oberammergau, Töizu, od roku 1912 v Davidu. A v letech 1914-1933 pobýval opět v Mnichově. Roku 1933 se vrátil z přednáškové cesty a emigroval přes Holandsko, Belgii, Francii do Švýcar a usadil se v Küsnachtu. Roku 1936 byl zbaven německého občanství a přijal české občanství s domovským právem ve východočeském městečku Proseč. Roku 1938 emigroval do USA a roku 1944 přijal tamní občanství. Přednášel na amerických univerzitách, pečoval o evropské uprchlíky. Usadil se v Kalifornii. Byl poctěn řadou čestných doktorátů a vyznamenání, roku 1929 Nobelovou cenou za literaturu. Na častých přednáškových cestách předčítal ze svých děl.
Dílo Thomase Manna: Od rodinných ság po politické alegorie
Buddenbrookovi: Úpadek jedné rodiny (1901)
Ve svém románovém debutu z roku 1901 Buddenbrookovi. Úpadek jedné rodiny Thomas Mann popisuje bouřlivý rodinný příběh zahrnující čtyři generace. Mannův román vypráví o vzestupu a pádu severoněmecké kupecké rodiny 19. století, o rostoucí tvrdosti a riskantnosti obchodních praktik, o ekonomicky motivované sňatkové politice rodiny, o svěrací kazajce velkoburžoazní etikety a o školním teroru, který zažívá nejmladší příslušník rodiny. Ve čtyřech generacích Buddenbrookových se zrcadlí společenské, kulturní a ekonomické změny jejich doby. Buddenbrookovi jako málokterý jiný román spojují realistické vypravěčské postupy společenských románů 19. století s psychologií a „uměním nervů“ moderny. Jako dodnes nesmírně aktuální (i literárně) se jeví rigidní provázanost obchodních a rodinných zájmů, tedy i v každé generaci znovu řešený konflikt mezi buržoazním režimem řádu a uměleckou, anarchistickou senzibilitou, která se odmítá podřídit principu má-dáti-dal. Obsáhlý román s podtitulem Úpadek jedné rodiny vypráví historii 4 generací obchodnické rodiny v severním Německu. Na začátku otvírá podnikatelská rodina nový dům jako symbol své prosperity, další generace však nedokáží ve stejném trendu pokračovat a firma upadá. T. Mann ve svém románu navazuje na realisticko-naturalistickou tradici (Dickens, Zola, Goncourtové) a zároveň souvisí i se současnými moderními autory a filozofy přelomu 19. a 20. století. Mannovu proslulost založil autobiografický společenský román Buddenbrookovi o postupném úpadku čtyř generací zdatných měšťanů, v němž dekadence znamená zároveň příklon k odlišnosti, nenormálnosti a k umění; je tu ztvárněno hlavní téma celé Mannovy tvorby, protiklad umění - život, umělec - všední, zdravý občan, v němž Mann hájí průhlednou všednost každodennosti proti nepřátelské oblasti chorobnosti, osamocenosti a výjimečnosti; sám touží po první sféře, druhá ho však drží ve svém zajetí.
Kouzelný vrch (1924)
V románu Kouzelný vrch (1924) Mann proti všeobecnému zrychlování (které je patrné dodnes) postavil radikální vypravěčské zpomalení vnímání času. Zachvátí studiem vyčerpaného Hanse Castorpa, jemuž sedm let v sanatoriu Berghof v Davosu uteče skoro jako jediný den - a zároveň působí i na čtenáře románu. Kouzelný vrch prostřednictvím defabulace, zpomalení a encyklopedizace úplně drolí ideu zápletky a děje: což je riskantní a zároveň novátorská reakce na panující krizi vyprávění ve dvacátých letech 20. století. Třiadvacetiletý inženýr Hans Castorp přijel navštívit svého bratrance v sanatoriu ve Švýcarsku. Z hosta se stane pacient, který stráví v sanatoriu sedm let. Postupně zapomíná na svět „dole“ a ztrácí pojem o čase. Román končí začátkem 1. světové války. Thomas Mann vás zve na ozdravný pobyt do plicního sanatoria v němž si spolu s mladým Hansem Castorpem a jeho bratrancem Joachimem Ziemsenem prožijete očistu duševní stejně jako krásno jisté bezčasovosti. Na svém pobytu se seznámíte s neustále tísnivou přítomností smrti uprostřed vrchu oplývajícího jistou nadějí, že se snad ještě někdy vrátíte do lineární přítomnosti světa tam dole. Při svém čekání na zlepšení svého stavu si budete krátit čas s mladou a doposud nevyhraněnou duší a prožijte si utváření jejích názorů a osobnosti. Nutno říci, že tento pobyt stojí za podstoupení. Může se zdát dlouhý a úmorný, ale jak se v něm poprvé ohřejete a seznámíte se s místními poměry, podobně jako Castorpovi se vám nebude chtít vracet. Kouzelný vrch původně Mann plánoval jako kratší humoristický román a na finálním díle je tato skutečnost silně patrná. Ačkoli se na jeho stránkách odehrává lítý duchovní souboj stejně jako ten čistě fyzický, stránky pod rukama ubývají a ubývají a než si to řádně uvědomíte, už jste přivyklí tamějším poměrům a sotva mrknete, uplyne sto stran stejnou rychlostí jako nejmenší měřitelná časová jednotka v Berghofu. Román také navzdory své zdánlivé tíži oplývá specifickým humorem, což ještě více usnadňuje čtivost. Spolu s Mannem si můžeme po století od vydání der Zauberbergu položit závěrečnou hořkou otázku: „Zdalipak také z této světové slavnosti smrti, z tohoto hrůzného horečnatého žáru, který zažíhá deštivé nebe kol dokola, vzejde jednou láska?“ Mann se v odpovědi dočkal dalšího horečnatého žáru snad ještě horšího, než byla první světová válka, o níž mluví ve své otázce. Podíváme-li se na další události, jichž už Mann nestihl být svědkem, zbývá v ústech hořká pachuť. Jednoznačně nejednoznačné mistrovské dílo. Román, který svou monumentální koncepcí a strukturou připomíná symfonii. Myšlenky a témata procházející románem se vyvíjejí, proměňují, prolínají, navzájem ovlivňují a tvoři kontrapunkt intelektuálního a společenského klimatu Evropy jen krůček před jejím pádem do propasti Velké války. V mikrokosmu vysokohorského sanatoria se zrcadlí fascinující a bohatý myšlenkový svět, který však hluboko uvnitř s sebou nese temnou stránku a fascinaci smrtí. Nové myšlenky a objevy na poli vědeckém a filozofickém přicházejí rychleji, než je stačí lidstvo zpracovat a vytvářejí přetlak, který hrozí, že roztrhá veškerý společenský řád budovaný po tak dlouhou dobu. A do tohoto ovzduší přichází naivní mladík Hans, pouze na tři týdny, aby navštívil svého bratrance Joachima, který se na Berghofu léčí s tuberkulózou. Jedním z hlavních nosných témat pro mě byla fascinace či sympatie se smrtí, kterou se vědecky pokusil uchopit Freud jako pud smrti - Thanatos (v románu je tato vědecká fascinace zastoupena doktorem Krokowskim) . Je to oscilace mezi krajními póly, reprezentovanými jeho dvěma duchovními průvodci. Na jedné straně estetizace smrti jako duchovního principu, na straně druhé její totální negace. Jednotlivé postavy a události ho nutí k této skutečnosti zaujímat postoje a činit vlastní závěry. Nakonec sice vítězí "šumící listy lípy" a touha po návratu k živočišnému prapůvodnu, ale Mann doufá, že z této slavnosti smrti vzejde nová láska a nové lidství.
Doktor Faustus (1947)
Vrcholné dílo Mannova stáří s podtitulem Život hudebního skladatele Adriana Leverkühna, vyprávěný jeho přítelem, v němž bilancuje svůj život i 20. století. Příběh, který vypráví předčasně penzionovaný gymnaziální profesor dr. Serenus Zeitblom, začíná v květnu 1943 a končí v květnu 1945. A. Leverkühn chce vytvořit obdivuhodné hudební dílo a je ochoten pro to udělat cokoli. Nakonec složí díla nových tvarů, jež jsou negací skladeb německých hudebních velikánů Beeethovena a Schillera. V tomto vrcholném románu se pokoušel najít odpověď na otázku, proč se člověk přiklání k fanatismu. V téže době psal svůj vrcholný román Doktor Faustus - život německého hudebního skladatele Adriana Leverkühna vyprávěný jeho přítelem, osobní zpověď v širokém rámci německého osudu 1. poloviny 20. století, průsečík dějin a individuálního životního poslání umělce, o jehož vzniku referoval podle deníkových záznamů v Vznik Doktora Fausta/Jak jsem psal Doktora Fausta. Autobiografické zážitky prolíná osud Nietzschův i jednotlivé rysy ze života starších i současných komponistů, do všeho se promítá politické dění tak, aby vznikl román epochy a její kultury v radikální vyznání Mannově. Po tomto dovršení svého díla se Mann vrátil ke starému projektu z roku 1906 a napsal 1. díl.
Čtěte také: Klus v Bohnicích
Další významná díla
- Smrt v Benátkách (1912)
- Mario a kouzelník (1930)
- Josef a bratři jeho (1933-1943)
- Lotta ve Výmaru (1939)
- Zákon (1943)
Literární techniky a témata
Vnitřní dynamika mnoha povídek a románů Thomase Manna je založena na motivu rány osudu, „vpádu opojně ničivých a zhoubných sil do spořádaného života, který se všemi svými nadějemi na důstojnost a podmíněné štěstí touží zůstat takový, jaký je“, jak to autor sám popsal v roce 1940. Mnohé z těchto postav odhalují jako veřejné tajemství to, co autora samotného trápilo po celý život: napětí mezi homosexuální touhou a měšťáckým životním stylem otce šesti dětí, který si sám zvolil. V prozaickém díle se opakovaně objevují neúspěšné koncepty mužství, ale také androgynní, bisexuální a genderově obrácené konstrukce identity, které ztělesňuje například hochštapler Felix Krull. Jen málo autorů moderny se tak soustavně jako Thomas Mann zabývá životním stylem a postoji umělců. Všichni se vyznačují mimořádnou vnímavostí a citlivostí, která je předurčuje k ostrému a nelítostnému pozorování. Vypravěčské umění Thomase Manna od samého počátku navazovalo na evropskou modernistickou prózu a hudební kompoziční postupy Richarda Wagnera. Součástí kouzla jeho prózy je svébytný způsob, jakým do textu začleňuje citace. Výstižným příkladem je téměř doslovné převzetí hesla o tyfu z Meyerova konverzačního lexikonu k popsání smrtelné nemoci mladého Hanna Buddenbrooka. Tento a další citátové stavební kameny textu ze zcela nesourodých zdrojů jsou tak těsně propojené s kontextem vyprávění, že téměř nelze rozeznat jejich hranice. Mann tento postup později nazval „vyšší formou opisování“. Znovu se vrací v takzvané postmoderně. Na specificky moderní boření tradičních jistot reagoval Thomas Mann vypravěčskou ironií. Vrcholně kultivovaný, senzitivní jazyk celého Mannova díla se vrací symbolickými "leitmotivy" ke zrodu jednotlivých témat, často se uchyluje k ironii a rozšiřuje možnosti moderního psychologického realistického románu především o ztvárnění dekadentních charakterů - osamělých umělců - s romantickou touhou po smrti. V jeho dílech lze stopovat prožitky pesimismu Schopenhauerova, Nietzscheho, Wagnerovy hudby, které pak ustupují příklonu k realistickému humanismu Goethovu a L.N.Tolstého.
Politické angažmá a exil
„I Amerika cítí, že demokracie dnes není nic jistého, že je napadána, vážně ohrožována zevnitř i zvenčí, že se opět stala problémem. V té době již dávno překonal (veskrze reakční) Úvahy nepolitického člověka z roku 1918, napsané v reakci na vypuknutí první světové války. Od roku 1922, kdy se Mann veřejně přihlásil k republice, opakovaně hlasitě varoval před nacistickým hnutím a v roce 1933 se s rodinou okamžitě vydal do exilu. Pod dojmem světové války, revoluce v roce 1918, Mnichovské republiky rad a prvních krizových let Výmarské republiky se debaty v románu Kouzelný vrch již točily kolem teroru, revoluce, státního zřízení či anarchie, hodnoty práce a problémů pokroku, tedy neustále aktuálních politických otázek. „Thomas Mann nežije, jak se někteří domnívají, v ústraní svého vysněného Kouzelného vrchu. Svědčí o tom povídky jako Mario a kouzelník (1930) a Zákon (1943), románová tetralogie Josef a bratří jeho (1933-1943) a goethovský román Lotta ve Výmaru (1939), které jednoznačně poukazují na politické nebezpečí fašismu. Nejpozději ve dvacátých letech 20. století se zažil obraz odtažitého spisovatele z vyšších vrstev Thomase Manna, který mimo jiné přiživovali spisovatelští rivalové: Bertolt Brecht hovořil o „naškrobeném límečku“, Alfred Döblin o „nažehlených pucích jako uměleckém principu“. Zápisky jako ten z 20. července 1934 („Zase jsem po ránu začal trochu cvičit nahý“) nebo z 10. srpna 1948 („Velká nechuť odpoledne cokoli dělat“) pomohly narušit obraz nepřístupného spisovatele. V posledních letech se výzkum zaměřil na veřejný způsob života Mannových a na stopy jejich kolektivního (nebo dokonce konkurenčního) autorství. Prvním důležitým vztahovým úběžníkem Thomase Manna byl jeho napjatý vztah se starším bratrem Heinrichem. Ve 20. letech 20. století vstoupili na literární scénu poměrně razantně Klaus a Erika Mannovi; v exilu pak byla celá rodina jakýmsi think-tankem v politických záležitostech. Klaus Mann si již v roce 1936 poznamenal do svého deníku: „Jaká neobyčejná rodina jsme! Thomas Mann jako málokterý jiný autor své generace zkoušel, využíval a reflektoval nová média moderní doby. První zfilmování Buddenbrookových bylo natočeno na počátku 20. let 20. století a krátce poté byly pořízeny první rozhlasové nahrávky Mannových textů. Veřejné působení Thomase Manna odráží bouřlivé mediální dějiny Výmarské republiky. A to pokračuje i nadále. V americkém exilu byl Thomas Mann považován za „Hitlerova nejbližšího nepřítele“ (Hitler’s Most Intimate Enemy).
Na počátku 30. let varoval před hrozbou fašismu. V roce 1933 odešel se svou ženou do exilu. České městečko Proseč udělilo v roce 1936 T. Mannovi domovské právo nezbytné k získání československého státního občanství, a tak ho zachránilo před nucenou deportací zpět do nacistického Německa. V roce 1938 odjel do USA a o pár let později získal americké občanství. Po válce se vrátil do Evropy, od roku 1952 žil ve Švýcarsku. Hned svým prvním románem Buddenbrookovi (1901), který napsal v 25 letech, se proslavil po celém světě. Už v roce 1930 signalizoval ve své novele Mario a kouzelník hypnotickou moc fašismu. Jeho nejrozsáhlejším dílem je tetralogie Josef a bratři jeho (1933 - 43), kterou psal v exilu. V románu Lota ve Výmaru (1939) o J. W. Goethovi bránil německé kulturní dějiny a v Doktoru Faustovi (1947) se pokoušel najít odpověď na otázku, proč se člověk přiklání k fanatismu. Za světové války došlo k roztržce s bratrem Heinrichem, který důsledně hájil pokrokové pozice v politickém vývoji společnosti, kdežto Thomas se ve svých esejích Úvahy nepolitického člověka zastával prušáctví a německého nacionalismu. Později doznal svůj omyl a přiklonil se k demokracii a humanismu. To se promítlo do dalšího společenského kritického románu Kouzelný vrch ze švýcarského plicního sanatoria, v němž se prosazuje fascinace smrtí, temná sféra wagnerovské hudebnosti jako v novele Tristan; v souboji demokracie a fašismu varoval před nástupem politického barbarství a svou výstrahu ještě zdůraznil v novele Mario a kouzelník, která je obrazem davové psychózy, vyvolané demagogickým kejklířem. Z USA se pravidelně rozhlasem obracel do Německa proti hitlerismu a jeho plánům světovlády v řečech Němečtí posluchači! Od roku 1933 se stal Thomas Mann aktivním zastáncem pronásledovaných Židů v Německu. Statí Zachraňte Židy Evropy světu připomínal význam židovských vědců, lékařů, hudebníků a tím se sám ocitl v nebezpečí. Díky častým kontaktům s Československem - včetně T. G. M. nebo Karla Čapka - Thomas Mann i jeho bratr Heinrich obdrželi v roce 1936 československé státní občanství a domovské právo v Proseči. T. G. Masaryk a Eduard Beneš iniciovali osobně bratrům Mannovým pomoc před zvůli německého fašismu. Následně Thomas Mann s rodinou emigroval do USA a po válce se vrátil zpět do Evropy, do Švýcarska.
Thomas Mann a nová média
Kromě vydání v nakladatelství S. Fischer a nesčetných překladů se literární dílo Thomase Manna objevuje v nejrůznějších formátech, adaptacích a médiích. Polská nobelistka Olga Tokarczuková využila literární kulisy Mannova Kouzelného vrchu pro svůj román Empuzjon z roku 2022 a Heinz Strunk vydává v listopadu 2024, přesně 100 let po vydání originálu, román Kouzelný vrch 2.0.
Thomas Mann patří k nejvýznamnějším spisovatelům 20. století (romány Buddenbrookovi, Smrt v Benátkách, Kouzelný vrch, Josef a bratři jeho a další díla). Známým spisovatelem se stal i jeho bratr Heinrich Mann. Literárně tvořily i čtyři ze šesti dětí Thomase Manna.
Čtěte také: Ploty Brány Tomáš: Co říkají zákazníci?
Životopisná data
| Událost | Datum/období | Poznámky |
|---|---|---|
| Narození | 6. červen 1875 | Lübeck, Německo |
| Přestěhování do Mnichova | 1893 | Po otcově smrti |
| Sňatek s Katiou Pringsheimovou | 1905 | Měli 6 dětí |
| Nobelova cena za literaturu | 1929 | Především za román Buddenbrookovi |
| Exil | 1933 | Kvůli hrozbě nacismu |
| Získání československého občanství | 1936 | Proseč, Československo |
| Emigrace do USA | 1938 | Získal americké občanství v roce 1944 |
| Návrat do Evropy, život ve Švýcarsku | Od 1952 | |
| Úmrtí | 12. srpen 1955 | Švýcarsko (arterioskleróza) |
Odkazy a literatura
- Thomas Mann Handbuch: Leben - Werk - Wirkung. Vyd. Andreas Blödorn a Friedhelm Marx. Druhé, rozšířené vydání. Stuttgart 2024.
- Hermann Kurzke: Thomas Mann. Das Leben als Kunstwerk.
- Colm Tóibín: Čaroděj. Román. Přeložila Adéla Bártlová. Leda 2022. (V originále: The Magician. A Novel. „Román, který vypráví o životě Thomase Manna a jeho rodiny s větší volností a empatií, než by to dokázal životopis.“)
- Tobias Boes: Thomas Manns Krieg. Literatur und Politik im amerikanischen Exil. (Original: Thomas Mann's War: Literature, Politics, and the World Republic of Letters. Ithaka und London 2019).
- Hans Vaget: Seelenzauber. Thomas Mann und die Musik. Frankfurt nad Mohanem 2011.
- Magdalena Adomeit, Friedhelm Marx a Julian Voloy: Thomas Mann 1949. Rückkehr in eine fremde Heimat. Graphic Novel. Mnichov 2025.
Čtěte také: Recenze Ploty Brány Tomáš s.r.o.
tags: #Tomas #Mann #staveb #informace