Článek představuje revizi normy ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení, která vstoupila v platnost 1. srpna 2008 a popisuje její hlavní odlišnosti oproti starší verzi. Tato norma je v praxi široce používána, ale její původní znění z roku 1994 bylo zastaralé a v některých částech dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl provést revizi s ohledem na základní ČSN a EN, technické předpisy a současné technické požadavky.
Práce na revizi normy navázaly na analýzu znění z roku 1994, zejména ve vztahu k platným českým a evropským normám. Autoři vycházeli ze svých odborných zkušeností a kontaktů s odborníky v oblasti podlah. Kvalita aktualizované normy závisí na připomínkách odborníků z řad projektantů i dodavatelů, vzhledem k rychlému rozvoji materiálů v oblasti podlahových konstrukcí.
Norma prošla připomínkováním a oponenturou odborníků z různých materiálových oblastí, jako jsou dřevěné, betonové a plastové podlahy. Byly prověřeny všechny ČSN, resp. harmonizované ČSN EN, na které norma odkazuje, aby ustanovení revidované normy nebyla v rozporu s těmito dokumenty. Do normy je zapracován i odkaz na změnu Z3 ČSN EN 206-1, která vyšla v tomto roce.
Cílem nové normy je umožnit projektantům a realizátorům navrhovat a provádět podlahové konstrukce podle aktuálních kritérií a s minimem závad. Revidovány a aktualizovány byly i zkušební postupy pro kontrolu kvality dokončených podlahových konstrukcí.
Předmět a rozsah normy
Předmět normy byl nově definován: "Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech." Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat. Největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah, která nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 zohledněna.
Čtěte také: Kvalita a životnost betonové podlahy
Termíny a definice
Kapitola Termíny a definice je klíčová pro sjednocení terminologie. Nejdůležitějšími změnami oproti verzi z roku 1994 je zavedení termínu průmyslová podlaha, definování pojmu podlahový potěr (podlahová mazanina) a rozdělení spár v podlaze na smršťovací a dilatační.
Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy, přičemž kapitola 5 se věnuje podlahám v bytové a občanské výstavbě a kapitola 6 podlahám průmyslovým. Rozlišení mezi nimi je specifikováno v definici pojmu průmyslová podlaha:
"Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg."
Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty. Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Na oba názvy druhů podlah je tedy třeba se dívat jako na obvyklé umístění podlahy, kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Pojmy podlahový potěr a podlahová mazanina jsou synonyma, která technicky nic neříkají o vlastnostech příslušných vrstev ani o technologii jejich pokládky. V případě spár v podlaze je třeba rozlišovat na spáry smršťovací, které umožňují, aby proběhly přirozené objemové změny materiálů (zejména betonu), a spáry dilatační, které umožňují teplotní dilataci jednotlivých konstrukčních celků, buď pouze podlahy, nebo celé konstrukce.
Čtěte také: Jakou tloušťku má mít betonová podlaha v garáži?
Technické parametry podlah
Kapitola o technických parametrech podlah doznala významných změn. V kapitole 4 je popsáno celkem osmnáct parametrů. V následujícím textu jsou proto zmíněny ty, které autoři považují za nejdůležitější.
První dva odstavce se týkají vzhledu podlahy, tedy parametru, který je častým předmětem sporů. Zde je řešen případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu. Výjimkou jsou betonové podlahy, v jejichž případě se norma odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí a ČSN EN 1992-1-1 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.
Při postupu například podle ČSN 73 1201 je třeba definovat příslušnou kategorii požadavku na odolnost proti trhlinám. Pro jednotlivé kategorie jsou definovány příslušné limitní šířky trhlin. Pro dimenzování je zároveň uvedeno, při jakých kombinacích zatížení je třeba je posuzovat.
V odstavci Stálobarevnost je reflektována přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení, respektive oslunění. Při nerovnoměrném osvětlení může dojít k nerovnoměrné změně barevného odstínu dřevěných podlah. Další dva odstavce se věnují rovinnosti povrchu vrstvy a místní rovinnosti povrchu.
V případě rovinnosti povrchu se sledují odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu. Tento parametr je důležitý zejména pro návaznost podlahy na okolní konstrukce, např. dveře. Maximální dovolené odchylky od rovinnosti nášlapné vrstvy je třeba stanovit v návrhu podlahy, a to v závislosti na konkrétních podmínkách.
Čtěte také: Tloušťka betonu pro podlahové topení
Pro omezení možných sporů doporučujeme rovněž definovat maximální odchylky od rovinnosti povrchu pro ostatní vrstvy, zejména pro povrchy, kde na sebe budou navazovat dodávky různých firem. V praxi často dochází k tomu, že na nosnou vrstvu tvořenou cementovým nebo anhydritovým potěrem zbude pouze několik málo centimetrů, které nemohou zajistit dostatečnou únosnost podlahy. Při užívání, v lepším případě již během stavby, pak dochází k překročení únosnosti nosné vrstvy a ke vzniku trhlin v podlaze.
V případě místní rovinnosti povrchu se sledují dva parametry. Prvním je odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí (viz tabulka 1). Tento parametr nevypovídá nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale je důležitý pro provoz na podlaze a komfort jejího používání. Druhým pak je požadavek na mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi (viz tabulka 2). Stanovení tohoto parametru má za cíl vyloučit nerovnosti nášlapné vrstvy podlahy, ve kterých by hrozilo zakopnutí uživatele podlahy, případně drncání přepravních prostředků, které by způsobovalo nadměrné namáhání hran.
Je vhodné, aby návrh podlahy obsahoval požadavky na oba parametry místní rovinnosti i pro ostatní vrstvy podlahy. Pokud zamýšlenou technologií není možné dosáhnout rovinnosti potřebné pro správné položení následné vrstvy, je třeba v návrhu podlahy počítat s vyrovnávací vrstvou.
Neméně zajímavá a důležitá je specifikace parametrů Tloušťka vrstvy potěru a Mechanická odolnost a stabilita, které jsou významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy. Pro tloušťku vrstvy potěru definuje spodní mez skutečného provedení tabulka (viz tab. 3), horní mez pak je omezena 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy. Proto je při případném zvětšení tloušťky třeba posoudit statickou únosnost konstrukce, která podlahu nese.
Zcela nově formulovaný je odstavec týkající se skluznosti. V částech budov, které jsou veřejně přístupné, platí přísnější požadavky, uvnitř bytů a pobytových místností pak požadavky méně přísné (viz tab. 4). Důležité je, že požadované hodnoty musí být splněny i při běžném zašpinění podlahy při provozu budovy nebo u vlhké podlahy.
V souvislosti s technickými parametry je třeba odkázat na kapitolu 7, která má název Zkoušení a obsahuje buď odkazy na příslušné zkušební normy, nebo popis zkušebních metod pro stanovení velikosti příslušných parametrů. To je velmi důležité, protože jiné zkušební postupy mohou vést k jiným výsledkům (viz například problematika stanovování vlhkosti).
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace. Kapitola je rozdělena na dvě části vztahující se k návrhu podlahy a k jejímu provádění.
Návrh podlahy musí obsahovat:
- b) skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení.
- d) řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou.
- h) požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad. Pokud požadavky na podklad nejsou technologií spodní vrstvy splnitelné, musí být mezi tyto vrstvy vložena vyrovnávací vrstva.
Body a, b, c, d, e, g jsou prakticky totožné s požadavky původní normy z roku 1994. Nově byly přidány body f, h. Za zdůraznění stojí zejména bod h, protože místní rovinnost povrchu jednotlivých vrstev je častým předmětem sporů na stavbě a zároveň má konkrétní finanční dopad v nutnosti provádět vyrovnávací vrstvu.
Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta. požadavky na rovinnost povrchu jednotlivých vrstev podlahy a její dovolenou odchylku.
Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů (viz tab. 5). Z vlastních zkušeností však autoři doporučují uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální. Spolehlivé konstrukce lze takto provést pouze při kvalitní a velmi pečlivé pokládce, kdy je tloušťka potěru opravdu dodržena a zároveň vlastnosti materiálu odpovídají požadované třídě v celé tloušťce vrstvy.
V praxi se bohužel velmi často stává, že dobře zhutněný je pouze povrch potěru a hlouběji je potěr relativně mezerovitý. Pak potěr není dostatečně únosný a riziko vzniku poruch je velké.
Druhá část, Provádění, definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.
Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Tyto spáry jsou preventivním opatřením proti vzniku smršťovacích trhlin a zhotovují se buď pomocí bednění, nebo dodatečným nařezáním (nutno provést ještě před vznikem poruch, tj. u cementových potěrů obvykle do 24 hodin). Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.
Vytvořením smršťovacích spár samozřejmě není dotčena potřeba ošetřování potěru. Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého (viz tab. 6). Tyto požadavky byly výrazně přepracovány. Oproti normě z roku 1994 byly opraveny chybné hodnoty pro cementový potěr pod dlažbu a pro anhydritové potěry a doplněny byly požadavky pro lité podlahoviny a textilie. Hodnoty pro cementový potěr lze použít i pro vrstvy ze standardního betonu. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.
V části Provádění jsou uvedeny ještě požadavky na výsledky kontrolních zkoušek kvality provedeného podlahového potěru pro nejčastěji používané třídy. Protože rozhodujícím parametrem těchto potěrů je třída pevnosti v tahu za ohybu F, jsou požadavky vztaženy právě k tomuto parametru. Jeho dodatečné zkoušení není snadné, zejména pro obtížnost odebírání vzorků potěru pro výrobu zkušebních těles (trámků 40x40x160 mm). Proto jsou v kapitole Technické požadavky uvedeny požadavky na výsledky alternativních zkoušek pevnosti v tahu povrchových vrstev pro cementové potěry.
Hlavní změny a upřesnění v normě ČSN 74 4505 z roku 2012
Příspěvek představuje změny normy ČSN 74 4505 z roku 2012 oproti jejímu znění z roku 2008.
Povrch podlahy a trhliny
Povrch podlahy nesmí vykazovat vady, jako např. trhliny, rýhy, kaverny, puchýře, vlny apod. Prvky skládaných podlahovin a podlahových krytin nesmí mít olámané hrany.
Původní odkaz na návrhové normy umožňoval tolerovat trhliny o šířce až 0,4 mm, podle příslušného stupně vlivu prostředí. Takto široké trhliny v podlahách by mohly vést ke snížení trvanlivosti postižených míst, proto byl odkaz nahrazen konkrétní hodnotou 0,1 mm.
Rovinnost povrchu
V původním textu nebyly důsledně rozlišovány pojmy místní rovinnost a celková rovinnost, což snižovalo jeho přehlednost.
Požadavky na rovinnost povrchu podlahy pro výškové regálové sklady jsou relativně přísné.
Sklon podlahy
Pokud je třeba provést povrch pochozí podlahy ve sklonu, doporučuje se sklon ploch v rozmezí 1 % až 2 %. Při spodní hranici sklonu je v některých případech, pro dodržení požadavku odstavce 4.3.5, třeba požadovat přísnější požadavky na místní rovinnost povrchu, než je uvedeno v článku 4.4.
Odchylky geometrických parametrů (např. rovinnost ploch prvků, přímost hran prvků apod.) některých stavebních výrobků pro podlahy (např. dlaždice velmi velkých formátů) jsou větší, než požadavky na místní rovinnost.
Rozměrové změny a smrštění
Podlahové vrstvy nesmí po dobu své životnosti vykazovat výrazné rozměrové změny.
Návrh podlahy musí počítat s objemovými změnami použitých materiálů spojených např. s objemovými změnami použitých materiálů.
U betonu (s max. zrnem kameniva 22 mm) se uvažuje konečná hodnota objemové změny - smrštění hodnotou 0,7 mm/m.
Kvalita průmyslových podlah
Pro průmyslové podlahy se požaduje, aby kvalita podkladní nebo přímo pojížděné vrstvy odpovídala nejméně pevnostní třídě C20/25 podle ČSN EN 206-1, případně pevnostní třídě, která byla stanovena statickým výpočtem.
Pro přímo pojížděné vrstvy (bez povrchové vrstvy tvořené minerálním vsypem) musí kvalita betonu odpovídat požadavkům příslušného stupně vlivu prostředí XM podle ČSN EN 206-1.
Vodotěsnost podlah
V případech, kdy by přijímání vlhkosti nebo vody podlahou mohlo být na závadu, navrhne se jeho omezení, popř. jeho omezení.
V případech, kdy je podlaha vystavená působení provozní či srážkové vody, musí být podlahové souvrství vodotěsné a nesmí umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží. Vodotěsná vrstva musí být vytažena na všechny prostupující konstrukce (stěny, sloupy apod.) do výšky alespoň 0,1 m nad povrch podlahy. Zachycená voda se odstraňuje buď vyspádováním podlahy do odvodňovacího systému, nebo vysátím při úklidu, popř.
U hromadných garáží se doporučuje vyspádování podlahy a odvodnění. V případě, že se předpokládá odstraňování vnesené vody jejím vysáváním, je třeba počítat s pravidelným až průběžným provozem průmyslového vysavače v obdobích, kdy je na vozovkách sněhová pokrývka. Odstraňování vody jejím odsáváním se nedoporučuje u hromadných garáží s dlouhodobým parkováním vozidel (např. bytové domy) z důvodu možnosti hromadění vody pod dlouhodobě zaparkovanými vozidly.
Protiskluznost povrchu
Kapitola týkající se tohoto parametru byla významně přeformulována tak, aby byly jednoznačně specifikovány požadavky na podlahy, které mohou být při užívání mokré (např.
Chůze, sportovní činnost nebo doprava vyžaduje u nášlapné vrstvy bezpečnost proti skluzu. Skluznost se může měnit s vlhkostí a se znečištěním nášlapné vrstvy. Proto je nezbytné uvážit vhodnost nášlapné vrstvy i z tohoto hlediska.
Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu odpovídající normovým hodnotám.
Do této kategorie patří i soukromé terasy, balkóny, lodžie apod. Do této kategorie patří i veřejné terasy, balkóny, lodžie apod.
Kritéria protiskluznosti jsou u částí staveb užívaných veřejností, kde je možno stát nebo chodit bosýma nohama za mokra (např. ochozy okolo bazénů, sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou větší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max.
Tloušťka plovoucích potěrů
Vzhledem k tomu, že od doby předchozího vydání normy došlo k rozšíření litých cementových potěrů, byly tabulky č. 6 pro nejmenší návrhovou tloušťku plovoucích potěrů a č. 7 - Požadavky na výsledky zkoušek pevností v tahu za ohybu provedených na tělesech odebraných z konstrukce doplněny o tento materiál.
tags: #tloušťka #betonové #podlahy #norma