V moderním stavebnictví hraje klíčovou roli správné utěsnění a ochrana proti vlhkosti. Nedokonale utěsněné prostupy rozměrnějších prvků skrz hlavní vrstvu vzduchotěsnosti (HVV) představují jeden z nejčastějších a přitom velmi významných typů netěsností. Tento článek se podrobně zabývá různými typy těsnicích pásek, jejich použitím při montáži oken a dřevostaveb, a rovněž vysvětluje funkci parozábran a šroubotěsných pásek.
Typy těsnicích pásek a jejich použití
Těsnicí pásky mohou sloužit k několika účelům:
- Vzduchotěsné vyplnění (utěsnění) spár různé šířky.
- Utěsnění spojů pomocí přítlačné latě.
- Utěsnění sbíjených a šroubovaných spojů.
Jsou vyráběny z měkkých pěnových plastů a zpravidla jsou samolepicí úpravou na jednom povrchu. Vzduchotěsnost je zajištěna uzavřenou strukturou pórů nebo impregnací, pásky jsou více či méně stlačitelné a mohou mít různou tloušťku podle účelu, ke kterému jsou určeny.
Komprimační pásky
Pro utěsňování širokých spár je možné použít velmi stlačitelné tzv. komprimační nebo komprimované pásky. Pásky jsou dodávány v kotoučích ve stlačeném stavu. Po odrolování z kotouče páska v jednom směru několikanásobně zvětší svůj objem - roztáhne se. Komprimační pásky najdou uplatnění především v těch případech, kdy je potřeba utěsnit širokou spáru nebo spáru s proměnnou šířkou, ovšem za předpokladu, že povrchy vymezující spáru jsou dostatečně hladké. Materiály, ze kterých se tyto pásky vyrábí, mívají otevřenou strukturu pórů, takže výplň spáry nemusí být vždy dokonale vzduchotěsná. Pokud mají být použité jako vzduchotěsnicí opatření, je vhodné předem konzultovat výrobce.
Tenčí a méně stlačitelné těsnicí pásky
Pro utěsnění tenčích spár, které mají nerovné povrchy a které není možné nebo vhodné utěsňovat jiným způsobem (přelepením, vytmelením), se používají tenčí a méně stlačitelné těsnicí pásky. Na rozdíl od tzv. komprimačních pásek nemají tyto pásky schopnost se roztahovat. Pro vzduchotěsnost spáry je tedy důležité, aby páska byla důkladně stlačena. Z tohoto požadavku vyplývá i způsob použití těchto pásek - většinou se aplikují během montáže, kdy na podkladní prvek je položena těsnicí páska a na ní další stavební prvek, který pásku svojí hmotností dostatečně stlačí. Páska tedy vzduchotěsně přilne k oběma povrchům spáry.
Čtěte také: Beton a těsnicí pásy
Stejný typ pásek se používá i pro napojení vzduchotěsnicích z plastových fólií na navazující konstrukce z odlišných materiálů (zdivo, dřevěné prvky) pomocí přítlačné latě. Další možností použití méně stlačitelných, tenčích těsnicích pásek je utěsňování sbíjených a šroubovaných spojů. Používají se především pro utěsnění spojů fólií zajištěných přítlačnou lištou, jako podložky pod latě sádrokartonových pohledů a obkladů, pod kontralatě kladené na pojistnou hydroizolaci šikmých střech a v řadě podobných případů.
Pružné a adhezivní pásky pro komplikované prostupy
Pro řešení problémů, kde povrch prostupujícího prvku je zvýrazně odlišného materiálu než HVV (dřevěné trámy, zděné komíny, kovové potrubí), spára mezi okrajem HVV je široká a její šířka se může výrazně měnit, nebo průřez lepeného prvku není složen z přímých úseků (je např. kruhový), byly vyvinuty zvláštní pružné a velmi adhezivní pásky schopné pevně přilnout na poměrně pestrou škálu materiálů.
Tyto pásky umožňují bezproblémové napojení plastové fólie a dalších materiálů pro HVV na kolmo prostupující prvek většího průřezu, bez nutnosti komplikované výroby manžet z pruhů parozábrany. Jsou vhodné pro napojení HVV na velké prostupující prvky kruhového i obdélníkového průřezu ze dřeva, kovu i silikátových materiálů. Díky značné elasticitě se dá páska roztáhnout do trychtýřovitého tvaru, takže obemkne například prostupující potrubí a přitom naplocho přilne k HVV. Pásku je možné samozřejmě použít i pro ošetření jiných komplikovaných detailů, kde se dá vhodně využít její pružnost a přilnavost (např. kouty ve styku tří rovin nebo naopak prostupy prvků malého průřezu).
Pro utěsnění obdélníkových prostupů a přímých koutů nabízejí někteří výrobci pásky, které mají zakrývací vrstvu lepidla rozdělenou na dva samostatné pruhy (dají se sloupnout každý zvlášť). Výhodou je bezproblémové lepení jedné poloviny pásky na jeden ze vzájemně kolmých povrchů, zatímco lepidlo na druhé polovině pásky je bezpečně zakryto.
Tmely jako alternativa k páskám
Pro utěsňování různých spár, prasklin apod. jsou ve stavební praxi běžně používány akrylové nebo silikonové tmely. Tyto materiály jsou při správném způsobu použití samozřejmě schopné zajistit i vzduchotěsnost tmelené spáry. Vzhledem k známým elastickým schopnostem jsou vhodné zejména pro těsnění spár, u kterých se předpokládají dilatační pohyby. Silikonové a akrylové tmely se někdy používají i pro vzájemné lepení stavebních materiálů. V případě SVO to z technologických důvodů nemusí být vždy vhodné řešení (problematická přilnavost k některým materiálům, poměrně dlouhá doba „zrání" spoje).
Čtěte také: Správná montáž těsnicí manžety
Pro lepení běžných materiálů HVV, zejména plastových fólií, na ostatní stavební materiály (i k sobě navzájem) jsou k dispozici zvláštní lepicí a těsnicí tmely. K pevnému spojení lepených povrchů dochází relativně rychle, takže použití těchto výrobků nezdržuje výstavbu. Jejich použití je výhodné například při lepení plastových fólií na silikátový podklad s výraznějšími nerovnostmi, které znemožňují úspěšné spojení pomocí lepících pásek. Práce s lepicími tmely je velmi podobná práci se silikonovým tmelem. Dodávají se v podobných kartuších a nanáší se rovněž pomocí pistole.
Parotěsné a paropropustné pásky pro okna
Montáž oken není jen o umístění rámu do otvoru a zajištění ho šrouby. Moderní stavební normy a technologie přinášejí do procesu montáže nové prvky, které mají zásadní vliv na energetickou efektivitu budov a pohodlí uvnitř. Jedním z těchto klíčových prvků jsou parotěsné a paropropustné pásky.
I když se dříve tyto pásky neaplikovaly, je důležité si uvědomit, že ani neexistovala dnešní moderní okna. Dříve se používala kastlová (zdvojená dřevěná okna) nebo první plastová okna, která nedosahovala takových hodnot vodotěsnosti a provzdušenosti jako současná. Současná platná stavební norma ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov jasně hovoří, jak má být okno, respektive připojovací spára okna k budově, ošetřeno. Zmiňuje právě tyto pásky.
Paropropustná páska na okna
Jedním z hlavních úkolů paropropustné pásky je zajištění toho, aby vlhkost, která může vznikat uvnitř budovy, měla možnost uniknout ven. To je zásadní pro prevenci vzniku plísní a hniloby na okolí oken. Paropropustná páska vytváří bariéru proti průniku vodních par do interiéru budovy. Tím pádem nedochází k vlhkosti na okolí oken, což by mohlo poškodit okenní rámy a zhoršit kvalitu vzduchu uvnitř. Vodní páry vznikající například při vaření, koupání nebo prostě dýcháním obyvatel budovy mají tendenci kondenzovat na chladných površích, jako jsou okenní rámy. Paropropustná páska tuto kondenzaci minimalizuje a pomáhá udržet interiér suchý a zdravý.
Koupelny jsou často místem s vysokou vlhkostí kvůli častému používání vody, a právě zde je tato páska neocenitelná. Díky paropropustné pásce mohou koupelny efektivněji odvádět vlhkost ven a zároveň chránit konstrukci před vznikem plísní a hniloby.
Čtěte také: Hydroizolační těsnicí pás
Parotěsná páska na okna
Na druhé straně spektra máme parotěsné pásky, které mají za úkol zabránit průniku vodních par do interiéru budovy. Když je okno správně utěsněno parotěsnou páskou, nedochází k pronikání vlhkosti do stavební konstrukce. To je důležité nejen z hlediska ochrany samotného okenního rámu, ale i z dlouhodobé perspektivy budovy jako celku. Parotěsná páska je umístěna v místě montážní spáry, kde se okno spojuje s budovou. Tato páska funguje jako bariéra proti vodním parám, které by mohly pronikat z exteriéru do interiéru. Bez správné parotěsné pásky by mohlo docházet k hromadění vlhkosti v konstrukci, což by mohlo vést k výskytu plísní, hniloby a dalším problémům spojeným s vlhkostí. Správně aplikované, po obvodu nepřerušené pásky zabraňují vzniku plísní v interiéru.
Montáž okna na pásky: Správný postup
Správná montáž oken na parotěsné a paropropustné pásky je klíčovým krokem pro dosažení optimální energetické efektivity a dlouhodobé spolehlivosti konstrukce. Zde je několik důležitých kroků:
- Příprava podkladu: Před aplikací pásek je třeba zajistit čistý a suchý podklad na okolí oken. Odstranit veškerý prach, nečistoty a starý těsnící materiál.
- Aplikace parotěsné pásky: Parotěsnou pásku aplikujte v místě, kde se okno spojuje s budovou. Ujistěte se, že páska je rovně a bez přerušení.
- Aplikace paropropustné pásky: Paropropustnou pásku umístěte v montážní spáře, kde bude následně aplikována montážní pěna. Tato páska umožní vodním parám uniknout ven.
- Montáž okna: Okno pečlivě umístěte do otvoru a zafixujte ho šrouby. Ujistěte se, že okno sedí pevně a rovnoměrně.
- Konečná práce: Po montáži okna proveďte dokončovací práce, jako je utěsnění spojů mezi oknem a stavební konstrukcí. Dbejte na to, aby nedocházelo k žádným netěsnostem.
Při výběru parotěsných a paropropustných pásek je důležité mít na paměti kvalitu materiálů. Jedním z renomovaných výrobců těchto produktů je firma Illbruck, která se specializuje na stavební materiály a systémy pro zajištění energetické efektivity budov. Illbruck páska na okna je široce používaná a má vynikající pověst díky své kvalitě a spolehlivosti. Další produkt, který je potřebný k pásce, jsou samozřejmě nůžky na pásky a fólie taktéž od značky Illbruck.
Parozábrana a šroubotěsná páska v dřevostavbách a podkroví
Pokud právě řešíte dřevostavbu, určitě jste se setkali s problémem parotěsnosti. Difúzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba se liší právě možností prostupu vodních par přes jejich konstrukci. Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat.
| Teplota vzduchu | Maximální množství absorbovaných vodních par |
|---|---|
| 0°C | 4,8 g/m3 |
| 20°C | 17,3 g/m3 |
Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH). Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).
Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. Na tom by nebylo nic špatného, jenže u izolovaných staveb by došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To samozřejmě nechceme, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Jak tomu zabránit? Použitím parotěsné fólie v konstrukci!
Funkce parozábrany
K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu, umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl. Pozor si dejte při utěsňování prostupu u komínu.
U nízkoenergetických domů se setkáváme s požadavkem na vzduchotěsnost objektu. Vzduchotěsnosti je možné docílit několika způsoby. Parotěsná fólie mimo výše uvedených vlastností zajišťuje také vzduchotěsnost. Je však velmi citlivá na utěsnění spojů a poškození při stavbě. Další možností, jak vzduchotěsnosti docílit, je parobrzda. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby. To doporučujeme vždy pečlivě konzultovat s odborníky!
Při hledání parotěsných fólií nejčastěji narazíte na kategorii podstřešní (střešní) fólie. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Dále existují fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty. Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difúzní odpor.
Pro kvalitní fungování reflexe termoreflexní parozábrany je třeba zachovat min. 20mm vzduchovou mezeru, která nesmí být vyplněna tepelnou izolací. Pro vytvoření vzduchové mezery min. 20 mm se používají dřevěné latě tl. 20 mm nebo CD profily.
Vnitřní parozábrana by měla být vždy umístěna pod roštem dalšího obkladu, aby vruty, které obklad přichycují, parozábranu nepoškodily. Je však třeba myslet i na otvory, které vzniknou při montáži vlastního roštu.
Šroubotěsná páska
Šroubotěsná páska je ideálním řešením pro dotěsnění otvorů při montáži přímých závěsů. K dotěsnění tohoto detailu skvěle vyhovuje šroubotěsná páska. Je určena též k použití jako opravná a těsnicí páska. Lze ji nalepovat na hladké materiály jako je sklo a kov. Její hliníkový nosič je vyztužený HDPE laminátovou vrstvou, takže při použití šroubů či hřebíků se jeho povrch nepoškodí a páska těsní i v těchto místech.
Šroubotěsná páska má složení podobné jako butylová páska - nosič z hliníkové fólie s velmi přilnavým butylkaučukovým lepidlem a speciální fólií sloužící jako krycí vrstva. Rozdíl mezi těmito dvěma páskami je v tom, že nosič šroubotěsné pásky je navíc potažený tenkou vrstvičkou HDPE laminátu. Tato „vychytávka“ funguje tak, že pásku můžete bez obav provrtat nebo skrz ni zatlouct hřebík. HDPE-laminát zpevňuje hliníkový nosič a ten se ani při provrtání neroztrhá.
Montáž podkroví se sádrokartonem a parozábranou
Na stropní a šikmou trámovou konstrukci (např. kleštiny a krokve) se připevní podkonstrukce. Podkonstrukce je tvořena ocelovými tenkostěnnými R-CD a R-UD profily nebo dřevěnými latěmi. R-CD profily se připevní ke krokvím a ke stropní konstrukci pomocí krokvových závěsů (event. pomocí stavěcích třmenů nebo přímých závěsů). Maximální délka vyložení krokvového závěsu délky 125 mm je 75 mm, závěsu délky 150 mm je 100 mm, závěsu délky 170 mm je 120 mm. Stavěcí třmeny přišroubujeme ke spodnímu líci krokvového nástavce pomocí 2 ks šroubů do plechu 421/ 4,2 x 13 (typ LB) na jeden závěs. Maximální délka stavěcího třmenu je 65 mm.
Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. 170 mm. Spáry mezi sádrokartonovými deskami a hlavy šroubů se zatmelí. Při použití přímých závěsů na šikminách a předstěnách je nutno dodržet vzdálenost rubu opláštění od nosného prvku (krokve, latě) max. 40 mm, u stavěcího třmenu max. 60 mm. Otvory po sponkovačce v pásech přelepit k tomu určenou lepicí páskou nebo použít řešení bez sponek (např. oboustranná lepicí páska).
Parozábrana se na dřevěné latě nebo na krokve připevní sponkovačkou. Podkonstrukce z dřevěných latí se upevní vhodnými upevňovacími prostředky. Pro vzdálenost krokví do 850 mm je možno použít latě o průřezu 50/30 mm, pro větší vzdálenost krokví (max. však 1 000 mm) latě o průřezu 60/40 mm.
Mezi krokve se vloží tepelně izolační vrstva z minerální izolace o šířce přibližně o 10-20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. V případě, že tepelná izolace mezi krokvemi sama nedrží, lze ji zajistit po dobu montáže vázacím drátem. Pokud výška profilu krokví nestačí pro tloušťku tepelné izolace, lze ji zvýšit pomocí krokvového nástavce, krokvovým závěsem popř. předsazenými latěmi. Jednotlivé díly a přířezy minerálních desek nebo rolí se vkládají vždy beze spár a v těsné návaznosti na jednotlivé prvky v konstrukci. Kombinace různých typů vláken (skelné a čedičové vlákno) se nevylučuje. Nejprve se pak vkládá lehčí skelná izolace a pod ní následně těžší izolace kamenná. Do dutiny v úrovni stavěcích třmenů před parozábranou můžeme vložit dodatečnou vrstvu minerální izolace. Její tloušťka však může být max. 60 mm.
Rozteč montážních R-CD profilů, popř. dřevěných latí je maximálně 500 mm, rozteč závěsů/krokví je max. 900 mm. Montáž primárního (vrchního) roštu R-CD se provede pomocí krovových závěsů přišroubovaných ke krokvi ve vzájemné rozteči max. 900 mm. Následně se vloží minerální izolace mezi krokve. Montáž předem připravených pruhů sádrokartonu RF (DF) šíře min. 100 mm přišroubovat na R-CD profily pomocí šroubů TN25 v rozteči max. 170 mm. Do vzniklé dutiny je možno vložit dodatečnou vrstvu tepelné izolace - v tl. max. 60 mm. Montáž finálního opláštění pomocí šroubů TN25 ve vzájemné rozteči max. 170 mm.
Sádrokartonové desky se osazují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů, popř. montážních latí. Při opláštění je nutno zachovávat zásadu převazování příčných spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily či latěmi (spáry desek nesmí tvořit kříž). Upevnění sádrokartonových desek se provádí samořeznými šrouby typu TN délky 25-55 mm. V případě vyšších mechanických nároků je vhodné k opláštění použít sádrokartonové desky RigiStabil (DFRIEH2) nebo sádrovláknité desky Rigidur. Desky RigiStabil se připevňují k podkonstrukci speciálními šrouby RigiStabil (TUN), desky Rigidur šrouby Rigidur, desky Habito® H šrouby Habito (UMN). Desky Rigidur se v podkroví montují buď technologií tmelené spáry za použití sádrového tmelu MAX s výstužnou páskou nebo technologií lepené spáry (šířka spáry max. 1 mm) za použití lepidla na spáry Rigidur v kartuši. Šrouby nebo sponky se přetmelí spárovacím tmelem.
Upozornění: Zásady použití parozábrany přímo nesouvisí s technologií montáže konstrukcí systémů suché výstavby Rigips, proto výše uvedené informace mají pouze doporučující a informativní charakter.
tags: #tesnici #paska #srouby #parozabrana #použití