Na trhu existuje velké množství tepelněizolačních materiálů, které se liší vlastnostmi, cenou i použitím. Při výběru je důležité srovnávat různé parametry, abyste našli ten nejvhodnější a nejvýhodnější. Ovšem od doby, kdy byla k dispozici jen skelná vata, uplynulo už mnoho vody. Tepelné izolace jsou ve výstavbě jednou ze základních součástí stavby, jejichž vhodným výběrem a správnou aplikací podstatně ovlivníme kvalitu celého objektu.
Klíčové parametry pro výběr tepelné izolace
Při výběru tepelné izolace je důležité srovnávat různé parametry, jako jsou součinitel tepelné vodivosti, prostupu tepla, tepelný odpor a difuzní odpor, stejně jako požární odolnost. Ze strany stavebníků panuje velká nejistota zejména při srovnání jednotlivých parametrů různých izolantů. Pojďme si laicky vysvětlit, co jednotlivé pojmy, uváděné u každého zateplovacího materiálu, znamenají.
Součinitel tepelné vodivosti λ (lambda)
Součinitel tepelné vodivosti λ - lambda je asi hlavní parametr, který vás bude zajímat. Jednoduše řečeno osvětluje, jak je materiál schopen vést teplo. Čím je hodnota λ nižší, tím lepším je izolantem. Vyjadřuje se prostřednictvím součinitele tepelné vodivosti λ (lambda), který charakterizuje tepelnětechnické vlastnosti materiálu nezávisle na jeho tloušťce. Součinitel tepelné vodivosti je lokální, to znamená materiálová vlastnost stavebního termoizolačního materiálu o jednotce W/(mK). Pro příklad u PIR desky se obvykle uvádí λ 0,023 a u EPS (pěnového polystyrenu) 0,031-0,038, což ukazuje, že polyuretanové desky lépe izolují.
Součinitel prostupu tepla U
Součinitel prostupu tepla U - je základní měrná jednotka při stanovení tepelných ztrát. Určuje, k jakým tepelným ztrátám skrze danou konstrukci či materiál dochází. Čím menší je hodnota U, tím lepší jsou izolační schopnosti. Tato hodnota se také používá pro navržení otopné soustavy. Současná stavební norma ČSN 73 0540-2 o tepelné ochraně budov, ale nepracuje s tepelným odporem R, ale s veličinou prostupu tepla U. Pokud to tedy přepočteme na současnou normu, tak součinitel prostupu tepla U je pro plné zdivo o tloušťce 45 cm zhruba 1,3 (m2K/W). Doporučenou hodnotu pro vnější svislé stěny bez problémů splňuje například jednovrstvové zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Tento materiál dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U = 0,21 W(m2‧K) případně i nižší. Pakliže jsou dutiny vyplněny tepelně izolačním materiálem, je dosaženo až U= 0,11 W(m2‧K).
Tepelný odpor R
Tepelný odpor značený R - určuje schopnost materiálu zadržet teplo. Čím vyšší hodnota R, tím pomaleji jím prochází teplo, a tudíž lépe izoluje. K vyjádření tepelněizolačních vlastností konkrétní tepelněizolační desky s nějakou tloušťkou (nebo stěny složené z více vrstev, dveří nebo oken) se používá veličina tepelného odporu R - čím je panel hrubší, tím je tepelný odpor vyšší a tím lepší tepelněizolační vlastnosti má. Tepelný odpor je ve stavebnictví vlastnost konstrukce, která na základě obou povrchových teplot popisuje její schopnost bránit prostupu tepla.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových hydroizolací
Faktor difuzního odporu μ
Faktor difuzního odporu označovaný μ - čte se mí a určuje prodyšnost či paropropustnost materiálu, tedy schopnost daného materiálu propouštět vodní páry. Čím nižší hodnota μ je, tím konstrukce lépe „dýchá“. Například u minerálních vat se uvádí μ 1, kdežto u EPS obvykle najdete 20-40. Z toho vyplývá, že vata je pro difuzně otevřené konstrukce ideálním materiálem, protože lépe propouští vodní páry. Je žádoucí, aby faktor difúzního odporu vrstev zateplovacího systému směrem od interiéru nevrůstal, jelikož tím dochází k akumulaci vodních par ve skladbě stěny.
Požární odolnost
Požární odolnost - jedná se o schopnost stavebních konstrukcí odolávat účinku plně rozvinutého požáru. Jde o složitou problematiku, ale z popisku na izolačních materiálech se dozvíme pouze základní dělení do tříd podle reakce na oheň - od A1, A2, B až po F. Přičemž A1 jsou látky, které nepřispívají k růstu požáru, kdežto E se značí hmoty značně přispívající k vývoji požáru. Písmenem F jsou označeny výrobky, které nebyly zařazeny ani do jedné z tříd, protože u nich nebyla reakce na oheň stanovena.
Objemová hmotnost a měrná tepelná kapacita
Objemová hmotnost izolačního materiálu je ovlivněna hustotou struktury dané izolace. Objemová hmotnost je měřena v jednotkách kg/m3. Větší objemová hmotnost izolačního materiálu tedy přináší jeho lepší vlastnosti jako izolace. Objemová hmotnost a měrná kapacita materiálu mají tedy největší podíl na schopnosti akumulace tepelné izolace. Měrná tepelná kapacita je množství tepla potřebné k ohřátí 1 kg látky o 1 K. Tedy značí, kolik tepla v J je třeba dodat 1 kg látky, aby se ohřála o 1 °C.
Volba materiálu: Přehled a porovnání
Při zateplování jednotlivých částí domu se budete asi rozhodovat mezi polystyrenem, ať pěnovým, nebo extrudovaným, minerální vlnou či polyuretanem (PUR / PIR). Do základů a podlah se také používá pěnové sklo. Stále větší oblibě, zejména u dřevostaveb, se těší také přírodní materiály jako konopí, ovčí vlna, dřevovláknité či slámové desky. Výčet je mnohem bohatší, ale u všech můžeme porovnávat několik shodných parametrů, které vám pomohou vybrat ideální izolaci pro váš záměr, ať je to zateplení fasády, střech, stropů, či základů. Vedle „klasických“ izolací z pěnového (ideálně šedého) polystyrenu a minerální vaty se uplatňují i izolace na jiné materiálové či funkční bázi, což jsou termoreflexní izolace.
Pěnové materiály
Mezi pěnové tepelně izolační materiály patří polymerní pěny - polystyreny, polyuretany, PVC, PE, kaučuk, dále pěnové sklo či pryskyřice.
Čtěte také: Cihly s tepelnou izolací
Polystyren
Nejčastěji se při izolaci zdí používá polystyren vzhledem k dobrému poměru cena - výkon. Tepelná izolace ze syntetických materiálů je vyhledávaná pro skvělé tepelněizolační vlastnosti a cenovou dostupnost. Nejvyužívanějším druhem syntetického izolačního materiálu je bezpochyby polystyren. Podle technologie výroby jej rozdělujeme na pěnový (EPS) a extrudovaný (XPS).
- Expandovaný polystyren (EPS): Jde o produkt polymerace styrenu, který je následně zpěňován a nařezán do bloků. Součinitel tepelné vodivosti expandovaného polystyrenu se pro typ EPS 100 pohybuje od λ = 0,037 W/(m·K) výše. Nezbytné je přidání retardérů hoření pro zajištění samozhášivosti materiálu. Bílý pěnový polystyren je při provádění izolací hojně používán pro svou nízkou tepelnou vodivost a výhodnou cenu. Při aplikaci se desky EPS kotví lepením v kombinaci s kotvením hmoždinkami. Pěnový polystyren lze aplikovat i jako kročejovou izolaci, nelze ho však dlouhodobě vystavit vlhku.
- Šedý polystyren (Neopor®, NeoFloor, GreyWall, Lambdapor®): Zatím nejnovějším typem EPS je šedý polystyrén, který spatřil světlo světa jako Neopor®. Jde o novou generaci EPS, která se od běžného EPS liší šedivým vzhledem, ale především lepšími tepelněizolačními vlastnostmi. Šedý pěnový polystyrén s objemovou hmotností 15 kg/m3 má součinitel tepelné vodivosti 0,032 W/(m·K). Této hodnoty bylo dosaženo přídavkem uhlíkových nanočástic do polystyrenu před vypěněním, které způsobují šedé zabarvení. Hlavně ale omezily prostup tepla sáláním, který se děje v řídké tuhé pěně, což vedlo k lepší hodnotě součinitele tepelné vodivosti. Při stejné tloušťce má tedy šedý EPS o 15-20 % lepší tepelněizolační účinek, než bílý.
- Extrudovaný polystyren (XPS): Tento druh polystyrenu, značený také XPS, je dodáván nejčastěji ve formě desek s polodrážkou nebo hranou, využíván je zejména pro izolaci soklu, dále při izolování základových desek nebo ve skladbě střech s obráceným pořadím vrstev. Nejznámější obchodní názvy tohoto materiálu jsou Styrodur, Styrofoam nebo Fibran ECO aj. Materiál má uzavřené póry, je proto nenasákavý a lze ho použít ve vlhkém prostředí, kde působí jako tepelná izolace, a také jako účinná součást hydroizolace. Je velmi pevný, na druhé straně je nutné ho chránit před UV zářením.
- Litý polystyren Thermowhite: Vstupem je čistý odpad nespotřebovaných odřezků z desek EPS. Ten se ve výrobě roztřídí a následně rozloží na jednotlivé EPS buňky, které jsou vstupní surovinou pro ThermoWhite. Tato vlhká polystyrénová hmota neteče, je však tvárná s pomocí lehkého hladítka z PU pěny a pěchu.
Polyuretan (PUR / PIR)
Nejznámější je takzvaný molitan, ale ve stavebnictví se používá spíše tvrdá polyuretanová pěna s názvem PUR, nověji také polyizokyanurátová pěna PIR. Jedná se o velmi účinné pěnové tepelné izolace se součinitelem tepelné vodivosti na úrovni až λ = 0,023 W/(m·K). Tepelněizolační pěny PIR pak vykazují ještě nižší součinitel tepené vodivosti λ a vyšší tuhost. Za skvělou hodnotou λ stojí podstatné omezení sálavé, tedy infračervené složky šíření tepla pěnou, což "realizuje" velmi jemná struktura pórů a vysoká hustota přestupových rozhraní mezi tuhou fází PUR/PIR a vzduchem, přes které se odehrává difúzní (tzn. nesálavý) prostup, chcete-li transport tepla. Materiál v konkrétních aplikacích bývá opatřen Al-fólií. Polyuretanové desky se v současnosti kvůli nízkému součiniteli tepelné vodivosti používají též k izolování obvodových zdí. Tyto pěny jsou vhodné pro technologii stříkané izolace, dostupné jsou však i v podobě desek.
Pěnové sklo (FOAMGLASS)
Zajímavé možnosti nabízí pěnové sklo známé jako FOAMGLASS. Vyrábí se ze speciálního hlinitosilikátového skla, rozemletého na prášek a smíchaného s velmi jemným uhlíkovým prachem. Nový materiál obsahuje drobné uzavřené bublinky, díky této struktuře je hmota zcela nehořlavá a parotěsná. Foamglas se využívá především v energeticky úsporných či pasivních domech pro izolaci spodní stavby a pro přerušení tepelného mostu, například u paty nosných stěn. Další aplikací jsou izolace podlah nebo pojízdných a pochozích střech s velmi vysokým tlakovým namáháním v průmyslových provozech, občanských stavbách, obchodních domech ap. Na pěnové sklo narazíte v podobě drtě nebo izolačních desek.
Fenolické pěny
Deska z fenolické pěny o síle 100 mm má podobné parametry jako deska z polystyrenu o síle 180 mm. Je tak vhodnou alternativou pro zateplení do míst s omezeným výplňovým prostorem.
Minerální vláknité materiály
Minerální vlny patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec. Minerální tepelná izolace není organická, a tak příliš nepodléhá napadání hub, plísní a parazitů. Vyniká nehořlavostí a zpravidla i dobrou propustností par. Obvykle je také hydrofobní. Vyrábí se z minerálních vláken v podobě skelné vlny nebo čedičové vaty. Oba typy mají velmi podobné vlastnosti, rozdíl spočívá zejména ve výrobní technologii.
Čtěte také: Rozměry a postup betonáže základu pro tepelné čerpadlo
- Skelná vata: Produkují se z recyklovaného borosilikátového skla.
- Čedičová vata: Vyrábí se z čediče a dalších hornin (žuly, vápence, dolomitu).
Přírodní materiály
Mezi nejstarší tepelné izolace patří přírodní materiály, tedy seno, lišejníky či sláma. Izolaci pro zateplení podlahy, půdy a dalších stavebních konstrukcí vyřešíte také použitím izolace z přírodních materiálů. Izolační materiály čistě přírodního původu jsou hypoalergenní a šetrné k životnímu prostředí. Přesto musí obsahovat speciální látky, které materiály ochrání před škůdci, plísněmi či houbami a minimalizují hořlavost.
- Konopí, ovčí vlna, dřevovláknité či slámové desky: Stále větší oblibě, zejména u dřevostaveb, se těší také přírodní materiály jako konopí, ovčí vlna, dřevovláknité či slámové desky. Izolace z ovčí vlny se používá jako výplň a při adekvátní technologické úpravě se hodí i pro izolaci střešních plášťů či plovoucích podlah. Nevýhodou je vyšší cena a zvýšené riziko požáru.
- Izolace na bázi dřeva a papíru: Poměrně obsáhlou skupinu tvoří tepelné izolace na bázi dřeva a papíru, které však často obsahují i další přísady minerálního či syntetického charakteru. Spadají sem především dřevovláknité a dřevocementové izolace. Vzhledem k velké objemové hmotnosti mají dobrou schopnost tepelné akumulace. Používají se zejména jako vnější izolace, případně izolace ze strany interiéru, a důležitou roli hrají při zateplování dřevostaveb. Jsou také alternativou k sádrokartonu pro zhotovení vnitřních příček. Dřevocementové desky se pak používají jako izolant do sendvičových příček. Izolanty na bázi papíru a celulózy se nejčastěji využívají pro technologii foukané izolace. Protože je vstupním materiálem recyklovaný papír, je výroba ekologická.
Speciální izolace
Termoreflexní izolace a fólie
Odrazivé (reflexní) materiály se používají po celém světě. Tyto izolace pracují s tepelným zářením. Reflexní či termoreflexní izolace se v praxi uplatňují stále víc. Jejich základem, jak neúplně napovídá název, je odrážení tepelného záření. Sálavá složka roste/klesá jednak s teplotou povrchů, tak i s rozdílem jejich teplot. Reflexní tepelná izolace je účinná a nezastupitelná, chceme-li od sebe tepelně oddělit např. konstrukci střechy a podkroví, chladnou a vytápěnou místnost, obecně pak chladnou a teplou stranu vzduchových mezer.
Vakuové izolační panely (VIP)
Většinu objemu většiny tepelných izolací tvoří vzduch, a proto jsou hodnoty tepelné vodivosti nakonec blízké vzduchu. Lepších hodnot lze docílit, když z izolačního materiálu odčerpáme vzduch, čímž je potlačen dominantní vliv tepelné vodivosti plynu. Vakuové izolační panely (označované zkratkou VIP) však obsahují jako výplň tuhou síťovou strukturu složenou z klastrů (shluků) částic oxidu křemičitého (SiO2) nanometrických rozměrů. Tato prostorová, velmi jemná síť je známá pod názvem aerogel. Další důležitou součástí VIP je vzduchotěsný a mechanicky tuhý obal s vysokou termoreflexí (a téměř nulovou emisivitou). Ten umožní úplné a trvalé odčerpání vzduchu z výplně SiO2, dále trvalé téměř úplné odstínění sálavé složky sdílení tepla a konečně i bezporuchovou manipulaci s panely při výstavbě. Panely VIP se vyrábějí v rozměrech stavebních izolačních desek, jejich tloušťka je malá, od 2 do 8 cm. Součinitel tepelné vodivosti nejlepších vakuových panelů dosahuje hodnoty λ = 0,004 až λ = 0,005 W/(m.K). Kvůli velmi vysoké ceně zatím u nás nacházejí vakuové panely oproti zahraničí uplatnění především při řešení komplikovaných konstrukčních detailů.
Formy izolačních materiálů
Konkrétní typ výrobku tepelné izolace volte podle způsobu zpracování a umístění. Nejčastěji narazíte na izolanty ve formě desek, rohoží nebo volného násypu.
- Desky: S deskami se vám bude dobře manipulovat a oceníte i jejich větší pevnost v tlaku.
- Rohože: Rohože jsou pak kompaktnější, a tak vám umožní snazší izolaci prostorů nepravidelného tvaru.
- Volný násyp: Volně sypané izolanty pak můžete použít při zateplení spodních vrstev podlah.
Cihly s integrovanou izolací vs. Klasické zateplení
Řada investorů se na začátku výstavby rodinného domu ptá, jestli není lepší zateplit dům pomocí energeticky úsporných cihel s integrovanou izolací namísto klasické fasádní izolace. Termoizolační cihly vyplněné minerální vatou nebo polystyrenem nabízejí dobré izolační vlastnosti a poměrně rychlý postup výstavby. Jde v podstatě o sendvičový způsob zateplení, který nabízí vysokou statickou únosnost a mechanicky chráněnou izolaci. Výrobci odhadují její životnost na 100 a více let, což by podle výrobců měla být i největší výhoda oproti kontaktnímu typu zateplení.
S novým typem cihel zatím nemají stavební firmy mnoho praktických zkušeností. Naopak zateplování stěn fasádními izolačními deskami je prověřeno desítkami let praxe. Účinnost a funkčnost klasického zateplení je mnohokrát ověřená, změřená, a hlavně snadno doložitelná. Nicméně i tak lze říci, že cihly s integrovanou izolací v praxi fungují.
Specifika cihel s integrovanou izolací
Při zdění z termoizolačních cihel plněných izolací je důležité důsledně dodržet technologický postup, například při zdění a uložení konstrukčních prvků (stropů a překladů). Jakákoli nepřesnost může vést ke vzniku tepelných úniků či mostů. V případě tradiční aplikace izolantu na fasádu domu taková přesnost není třeba. Zdění plněnými cihlami vyžaduje vysokou přesnost, která na stavbách často chybí. Přitom riziko tepelných mostů je u cihel s integrovanou izolací mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády.
Jejich tloušťku musí projektant dobře spočítat. Pro srovnání: obyčejná 30cm cihla s vrstvou 16 cm minerální izolace má stejný tepelný odpor jako speciální 44cm cihla s 28 cm integrované izolace. Stěna z tepelněizolačních cihel není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm. Pro dosažení požadovaného tepelněizolačního účinku doporučuje výrobce plněných cihel aplikovat speciální tepelněizolační omítky o tloušťce 30 mm, finální povrchovou úpravu 5 mm a vnitřní omítku 10 mm. To je celkem 4,5 cm vrstvy navíc, což si investor často předem neuvědomí. Vnější povrchová úprava dvouvrstvou omítkou je navíc finančně i časově nákladná.
Problematické je také řešení základových a železobetonových věnců u vícepodlažních domů. Na povrchu hrubé stavby domu se také setkávají různé materiály s různou tepelnou roztažností, povrch zdiva tak není rovnoměrný. Běžná je i přítomnost instalací rozvodů a inženýrských sítí vedených po fasádě stavby. Klasický kontaktní systém tyto materiály spolehlivě zakryje a ochrání. Minerální fasádní izolace navíc poslouží jako výborná izolace proti hluku. V důsledku tak může docházet ke kondenzaci vody, vlhnutí zdiva a vzniku plísní v místě věnců.
Mnoho stavebníků nakonec raději zvolí kombinaci 30 cm zdiva a 20 cm izolace z polystyrenu nebo minerální vaty. Na zahraničních trzích se začínají uplatňovat cihelné bloky s integrovaným izolačním materiálem.
Vývoj cihel a jejich tepelně izolačních vlastností
Pálené cihly patří k nejrozšířenějším materiálům používaných zejména v konstrukcích obytných budov. Dá se říci, že cihelné zdivo je jakýmsi etalonem stavebních konstrukcí, neboť všechny jiné materiály jsou právě srovnávány výhradně s cihelným zdivem. Do nedávné minulosti jsme si pod pojmem cihla představili plnou pálenou cihlu. V souvislosti s vývojem požadavků na součinitel prostupu tepla zejména konstrukcí obvodových plášťů se cihla začala proměňovat. V současnosti jsou na trhu dostupné cihly, které jsou vhodné i pro jednovrstvé konstrukce obvodových plášťů pasivních domů.
S vývojem požadavků na stěnové konstrukce se také začíná měnit tvar cihel. Od plných cihel se přechází v období let 1946-1960 k příčně děrovaným cihlám typu CDm. V letech 1961-1980 se objevuje typ cihly CDK a CD Týn. V 90. letech přichází cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D.
V současnosti hodnotu U = 0,25 W/(m2‧K), která odpovídá doporučené hodnotě podle normy ČSN 73 0540-2:2007 pro vnější těžké stěny, bez problémů splňuje jednovrstvé zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Zdivo tloušťky 440 mm dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U = 0,21 W/(m2‧K) případně i nižší. Je jasné, že z pohledu požadavků na zvýšení tepelného odporu zdiva se nevyvíjel pouze tvar cihel, ale i samotný keramický střep, spojovací malta a také omítky. Zdivo z těchto bloků dosahuje hodnot součinitele prostupu tepla nižších než U = 0,16 W/(m2‧K), což odpovídá ekvivalentní hodnotě součinitele tepelné vodivosti λ = 0,085 W/(m‧K), a tedy tepelnému odporu R = 5,88 m2‧K/W nebo i hodnotám lepším. Při vyplnění dutin tepelně izolačním materiálem je dosaženo až U = 0,11 W/(m2‧K).
Budoucnost cihlářství a izolačních materiálů
Jedna oblast bude řešena neustále, a tou je vývoj keramického střepu a vytváření cihlářské suroviny. V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla. S tím souvisí samozřejmě i vývoj nových technologií. Třetí oblast tvoří vývoj v oblasti kombinování páleného cihelného bloku a izolačního materiálu. Jako izolační materiál se v současnosti nejvíce používá minerální vlna a to ve formě rozřezaných desek do tvaru velkých dutin nebo ve formě granulátu pro vyplnění malých dutin, dále pak perlit nebo expandovaný polystyrén. Cihelné bloky s minerální vlnou či expandovaným perlitem mají výhodu v požární odolnosti konstrukce a zdivo dosahuje výborných hodnot vzduchové neprůzvučnosti.
Na základě výpočtů se ukazuje, že hodnota U zdiva s větším počtem dutin v cihelných blocích je nižší, tedy toto zdivo z těchto bloků vykazuje lepší tepelně izolační schopnost. Nové technologie a metody, kterými lze zvýšit izolační a užitné vlastnosti cihelných bloků pro jednovrstvé zdivo používají i tuzemští výrobci a drží tak krok s technologicky vyspělými zahraničními výrobci. Pro dosahování velmi nízkých hodnot U zděných stěn jsou dostupné klasické pálené cihelné bloky moderního typu, které splňují i kritéria pro stavbu pasivních domů.
Orientační tabulka součinitelů prostupu tepla (U) pro vybrané materiály
| Popis konstrukce / Materiál | U [W/(m²·K)] |
|---|---|
| Jednovrstvé zdivo z cihelných bloků typu Therm (šířka 440 mm) | 0,21 |
| Cihelné bloky s šířkou 500 mm | < 0,16 |
| Cihelné bloky s vyplněnými dutinami (šířka 500 mm) | < 0,11 |
| Polyuretanové desky (PIR) | ~ 0,023* |
| Expandovaný polystyren (EPS) | ~ 0,031-0,038* |
| Šedý polystyren (EPS s nanočásticemi) | ~ 0,032* |
| Minerální vlna | ~ 0,035-0,040* |
| Vakuové izolační panely (VIP) | 0,004 - 0,005* |
| Plné zdivo (cihla, tloušťka 45 cm) | ~ 1,3 |
| * Uvedené hodnoty součinitele prostupu tepla (U) pro izolace jsou přepočtené z hodnot součinitele tepelné vodivosti (λ) pro tloušťku 1m a slouží pro srovnání izolačních schopností materiálů. Skutečná hodnota U pro konkrétní konstrukci závisí na tloušťce a skladbě vrstev. | |
tags: #tepelně #izolační #vlastnosti #zdiva #přehled #materiálů