Plovoucí podlaha patří mezi nejoblíbenější a nejpoužívanější podlahové krytiny v moderních domácnostech. Jejich pořízení není finančně náročné a nabízejí skvělý poměr ceny a kvality. Dnes je k dispozici mnoho druhů a typů plovoucích podlah, které se liší materiálem, počtem vrstev, zpracováním i povrchovou úpravou.
U těchto podlah je podstatný fakt, že nejsou přichyceny napevno k podkladu ani ke stěně. Tvořeny jsou jednotlivými lamelami se zámkovými spoji, takzvaným systémem pero-drážka. Skládají se k sobě nasucho, ve výjimečných případech se používá lepidlo, ale vždy jen na lamely mezi sebou, nikoliv na uchycení k podkladu. Pokládka plovoucí podlahy je tedy velmi rychlá. Lamely mohou napodobovat dřevo, beton nebo třeba kámen. Pokud si vyberete kvalitní výrobek, vydrží vám podlaha dlouhé roky a budete s ní spokojeni.
Tepelná roztažnost a její vliv na podlahy
Každý materiál má své slabiny a velmi často mezi ně patří právě reakce na změnu teploty. V ohledu na teplotní rozdíly si jistě z fyziky pamatujete termín tepelná roztažnost, což je jev, při kterém se po zahřátí/ochlazení tělesa o určitou teplotu změní rozměry tělesa. Většina látek se při zahřívání rozpíná, to znamená, že jejich molekuly se pohybují rychleji a jejich rovnovážné polohy jsou dále od sebe. Při poklesu teplotu se pak materiály opět smršťují. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu.
Vinylové podlahy a tepelná roztažnost
Vinyl je syntetický materiál, jehož přirozenou vlastností je roztahování a smršťování v závislosti na teplotě okolí. Při výběru podlahoviny z tohoto materiálu je proto důležité na to pamatovat. Roztažnost vinylové podlahy nastává při teplotách vyšších než 28 °C. Vinyl začíná měknout, rozpínat se a ztrácet svou odolnost. Naštěstí lze tuto nepříjemnou fyzikální vlastnost vinylu zmírnit. Kvalitní vinylová podlaha má mnoho výhod, zejména co se týče voděodolnosti a odolnosti vůči mechanickému poškození. Nevýhodou je její roztažnost při vyšších teplotách, a proto se nehodí tam, kde svítí přímé slunce. Se vznikem spár u lepených vinylových podlah se setkáte zejména v místech, kam dopadá prudké slunce. Podlaha totiž teplem měkne, roztáhne se a opakovaným vystavením těmto podmínkám ztrácí své užitné vlastnosti. Z tohoto důvodu se pokládka lepených vinylových podlah nedoporučuje v okolí francouzských či střešních oken, případně je nutné používat během dne jejich zastínění ve formě rolet či žaluzií. Vliv slunečního záření v prostorách s prosklenými stěnami můžete z velké části eliminovat i takovým detailem, jakým je výběr světlých tónů podlahy. Vznik spár můžete minimalizovat rovněž díky lepidlu s armovacími vlákny s vysokou smykovou pevností.
Z ohledu na teplotní roztažnost materiálu patří rigidní vinylové podlahy k nejvyspělejším podlahovým krytinám na trhu. Díky jejich kompozitnímu jádru, které se vyznačuje mimořádnou hustotou je teplotní rozpínavost téměř eliminována. Díky tomu je možné tento typ podlahy pokládat bez dilatačních spár mezi jednotlivými místnostmi i na několik stovek m2 v kuse.
Čtěte také: Vše o měrné tepelné kapacitě betonu
Kvalitní vinylová podlaha má nejen lepší fyzikální vlastnosti a je odolnější, ale je také méně citlivá na vznik škrábanců s trvalými stopami. V průběhu posledních let prošly vinylové podlahy velkým vývojem, a to nejen z pohledu designérského, ale také co se týče kvality a hospodárnosti. Obecně se nejčastěji používá všude tam, kde je zapotřebí čisté a bezprašné prostředí, případně tam, kde se předpokládají zvýšené nároky na odolnost podlahy.
Při renovacích nemovitostí je vinylová podlaha častou náhradou za podlahy s náročnější údržbou, například za koberce. Vinyl je také odolnější proti vlhkosti, například ve srovnání s laminátem. Problémem ale může být, pokud voda nateče mezi spáry ve vinylové podlaze. V tom případě je zde riziko zdeformování podlahových dílů nebo vzniku plísní. Je důležité sledovat certifikaci ISO pro obsah a uvolňování látek VOC.
Laminátové podlahy a tepelná roztažnost
Mezi velmi oblíbené podlahy nejen v českých domácnostech patří laminátové podlahy. Laminátové podlahy bývají spojeny díky praktickým zámkům v jednolitou desku, i ta je však citlivá na teplotní rozdíly, kterým bude vystavena. Laminátová podlaha reaguje na okolní podmínky (obzvláště na relativní vlhkost vzduchu) příslušnou změnou. Změna vlhkosti laminátu vede ke smršťování (při nízké vlhkosti) nebo bobtnání (při vysoké vlhkosti) a s tím jsou spojeny příslušné následky (např. tvorba spár). Aby se zamezilo těmto mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60% při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topicím nebo zvlhčovacím zařízením.
Podlahové topení a výběr podlahové krytiny
Plovoucí podlahu je možné zvolit v případě, kdy máte podlahové topení, jen je třeba ctít několik zásad. Podlahové topení ovlivní i výběr podlahové krytiny. Abyste dokázali vybrat správně, potřebujete vědět, jaký je tepelný odpor vaší podlahy. Vzhledem k tomu, že některé materiály mají vyšší tepelný odpor než jiné, je potřeba vybírat materiály s co možná nejmenším tepelným odporem. Čím menší tepelný odpor, tím lépe bude teplo z podlahového topení prostupovat skrze plovoucí podlahu. Každá podlahová krytina je bariérou prostupu tepla. Je ale rozdíl, zda zvolíte materiál bez izolačních vlastností, nebo takový, kterým by se daly zateplovat stěny. Každá podlaha má tepelný odpor. Toto číslo udává míru odporu vůči pronikání tepla. Důležité to je nejen při topení, ale například také u podlahového chlazení. Jako všeobecnou limitní hodnotu tepelného odporu podlahy pro podlahové topení mnozí uvádí R = 0,15 m2K/W.
V případě betonového podkladu s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.
Čtěte také: Význam tepelné vodivosti betonu ve stavebnictví
Tepelný odpor různých podlahových krytin
Pro srovnání uvádíme pár příkladů tepelného odporu různých podlahových krytin:
| Typ podlahové krytiny | Tepelný odpor (R) | Poznámky |
|---|---|---|
| Keramická podlaha | cca 0,008 - 0,011 m²K/W | Absolutní jednička, nejnižší tepelný odpor a nejlepší tepelná vodivost. Rychlé ohřátí. |
| Vinylová podlaha | cca 0,02 m²K/W | V těsném závěsu za keramikou, výborná tepelná vodivost. Nemá izolační vlastnosti. |
| Laminátová podlaha (tl. 12 mm) | cca 0,08 - 0,09 m²K/W | V rozmezí 0,04-0,07 m²K/W. Široké možnosti použití, různé vzory a stupně tvrdosti. |
| Masivní dřevěná podlaha (tl. 12 mm dub) | cca 0,08 m²K/W | Příjemná, dlouhověká. Tepelný odpor na úrovni 0,05-0,1 m²K/W. Nejméně efektivní. Lze kombinovat s nízkoteplotním podlahovým vytápěním (min. 40 °C). |
| Masivní dřevěná podlaha (tl. 14-15 mm) | cca 0,10-0,14 m²K/W | |
| Koberec | není vhodné pro podlahové topení | Z uvedených hodnot se dá dovodit, že není vhodné používat na podlahu s podlahovým topením. |
Uvažujete-li o podlahovém vytápění, nejvýhodnějším řešením bude osadit si na podlahy keramickou dlažbu. V některých prostorách, jako jsou například obývák nebo ložnice, to může být trochu problém. V takovém případě je vhodné se porozhlédnout po alternativě. Vždy je však potřeba volit co nejnižší tepelný odpor. Dnes ale už i výrobci laminátových podlah, nebo dokonce koberců vyrábějí materiály speciálně pro podlahové vytápění se sníženým tepelným odporem.
Pokládka plovoucí podlahy s ohledem na tepelnou roztažnost
Pokládka plovoucí podlahy vypadá na první pohled docela jednoduše. Někteří zákazníci, kteří si „plovoučku“ pořídí, se bez rozmyšlení či prostudování návodu rovnou pustí do pokládky. Jenže způsob pokládky je odlišný. K čemu slouží mezery okolo plovoucí podlahy? Každý materiál se během roku různě rozpíná a zase zkracuje v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti v místnosti. Na okrajích podlahy u místnosti ponechte dilatační spáry cca 1,5-2 cm. K rovnoměrnému udržení dilatační spáry po celé délce místnosti slouží distanční klínky nebo páska. Stejně, jako u okrajů místnosti, je nutné ponechat dilatační spáry také u všech překážek, které se při pokládání podlahy objeví. Patří mezi ně například trubky vytápění, stoupaček, různé sokly nebo zárubně dveří. U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm). Dále se doporučuje podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tyto místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení.
Příprava podkladu a aklimatizace
Základem dobře realizované plovoucí podlahy je kvalitně připravený podklad. Měl by být čistý, rovný, suchý. Domnívat se, že vše vyřeší podložka pod podlahu, je chybné. Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati). Předepsané roviny dosáhnete použitím samonivelační stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch. Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:
- Anhydrit: bez podlahového topení max. 0,5 % CM, s podlahovým topením max. 0,3 % CM
- Beton: bez podlahového topení max. 2 % CM, s podlahovým topením max. 1,7 % CM
Před pokládkou každé podlahy je nutné nechat podlahu teplotně aklimatizovat, alespoň 48 hodin, a to při pokojové teplotě, která by měla být vyšší než 18 °C. Každá místnost má určitou teplotu a relativní vlhkost vzduchu. Ve skladu podlahovin, v prodejně i během přepravy bývají podmínky odlišné. Pokládání podlahy hned po zakoupení není dobrý nápad. Raději je před pokládkou nechte alespoň den, lépe dva dny aklimatizovat na podmínky prostor, v nichž budete podlahu pokládat. Při pokládce podlah, je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla 20 st.C. a vlhkost v rozmezí 45-60%. Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů.
Čtěte také: Jak správně izolovat betonovou podlahu?
Výběr podložky a pokládka dílců
Pod různé typy plovoucí podlahy jsou určené odlišné typy podložek. Některé dílce plovoucí podlahy mají podložku, anebo její část, už integrovanou v sobě. Až budete podložku na podklad umisťovat, zajistěte, aby se jednotlivé pásy překrývaly a spoje přelepte. Podlahové dílce mívají tvar podobný jako prkna na podlahu. Podlahové dílce jsou mnohem kratší a proto je nutné jich na délku místnosti použít několik za sebou. Aby nebyly spáry jednotlivých řad vedle sebe, je nutné krajové dílce zkracovat. K tomu dobře poslouží řezačka laminátu a vinylu. Spojovací pera či zámky okrajových dílců, které budou u stěny místnosti, je třeba před položením uříznout třeba přímočarou pilkou.
Užitné třídy plovoucích podlah
Užitná třída nebo také třída zátěže nám říká, pro jakou zátěž jsou konkrétní laminátové plovoucí podlahy konstruovány. Zátěžová třídy se dělí do dvou skupin: na podlahy pro bytové použití a podlahy pro komerční použití. Každá z laminátových podlah, která je zařazována do jedné z tříd, musí splnit všechny požadavky, které jsou na tuto třídu kladené. Posuzuje se v sedmi zkouškách.
Podlahy pro bytové použití
- Třída 21: Podlaha je vhodná do prostor, které jsou používány málo nebo jen občas, např. v málo zatěžovaných prostorech. Můžeme po ní krátce přecházet v botách. Není však přizpůsobena na trvalé chození bez přezutí. Nohy nábytku, který je umístěn na této laminátové podlaze, je třeba podložit filcovou podložkou, kovová kolečka je vhodné nahradit umělými.
- Třída 22: Tuto podlahu můžeme použít do obytných prostor s intenzivním používáním. Nohy nábytku, který je umístěn na této laminátové podlaze, je třeba podložit filcovou podložkou, kovová kolečka je vhodné nahradit umělými. Nebude tak docházet k poškození podlahy.
- Třída 23: Užitná třída 23 je vhodná do všech obytných místností v domě či bytě, je doporučována i pokud máte doma větší domácí zvíře. Podlaha je vhodná do všech místností v bytě, do místností s vysokou frekvencí pohybu a pro komerční prostory s malou frekvencí provozu.
Podlahy pro komerční použití
- Třída 31: Laminátová podlaha této užitné třídy je vhodná pro využití ve veřejných objektech s malým nebo občasným používáním. Je možné po ní krátkodobě přecházet v botách, na trvalé chození bez přezutí však není vhodná. Nohy nábytku, který je umístěn na této podlaze, je doporučováno podložit filcovou podložkou a kovová kolečka nahradit za umělá „měkkými“ kolečky (typ W, světlé pogumování). Minimalizuje se tak poškození podlahy nábytkem.
- Třída 32: Laminátová podlaha užitné třídy 32 je vhodná do veřejných objektů s každodenním běžným používáním. Je vhodná na trvalé chození bez přezutí. Nohy nábytku či nábytková kolečka tuto podlahu nepoškodí.
- Třída 33: Laminátová plovoucí podlaha užitné třídy 33 je velmi odolná. Využívá se v prostorách veřejných objektů s každodenním intenzivním používáním. Žádný nábytek, jeho nohy či kolečka podlahu nepoškodí. Zároveň je vhodná pro využití do komerčních prostor s vyšším zatížením.
AC hodnocení laminátových podlah
AC hodnocení laminátových podlah je založené na standardech výrobců. Toto hodnocení zahrnuje různé kvalitativní testy (odolnost proti oděru a obrusu). Hodnoty AC jsou seřazeny pomocí číselné stupnice od 1 až 6. AC1 je nejnižší hodnocení a takto označená podlaha by měla být používána v málo zatěžovaných prostorech. Většina laminátových plovoucích podlah má hodnocení AC3 nebo AC4. Tyto podlahy jsou ideální a plně dostačující pro běžný provoz domácnosti.
- AC3: Tato podlaha je vhodná do méně využívaných místností a prostor např. pro běžný provoz domácnosti.
- AC4: Podlaha je vhodná do všech místností v domě či bytě, je doporučována i pokud máte doma větší domácí zvíře. Zároveň je vhodná pro využití do komerčních prostor s vyšším zatížením.
Údržba plovoucí podlahy
Poslední tip se sice netýká přímo pokládky plovoucí podlahy, ale pro její dlouhou výdrž je také důležitý. Viditelnou svrchní část dekoru tvoří pouze slabounká vrstva potisku s laminací nebo jinou povrchovou úpravou. Z toho důvodu je rozumné doma chodit bez bot, na jejichž podrážkách z venku zůstávají drobné kamínky či písek. Důležitá je také správná údržba plovoucí laminátové i jiné podlahy. Plovoucí podlahu stačí udržovat klasickým setřením hadrou, smetením smetákem, vysátím nebo na vyčištění plovoucí podlahy použít parní mop. Při úklidu se nedoporučuje používat žádné agresivní čistící prostředky, lépe je vždy zvolit úklidový prostředek určený pro daný typ podlahy - dřevěné, laminátové, korkové apod. Vyhněte se čisticím prostředkům s abrazivy a pískům, vhodné nebývají ani parní čističe. Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky".
tags: #tepelna #roztaznost #plovouci #podlahy