Balkony a terasy jsou vystaveny působení mnoha vlivů, a proto je hydroizolace klíčovou součástí jejich izolace. Krytiny i hmoty pro kladení jsou opotřebovávány až na hranici jejich únosnosti. Souvrství jsou běžně vystavena trvalé vlhkosti, cyklům zmrazení - tání a teplotnímu namáhání, čemuž musí čelit dlouhé roky.
Problémy s hydroizolací balkonů a teras
Hydroizolace balkonů a teras je velice častou činností především u postarších nemovitostí a bytových domů, kde původní izolace dosloužila a zapříčiňuje nepříjemné pronikání vody do podkladového materiálu nebo směrem k objektu. Důvodem tomu ale není jen stáří budov, ale často nevhodně zvolená řešení. Jako povrchová úprava se u balkonů a teras používá většinou dlažba a spárovací hmota v žádném případě nezadrží vodu před pronikáním pod dlažbu. Spárovací hmoty totiž mají přece jen i dnes určitou nasákavost a navíc časem dojde k jejich přinejmenším částečnému narušení - prasklinky, apod. Vody pod dlažbu tedy proniká výrazně více, než by si mnozí z nás mysleli - to je bohužel praxe a realita.
Ze stávajících průzkumů i z praktických zkušeností vyplývá, že podíl na poruchách a vadách pochůzných střech (a tedy i lodžií a balkonů) mají chybná projektová dokumentace, nevhodná volba materiálu, nedodržování správné technologie při realizaci, nedůsledná kontrola, nedostatečná údržba atd.
Při řešení nové podlahy balkónu je potřeba vyřešit dvě věci - především správnou funkci hydroizolace skladby a pak tepelnou izolaci, pokud se pod konstrukcí nachází vytápěné prostory. Zejména je důležité zvolit správný postup pokládky a vhodnou skladbu materiálů, které jsou vzájemně kompatibilní.
Skladba hydroizolační vrstvy
Z hlediska izolace proti vodě by skladba měla optimálně obsahovat dvě vrstvy izolace - hlavní a pojistnou. Současné vrstvy dlaždic a lepenky by se měly odstranit. Nad nosnou konstrukci balkónu by měla být spádová vrstva. To je zpravidla betonová mazanina ve spádu pro odtok vody. Pokud je tato vrstva v pořádku a nepoškozená, lze ji rovněž ponechat. Od této úrovně pak již snadno změříme skutečný výškový rozdíl ke dveřím, který využijeme na novou skladbu.
Čtěte také: Vše o měrné tepelné kapacitě betonu
Na spádovou vrstvu je vhodné provést pojistnou hydroizolaci. Může to být asfaltový pás nebo izolační fólie na bázi PVC. Na pojistnou izolaci přijde tepelná izolace. Tloušťka této vrstvy vychází z požadavků ČSN 73 0540-2. Na vrstvě tepelné izolace je provedena hlavní hydroizolační vrstva - například nějaký kvalitnější asfaltový modifikovaný pás nebo zase izolační fólie na bázi PVC, nyní již o větší tloušťce, např. 1,2 až 1,5 mm.
Ve skladbách pochozích balkónů je pak doporučována drenážní vrstva. Ta je zpravidla tvořena nopovou PE folií a výšce nopů kolem 4 až 6 mm, která je položena na izolační pásy (ty ještě mohou být proti poškození ochráněny separační textilií). Obě hydroizolační vrstvy je potřeba odvodnit - zpravidla se děje okapnicí, která je vyvedena nad okapový žlab. Řešení těchto detailů je usnadněno dostupností typových řešení a profilů od specializovaných firem a výrobců pro materiály pro skladby balkónů a lodžií. Například balkónové systémy Schlüter, ale i další. V jejich technických podkladech lze pak nalézt i řadu příkladů dalších skladeb.
Dilatační spáry
Vzdálenosti dilatačních spár mají být voleny tak, aby deformace dilatačních celků jednotlivých vrstev byly ve skladbě pochůzné střechy přibližně stejné. Šířka dilatačních spár v tuhých vrstvách pochůzných ploch se stanoví výpočtem s ohledem na maximální rozměrové změny dilatačních prvků. Přitom spáry ve dvou sousedních nezávisle se pohybujících vrstvách nemají být umístěny nad sebou. Dilatační spáry jsou nutné u všech prostupujících konstrukcí. Dilatační vrstvy se používají mezi nášlapnou vrstvou a hydroizolací, zejména u větších rozměrů. Pokud bude složena ze sypaných materiálů, bude tvořit i vrstvu drenážní pro odvod infiltrované dešťové vody.
Obvodovou dilataci v místě styku stěny s podlahou je nutné provést vždy. Dilatace se s ohledem na umožnění pohybu v přechodové spáře provádí pomocí podkladního separačního provazce RAKOPES a trvale pružného polyuretanového tmelu RAKO SAB. Separační provazec zamezí nežádoucímu přilnutí tmelu ke dnu spáry a zajistí její přesnou tloušťku.
Tepelná izolace lodžie
Pokud jde o tepelnou izolaci - návrh tloušťky tepelné izolace vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2. Tato norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Pro střechu plochou je požadovaná hodnota U 0,24 (W/m2.K) a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla 0,16 (W/m2.K). Do celkové hodnoty se započítávají i další vrstvy skladby, ty však v tomto případě již příliš nepřinesou, protože se jedná většinou o betony.
Čtěte také: Význam tepelné vodivosti betonu ve stavebnictví
Pokud bude použita tepelná izolace na bázi extrudovaného polystyrenu (XPS polystyrén doporučuji) o součiniteli tepelné vodivosti λ kolem 0,029 W/m.K, bude potřebná tloušťka izolace 12 cm pro splnění minimálního požadavku a 18 cm pro doporučení na zateplení stropu mezi vytápěnou místností a venkovním prostorem. Dále je potřeba se zamyslet nad řešením případných tepelných mostů, to je však potřeba vidět situaci balkónu na místě.
Typy hydroizolačních materiálů
Hlavním a zásadním rozdílem je to, že byly vyvinuty materiály, které dokáží hydroizolovat, jsou pružné a zároveň se přímo na ně dá lepit dlažba. To je v porovnání s předchozím téměř revoluce pro hydroizolaci balkonů a teras. Díky novým technologiím totiž ochráníme celé souvrství balkonu i terasy, včetně spádové desky. Navíc mají tyto hydroizolace vysokou přilnavost i na méně savé a nesavé podklady, jako je stará dlažba.
- Cementová hydroizolační stěrka: Asi nejtypičtější zástupce. Ty jsou buď jednosložkové - obecně spíše na méně namáhané aplikace typu lodžie, nebo dvousložkové, které dokáží zvládat i izolaci velmi namáhaných konstrukcí.
- Hydroizolační pásy: Většinou na bázi polyetylenové fólie, která je oboustranně kašírovaná textilií, která umožňuje dokonalé přilnutí cementových a jiných lepidel. Tyto pásy se nejdříve přilepí na podklad, samozřejmě včetně pečlivého slepení všech spojů a napojení, a následně se přímo na ně lepí dlažba (cementovým lepidlem).
- Speciální hydroizolační stěrky: Nejsou na bázi cementu, ale disperze a přesto je možné přímo na ně lepit pomocí cementového lepidla na dlažbu.
- Speciální lepidla: Která zároveň fungují jako hydroizolace. Navíc jsou vysoce a trvale pružná, prakticky jako guma. V prvním kroku se tímto materiálem vystěrkuje rovnoměrná a souvislá vrstva sloužící jako hydroizolace a v dalším kroku se tím stejným materiálem lepí dlažba. Typickým příkladem je Sikabond-T8 nebo MAPEI Keralastic.
Balkony nebo lodžie se nejčastěji izolují pochozími fóliemi, nebo běžnými fóliemi, které se poté zatíží betonovou dlažbou na terčích, dřevěnými prkny nebo WPC prkny. Možná je také izolace pomocí asfaltových pásů.
Pochozí fólie
Je hydroizolační vrstva určená ke každodennímu užívání. Tato izolační fólie je tlustější, než běžně užívané hydroizolační fólie (je odolná vůči oděru). Většinou má tloušťku více jak 2,4 mm. Standardně se využívá v tmavě šedé barvě, ale je možnost vybrat si ji i z jiných barev (světle šedá, hnědá a zelená). Na fólii může stát nábytek a může se běžně využívat. Je však náchylná vůči ostrým předmětům nebo ohni (nedopalek od cigarety, uhlík z grilu).
Fólie k přitížení
Pokud nechcete mít hydroizolační fólii jako pochozí vrstvu, je možné použít běžnou fólii k přitížení a následně na ni položit např. betonovou dlažbu na terčích. Takováto dlažba je odolná téměř vůči všemu a zároveň slouží jako ochrana hydroizolační fólie před okolními vlivy. Je však nutné počítat, že izolace balkonu vč. Výhodou materiálů, které používáme, je jejich životnost. Používáme jedny z nejlepších materiálů na českém trhu. Konkrétně pracujeme s hydroizolační fólií zejména značek PROTAN a FATRA.
Čtěte také: Jak správně izolovat betonovou podlahu?
Typy dlažeb
Na vytvoření pochozí vrstvy balkónů, lodžií a teras se nejčastěji používají dlaždice různého materiálového provedení, barev a rozměrů. Výběr vhodných výrobků a následně i jejich velikost a barvu ovlivňuje nejen jejich expozice (zejména jejich tepelné namáhání), ale i předpokládané mechanické namáhání provozem a následně i způsob pokládky - která je dnes zpravidla buď do lepicí malty nebo lepidla, nebo suchá na podsyp z kameniva nebo na podložky. Obvykle se jedná o dlaždice keramické, kameninové, betonové, teracové nebo kamenné.
Dlažba kladená do maltového lože
Jedná se o klasickou skladbu provozního souvrství s dlaždicemi kladenými do maltového lože zpravidla z cementové malty na betonovou mazaninu (oddělenou od vodotěsné izolace separační a kluznou vrstvou nebo drenážní vrstvou). Jsou obvykle používány teracové nebo betonové dlaždice. Tloušťka maltového lože je v závislosti na druhu dlaždic až 30 mm.
Dlažba lepená tenkovrstvou lepicí maltou nebo lepidlem
Je to dnes nejčastěji používaná technologie pokládky vhodné dlažby do tenkovrstvé lepicí malty nebo lepidla. Nejčastěji se jedná o keramickou dlažbu tl. zpravidla 8 mm, ale mohou to být i dlaždice z jiných materiálů, např. i z přírodního kamene od tl. 10 mm. Technologie je vhodná jak pro pokládku dlažby na betonovou mazaninu (zejména u teras), tak přímo na hydroizolační stěrky (u balkónů a lodžií). Pro konkrétní podklad a dlažbu musí být vždy vybrán vhodný typ lepicí malty nebo lepidla včetně spárovací hmoty. Dlažba je celistvá, a proto relativně nenáročná na údržbu.
Dlažba kladená do podsypu z kameniva
Dlažba z velkoplošných dlaždic 500x500 mm nebo 400x600 mm kladená do podsypu z kameniva frakce obvykle 4/8 mm, tl. min. 40 mm. Jsou používány zpravidla dlaždice betonové nebo kamenné. Při pokládce musí být provedeny mezi dlaždicemi spáry široké 2 až 5 mm, které se vyplňují například jemným pískem frakce 0 až 2 mm (dle požadavků výrobce). Pokládání dlažby „na sraz“ beze spár se nemá provádět, protože dochází k poškození hran dlaždic jak při jejich pokládce, tak následně po zabudování vlivem teplotní roztažnosti dlaždic. Používá se zejména u teras. V současné době jsou však již nabízeny speciální perforované kovové „kačírkové lišty“, které umožňují odtok vody i do podokapního žlabu a zadržují podsyp z kameniva i dlažbu. Obvykle se používá praný kačírek z oblázků, u dlažby pokládané na tepelnou izolaci z extrudovaného polystyrenu (s vhodnou difuzně otevřenou a hnilobě odolnou geotextilií, která tvoří separační a ochrannou vrstvu) může být použito i drcené kamenivo. Někteří výrobci však nabízejí speciální ochranné pásy volně položené na hydroizolační asfaltové pásy s posypem z drcené břidlice nebo z keramického granulátu - např. ochranný pás PERFOR-ELAST tl. 8 mm s posypem z gumového granulátu od firmy Börner nebo rohož tl. 6 mm z recyklovaného kaučuku Bauder SM od firmy Bauder. Je však možné použít pod podsyp z kameniva i speciální drenážní rohož (například TROBA-PLUS od firmy Schlüter-Systems), která umožňuje spolehlivé odvedení dešťové vody z podsypu.
Dlažba kladená na podložky
Jedná se o dlažbu z velkoplošných masivních dlaždic ukládanou volně na speciální podložky, položené na hydroizolaci nebo na tepelné izolaci z extrudovaného polystyrenu (u obrácených střech nebo DUO střech). Podklad pro podložky musí být rovný a dostatečně pevný. Podložky mohou být jednoduché nerektifikovatelné nebo výškově rektifikovatelné - jsou dnes nabízeny v celé řadě konstrukčních variant. Podložky jsou obvykle konstruovány tak, že šířku spár mezi dlaždicemi vymezují nálitky - mezi dlaždicemi je tak vytvořena mezera široká několik milimetrů, která zůstává volná a kterou odtéká dešťová voda. S ohledem na významné bodové zatížení v tlaku pod podložkami se doporučuje používat podložky s co největší dosedací plochou.
Palubová dřevěná podlaha
V poslední době se stále více používá zejména na terasách palubová dřevěná podlaha z prken položených na dřevěném roštu. Dřevěný rošt se nejčastěji pokládá na rektifikovatelné podložky. Protože je tato dřevěná konstrukce v exteriéru dlouhodobě vystavena extrémním povětrnostním podmínkám, používají se na její vytvoření vhodné exotické dřeviny, např. massaranduba (světlé až tmavohnědé těžké dřevo) nebo ipe (olivově hnědé dřevo) a další. Tyto dřeviny jsou obvykle bez suků, s malou nasákavostí a s velkou odolností proti vlhkosti, velkou odolností proti houbám a plísním a s dlouhou životností. Přes jejich velkou odolnost proti povětrnostním podmínkám nelze zcela vyloučit zkroucení prken. Při dešti však může docházet k vyplavování tříslovin ze dřeva a následně ke zbarvování podkladu. Prkna se připevňují k podkladnímu dřevěnému roštu vždy minimálně dvěma nerezovými vruty (s předvrtanými otvory). Nosný dřevěný rošt musí být vyroben ze stejných exotických dřevin - jinak dochází k jeho zkroucení vlhkostí. Obvykle se tyto palubové podlahy udržují nátěry z teakového oleje.
Dřevěné rošty z exotických dřevin
Jsou zpravidla také vyráběny z výše uvedených exotických dřevin, mají rozměry 500x500 mm až 600x600 mm, tloušťky celkem až 44 mm. Pokládají se obvykle vodorovně na rektifikovatelné podložky. Nevyhoví však z hlediska jejich malé plošné hmotnosti (zpravidla kolem 20 kg/m2) na namáhání sáním větru u exponovaných ploch, a nelze je proto použít u obrácených střech jako stabilizační souvrství. S ohledem na rozměry a provedení těchto dřevěných roštů je proto vhodné je použít jen na geometricky jednoduché plochy.
Elastická dlažba KERAFLEX
Pod obchodním názvem KERAFLEX (typ CL) je u nás nabízena firmou Setna tzv. elastická dlažba, vytvořená z klasických mrazuvzdorných keramických dlaždic nalepených mrazuvzdorným polyuretanovým lepidlem na desce tl. 10 mm z polyuretanového kaučuku. Tento systém nenahrazuje vodotěsnou izolaci (která musí být vždy provedena) a je vhodný zejména po opravě původní vodotěsné izolace při sanaci stávajících balkónů a lodžií.
Betonová mazanina jako pochozí plocha
Betonová mazanina může také mimořádně tvořit pochozí plochu zejména balkónů nebo lodžií s tím, že její povrch musí být vhodnou povrchovou úpravou chráněn proti pronikání vlhkosti a proti opotřebení. Dnes je k tomuto účelu k dispozici řada výrobků - obvykle se provede dvouvrstvá hydroizolační pochozí stěrka + vrchní barevný uzavírací nátěr. Lze snad říci, že standardní materiálové varianty pro pochozí plochy (např. s dlažbou lepenou do lepicí malty) jsou technicky i provozně vhodnější než použití prosté betonové mazaniny, jejíž životnost může být i po provedení povrchové úpravy nižší.
Cementové a anhydritové potěry
Při provádění cementových vrstev je nutno u větších ploch respektovat dilatační spáry (obvykle ve vzdálenostech po 3 m). Součástí mazaniny či potěru je obvodová dilatační páska, oddělující z důvodu přenosu kročejového hluku sousední vertikální (nosné i nenosné) konstrukce od podlahy.
Cementové potěry
Cementové potěry jsou barvy světle šedé, tloušťky min. 35 mm s přípustnou vlhkostí do 2,5 % (hmotnostních). Tím, že beton podléhá dlouhodobě změně tvaru smršťováním, je třeba pro odeznění těchto deformací počítat s obdobím alespoň 6 - 12 měsíců. Proto cementové potěry vyžadují před položením dlažby min 28 dnů než odezní počáteční deformace způsobené smršťováním. Zejména plovoucí potěry a potěry s podlahovým vytápěním mají i později sklon ke změně tvaru a tvorbě trhlin, např. vlivem teplot a zatížení. Cementové mazaniny mohou být od tloušťky cca 40 mm z prostého betonu, ale stále častěji se vyztužují kari sítí, která při menší tloušťce brání vzniku trhlin a zároveň přispívá ke zvýšení únosnosti podlahy. Při použití polyetylenových rohoží Schlüter-Ditra může být dlažba pokládána na nevyzrálé cementové potěry a podlahovým vytápěním ihned, jakmile jsou pochozí. Náběh vytápění může být 7 dní po ukončení pokládky dlažby postupným zahříváním o +5°C za den. U běžných cementových mazanin se předpokládá doba schnutí cca 7 - 10 dnů na 1 cm tloušťky mazaniny při 50 - 60 % relativní vlhkosti vzduchu a při teplotě cca 20 °C. Dvouvrstvé betonové mazaniny mají nášlapnou vrstvu provedenou z různých potěrů.
Anhydritové lité potěry
Anhydritové lité potěry na bázi síranu vápenatého lze pokládat v tloušťce již od 30 mm, lépe od 35 mm. Doba schnutí: minimálně 12 dnů na 1 cm tloušťky mazaniny (při 50 - 60% relativní vlhkosti a cca 20°C teplotě vzduchu). Max. přípustná vlhkost mazaniny 0,5 hmotnostních %. Předpokladem pro použití této mazaniny je dostatečné posypání povrchu křemičitým pískem a před lepením dřevěné podlahy odstranění volných zbytků křemičitého písku přebroušením.
Problémy s trhlinami v cementových materiálech
Srovnáme-li cementové podklady s anhydritovými, stále převládají mazaniny a potěry na bázi cementu. Je dostatečně známou skutečností, že jednou z největších slabin všech cementových materiálů způsobující snížení pevnosti a životnosti je tvorba trhlinek v jejich struktuře. Trhlinkami nazýváme malé diskontinuity, které nevedou k úplnému oddělení částí materiálu a často nemusí být a také nejsou na první pohled viditelné. Oproti tomu lom znamená úplné oddělení a ztráta integrity materiálu. Bohužel přítomnost trhlin lze předpokládat v každém betonu. Jejich charakter a frekvence má nezanedbatelný vliv na pevnost a zejména dnes velmi frekventovanou trvanlivost betonových a vyztužených konstrukcí.
Jakýkoli cementem pojený kompozit se v průběhu vysychání a ochlazování smršťuje. Jestliže je však nějakým způsobem tento proces omezován, vyvolá proces smrštění napětí, které je vlivem procesem dotvarování redukováno v čase. Jestliže v kterémkoli okamžiku tohoto procesu dojde k překročení tahové pevnosti materiálu vznikne trhlina. Pro cementem pojené materiály, tj. vznikají v době kdy je beton v plastickém stavu před zahájením tvrdnutí, a to v čase cca 0,1 - 6 hodin po uložení směsi. Trhliny vzniklé vlivem sedání směsi projevující se odlučováním vody ze směsi tj. tzv. plastické smršťovací trhliny vzniklé rychlým odpařením záměsové vody. Trhliny tohoto typu vznikají v okamžiku rychlého odpařování záměsové vody ze směsi (např. vlivem horkého počasí). Tyto trhliny jsou vyvolány teplotami vyvozenými chemickou reakci cementu s vodou tj. hydratací. Omezením smršťovacího procesu v okamžiku, kdy ohřátá konstrukce začne chladnout, např. nabetonování nové konstrukce na starou. Mnoho trhlin, které jsou považovány za smršťovací vlivem vysychání jsou při bližším studiu ve skutečnosti trhliny teplotní nebo plastické. Hlavním vodítkem pro rozlišení tohoto typu trhliny je doba jejího vzniku. Tyto trhliny vznikají v časovém horizontu týdnů a měsíců. Dominantní vliv na vznik těchto trhlin má vysychání. Minimalizací obsahu vody je sníženo i konečné smrštění betonu.
Postup realizace hydroizolace s dlažbou
- Betonovou nosnou konstrukci opatříme penetrací, která uzavře savý povrch podkladní konstrukce. Vhodný je penetrační nátěr RAKO PE 202. Výrobek ředíme dle návodu, přibližně v poměru 1 : 3.
- Spádový klín lze snadno vytvořit s využitím vyrovnávacího potěru, například moderního cementového potěru s vlákny RAKO OV 30 (s přídavkem zušlechťující emulze RAKO EM 10 dle návodu). Materiál RAKO OV 30 je vhodný pro spádované podlahy od 5 do 100 mm.
- Na vyspádovanou plochu balkonu, včetně čelních stran, provádíme izolaci. Využít lze jednosložkovou flexibilní hydroizolační stěrku proti tlakové vodě RAKO SE 6. Nanáší se ve dvou vrstvách v celkové tloušťce minimálně 2 mm. Interval mezi jednotlivými vrstvami by měl činit minimálně 4 hodiny. Pro balkon a terasu volte vždy hydroizolaci určenou pro trvalé zatížení vodou a nezapomeňte ji nanést ve dvou vrstvách. Druhá vrstva je pojistná - v první vrstvě totiž může vzniknout bublina nebo se objevit kamínek, což naruší hydroizolační funkci materiálu.
- Do místa styku podlahy se stěnou vložte do izolační vrstvy bandážní a těsnicí pásku RAKO SE 5 minimálně šířky 100 mm. Těsnicí páska musí být vlepena celoplošně do hydroizolace. Oboustranně kašírovaná páska je určena pro přemostění a utěsnění napojení mezi podlahou a stěnou.
- Pokládka keramické dlažby je možná, až když vyzraje izolační stěrka, což je přibližně po 1-3 dnech. Stěrka se nesmí aplikovat při přímém slunečním svitu! Pro montáž dlaždic včetně balkónových tvarovek využijte flexibilní lepicí tmel třídy C2TES1 - jde o lepidla s vysokou příčnou deformací a přídržností. Vhodné je například profi cementové lepidlo RAKO AD 530 s prodlouženou dobou otevřeného času. Lepení se doporučuje provádět dvoukontaktně, metodou Buttering & Floating, kdy se lepidlo nanáší na dlaždici i na podklad. Spotřeba lepidla se pohybuje cca na úrovni 4,5-5 kg/m2. Při pokládce se vyvarujte přímého oslunění.
- Kromě keramické dlažby využijte na jejím okraji i keramické balkónové tvarovky. Plošné spárování včetně spárování tvarovek provádíme nejlépe vodoodpudivou a vodotěsnou hmotou. Vhodná pro tento účel je například superflexibilní rychleschnoucí spárovací hmota RAKO GFS třídy CG2WAS1 s příměsí skelných vláken. Tento materiál byl vyvinut, testován a certifikován speciálně pro balkonovou přelivovou tvarovku do systému RAKO SYSTEM - BALKON.
- Na postavební úklid lze použít profesionální čisticí prostředek RAKO CL 802. Přípravek z řady RAKO SYSTEM pro důkladné čištění obkladů a dlažeb si snadno poradí s cementovými zbytky, ale i s cementovými závoji, hořečnatými a minerálními usazeninami.
Důležité detaily
- Sloupky zábradlí kotvíme vždy mimo keramický obklad, abychom nenarušili hydroizolaci v ploše balkonu. Zábradlí lze kotvit z bočních stran balkonu, odkud voda stéká rychle a nedostane se tak do podkladu, jako na vodorovné konstrukci. Další variantou je kotvení do fasády, pak o povrch dlažby balkonu opírá jen „nožička“.
- Pro pokládku na balkonech se hodí světlé odstíny dlažeb, které jsou oproti tmavým barvám méně tepelně namáhány.
- Jedním z největších úskalí při realizaci balkónů a lodžií je ukončení izolací u dveří, zejména u vstupu na balkón/lodžii. Podle předpisů je nutné vytáhnout izolaci na svislou plochu do výšky 150 mm, což však u dveří často není možné dodržet. Díky našim mnohaletým zkušenostem si dokážeme s tímto problémem individuálně poradit a najít optimální řešení. Je však důležité zmínit, že pokud není možné splnit tuto normu, záruka na tento detail je omezená.
Závěr
Při dodatečném zateplování fasád často dochází k omezení prostoru na balkónech, popř. lodžiích, což je pochopitelně nelibě neseno jejich uživateli. Místa, kterými může unikat teplo a která ještě do nedávné doby nebyla chráněna, byly balkóny a lodžie. I když se sice jedná o „drobné“ úniky tepla, nejsou v rozpočtu vytápění celého domu nijak zanedbatelné. Systém zatepleného balkónu optimálně eliminuje liniové tepelné mosty v místech napojení balkónů a lodžií na svislé konstrukce. Navíc díky speciální difuzní vrstvě umožňuje rychlou aplikaci povrchových souvrství a tím maximálně zkracuje dobu realizace. Zároveň díky svým vysokým difuzním schopnostem zaručuje mimořádně dlouhou životnost. Všechny komponenty a jednotlivé vrstvy jsou mezi sebou kompatibilní a tvoří tak jednotný celek. Tím, že je celý systém od jednoho výrobce, jsou jakákoli rizika spojená s kombinací různých výrobců minimalizována.
Kvalitu položené mrazuvzdorné dlažby významně ovlivňuje (kromě kvality vlastních dlaždic) kvalita podkladu a lepicí a spárovací hmoty - kde je především nutné zabránit proniknutí vlhkosti pod dlažbu.
tags: #tepelna #izolace #lodzie #skladba