Omítky jsou tradiční a nejčastější způsob úpravy vnitřních a vnějších povrchů stavebních konstrukcí zdiva. Úspěšná aplikace vnitřních omítek je zásadním krokem při interiérových úpravách. Správně provedené omítací práce zajistí nejen estetický vzhled, ale také dlouhou životnost povrchů. Na trhu existuje několik druhů vnitřních omítek, které se liší svými vlastnostmi a použitím. Pokud chcete vědět, jak omítnout stěny, měli byste vědět, jaké druhy omítek můžete použít. Dále se používají i jiné vnitřní omítky: hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky, a také ty na bázi silikonu a další. Z hlediska použitého pojiva lze omítky obecně rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové.
Jako tenkovrstvé omítkové systémy označujeme zpravidla jednovrstvé omítky určené do interiéru, kterými díky velmi malým tloušťkám a rychlým návaznostem jednotlivých pracovních kroků dosáhneme značného urychlení procesu výstavby. Tenkovrstvé omítky jsou blízce spjaty se systémy přesného zdění, pod kterými si můžeme představit např. cihelné, pórobetonové nebo vápenopískové zdivo na přesnou spáru, tj. zdivo zděné na tenkovrstvou maltu s absencí malty ve styčných spárách. Proč na něj nanášet velké vrstvy omítky a zužovat si tak užitnou plochu podlahy? Proč nanášet více vrstev omítek a zhoršovat si tak některé stavebněfyzikální parametry, jako je např. Na stavbách oblíbená a stejně tak problematická skladba lepidlo + štuk není rovněž tím správným řešením pro systémy přesného zdění. Řešením jsou tenkovrstvé omítky Baumit. Tyto systémy jsou dlouhodobě ověřenou volbou pro povrchové úpravy stěn a stropu v interiéru. Jedná o výrobcem odzkoušené, deklarované a doporučené systémové řešení.
Typy tenkovrstvých omítek
Sádrové omítky
- Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch.
- Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo.
- Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm.
- Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně.
- Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí.
- Sádrovou omítku Baumit Ratio Slim je možné nanášet již od tloušťky 4 mm s vyrovnáním rozdílů nerovností podkladu až do 30 mm v jednom kroku (okenní špalety).
- Sádrová omítka se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Tento typ povrchu vytváří ideální podklad pro rovnoměrné a kvalitní nalepení tapet.
- Sádrové omítky jsou zpracovávané převážně strojním zařízením v tl. 10 - 15 mm. Hotové sádrové vnitřní strojní omítky se gletují ocelovým nerez hladítkem.
- Pokud pro vyplnění větších nerovností potřebujeme nanést omítku ve dvou vrstvách (okenní špalety), pracujeme „do mokrého“, tedy za cca 2 hodiny. Sádrovou omítku Baumit tloušťky minimálně 10 mm můžeme použít i pod obklady. Povrch pouze strhneme latí a dále nehladíme. Po vyzrání omítky (max. 0,5 % zbytkové vlhkosti) lze lepit obklady a dlažby - výrobková řada Baumit Baumacol.
Vápenocementové omítky
- Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích.
- Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit.
- Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení.
- Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny.
- Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.
- Desatero pro vápenocementovou omítku Baumit UniWhite: tenkovrstvá omítka s bílým cementem, silně hydrofobizovaná, i pro použití v exteriéru, jádro a štuk v jednom pracovním kroku, min. tloušťka 15 mm.
Vápenosádrové omítky
- Suché maltové vápenosádrové omítky jsou zpracovávané převážně strojním zařízením v tl. 10 - 20 mm.
Příprava podkladu pro tenkovrstvé omítky
Správná příprava podkladu je klíčovým krokem, který ovlivňuje kvalitu a trvanlivost omítky. Nejprve je nutné zkontrolovat stav stěn. Aby omítka nepraskala a neopadávala, dodržujte doporučenou tloušťku vrstev a zajistěte, aby byl podklad před omítáním správně připraven. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty.
Kontrola a oprava podkladu
- Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou na povrchu praskliny, nerovnosti nebo staré nátěry, je třeba je odstranit. Staré nátěry lze seškrábat špachtlí, případně použít chemické odstraňovače.
- Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Praskliny vyplňte vhodným tmelem a povrch zarovnejte brusným papírem.
- Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
- Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčena chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Omítka není vhodná pro trvale vlhké zdivo a zdivo bez izolace proti zemní vlhkosti.
- Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Očištění a penetrace
- Dalším krokem je očištění stěn od prachu a mastnoty. Použijte vlhký hadřík nebo houbičku a nechte povrch důkladně vyschnout.
- Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Vždy je nutné dodržovat zásady přípravy podkladu vč.
- Pro snížení nasákavosti u silně nebo nerovnoměrně savých podkladů použijeme Baumit vyrovnávač nasákavosti. Pro hladké betonové plochy je určen kontaktní můstek Baumit BetonKontakt.
- Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku.
- Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
- Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout což trvá zhruba 3 dny.
- Na pórobetonovém zdivu není nutná třeba penetrace, podklad postačí navlhčit.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenost, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky.
- Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.
- Při omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
- Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.
- Jako omítník použijeme hlazenou ocel (běžný hutní materiál) o průměru 5 mm; docílíme tím toho, že bude dodržena minimální tloušťka omítky 4 mm. Omítník upevníme na stěnu na několika místech rozmíchanou hmotou. Při omítání stropu přichytíme hlazenou ocel po celé její délce.
Příprava omítkové směsi
Příprava směsi je dalším důležitým krokem. Většina omítek se dodává v suché formě a před aplikací je nutné je smíchat s vodou. Postupujte podle pokynů uvedených na obalu. Obvykle se směs míchá pomocí stavebního míchadla nebo vrtačky s míchacím nástavcem. Důležité je dosáhnout homogenní konzistence bez hrudek. Směs nechte několik minut odstát, aby se všechny složky aktivovaly, a poté ji znovu promíchejte. Připravenou směs spotřebujte do doby, kterou uvádí výrobce, aby nedošlo k jejímu ztvrdnutí. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek.
Čtěte také: podkladní nátěry pro dokonalou fasádu
- Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku.
- Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.
- Dobře rozmíchaná šlechtěná omítka se natáhne nerezovým hladítkem na připravený podklad v šířce zrna a poté se upraví dle struktury plastovým hladítkem.
- Do čisté nádoby nalijeme asi 1/3 objemu čisté vody. Nasypeme takové množství suché omítkové směsi, aby zakryla hladinu vody. Necháme cca 3-5 minut nasáknout. Potom pomalu mícháme běžným elektrickým mísidlem až do vzniku homogenní konzistence bez hrudek. Podle potřeby opatrně doředíme na konci míchání. Vyvarujeme se přisypání suché hmoty do řídké směsi, tvoří se hrudky.
- Nikdy nepřiléváme vodu do zbytku směsi a nesnažíme se omítku „oživit“. Tím se naopak tuhnutí urychlí a sníží se výsledná pevnost omítky.
Aplikace tenkovrstvé omítky
Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Pokud omítáte zeď poprvé, jistě se vám to jen tak nepodaří, ale po pár metrech to půjde o něco lépe. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.
Vhodné je také zmínit, že omítání se nemůže provádět vždy. Tuto informaci naleznete i na obalech pytlovaných omítek. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla + 35 °C. Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Při provádění omítky nesmí teplota vzduchu a podkladu klesnout pod +5 °C.
Aplikace jádrové omítky
- Nejprve zapravíme nerovnosti: Rozmíchanou hmotou nejprve zapravíme větší spáry, ulomené rohy tvárnic a jiné nerovnosti. Omítka po ztuhnutí již nemění tvar, nepraská, nesesedá. Spolehlivě vyrovná i instalační drážky.
- Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Omítku nanášíme hladítkem, aniž bychom se snažili ji hned zarovnat. K tomu použijeme hliníkovou lať profilu „h“.
- Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů.
- Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny.
- Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky.
- Za pomoci „h“ latě a omítníků vytvoříme základní rovnou plochu. Podle potřeby srovnáváme a doplňujeme místa, kde omítka chybí. Potom omítník vyjmeme a vyplníme drážku, pokud možno materiálem ze stejné záměsi. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku.
- Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den.
- Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik).
- Na kritická místa (přechody různých materiálů, instalace, diagonály v rozích výplní otvorů) se vkládá sklotextilní síťovina Baumit (perlinka). Přechody mezi různými typy materiálu zpevníme sklotextilní síťovinou Baumit (perlinkou), vloženou přímo do sádrové omítky. Spáry mezi stropními prefabrikáty vyplníme sádrovou omítkou a do připraveného pásu vložíme pruh ze sklotextilní síťoviny Baumit. Ihned pokračujeme s celoplošným omítáním stropu.
Aplikace štukové (fajnové) omítky
- Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává.
- Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích.
- Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
- Hotová jádrová omítka se oškrábe do roviny a poté se aplikuje vápenný štuk v tl. 2 - 3 mm a zatočí plstěným hladítkem.
Dokončovací práce a hlazení
- Po částečném zavadnutí povrchu (materiál se přestává lepit na prst) provedeme prvotní zarovnání pomocí gletovací špachtle. Špachtlí pracujeme naplocho, abychom zatlačili otřepy od latě do plochy (neseřezáváme). Pracujeme vždy „do kříže“, tedy jen svislými a vodorovnými tahy. Máme tak stále kontrolu nad rovností plochy.
- Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
- Po uplynutí asi 100-120 minut od rozmíchání suché směsi provedeme poslední krok. Správný okamžik poznáme tak, že při tlaku dlaní nás již omítka udrží, ale prstem do ní stále uděláme důlek. Pomocí gumového hladítka omítku dlouhými tahy navlhčíme. Vytáhneme z vrstvy sádrový šlem a necháme cca 10 min.
- V dalším kroku gletovací špachtlí stáhneme povrch a vyhladíme jej. Sádrový šlem na špachtli použijeme na srovnání případných nerovností. Materiál nám sám ukáže potřebný úhel nástroje k ploše pro požadovaný výsledek.
- Pokud zvolíme filcovaný povrch, místo špachtle použijeme molitanové hladítko a povrch zatočíme jako při štukování.
- Po zaschnutí můžete povrch přebrousit jemným brusným papírem, aby byl dokonale hladký. Následně je možné aplikovat malbu nebo jinou povrchovou úpravu podle vašich preferencí.
- Celý proces od nanesení až po finální úpravu povrchu trvá pouze jeden den. Předností je rovněž snadné napojování v ploše, použití jednoho materiálu na všechny vnitřní omítky bez rozdílu podkladu a při hlazeném povrchu bezproblémové provádění oprav. Hlazeným povrchem lze interiér výborně sjednotit se sádrokartonem, např.
Tloušťka tenkovrstvých omítek
Omítání vnitřních stěn není jednoduchá záležitost a špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu.
| Typ omítky | Tloušťka vrstvy |
|---|---|
| Klasická omítka | 15 mm (max. 20 mm) |
| Omítka na stropy | 15 mm |
| Tenkovrstvé omítky na hladké podklady | 3 mm |
| Štuková omítka (fajnová) | 2 - 4 mm |
| Sádrová omítka Baumit Ratio Slim | od 4 mm (vyrovnání nerovností až 30 mm) |
| Suché maltové vápenosádrové strojní omítky | 10 - 20 mm |
| Suché maltové vápenocementové strojní omítky (vnitřní) | 10 - 20 mm |
| Sádrové strojní omítky | 10 - 15 mm |
Doporučené nářadí
Než ale začnete s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí. Pokud máte nářadí připravené, můžete začít prvním krokem, kterým je příprava podkladu. Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.
Seznam nářadí
- zednická lžíce
- vodováha
- olovnice
- zednické hladítko
- zednická naběračka (fanka)
- velkokapacitní vědro
- zednická stěrka
- míchadlo (nebo vrtačka s míchacím nástavcem)
- stahovací lať (hliníková)
- zednická skoba
- ruční omítačka (pro špricování zdí)
- klasická míchačka (pro větší plochy)
- stavební kolečko (pro přepravu směsi)
- omítníky (hliníkové, dřevěné, ocelové dráty)
- fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
- gletovací špachtle
- gumové hladítko
- pěnové nebo molitanové hladítko (pro filcování)
- konev s násadou na zalévání (pro navlhčení)
Dbejte na čistotu používaných nádob i nářadí a průběžně je myjte. Používáme výhradně nerezivějící nářadí, výjimkou je hlazenka na omítníky, která funguje jako opakovaný omítník a v omítce nezůstává.
Čtěte také: jak správně zdít s lepidlem TYTAN HELUZ
Čtěte také: Lišty pro tenkovrstvé omítky
tags: #tenkovrstve #slechtene #vnitrni #omitky #informace