Povrchová úprava stěn a stropů štukem je z pohledu investorů s napětím očekávanou fází stavby. Přestože jsou pozorovatelným trendem v bydlení jednoduché linie, elegance a tomu přispívající hladké povrchy, štukovým omítkám zdaleka neodzvonilo.
Proč jsou jádrové omítky a štuky stále oblíbené?
Logickým požadavkem stavebních řemeslníků je co nejjednodušší zpracovatelnost materiálů, která šetří jejich čas i námahu. Právě proto zůstávají jádrové omítky a štuky pořád nejprodávanějšími sypkými hmotami.
Baumit PerlaInterior a PerlaExterior
Mezi ně patří i Baumit PerlaInterior, po vyschnutí čistě bílá klasická vápenná omítka se zrnitostí 0,6 mm vhodná pro interiéry. Varianta pro použití na fasádách Baumit PerlaExterior je vhodná pro aplikaci na původní i nově vytvořený podklad. Svou jemnou strukturou s frakcí do 0,6 mm a vysokou mírou vodoodpudivosti se hodí pro široké spektrum staveb.
Baumit PerlaFine pro nadstandardně hladké povrchy
Mohlo by se zdát, že právě snaha o co nejdokonalejší vzhled a minimální zrnitost výsledných povrchů posílá tradiční skladbu jádrové omítky a štuku definitivně do historie. Možná by to platilo, kdyby na trh nepřišla jemná omítková směs Baumit PerlaFine. Díky zrnitosti jen 0,3 mm je možné dosáhnout obvyklými pracovními postupy nadstandardně hladkého povrchu. V rámci služeb zákazníkům nabízí Baumit možnost poskytnutí vzorků produktu PerlaFine. Je tak možné si osobně vyzkoušet, jak snadno lze s omítkou pracovat a jakých výsledků s ní lze dosáhnout, aniž by to vyžadovalo jakoukoli změnu v technologii zpracování či montážním postupu. Pak už zbývá jen interiér barevně tónovat a sladit vše do harmonického celku vašeho domova.
Sádrové omítky a stěrky Rigips
Dospěli jste ke konci stavby nebo rekonstrukce a řešíte malování interiéru? Ještě dřív než přijde na řadu barva, je potřeba mít správně připravené zdi. Jasnou volbu tady představují omítky a stěrky ze sádry. U značky Rigips najdete hned dvě osvědčené sádrové omítky a jednu stěrku. První věc, které si na sádrových omítkách všimnete, je povrch. Dokonale hladký, jemný na dotek a bez nerovností. Přitom za takovým výsledkem nestojí moc práce. Sádrové omítky jsou nejenom pěkné na pohled, ale taky praktické.
Čtěte také: Jak na tenkovrstvou zatíranou omítku?
Výhody sádrových omítek
- Na rozdíl od klasických materiálů, které mají drsnější povrch, se na hladké sádrové omítce nemá kde zachytit prach. Díky sádře si tak trochu usnadníte úklid a stěny budou i po letech vypadat svěže.
- Sádry taky lépe vyrovnávají pnutí podkladu a v dostatečně silné vrstvě (alespoň 6 mm) nepraskají.
- Sádra má i jeden na první pohled neviditelný přínos - přirozeně vyrovnává vlhkost v interiéru. Její přebytečné množství absorbuje, později (když je vzduch příliš suchý), zase vlhkost uvolní.
Rimano Glet XL a Rimano UNI
Některé sádrové stěrky nabídnou ještě další praktickou výhodu, nemusí se brousit. Typickým příkladem je jemná tenkovrstvá sádrová stěrka Rimano Glet XL. Dokonce s ní celoplošně upravíte sádrokartonové stěny, a to bez broušení v té nejvyšší kvalitě povrchu - Q4.
Činili se u vás instalatéři, elektrikáři, nebo jste zrovna nechali vyměnit okna? I po menších zásazích do zdiva se vyplatí stěny před malováním vyspravit. Špalety, elektroinstalační drážky a další nerovnosti jednoduše vyplníte pomocí sádrové omítky Rimano UNI. V celé ploše stěn a stropů pak aplikujete Rimano Glet XL, nebo v případě pórobetonu vyzkoušejte lehčenou sádrovou omítku Rimat 100 DLP. Ani tu nemusíte brousit, abyste dosáhli extra hladkých stěn.
Nejste si jistí, která omítka nebo stěrka je pro vás ta pravá? Poraďte se s technickými specialisty z Rigips. Navrhnou vám optimální řešení a spočítají orientační spotřebu materiálů. Pro výpočet spotřeby můžete případně využít i Rigips kalkulačku. A pokud se na omítaní nechystáte vlastními silami, na našem portálu najdete ověřené profíky-řemeslníky. Stačí zadat poptávku a my vás spojíme s těmi, které máte nejblíž.
Tenkovrstvé omítkové systémy
Jako tenkovrstvé omítkové systémy označujeme zpravidla jednovrstvé omítky určené do interiéru, kterými díky velmi malým tloušťkám a rychlým návaznostem jednotlivých pracovních kroků dosáhneme značného urychlení procesu výstavby. Tenkovrstvé omítky jsou blízce spjaty se systémy přesného zdění.
Představme si, že máme systém přesného zdění, tj. zdivo, které je svou přesností a rovinností velmi dobře připravené. Proč na něj nanášet velké vrstvy omítky a zužovat si tak užitnou plochu podlahy? Proč nanášet více vrstev omítek a zhoršovat si tak některé stavebněfyzikální parametry?
Čtěte také: Systémová řešení s Knauf omítkou
Na stavbách oblíbená a stejně tak problematická skladba lepidlo + štuk není rovněž tím správným řešením pro systémy přesného zdění. Řešením jsou tenkovrstvé omítky Baumit. Tyto systémy jsou dlouhodobě ověřenou volbou pro povrchové úpravy stěn a stropu v interiéru. Jedná o výrobcem odzkoušené, deklarované a doporučené systémové řešení.
Desatero pro vápenocementovou omítku Baumit UniWhite
- Tenkovrstvá omítka s bílým cementem.
- Silně hydrofobizovaná, i pro použití v exteriéru.
- Jádro a štuk v jednom pracovním kroku.
- Minimální tloušťka aplikace.
Postup při omítání svépomocí
Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Výběr materiálu
Původně jsem se přikláněl k sádrové omítce, která je prý vhodnější pro pórobeton. Nechával jsem si nacenit sádrové omítky, ale celý dům vycházel tak na 180 000 Kč. Dále jsem měl naceněnou klasiku lepidlo s perlinkou a štuk, cenovka zhruba 150 000 Kč. Nakonec jsme se po domluvě s tchánem, který přislíbil svou pomoc rozhodli si omítky udělat svépomocí. Volba padla na lepidlo, perlinku a štuk, tato varianta nám přišla jednodušší na realizaci než sádrové omítky, s kterými jsme nikdo neměl zkušenost. Materiál na vnitřní omítky vyšel zhruba na 26 000 Kč.
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:
Čtěte také: Průvodce tenkovrstvou silikonovou omítkou
- zednickou lžíci
- vodováhu
- olovnici
- zednické hladítko
- zednickou naběračku
- velkokapacitní vědro
- zednickou stěrku
- míchadlo
- stahovací lať
- zednickou skobu
- ruční omítačku (pokud se rozhodnete pro špricování zdí)
- klasickou míchačku (zejména pro větší plochy)
- stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
- omítníky nebo fasádní špachtli (pro tenkovrstvé omítky)
Příprava podkladu
Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály. V případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
Špric vs. penetrace
Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jakoby ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
My jsme zdi očistili od zbytků tenkovrstvé malty, která vytekla v některých místech ze spár. Lepidlem nebo maltou jsem zadělal větší otvory a spáry. Prošli jsme všechny stěny a zabrousili případné nerovnosti. Pak přišla na řadu penetrace, bez té to nešlo, Porfix hrozně sál vodu.
Lepidlo a perlinka
Prvně jsem vždy udělal rohy na oknech za použití rohových plastových profilů s perlinkou. Následně jsme dělali celou stěnu. Lepidlo s perlinkou jsme nanášeli ve dvou lidech, v jednom se to špatně stíhalo, protože lepidlo na pórobetonu začalo i přes penetraci zasychat. Vždy jsme natáhli 1 m lepidla zubatým hladítkem, zapravili perlinku, a tak stále dokola po celém obvodu. Lepidlo jsem vždy po zapravení perlinky přehladil dlouhým fasádním hladítkem. Na venkovní a vnitřní rohy jsme používali rohové profily s perlinkou. Ty na vnější rohy byly v pořádku, problém byl s těmi vnitřními, tam se nám perlinka většinou vlnila a profily neměly pravý úhel. Ke konci jsme již do rohů dávali pouze perlinku, dala se snadněji zapravit a roh byl pěkně rovný.
Dnes bych již udělal dvě vrstvy lepidla, aby byl podklad více srovnaný pod štukem. Usnadnilo by to práci při štukování.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Natažení fajnové omítky (štuku)
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Štukování provedl hlavně tchán, kterému to šlo hezky od ruky. Měli jsme štuk od Cemixu a od Webera. S tím hrubším od Cemixu se lépe dělalo, jemnější od Webera byl hezčí na pohled. Já jsem s tátou dělal lepidlo s perlinkou a tchán se švagrem štukovali, takže jsme jeli souběžně a šlo to rychleji. V té době jsme měli ještě stále otevřené podbití a vrchem proudil vzduch, štuky kvůli tomu nerovnoměrně zasychaly, což trochu komplikovalo stáčení.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Ať už rekonstruujete, nebo realizujete novostavbu, čeká vás štukování stropů a stěn. Aby byly hladké, rovné a čisté, je nutné zvolit správnou techniku štukování. Důležitý je i výběr vhodné štukové omítky a použití kvalitního nářadí, se kterým vám půjde práce snadno od ruky. S trochou cviku a při dodržení základních pravidel zvládnete štukování sami bez pomoci zedníka. Při štukování postupujte důkladně. V opačném případě by se mohlo stát, že by omítka mohla po čase začít praskat či opadávat.
Příprava podkladové vrstvy pro štukování
Než se pustíte do samotného štukování, čeká vás výběr správného typu omítky. Výrobci nabízí kromě sypkých směsí také hotové omítky, které jsou připravené k okamžitému použití. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi. Na druhé straně jsou sypké směsi cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci. Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem.
Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky. Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot.
Při štukování nepodceňujte význam hloubkové penetrace, která má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou. Pokud se chystáte štukovat i stropy, začněte s jejich penetrací. Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu.
Aplikace štuku
Připravenou směs štukové omítky naneste na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat. Snažte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. Do vyhlazování štukové omítky se pusťte až ve chvíli, kdy trochu zaschne, přestane lepit a zesvětlá. Pak je ideální chvíle pustit se do vymývání pomocí filcového hladítka. Na omítku příliš netlačte, abyste ji nevymyli až moc a nebyla v některých místech tenčí. Po vyhlazení zkontrolujte kvalitu omítky. Na rozdíl od jádrové omítky štuk schne a zraje velmi rychle. Do výmalby stropů i stěn se tak můžete zpravidla pustit už po 24 hodinách od štukování. V obytných prostorách je malování důležité, protože skryje barevné rozdíly v ploše a dodá místnosti zářivě bílý vzhled.
Doporučení pro štukování
Základem štuku, který vydrží řadu let bez prasklin, je pečlivá příprava podkladu a nanesení hloubkové penetrace. Pro vytvoření rovnoměrné a vyhlazené omítky je pak zásadní nanášení v tenké vrstvě a správná technika vymývání, která vyžaduje trochu cviku. Rozhodně nepodceňte přípravu a vybavte se správným materiálem i nářadím. Pokud budete štukovat poprvé a nemáte s omítáním žádné zkušenosti, tak je lepší si celý postup vyzkoušet na zdi například ve sklepě či garáži, která není hned na očích.
| Parametr | Popis/Hodnota |
|---|---|
| Síla štukové omítky | Obvykle 1-3 mm (tenká vrstva) |
| Zrnitost (jemné omítky) | Kolem 0,4 mm (standard), Baumit PerlaFine 0,3 mm |
| Spotřeba na m² | 1,2-2,0 kg suché směsi (dle savosti podkladu) |
| Doba schnutí (povrch) | 12-24 hodin |
| Doba zrání (plné) | 3-7 dní |
| Aplikace přímo na cihlu | Ne (nutná jádrová omítka) |
tags: #tenkovrstva #omitka #nasledne #stuk #informace