Hydroizolace spodní stavby budov patří v praxi mezi ty náročnější úkoly stavební techniky. Proto je třeba hydroizolacím spodní stavby věnovat odpovídající pozornost. Úkolem hydroizolací spodní stavby je zabránit pronikání podpovrchové vody do konstrukcí a dalších prostor podzemních částí budov. K tomu účelu se nejčastěji používají povlakové izolace, vytvářené převážně na bázi asfaltů či plastů, chránící stavební dílo z vnější strany.
V kategorii hydroizolace nabízíme produkty, jenž ve stavebnictví zabraňují pronikání vody a vlhostí do stavebních konstrukcí. Mezi takové zboží patří například asfaltové pásy, hydroizolační fólie, hydroizolační stěrky, hydroizolační penetrace a těsnící pásy. Tyto hydroizolace se používají pro spodní stavby (základy, základové desky), střešní konstrukce, stropy nebo pod zdivo a železobetonové věnce aj.
Typy Hydroizolace
V hydroizolační technice se s úspěchem používají i jiné než asfaltové materiály. Velkým rozvojem prochází plastové hydroizolační pásy (fólie), v menší míře i elastové hydroizolační pásy (fólie). Také silikátové hydroizolační hmoty nachází v odůvodněných případech uplatněni.
- Asfaltové hydroizolační pásy: Dělí se na modifikované a oxidované pásy podle vlastností, použití, tepelné odolnosti a mechanického namáhání. Podle způsobu aplikace je můžeme také rozdělit na natavitelné a samolepící pásy - asfaltové lepenky.
- Hydroizolační fólie: Nejvíce se používají pro střešní konstrukce a oproti asfaltovým pásům vynikají zpravidla rychlejší pokládkou. Musí však být dodrženy přesné technologické postupy, protože voděodolné fólie jsou náchylnější na precizní zpracování aplikace oproti asfaltovým pásům.
- Hydroizolační stěrky a tekuté lepenky: Používají se pod obklady, dlažby nebo k opravě stávající hydrozizolace. Tato tekutá voděodolná izolace se nanáší pomocí válečků nebo štětce.
Průzkum Prostředí Stavby
Návrh povlakových hydroizolací, resp. hydroizolačních soustav, systémů a konstrukcí vychází z průzkumu prostředí stavby. Zpráva inženýrskogeologického průzkumu musí být doložena situací sond, součinitelem propustnosti zemin, popř. i křivkou zrnitosti zemin. Má charakterizovat skladbu půdního profilu, úložné poměry, stabilitu vrstev, únosnost základové půdy, očekávaný průběh poklesu, zejména v poddolovaných územích, popř. i zhodnocení seismických vlivů.
Musí obsahovat údaje o výskytu podzemní vody, pokud se vyskytuje, stanovit hloubku, ve které byla popř. zastižena úroveň její hladiny při navrtání i po ustálení, uvést změny hladiny v průběhu hloubení sond, stanovit závislost kolísání hladiny na stavu vody v blízkých vodních tocích, nádržích a studnách, teplotu vody, popř. i směr a rychlost proudění přítoku vody do sondy při čerpání a údaje o výsledcích čerpacích zkoušek. Zejména je však nezbytné, aby v hydrogeologickém posudku byla uvedena nejvyšší možná hladina podzemní vody. Výška hladiny vody naražené nebo ustálené v průzkumné sondě je pouze informativní.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Materiály a Technologie
Hydroizolační povlaky se na stavbě vytváří buď z nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot, nanášených v jedné nebo několika vrstvách na podklad, nebo s pomocí prefabrikovaných hydroizolačních pásů, které se podle charakteru výrobku na podklad nalepují, natavují, mechanicky kotví nebo se volně kladou a zatěžují. Mezi sebou se pásy spojují v ploše i ve stycích lepením nebo natavením plamenem či horkým vzduchem, a to v závislosti na konkrétní materiálové bázi a dimenzi povlaku. Do nátěrových, štěrkových nebo stříkaných systémů se zpravidla při realizaci na stavbě vkládá výztužná vložka. Hydroizolační pásy často obsahují nosnou vložku.
Mezi nejstarší hydroizolační hmoty používané ve stavitelství patří asfalty, resp. přírodní asfalty. V hydroizolační praxi donedávna převládalo používání oxidovaných stavebněizolačních asfaltů, příp. asfaltů filerizovaných, které jsou v současnosti nahrazovány pružnějšími asfalty modifikovanými. Z tekutých materiálu se užívají ještě asfaltové hydroizolační suspenze a tmely. Dominantní postavení však mají asfaltové pásy, přičemž původní technologie vytváření povlaků, kdy byly asfaltové pásy bez krycí asfaltové vrstvy, příp.
V podzemí objektů mají hydroizolační povlaky obklopovat chráněnou konstrukci spojitě. Pod hladinou podzemní vody má být tvar izolovaných ploch co nejjednodušší, pokud možno bez prostupů těles, potrubí apod. a bez dilatačních spár. V dilatačních spárách v prostředí podzemní i gravitační vody, kde by neměl izolační povlak oporu o pevný podklad, a kde by hrozilo nebezpečí jeho namáhání v tahu, příp. V prostředí podzemní vody má být izolační povlak vystaven pouze silám kolmým k jeho povrchu, které mají být co možná rovnoměrné rozloženy. Napětí v tlaku nemá u asfaltových povlaků z modifikovaných pásů překročit 0,5 MPa při teplotě do 20°C.
Aplikace Tekuté Hydroizolace
Tekutá hydroizolace má dvě základní podoby - gumoasfaltová hydroizolace a tekutá lepenka. Obě hydroizolace vytváří dokonale souvislou a nepropustnou vrstvu beze spojů. Při realizaci je nutno hledět na nasákavost a stav podkladu. Tekutá hydroizolace se velmi snadno aplikuje a nevyžaduje žádné zvláštní pomůcky, hravě ji tedy zvládnete i svépomocí.
Před aplikací je potřebné podklad dokonale očistit od prachu, oleje či jiných mastnot. Rohy je třeba zaoblit a zvětralé či nesoudržné oblasti ošetřit opravnou maltou. Povrch by měl být pevný, čistý a v neposlední řadě suchý. Pokud podklad splňuje tyto požadavky, můžete začít nanášet hloubkovou penetraci, která sjednotí nasákavost povrchu. Penetrace se nanáší celoplošně válečkem, štětcem nebo postřikem.
Čtěte také: Vlastnosti tekuté lepenky
Po zaschnutí penetrace, naneste tekutou hydroizolaci. Dbejte pokynů výrobce. Nanášení se provádí tzv. křížovou metodou. Začíná se první vrstvou zleva doprava a pokračuje se druhou vrstvou shora dolů. Těsnícím pásem se pak vyztuží rohy a kouty, které se vloží do první čerstvé tekuté stěrky hydroizolace a přetřou se další vrstvou.
Ochrana Hydroizolačních Povlaků
Vodorovné a šikmé plochy povlakových izolací z asfaltových pásů o sklonu do 45° se mají v průběhu stavby v podmínkách podzemní i gravitační vody chránit betonovými mazaninami vytvářenými z cementové malty tl. min. 50 mm. Svislé části asfaltových povlaků se před armováním a betonáží přilehlých stěn chrání omítkovým postřikem v tl. do 5 mm cementového pačoku nebo cementové malty.
Povrch podkladních betonů je zpravidla nutné vyrovnat v tl. Vyskytují-li se v základové spáře konstrukce pod hladinou podzemní vody vertikální výškové stupně, má je izolační povlak z asfaltových pásů překonávat po přechodových klínech o sklonu nejvýše 45°C. Na šikmých přechodech se hydroizolační soustava po 2,5 m stabilizuje stupni o protisklonu 1 : 10šíře min. 0,3 m. Je-li objekt budován osaměle v otevřené stavební jámě na železobetonové desce, doporučuje se jej i při vodorovném průběhu hydroizolačního povlaku zabezpečit proti posunu. Zpravidla se volí vhodná profilace základové spáry. Tatáž opatření jsou nutná u dlouhých konstrukcí zakládaných ve sklonu.
Tabulka Vlastností Tekuté Hydroizolace (Příklad)
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Vodotěsnost - průsak tlakovou vodou (150 kPa) | Žádný průsak |
| Schopnost přemostění trhlin za standardních podmínek | > 0,75 mm |
| Schopnost přemostění trhlin za nízké teploty (-5°C) | > 0,75 mm |
| Tahová přídržnost počáteční | > 0,5 N/mm2 |
| Doporučená síla vrstvy pro netlakovou vodu v exteriéru | min. 2mm (2 vrstvy stěrky) |
| Doporučená síla vrstvy pro tlakovou vodu do 15m | min. 3mm (3 vrstvy stierky) |
Správně navržené a kvalitně provedené izolace jsou pro vodu nepropustné. Hydroizolace spodní stavby musí být vyvedena minimálně 300 mm nad úroveň přilehlého terénu.
Čtěte také: Výhody tekuté hydroizolace
tags: #tekuta #hydroizolace #spodni #stavby #vlastnosti