Příprava podkladu před samotnou realizací je poměrně důležitý krok k celkově zdárné, podařené a předané anhydritové podlahy zákazníkovi. Anhydritový potěr je skvělý materiál - samonivelační, rychlý, ideální pro podlahové topení. Ale jeho kvalita stojí a padá s přípravou podkladu. Špatný podklad = praskliny, vlhkost a problémy.
Anhydritový potěr je tekutý - chová se jako voda. To je jeho výhoda (samonivelace), ale zároveň to znamená, že jakákoliv netěsnost v podkladu způsobí zatečení do izolace, pod fólii nebo do sousedních místností. Anhydritová samonivelační podlaha nesmí v průběhu 48 hodin od uložení přijít o vodu - tzn. že stavba musí být uzavřená, aby vlhkost nemohla unikat - jinak by podlaha popraskala. O vlhkost, resp. vodu, může ale anhydritová podlaha přijít i tím, že se vsákne do podkladu.
Co je separační vrstva a k čemu slouží?
Separační fólie je nezbytná a velmi důležitá část před litím anhydritové podlahy. Pokládka separační fólie (nebo také separační vrstvy) je klíčovým krokem před litím potěru (anhydritového i cementového). Separační vrstva je neprodyšná parotěsná zábrana sloužící k zabránění průniku vody a vlhkosti z čerstvé betonové směsi do skladby podlahy. Tato fólie chrání tepelnou izolaci před zavlhnutím a zajišťuje, že potěr může volně dilatovat, čímž se předchází prasklinám. V běžných případech je účel separační folie jediný - zabránit zatečení, odtečení, např. mezi desky polystyrenu, vaty, prkenným záklopem a pod. a zabránit průsaku vody ze samonivalační anhydritové podlahy.
Materiál pro separační vrstvu
Pro zhotovení separační vrstvy se v současnosti nejvíce používají PE folie tloušťky 0,05 - 0,1 mm. Na izolaci se položí PE fólie tloušťky min. 0,2 mm. Nejčastěji se požívá fóĺie polohadice cca. 0,05-0,07 mm. U našich montáží používáme PE folii vyráběnou jako "polorukáv". Po odvinutí z role se folie ještě rozloží - šířka separační folie na roly je 1 m, po rozvinutí 2 m. PE separační fólie pod anhydritový potěr musí mít tloušťku minimálně 0,2 mm. Přesahy jednotlivých pásů by měly být alespoň 100 mm a je nutné je přelepit páskou.
Příprava podkladu
Následující postup platí pro standardní skladbu v novostavbě rodinného domu. Správná příprava podkladu je základ úspěšné anhydritové podlahy.
Čtěte také: Předpis pro Hydroizolaci
Nosná konstrukce
Nosná betonová deska (stropní panel nebo deska na terénu) musí být vyzrálá - minimálně 28 dní od betonáže. Povrch musí být suchý, čistý a bez velkých nerovností. Prachy, zbytky malty a ostré výčnělky je nutné odstranit.
Tepelná izolace
Na nosnou desku se klade tepelná izolace - standardně polystyren EPS 100 nebo EPS 150, tloušťka 50-120 mm dle projektu. Tepelná izolace se pokládá na sraz, nejlépe ve dvou vrstvách, s tím že se pracovní spáry desek musí překrývat. Zamezíme tím vzniku tepelných mostů. Jednotlivé desky pokládáme na vazbu. Veškeré inženýrské sítě vkládáme zásadně do první vrstvy tepelné izolace. Větší mezery vyplníme zásypovým materiálem. Montáž druhé vrstvy tepelné izolace provádíme tak, aby horní část izolace byla řádně dotlačena na spodní část dilatačního pásu. Obdobným způsobem pokračujeme až do úplného dokončení pokládky tepelné izolace. U podlah na terénu je izolace povinná dle normy. Tepelná izolace pod anhydrit je povinná u podlah na terénu a doporučená u podlah nad nevytápěným prostorem. Standardně se používá polystyren EPS 100 nebo EPS 150 v tloušťce 50-120 mm dle energetického projektu.
Dilatační pásky
Po celém obvodu místnosti se na stěny nalepí dilatační pásek z pěnového polyethylenu (PE), tloušťka 5-10 mm, výška = tloušťka potěru + 20 mm. Pásek umožňuje potěru se rozpínat a smršťovat při teplotních změnách. Okrajový dilatační pásek je pás z pěnového PE (tloušťka 5-10 mm), který se lepí po celém obvodu místnosti na stěny. Umožňuje potěru se volně rozpínat a smršťovat při změnách teploty. V rozích místnosti si zafixujeme folii dilatačního pásu pomocí lepící pásky. Okrajový pásek patří nejen ke stěnám, ale i kolem sloupů, zárubní a odpadních trubek. Montáž obvodové dilatace se provede spojem fólie a dilatace směrem ke stěně. Obvodová dilatace se musí pevně zafixovat, např. sponkovačkou.
Pokládka separační fólie
Na vyskládanou izolaci, pokud to lze ve dvou vrstvách (veškeré prořezy a průchody instalací je dobré zasypat pískem do úrovně izolace, prostupy řádně propěnit) se položí separační folie. Separační folii položíme tak, aby její kraje byly min. 3 cm od kraje stěny. Tento kraj slepíme s folií dilatačního pásu. Anhydrit proteče i malým otvorem - stačí přeříznutá fólie u prostupu nebo neslepený přesah. Vaší snahou je v podstatě připravit vodotěsnou vanou a zabránit protečení anhydritu pod izolace a jejich následné přizvednutí. Separační vrstvu je zapotřebí pokládat důkladně a dbát na to, aby nedošlo k průniku lité anhydritové směsi na podklad. Montáž separační folie je velmi snadná, není žádný problém pokládat separační folii v jednom člověku, aniž by se Vám folie stahovala nebo lepila.
Při montáži separační vrstvy pod anhydritové podlahy se k sobě separační folie lepí speciální páskou s přesahem zhruba 5 až 10 cm. Pásy se překrývají minimálně 100 mm a přesahy se slepí páskou. Separační fólii instalovat cca. 10 cm na stěnu a tím vytvořit vanu. Separační fólie se připevní ke stěně pomoci obvodové dilatace, která se přichytí ke stěně pomocí sponkovačky. Překládá se přes sebe minimálně 10 cm a spoje se přelepí lepicí páskou. Separační fólii doporučujeme klást od dveří směrem do místnosti - je to z důvodu lití anhydritové podlahy. Spoje separačních fólií se snažte lepit ihned po jejich pokládce. Pokud se používá ALU folie lepí se k mirelonu jako na podlahu na oddělovací vrstvě nebo tepelně izolované vrstvě. Separační vrstva se musí lepit celoplošně. Jen samotné přeložení anebo lepení kouskama nestačí. Při realizaci anhydritové podlahy se může anhydrit dostat pod proudem (když vytéká z hadice) pod volně položené folie (separační vrstvu) a bude vymalováno.
Čtěte také: Sádrokarton – montážní postup
Nejvíce je potřebné dávat pozor v okolí rohů, kabelů a trubek. V těchto místech je důležité důkladné zalepení pomocí lepící pásky, protože zde nejčastěji hrozí protečení anhydritové směsi při nesprávné aplikaci. Nejčastější úniky materiálu bývají v rozích, okolo odpadů, kabelů a trubek, které vystupují nad podlahu. V těchto místech je potřeba provést důkladné zalepení pomocí lepicí pásky. Nejčastěji se používá pro lepení lepicí páska HAVANA. Pozor provedení separační vrstvy je potřeba provést pečlivě a kvalitně, jinak by mohlo dojít k průniku materiálu do spodních vrstev nejčastěji IZOLACE polystyrén a následně by celá skladba podlahy vyplavala. Fólie se vytáhne na stěny nad plánovanou horní hranu potěru (přebytek se odřízne po vyschnutí). V rozích se mirelonu nechá dostatek prostoru aby při aplikaci nevznikal kulatý roh.
Podlahové vytápění
Pokud budete dělat přípravu pro vytápěnou podlahu postup je stejný jenom separační folii nahradíte systémovou deskou , zde je potřeba košilku mirelonu zasunout pod první nejbližší trubku podlahového topení. Trubky podlahového topení se pokládají na systémovou desku nebo se přichytí ke KARI síti na distančních podložkách. Po dokončení pokládky se systém naplní vodou a provede se tlaková zkouška - minimálně 3 bary po dobu 24 hodin. Topení musí být odzkoušené PŘED litím anhydritu. Tlaková zkouška PŘED litím je povinná. Pokud se po zalití zjistí netěsnost, oprava znamená bourání čerstvého potěru.
Anhydritová podlaha je velmi populární a je velice vhodná pro podlahy s podlahovým vytápěním jelikož má optimální tepelní vodivost. Anhydritová podlaha má velmi vysokou ohybovou a pevnost v tahu, což snižuje pravděpodobnost trhlin. Anhydritové podlahy mají nízké hodnoty smrštění při zrání, a proto mohou být lity i na velké ploše. Dilatační spáry jsou nezbytné, pokud je délka podlahové plochy více než 6 metrů. Před litím se laserem zaměří požadovaná výška hotového potěru ve všech místnostech. Kontroluje se minimální tloušťka vrstvy - u anhydritu min. 35 mm (bez topení) nebo 45 mm nad trubkami topení.
Časté chyby při pokládce separační folie a jejich důsledky
- Netěsnosti separační vrstvy: Anhydrit proteče i malým otvorem - stačí přeříznutá fólie u prostupu nebo neslepený přesah. Důsledek: anhydrit zatéká do izolace, která bobtná a ztrácí izolační schopnost.
- Chybějící nebo špatně provedený okrajový pásek: Okrajový pásek patří nejen ke stěnám, ale i kolem sloupů, zárubní a odpadních trubek.
- Nedostatečná tlaková zkouška podlahového topení: Tlaková zkouška PŘED litím je povinná. Pokud se po zalití zjistí netěsnost, oprava znamená bourání čerstvého potěru.
- Lití na vlhký podklad: Pokud na podkladu stojí voda (po dešti, nedokončená střecha), nelze lít. Vlhkost pod fólií způsobuje plísně a degradaci izolace.
- Rychlé schnutí anhydritu: Anhydrit nesmí schnout průvanem - rychlé schnutí povrchu způsobuje praskliny. Po lití se zavřou okna a dveře na 48 hodin.
- Volně položená fólie: Při realizaci anhydritové podlahy se může anhydrit dostat pod proudem (když vytéká z hadice) pod volně položené folie (separační vrstvu) a bude vymalováno. V této fázi jsou pak opravy separační vrstvy problematické.
- Nesprávné lepení silnějších fólií: U silnějších fólií je problém se spojem. Silnější fólie se na měkkém podkladu "krabatí" a většinou je nutné spoje lepit do šířky 10-15 cm. Pokud se to neudělá, vzniknou mezírky, kterými anhydrit přichází o vodu.
Doporučení pro optimální výsledky
- Podklad by měl být kompletně připravený minimálně 24 hodin před litím anhydritu.
- Nosná deska musí být vyzrálá (u betonu min. 28 dní), izolace položená, fólie slepená a okrajové pásky nalepené.
- Podlahové topení musí být tlakově odzkoušené (min. 3 bary po dobu 24 hodin).
- U novostaveb se snažte lít anhydrit co nejdříve po dokončení hrubé stavby - ideálně na jaře nebo na podzim. V létě hrozí příliš rychlé schnutí (teploty nad 30 °C), v zimě zase mráz (anhydrit nesmí mrznout v prvních 48 hodinách).
Čtěte také: Jak správně na hydroizolaci?
tags: #technologicky #postup #pokladky #separacni #folie #pod