Syndrom nemocných budov, anglicky Sick Building Syndrome (SBS), je termín definovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) již v roce 1982. Označuje špatně navržené, nedomyšlené nebo na špatných místech postavené domy, které negativně působí na lidské zdraví. Nejde o to, že by byla nemocná samotná budova, ale lidé, kteří ji obývají. Statistiky Světové zdravotnické organizace z roku 1984 ukazovaly, že SBS postihovalo zhruba 30 % obyvatelstva USA a Evropy. Do roku 2002 se toto číslo zvýšilo na 60 %. Ani České republice se tento problém nevyhýbá a údajně jím trpí dva lidé ze tří, což je alarmující zpráva. Statistiky Státního fondu životního prostředí ukazují, že se syndrom nemocných budov týká především škol, firem, kanceláří, zdravotnických zařízení a pečovatelských domů.
Četnost SBS se zvyšuje od 70. let 20. století, kdy se starší budovy s přirozeným větráním začaly nahrazovat energeticky účinnějšími a vzduchotěsnějšími budovami. Nejvíce problematické jsou z hlediska výskytu syndromu nově postavené či rekonstruované budovy, zejména pak open space kanceláře. Tyto stavby, postavené či rekonstruované v posledních šedesáti letech, jsou často klimatizovány a obsahují značné množství umělých materiálů. Lidé si v moderních kancelářích nejvíce stěžují na uměle vytvořené prostředí. Negativní vlivy zesiluje také to, že se stavební firmy i projektanti snaží realizovat budovy s minimálními tepelnými ztrátami. Ovlivňuje to i legislativa, podle které by měly být stavby čím dál úspornější. Právě trendy posledních let tak situaci výrazně zhoršují. „Syndrom nezdravých budov se vyskytuje převážně v moderních novostavbách nebo špatně rekonstruovaných budovách, mnohem méně ve starší zástavbě.“
Příznaky syndromu nemocných budov
Syndrom nemocných budov popisuje nespecifické zdravotní potíže osob v budovách, které nemají zjevné příčiny, ale vypadá to, že souvisí s budovou, protože po opuštění budovy vymizí. U osob, které takové prostory dlouhodobě obývají, se mohou vyskytnout zdravotní komplikace, a dokonce i chronická onemocnění. Lidé s SBS se často stěžují na několik příznaků najednou, mnohdy doprovázené pocitem nedostatku vzduchu, suchého vzduchu, nadměrného hluku, nedostatečného osvětlení, tepla nebo chladu. Mezi nejčastější příznaky patří:
- Bolest hlavy, závratě, nevolnost.
- Podráždění očí (slzení, pálení, svědění), podráždění nosu nebo krku, suchý kašel.
- Suchá kůže a svědění, potíže s koncentrací, únava.
- Citlivost na pachy, chrapot hlasu, různé alergie.
- Změny osobnosti a snížení efektivity práce.
Dlouhodobé žití nebo pravidelné trávení času v nemocné budově může zapříčinit vážné zdravotní komplikace nebo chronické nemoci, jako jsou kašel, bolest na hrudi, krvácení z nosu, zadýchání při mírné námaze, otoky, palpitace, problémy s těhotenstvím nebo dokonce potraty či rakovina. Obtíže mohou vést i ke změnám osobnosti nebo ke snížení koncentrace a efektivity práce. Těmto lidem se obvykle uleví ihned po opuštění prostoru.
Faktory přispívající k syndromu nemocných budov
Faktorů, které negativně ovlivňují prostředí v budovách a přispívají k SBS, může být hned několik:
Čtěte také: Průvodce výběrem izolace
-
Nekvalitní stavební technologie a rekonstrukce
Jedním z nejčastěji zmiňovaných důvodů syndromu nezdravých budov bývá snaha o co největší tepelnou izolaci budovy, ať už při její stavbě či rekonstrukci. Moderní stavební postupy, zaměřené na maximální úsporu energie, vedou k utěsňování obytných budov. Zateplují se stropy, podlahy i stěny, stará okna se mění za tepelně izolační, často plastová, což však může vést k tomu, že dům přestane „dýchat“. V budově tak dojde k vzduchovému vakuu a nedostává se do ní čerstvý vzduch. To má za následek zvýšenou vlhkost, rosení oken a koncentraci vydýchaného vzduchu. Pokud dům dokonale utěsníte a nezajistíte výměnu vzduchu, následky v podobě zvýšené vlhkosti, rosení oken, koncentrace vydýchaného vzduchu a někdy dokonce i vzniku plísní na sebe nenechají dlouho čekat. Většina starších zateplovaných domů nebývá v ideálním stavu; hlavně panelové a vůbec všechny průběžně neudržované domy mají povrchy často zchátralé. Přesto jsou tyto budovy polepovány izolanty, přičemž se tvrdí, že se tak jejich životnost prodlouží až o 50 let. Poslední zkušenosti ukázaly, že některé systémy zateplování domů vykazují vysoká rizika. Běžné vnější kontaktní zateplovací systémy (VKZS) jsou prováděny jako zalepená obálka, která sice zvyšuje tepelný odpor, ale také snižuje difúzi pláště (dům nedýchá). Lepidla a lepicí terče vytvářejí v izolačním souvrství nespecifikované vrstvy, které natrvalo zakrývají často zchátralé povrchy staveb, nedovolují jejich opravu, průběžnou údržbu ani kontrolu. Bohužel v rámci úkolu Regenerace panelových bytových domů (vypsaného v roce 1997) byly místo vývoje převzaty rizikové systémy VKZS, z nichž některé již nyní vykazují škody investorům a uživatelům "zalepených" bytů v podobě fasád ob-růstajících plísní a podobně. To nejhorší je ještě čeká snížením životnosti a destrukcí VKZS. Kvůli zanedbávání záchovné údržby a oprav bude nutno izolace odstranit mnohem dříve než za 50 let. Navíc vzniklý směsný odpad pak bude třeba na náklad vlastníků zateplených domů likvidovat a dům bude muset být sanován a znovu zateplen. S tím se předpokládané ekonomické úspory energie podstatně změní k horšímu. V roce 1970 vedlo topné embargo, jehož cílem bylo zlepšení energetické náročnosti, stavební projektanty k tomu, aby navrhovali budovy více vzduchotěsné. To způsobilo zhoršení venkovní ventilace a přísun čerstvého vzduchu. Bylo zjištěno, že redukovaná rychlost ventilace je nedostatečná pro udržení zdraví a pohodlí uživatelů budov.
-
Chemické znečišťující látky
Za vnitřní zdroje chemických nečistot se považují těkavé organické sloučeniny (VOC - volatile organic compound). Vylučovat je mohou lepidla, čalounění, koberce, kopírky, dřevěné výrobky nebo čisticí prostředky, pesticidy. Formaldehyd je karcinogen skupiny 1, tedy nebezpečný pro člověka. Vdechování jeho výparů může způsobit alergie, atopický ekzém, záněty, rakovinu. Stejná látka může být obsažena v barvách, krytinách podlah, nebo jí je lepen nábytek, je možné ji nalézt taky v oblečení, čistících prostředcích nebo nekvalitních hračkách. Zvýšená koncentrace formaldehydu byla změřena v některých řadách populárních dřevostaveb Okál, které pocházejí ze 70. a 80. let. Z venkovního prostředí mohou do budov vnikat škodlivé látky uvolňující se z výfuků motorových vozidel, a to kvůli špatně umístěným otvorům pro větrání, komínům, ale i oknům.
-
Biologické kontaminanty
Spadají sem pyly, bakterie, viry, houby, plísně a podobně. Ty se zpravidla shromažďují v znečištěných vodách špatně udržovaných zvlhčovačů bez UV-C technologie nebo v odvodňovacím potrubí. Živnou půdou však mohou být i koberce, tepelná izolace a čalounění. Biologickou kontaminaci mohou přenášet i ptáci nebo hmyz. Pokud se v místnostech nevětrá, nebo je v nich i z jiných důvodů vlhko, tvoří se nejčastěji na stěnách plísně. Vdechování spór plísní může způsobit dýchací potíže a alergii. Optimální vlhkost v místnosti by se měla pohybovat v závislosti na ročním období: v zimě mezi 45 až 65 %, v létě pak mezi 40 až 60 %.
-
Nedostatečná ventilace a výměna vzduchu
Špatné stavební postupy, které mají snížit energetickou náročnost, vedou k takovému izolování budov, které zhoršuje venkovní ventilaci a přístup čerstvého vzduchu. Syndrom nezdravých budov nesouvisí pouze s kvalitou vzduchu uvnitř, ale také s jeho teplotou. „Většina nových a rekonstruovaných objektů je v nízkoenergetickém provedení, ale ukazuje se, že tyto objekty mají problém v letním období, často už i v obdobích přechodných, kdy dochází k jejich přehřívání.“ Odborníci zdůrazňují, že ruku v ruce se zateplením musí jít také zajištění výměny vzduchu a odvodu vodní páry. Minimem při zateplení a výměně oken je instalace parozábrany, která zajišťuje, že vodní páry z interiéru mohou unikat ven a nekondenzují v plášti budovy. Ani to však obvykle není stoprocentní řešení - tím je totiž pouze řízené větrání, nejlépe s rekuperací tepla.
-
Vliv použitých izolačních materiálů
Termoizolace u staveb je především závislá na vlhkosti. Mechanické izolační systémy vyžadují různé tloušťky vrstev v závislosti na teplotě prostředí. Bohužel použití nesprávného typu tepelné izolace nebo nesprávná instalace izolace patří mezi běžné příčiny poškození. Při manipulaci se skelnou vatou se uvolňují vlákna, která můžeme vdechnout. Potom nám mohou způsobit dýchací potíže, což se týká hlavně pracovníků stavebních firem. Izolaci ze skelné vaty je potřeba zakrýt, nejlépe zabudovat do stěn. Odborníci doporučují vyměnit desítky let starou skelnou vatu za novou.
Čtěte také: Kreslení tepelných izolací v základových a obvodových pláštích
-
Nedostatek denního světla a špatná akustika
Množství světla bývá dalším faktorem, který se na syndromu nezdravých budov podílí. Nejenom v mnoha kancelářích, ale také ve školách i školkách, které nemají dostatek denního světla, se umělé světlo z žárovek využívá i za bílého dne. „Denní světlo je zcela nenahraditelné. Umělé světlo je totiž jednotvárné, bez přirozené dynamiky a blahodárných účinků na lidský metabolismus.“ Syndrom nemocných budov se projevuje častěji u lidí pracujících v tzv. open space než u pracovníků s vlastní kanceláří. Příčinou může být nedostatek přirozeného světla, špatná akustika i vysoká vlhkost.
Prevence a řešení syndromu nemocných budov
Pro efektivní řešení a prevenci syndromu nemocných budov je nutné komplexní přístup zahrnující správné stavební postupy, volbu materiálů a zajištění optimálních podmínek v interiéru. Je nezbytné, aby každý stavební projekt byl specifikován a zohledňoval využití budovy, zdroje možného znečištění, stupeň tepelné zátěže a vlhkost.
1. Správné zateplování a rekonstrukce
Před zahájením regenerace domů a zadáním energetického auditu je klíčové dům opravit, včetně oken. Jestliže víme, že většinou zateplujeme starší domy, které nesplňují podmínky pro lepení, měli bychom se rozhodnout pro izolační systém se sanačními účinky. Zvažte využití vnitřního zateplení a individuální zateplování především rohových bytů a bytů v prvních a posledních podlažích. Doporučením je omítkový zateplovací systém ISOTEX ve spolupráci s termokeramickým nátěrem ClimateCoating, který poskytuje plnou ochranu před atmosférickými vlivy a vytvoří inovativní tepelněizolační systém s dlouhou životností. Tento systém se skládá z tepelně izolační omítky ISOTEX, která se nanáší přímo na zdivo bez zbytečného kotvení a spár, a termokeramického nátěru ClimateCoating. Obě složky jsou paropropustné, což znamená, že propouštějí vodní páru, ale zároveň zabraňují pronikání dešťové vody a vlhkosti do zdiva. Navíc ClimateCoating udržuje stěny suché a odvádí přebytečnou vlhkost, minimalizuje riziko vzniku mikrotrhlin na fasádě a zajišťuje teplotní stabilitu. Termokeramický povlak ClimateCoating ThermoPlus zajišťuje rovnoměrné rozložení tepla v místnosti a zabraňuje kondenzaci vlhkosti na stěnách a vzniku plísní. Stěny ošetřené nátěrem vytvářejí velkou keramickou plochu a v chladných měsících fungují jako kachlová kamna, vyzařující příjemné teplo.
Renovační a sanační systém pro vnější a vnitřní použití využívá v izolačním souvrství vzduchovou mezeru, která vytváří izolační vrstvu zajišťující optimální difúzi celého souvrství. Místo kontaktních lepených vrstev tak vzniká téměř bezkontaktní funkční prostor, který eliminuje negativní účinky kondenzace vodních par v obou směrech z interiéru i exteriéru. Provzdušnění izolačního souvrství šetří spotřebu pevného izolantu až o čtvrtinu celkové tloušťky a umožňuje kontrolu stavu konstrukce pod izolací. Řeší rovněž problémy dodatečně zavlhlých staveb. Technologie nepoužívá žádné fólie ani lepidla. Pokud je k překrytí izolační vrstvy použita vápenná nebo vápenocementová omítka, vrátí se stěně přirozená funkce přírodních konstrukcí.
2. Zajištění kvalitní ventilace a rekuperace
Zvyšte míru větrání a přísun čerstvého vzduchu do místností. Systémy vytápění, větrání a klimatizace (HVAC) by měly být navrženy tak, aby odpovídaly normám větrání. Měly by být provozovány a udržovány správně, aby bylo zajištěno dosažení požadované rychlosti větrání. Úkolem větrání je zajistit optimální výměnu vzduchu v místnosti, teplotu a vlhkost. Nejčastějším problémem je nesprávné nastavení systému, které způsobuje nerovnováhu mezi místnostmi v budově, což může mít za následek rozptýlení nečistot nebo jejich nedostatečné odstranění v některých místnostech. Pokud se chystáte stavět, je ideálním odrazovým můstkem pasivní dům, kde se výměna vzduchu provádí pomocí rekuperační jednotky. Ta odvádí znečištěný vzduch z místnosti ven, ale využívá přitom jeho teplotu, kterou ohřívá čerstvý vzduch přicházející z venku. Díky tomu je v místnostech vždy dostatek čerstvého vzduchu s optimální teplotou. I u starších domů se můžete rozhodnout pro instalaci centrální rekuperace, což však vyžaduje poměrně velký stavební zásah. Je tedy vhodné ji instalovat během rekonstrukce.
Čtěte také: Komfortní bydlení díky PUR izolaci
3. Výběr materiálů a eliminace znečišťujících látek
Odstraňte nebo nahraďte zdroje znečišťujících látek. Dbejte na to, aby stavba byla z netoxických stavebních materiálů. Místo polystyrenu lze použít ekologičtější materiály, například izolační materiály z dřevovlákna, ovčí vlny, slámy či konopí. Dřevovláknité desky jsou mnohem příjemnější a ekologičtější, dobře propouštějí vodní páru a jsou zdravotně nezávadné. U nábytku, zvlášť u toho levnějšího, byste si měli zkontrolovat, zdali neobsahuje fenol-formaldehydové pryskyřice. Tužíte-li v domě po krbu, zvolte raději uzavřené topeniště, například krbové vložky nebo krbová kamna. V interiéru by měly být použity přírodní materiály bez toxických látek. Je důležité omezit počet neuzavřených, otevřených skladovacích polic a používání nadměrného množství nábytku, které mohou přispívat ke shromažďování nečistot.
4. Čištění vzduchu a kontrola vlhkosti
Čistěte vzduch v budovách a všech jejich místnostech. V kancelářích lze interiér otevřít, použít matná skla a světlíky, které umožní přístup k přirozenému světlu. Umístěte do budovy také rostliny, které absorbují oxid uhelnatý a formaldehyd ze vzduchu. Použijte vzduchové filtry, které jsou velmi účinné při odstraňování znečišťujících látek. Nezapomeňte místnosti pravidelně vysávat a to ideálně vysavačem s HEPA filtry. Pokud plísně odhalíme, je v první řadě třeba odstranit příčinu vlhkosti. Poté se musí dbát na to, aby se místo dobře větralo, případně se opravila nebo vybudovala hydroizolace. Pokud bydlíte u frekventované cesty, vyplatí se investice do čističky vzduchu. Její pořízení však neznamená, že nemusíte větrat.
5. Zajištění denního světla a vnitřní pohody
Dostatek denního světla je zcela nenahraditelný. V mateřských školách se například využívají speciální velké rozptylovače, které denní světlo změkčují. Pro zajištění vhodného osvětlení lze použít světlovody. I relativně malé interiérové úpravy, při kterých se použijí například lepidla nebo omítky, které dokáží absorbovat kročejový hluk, mohou přinést velký efekt. Kvalitu bydlení ovlivňuje mnoho dalších faktorů - vlhkost, prašnost, hlučnost, materiály použité na stavbě, ale také na nábytku, proudění vzduchu či tok světla. Pro zajištění příjemně strávených dnů se postará pergola, která může navazovat rovnou na váš dům nebo stát samostatně v zahradě. Venkovní rolety udržují v místnosti optimální teplotu, díky čemuž ušetříte za topení i klimatizaci. Snižují spotřebu energie tím, že zabraňují úniku tepla z interiéru, ale také přehřívání budovy. Venkovní rolety váš domov zateplí, odhluční, zabezpečí a ze všech stínících prvků nejlépe ochrání před nežádoucím přímým světlem. Na předokenní rolety navíc můžete čerpat dotaci z programu Ministerstva životního prostředí Nová zelená úsporám.
6. Pravidelná údržba a kontrola
Systémy HVAC a tepelná izolace vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu. Komplexní kontroly systému, včetně hodnocení stavu izolace, by měly být prováděny každých šest měsíců. Pokud zhotovitel narazí na tepelnou izolaci, která je stará nebo je nainstalována neodborným způsobem, je důležité, aby taková izolace byla zcela odstraněna a vyměněna. Stárnoucí tepelná izolace by již nikdy neměla být znovu použita. Správci zařízení mají k dispozici kontrolní seznamy sloužící k ověření stavu tepelné izolace v rámci běžné údržby.
Tabulka: Srovnání běžných a sanačních zateplovacích systémů
| Parametr | Běžný vnější kontaktní zateplovací systém (VKZS) | Renovační a sanační systém (např. ISOTEX s ClimateCoating) |
|---|---|---|
| Způsob aplikace | Zalepená obálka, lepicí terče | Téměř bezkontaktní, vzduchová mezera, omítka přímo na zdivo |
| Difúze pláště (dýchání domu) | Nízká, dům "nedýchá" | Optimální, zajišťuje optimální difúzi celého souvrství |
| Kontrola stavu konstrukce pod izolací | Nemožná, zakrývá často zchátralé povrchy | Možná, umožňuje kontrolu stavu konstrukce |
| Kondenzace vodních par | Vysoké riziko v izolačním souvrství | Eliminováno díky vzduchové mezeře |
| Odvod vlhkosti ze zdiva | Nemožný, riziko plísní | Umožňuje odvětrávání zavlhlého zdiva, udržuje zdivo suché |
| Použité materiály | Lepidla, polystyren, minerální vlna | Tepelněizolační omítka, termokeramický nátěr, bez fólií a lepidel |
| Mechanická odolnost fasády | Méně odolná, riziko poškození | Vysoce odolná, dlouhá životnost |
| Životnost | Často kratší než deklarovaných 50 let kvůli degradaci | Velmi dlouhá (nejméně 30 let) |
| Ekologické dopady | Vznik směsného odpadu při předčasné likvidaci | Šetrnější, přírodní funkce stěn |
tags: #syndrom #umístění #tepelných #izolací