Bitumenová střešní taška, bitumenové šindele nebo italsky „tegola“ jsou komerční názvy téhož materiálu, který se stále více používá k pokrytí různých druhů budov.
Co je bitumen a jeho historie
Bitumen je černá, vodotěsná, hustá tekutina. Přírodní živice je vytvořena z částic dávno vyhynulých organismů, které se za tisíce let změnily na bitumen nebo na ropu (surovou naftu). Bitumen se od ropy zpravidla odděluje frakční destilací. Bitumenové šindele se vyrábí z bitumenu, vrstvy skelné vlny a minerálního kameniva.
Bitumenové šindele se začaly používat jako krytina počátkem minulého století. Byly běžné hlavně na plochých střechách nebo střechách s velmi nízkým sklonem. Po druhé světové válce se začaly vyrábět bitumenové střešní tašky. Zpočátku byly nekvalitní, ale velmi levné, takže se většinou používaly na pokrytí pomocných objektů jako byly stáje a seníky; postupem času se však kvalita a vlastnosti zlepšovaly, takže bitumenové tašky jsou dnes přijatelným materiálem i na pokrytí domů.
Výhody a vlastnosti bitumenových krytin
Největší výhodou bitumenové střešní krytiny je její nízká hmotnost, váží totiž pouze 3 kg / m2, takže je vhodná na všechny typy staveb: dům, přístřešek, altán, stodola nebo garáž. Bitumenové (asfaltové) desky mají však o poznání lehčí hmotnost, a proto se s nimi i snáze manipuluje. Materiál je vodotěsný, dokáže snížit hluk způsobený dopadajícími kapkami při dešti a nezrezne, jako tomu někdy bývá u kovového materiálu. I přes svou ohebnost a přizpůsobivost plně nahradí estetický dojem klasické betonové střešní tašky a to díky technologii zpracování, která zajišťuje velice podobný vzhled, jako má tento již tradiční materiál. Bitumenové vlnité desky mají díky speciální vícevrstvé konstrukci velmi vysokou stabilitu s nízkou hmotnost, což umožňuje stavbu velmi lehké střešní konstrukce. Vlnité desky se formují do požadovaných tvarů z organických vláken sycených asfaltem a výsledkem je jedna z vůbec nejlehčích krytin (méně než 4 kg/m2). Řadíme je tedy do lehkých střešních krytin.
Bitumenové šindele jsou také odolné vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám, mechanickému poškození a mají dlouhou životnost. Dnes se vyrábí v různých tvarech jako jsou bobrovka (plochá taška, která se klade ve dvou vrstvách), obdélníkový či polygonální tvar… Jsou k mání v různých rozměrech a barvách (nejčastěji červené, zelené a hnědé), které časem nevyblednou. Umístění tegoly na střechu je navíc jednoduché, umožňuje snadnou a rychlou práci. Asfalt (bitumen) je znám především ve spojení s plochými střechami, odkud je ale jen malý krůček ke střechám šikmým. Výsledkem jsou velmi lehké a cenově velmi příznivé bitumenové střešní krytiny se snadnou pokládkou na šikmé plochy. Zato nabízí přizpůsobivost, se kterou hravě zvládne i oblé tvary, minimální hmotnost a optimální životnost. Na horní straně jsou bitumeny obvykle opatřeny posypem, který tvoří pohledovou část krytiny a zabraňuje degradaci asfaltu UV zářením.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Typy bitumenových krytin
Podle vzhledu a způsobu pokládky se bitumenové (asfaltové) krytiny dělí do tří kategorií:
- Asfaltové šindele
- Asfaltové velkoplošné vlnité desky
- Asfaltové pásy
U všech bez rozdílu platí, že tenká bitumenová krytina musí být opravdu kvalitní, aby naplnila všechna očekávání.
Modifikovaný bitumen
Modifikovaný bitumen je bitumen obohacený syntetickým kaučukem. Na modifikování se používá SBS elastomer. Modifikovaný bitumen je elastický i při studených podmínkách (protažení při přetržení při 30 stupňovém mrazu je u většiny výrobků přes 30 %), vydrží UV záření podstatně lépe než oxidovaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u oxidovaného bitumenu. Životnost modifikovaných výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z oxidovaného bitumenu. Usedání mechu a lišejníků je u krytin KATEPAL menší, díky modifikaci a lépe zalisovanému vrchnímu posypu.
Montáž bitumenové krytiny
První věc, kterou musíte udělat před instalací bitumenu, je zkontrolovat, zda je povrch střechy zcela suchý. Pokud je to tak, nejprve třeba instalovat podkladové pásy, na které se kladou šindele, přičemž se přečnívající prvky pásů i šindele jednoduše odříznou. Tegola může být položena přímo na dřevěné bednění, spojovací desky nebo dřevotřískovou desku. Hřebíky se přibíjí přímo k podkladu. Vhodné jsou měděné, pozinkované nebo hliníkové hřebíky dlouhé asi 2 cm - 3 cm, s obzvlášť širokou hlavou.
Montáž je velmi jednoduchá a díky pružnosti krytiny i variabilní, stačí respektovat doporučený návod výrobce. Bitumenové vlnité desky jsou v případě potřeby přizpůsobitelné i nerovným povrchům. V podstatě by instalace krytiny měla probíhat při teplých podmínkách a minimální teplota by neměla klesnout pod 5°C, kdy i výsledek bude určitě nejlepší.
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
Pokládka na různé sklony střech
Bitumenová taška je vhodná zejména na zakrytí menších pomocných objektů. Na klasické střechy se používá jen výjimečně. Většinou se vlnité desky používají na jednoduché doplňkové stavby nebo na velké haly. Bitumenové vlnité střešní desky jsou vhodné na pokrytí menších objektů, a proto na ně na klasických střechách rodinných domů narazíte jen výjimečně. Oblíbené jsou pro nízkou hmotnost a životnost až 20 let. Pokládka je možná na různé tvary střech, a to i na ty se sklonem 5°. Může být také umístěna na různé tvary střech, s různými sklony, od 3° do 90°, ale může být použita i na pokrytí nerovného povrchu.
Nejvhodnější střešní krytinou pro ploché střechy a střechy se sklonem 9,5° je asfaltová krytina ve formě pásů nebo šindelů. Srolovaný asfaltový pás s hliníkovou fólií na povrchu je vhodnou krytinou na úplně ploché střechy nebo na střechy s minimálním sklonem (do 15o). Velikou výhodou při pokládce je spodní samolepící strana, takže pás potom pouze stačí na střeše odmotat, odříznout přesnou délku, položit, strhnout spodní fólii a přitlačit. Na vybraných místech pás přitlučete hřebíky. Protože pás je široký 100 cm, je nutné na střeše přeložit několik pásů přes sebe. Zbytek zajistí slunce. Při zahřátí dojde ke změknutí pásu a dva sousední pásy se na překladu přitaví k sobě (stejně jako u asfaltových šindelů) a současně se přilepí i ke střeše. Za studena samolepící bitumenový pás s hliníkovou fólií na povrchu. Extrémně ohebná, pružná a silně přilnavá krytina.
Podkladní vrstvy a bednění
Pod asfaltovou střešní krytinu je možné použít vůči vlhkosti odolné stavební desky (například OSB desky, multifunkční panely či překližky) místo prken s perem a drážkou, a za určitých podmínek můžou být použita i hrubá prkna bez pera a drážky. Je tudíž velmi nutné dodržovat návody výrobce při dimenzování a instalaci vůči vlhkosti odolných stavebních desek. Nejdůležitějším faktorem je tloušťka desek. Ty by měly být tak tlusté, aby byla zajištěna statická únosnost pro dané sněhové pásmo. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože prkna se vzájemně nepodpírají. Během vysychání navíc lehce vznikají na prknech bez pera a drážky nerovnosti a dochází ke “zkroucení” prken, které může krytina kopírovat. V každém případě je dobré, aby byl povrch co nejrovnější. Při rekonstrukcích je nyní běžným standardem a postupem je stržení stávající krytiny, natažení kontaktní difúzní fólie na staré nerovné bednění, instalace kontralatí na krokve či příhradové vazníky a zbudování nového bednění.
Bitumenová plst v žádném případě není dostatečně vyhovující jako podkladní vrstva a dokonce se přímo radí ze střechy odstranit, neboť je nasákavá a zadržuje ve střešní konstrukci vlhkost. Pokud používáte originální podkladové vrstvy - LiteBase 500 a UltraBase U-EL 60/2200, je možné nechat na střeše přes zimu pouze tyto podkladní pásy. Správně nainstalované podkladní hydroizolační vrstvy KATEPAL (LiteBase 500 a UltraBase U-EL 60/2200) zajišťují i v těchto případech vodotěsnost střechy.
Upevnění krytiny a hřebíky
Každé prkno s perem a drážkou musí být přibito dvěma dostatečně dlouhými (cca 75 mm) pozinkovanými hřebíky na každý příhradový vazník nebo krov. Z důvodu bobtnání dřeva je u suchého dřevěného materiálu nutné nechat malé mezery (1-2 mm) mezi prkny, jelikož při kolísání povětrnostních podmínek dřevo bobtná a smršťuje se (šířka i tloušťka) až o 5-10 %. Pokud nejsou použita prkna se čtyřstrannou perodrážkou, musí být spoje prken na příhradových nosnících.
Čtěte také: Velux plastová střešní okna - recenze
Krytiny se přibíjejí nad zářezem, v místě, kde projdou hřebíky skrz dvě krytiny a zároveň pevně přitlačí lepivý povrch k povrchu předchozí krytiny. Tímto se zajistí zalepení. Každá krytina se tedy přibije 8 hřebíky (4 vlastní pás a 4 protlučením v další vrstvě) a což zajišťuje ochranu proti roztržení krytin kolem hřebíků a vytržení pásu krytiny. Pravděpodobný důvod zatékání je aplikace příliš krátkých lepenkových hřebíků. Anebo sponek, které nedoporučujeme používat vůbec. Pokud špičky hřebíků (nebo sponek) neprojdou prknem, díky kolísání vlhkosti dřeva (bobtnání a smršťování) začnou hřebíky vystupovat z prken. Zalepení na okrajích krytiny se začíná postupně uvolňovat. Voda se dostává pod krytinu a dále přes hřebíky do prken, která bobtnají, a problém se zhoršuje.
Odvětrání střechy
Pokud se na střeše nenachází větrací otvory, které se při pokládce asfaltového střešní krytiny osadí odvětrávacími prvky, tak se v horní části větracího prostoru střechy hromadí teplý a vlhký vzduch, z kterého při studenějším počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce, a mohou vzniknout problémy. Velmi časté jsou například problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci. Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze problémy s kondenzací téměř zcela odstranit. Pokud není odvětrání střešní konstrukce efektivně zbudováno, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. Pokud je v konstrukci použita tepelná izolace a odvětrání střechy není správně zbudováno a také použita parozábrana, může v extrémních případech dojít až k roztékání vrchní asfaltové krytiny. A to proto, že stoupající vlhkost, která u povrchové vrstvy kondenzuje, vsakuje do izolace. Toto má za následek v první fázi ztrátu tepelněizolačních vlastností izolace, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti. U hřebene se musí vždy nacházet odvětrávací otvory a tak musí být zajištěn výstup vzduchu mezi všemi příhradovými nosníky. Odvětrávací otvory musí být umístěny co nejvýše, například pod hřebenem, ve štítových trojúhelnících. Anebo také můžete na hřeben instalovat podtlakové ventilátory či hřebenové odvětrání.
Úžlabí a okapy
Na vnitřních rozích a u lemování komínů doporučujeme použít úžlabinové pásy Super-Pintari. Na vnitřních rozích a u lemování komínů se nesmí používat univerzální okapové/hřebenové pásy. Na konstrukci úžlabí se musí použít vše zcela podle návodů - podkladní vrstva, lepidla a úžlabinový pás. Důvodem, proč se do úžlabí nesmí instalovat například plech, je velká tepelná roztažnost kovu. Rozdíl povrchové teploty střechy mezi horkými dny v létě a největšími zimními mrazy může být až 130 stupňů. Velké tepelné rozdíly plechů silně zatěžují jejich připevnění a lepení pásů na plechy. V úžlabích se také shromažďuje nejvíce sněhu a ledu. A tak v místech, kde teče nejvíce vody, se kumuluje příliš mnoho zatěžovacích činitelů. Hřebíky přibité u dolního okapu do podkladního prkna vystupují ze dřeva a pás ohnutý přes okraj se pak může jednoduše roztrhnout. Přes uvolněný hřebík se voda kapající přes okraj dostane ke krajnímu prknu, které se pomalu rozkládá. Vždy radíme použití originálních okapových / hřebenových pásů. S krátkým (1 m) okapovým pásem je lepší manipulace a také se dobře instaluje rovně podél okapové linie. Okapový pás je totiž střešní krytina s rovnými okraji, jehož spoje se pokryjí další vrstvou krytiny. Použitím okapových pásů také ušetříte materiál, jelikož při případné ztrátě materiálu se z “nadbytečných” okapových pásů udělají zalomením a roztržením hřebenové pásy (3 ks).
Ano, dolní okraj je možné udělat i bez okapnice např. použitím okapu tradičního typu. V tom případě se na okraj připevní prkno s polokulatým průřezem, kolem něhož se ohne kus (35 cm) vystřižený z povrchového pásu (Super-Pintari - úžlabinový pás). Určitě neradáme ohnout pásuze střechy přímo přes okraj a přibít jej na přední okraj prken.
Údržba a možné problémy
Možnost výskytu mechu je však vyšší, pokud je v přímé blízkosti střechy mnoho stromů. Vliv na to mají i hodnota pH okolní půdy a vegetace v okolí. Protože je povrch střešní krytiny z kamene a v přírodě na kamenech a skalách roste mech, je logické, že se může vyskytnout i na střeše. Protože dlouhodobé působení mechu na střechu je špatné a může mít i neblahý vliv na povrch krytin a následně na izolaci, je nutné pravidelně mech ze střechy odstraňovat. Zaprvé můžeme střechu kartáčovat, na jaře nebo na podzim (ne při teplém počasí v létě). Pokud to nestačí nebo se to nepodaří, můžeme na mech i chemickými prostředky. KATEPAL K-10 je účinný a ekologický způsob, jak odstranit růst mikroorganismů (např. řasy a lišejníky) z povrchu různých materiálů. Je zcela ekologický a nepoškozuje spodní konstrukce, květinové záhony nebo jiné výsadby.
Sníh a sněhové zábrany
Většinou to nutné není (u rodinných, řadových a poschoďových domů), pokud je použita asfaltová třešní krytina s drsnějším povrchem. Konstrukce vydrží bez problémů zatížení sněhem. Nemusíte odstraňovat sníh ani kvůli riziku padání sněhu, protože sníh po krytině s drsnějším povrchem neklouže. Jiná situace je u střech, jejichž krytinou jsou tašky nebo plech. Sněhové zábrany u bitumenové krytiny nebývají potřebné ani na příkré střeše. Na střechách s bitumenovými krytinami je padání sněhu zabráněno drsnějším povrchem. Jednoduše řečeno, je to zbytečné. Sníh a led po krytině nesjedou a účelem sněhových zábran je zabránit padání sněhu a ledu ze střechy. Navíc je zbytečné dělat díry do izolace navíc, v oblasti, která je z hlediska těsnosti a izolace nekritičtější.
Potenciální problémy se zatékáním
Vyskytují se problémy se zatékáním, protože tlak vody vznikající na střeše s malým sklonem je větší. Hřebíky nepřitlačí lepivý povrch krytiny k povrchu předchozí krytiny (vespod) protože projdou skrz jen jednou krytinou. Příliš krátké hřebíky postupně vystupují z podkladních prken a zároveň zvedají krytinu, což vede k uvolnění spojů. V bitumenové krytině se pak problémy (např. zatékání) vzniklé tímto narušením začínají vyskytovat obyčejně po 10-15 letech. Voda protékající spojem by se mohla dostat k podkladním prknům a způsobit jejich bobtnání. Následovalo by také protečení do střešního pláště a podkroví, kdyby pod krytinami nebyl podkladní pás.
K tomu typicky dochází například na jaře při tání sněhu. Sníh a led zabraňují odtékání vody a tlak nahromaděné vody tak působí na spoje asfaltových střešních krytin. Podobný jev může nastat při lijáku a silném větru. Vlivem větru může voda i na příkré střeše stoupat směrem vzhůru a působit tlak na spoje.
Porovnání bitumenových krytin s jinými materiály
V pestré nabídce nejrůznějších střešních krytin stále dominují tašky. Nejčastěji je najdeme na šikmých střechách se sklonem nad 30°. Jsou oblíbené díky jednoduché pokládce, dlouhé životnosti, snadné opravitelnosti i poutavému vzhledu. Ale není taška jako taška! Vedle tradiční pálené krytiny se při výrobě používají i mnohé další materiály. Tato varianta dokáže plně nahradit klasické střešní krytiny, jako jsou betonové či pálené střešní tašky, plechové krytiny nebo střešní šindele.
Pálené tašky
Pálené tašky se vyrábí z cihlářské hlíny. Ta se nejprve vylisuje do požadovaného tvaru, poté se vysuší a nakonec vypálí. Na rozdíl od tašek z betonu mají vedle svislého také příčný vodní zámek. Díky metodě ražení mají přesné rozměry a krásně do sebe zapadají na všech stranách. Hmotnost pálené krytiny se pohybuje v rozmezí 40 až 50 kg/m2. Jde o poměrně velké zatížení, proto musí být konstrukce střechy ve vynikajícím stavu, aby zátěž ustála. Jelikož se pálené tašky vyrábí z přírodních materiálů, považují se za ekologické. Na druhé straně je však jejich výroba poměrně energeticky náročná. Současně patří k dražším materiálům.
Cena závisí i na typu povrchové úpravy, která může být režná, engobovaná či glazovaná. Nejlevnějším typem pálených tašek jsou režné. Nemají dodatečnou povrchovou úpravu a jejich barevnost závisí na přirozeném probarvení použité cihlářské hlíny. Údržba střechy z režných tašek je náročnější, protože se na povrchu zachytávají nečistoty a snadno se zašpiní. Oblíbeným typem povrchové úpravy pálených tašek je engoba. Jedná se o naředěnou keramickou hmotu, která se na tašku nanáší před vypalováním. Engobované tašky poznáte podle matného vzhledu. Hlavní předností engoby je snížení poréznosti, díky čemuž na povrchu neulpívají nečistoty a netvoří se mechy. Nejdražším (a z hlediska vlastností nejlepším) typem střešních pálených tašek je glazurovaná krytina. Poznáte ji podle výrazného lesku, který je způsobený použitím jílů s vysokým obsahem oxidů křemíku. Po vypálení se vytvoří velmi hladký povrch, na kterém nedrží žádné nečistoty, mechy ani lišejníky.
Betonové tašky
Dalším oblíbeným materiálem využívaným pro výrobu střešních tašek je beton. Hlavním důvodem, proč mnozí upřednostňují betonové tašky před pálenými, je nižší cena při zachování velmi dobrých parametrů. Z hlediska životnosti, odolnosti i hmotnosti jsou na tom podobně - patří mezi typy krytiny, která vydrží sloužit nejméně 50 let. Betonové tašky mají jen svislý vodní zámek, a tak do sebe nezapadají tak dokonale jako pálené. Do vzniklých mezer může při prudkých deštích proniknout voda, případně sníh či prach. Tašky z betonu jsou na rozdíl od engoby či glazurované tašky z hlíny porézní, a tak se na nich drží nečistoty. Proto jsou také betonové tašky náročnější na údržbu. Dostupné jsou v mnoha barevných variantách, které vznikají přidáním barevných pigmentů do betonové směsi.
Plechové krytiny
Pokud hledáte lehké osazení střechy, pak by vás měla zajímat plechová krytina. Na trhu najdete jednotlivé kusy i celé pásy. Ty váží maximálně 5 kg/m2, avšak záleží na použitém materiálu při výrobě. Jsou vhodné pro osazení střech s velmi nízkým sklonem, a to i v extrémních podmínkách. Plechová střecha je naopak méně odolná než pálená a betonová krytina. Nemá dobrou zvukovou a tepelnou izolaci a bez dalších opatření se v ní může kondenzovat vodní pára. Velkoformátové plechové krytiny mají minimální sklon již od 6°.
Vláknocementové krytiny
Namísto břidlice a azbestocementových střech dnes uvidíte zdravotně nezávadnou vláknocementovou krytinu. Při výrobě se totiž používá buničina a umělá vlákna, která se lisují do požadované tloušťky a rozměrů. Poté je krytina opatřena speciální povrchovou úpravou a barvou, aby odpovídala vašim představám. Desky malých i velkých formátů jsou však velmi křehké a při poškození se hůře opravují a vyměňují. Bez lávek či stupaček byste proto po vláknocementové střeše neměli chodit.
Skleněné a plastové tašky
Vedle pálených a betonových tašek se na trhu objevují i další materiály, jako je například sklo. Protože tašky z tlustého a pevného skla propouští sluneční paprsky, efektivně pracují se sluneční energií a snižují náklady na vytápění. Jsou zajímavou alternativou pro pasivní a nízkoenergetické stavby. Využití recyklovaných plastů proniklo i do segmentu střešních krytin. Výhodou střešních tašek vyrobených z plastu je zejména nízká hmotnost, díky které nejsou nároky na konstrukci střechy nijak velké. Proto je můžete bez obav použít i při rekonstrukci staré střechy, aniž byste museli měnit původní krovy. Plastové tašky jsou cenově dostupné a vzhledem k využití recyklovaného materiálu také ekologické. Mezi hlavní nevýhody patří hořlavost a malá odolnost vůči UV záření. Proto se do plastových tašek přidávají různé přísady, které tyto přirozené vlastnosti plastu potlačují. Je na vás, vsadíte-li na tradiční řešení v podobě pálených, či betonových tašek, nebo zda půjdete cestou inovací a vyzkoušíte tašky ze skla či plastu.
Faktory pro výběr střešní krytiny
Stojíte před volbou střešní krytiny a z nabídky na trhu se vám točí hlava? V současnosti existuje nepřeberné množství krytin, které pro svoji střechu můžete vybrat. Důležité je při výběru střešní krytiny myslet nejen na estetiku, ale i funkčnost. Sklon a složitost střechy hrají důležitou roli při výběru vhodné střešní krytiny. Některé jsou vhodnější pro střechy s větším sklonem, zatímco jiné pro střechy se sklonem menším. Řídit byste se proto měli bezpečným a minimálním sklonem střechy. Minimální sklon pak udává mezní hodnotu, na kterou můžete střešní krytinu položit a při které výrobce garantuje její funkčnost bez dalších opatření. U každého typu střešní krytiny proto tyto parametry najdete v montážních a technických listech výrobce.
Při výběru střešní krytiny pamatujte i na zatížení střechy sněhem v zimě. Při výběru střešní krytiny myslete zejména na to, co je vaše střešní konstrukce schopna unést. Krov totiž nenese pouze samotnou střešní krytinu, ale také další části střechy, a v zimě i těžký mokrý sníh. Navíc musí odolávat náporu větru. Vždy si nechávejte rezervu, co se hmotnosti střešní krytiny týče. Mokrý sníh totiž může vážit až 50 kg / m2. Dbejte však také na dostatečnou nosnost střechy, a to zvláště při rekonstrukci. Nová krytina by neměla být těžší než ta původní, jinak může narušit statiku stavby, způsobit praskliny ve zdech a dovnitř by mohlo zatékat.
Při výběru krytiny na střechu vezměte v potaz také umístění domu. Vliv na funkčnost střechy, a tudíž i střešních tašek, mají totiž lokální a klimatické podmínky. Například do vyšších nadmořských výšek byste měli vybrat tašku odolnou v každém počasí. A nezapomeňte se porozhlédnout po nejbližším sousedství. Střecha by svým vzhledem neměla narušovat okolní zástavbu. Proto si před stavbou či rekonstrukcí udělejte procházku a všímejte si, jaký typ střešní krytiny mají ostatní domy a v jakém jsou stavu.
Při volbě střešní krytiny berte v potaz faktory jako je: hmotnost - unese stávající krov vaši vybranou krytinu? sklon střechy - nízký sklon může významně omezit Váš výběr! či komplikovanost pokládky (od toho se často odvíjí i konečná cena). Velikým faktorem je i estetika. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu.
Kategorie střešních krytin podle hmotnosti
| Kategorie | Hmotnost | Příklady materiálů |
|---|---|---|
| Lehké střešní krytiny | do 25 kg/m² | Plechové, vláknocementové, asfaltové šindele, plastové |
| Těžké střešní krytiny | nad 25 kg/m² | Pálené (keramické), betonové, břidlicové |
Mezi lehké střešní krytiny řadíme ty, které mají hmotnost do 25 kg/m². Díky své nízké hmotnosti nezatěžují krov tolik jako těžké střešní krytiny. Mezi tyto krytiny patří: Plechové střešní krytiny - vyrábí se z válcovaných plechů. Plechová střešní krytina může být profilovaná, falcovaná a maloformátová. Vláknocementové krytiny - při výrobě se používá směs umělých vláken a cement. Vláknocementová střešní krytina může být skládaná (šablony) či vlnitá (desky). Asfaltové šindele - asfaltové střešní krytiny vyráběné z asfaltu neboli bitumenu. Typickým tvarem je obdélník a bobrovka. Plastové střešní krytiny - většina bývá vyráběna z recyklovaných plastů. Těžké střešní krytiny jsou takové, které mají hmotnost nad 25 kg/m². Mezi tyto krytiny patří: Pálené (keramické) střešní krytiny - vypalují se z cihlářské hlíny. Mezi tvary pálených tašek patří bobrovky, prejzy, esovky, tašky úplně rovné i s různou velikostí vln. Betonové střešní krytiny - vyrábí se z betonu, který obsahuje kvalitní křemičité písky, portlandský cement, vodu a barvící pigmenty. Betonové tašky mají menší tvarovou variabilitu než ty pálené a zpravidla jsou to různě tvarované vlny nebo v poslední době i zcela ploché tašky. Břidlicové střešní krytiny - vyráběny jsou z břidlice, což je přírodní materiál.
tags: #stresni #tasky #bitumen #informace