Minerální vlna vs. Pěnový polystyren: Který izolační materiál skutečně šetří teplo?

Kvalitní tepelná izolace je nedílnou součástí jakékoliv stavby. Slouží nejen k minimalizování úniku tepla z objektu jako takového, ale i k izolaci konkrétních stavebních částí, např. rozvodů vody. Na trhu narazíte na nespočet izolačních materiálů, které se liší svými vlastnostmi i způsobem použití. Minerální vlny patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec.

Charakteristika minerální vlny

Minerální tepelná izolace není organická, a tak příliš nepodléhá napadáním hub, plísní a parazitů. Vyniká nehořlavostí a zpravidla i dobrou propustností par. Obvykle je také hydrofobní. Patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec. Vyrábí se z minerálních vláken v podobě skelné vlny nebo čedičové vaty. Oba typy mají velmi podobné vlastnosti, rozdíl spočívá zejména ve výrobní technologii. Skelné vaty se produkují z recyklovaného borosilikátového skla, ty čedičové pak z čediče a dalších hornin (žuly, vápence, dolomitu).

Izolační desky vyrobené z minerální vlny Isover jsou založeny na metodě rozvlákňování taveniny směsi hornin a dalších příměsí a přísad. Vytvořená minerální vlákna se v rámci výrobní linky zpracují do finálního tvaru desek. Vlákna jsou po celém povrchu hydrofobizována. Desky je nutné v konstrukci chránit vhodným způsobem proti povětrnostním vlivům (vnější opláštění kazet, difuzní a parotěsnící fólie).

Použití minerální vlny

Desky Isover Uni jsou vhodné pro nezatížené izolace vnějších stěn (provětrávaných fasád pod obklad s vkládáním izolantu do kazet nebo do roštů), dále pro izolace šikmých střech, stropů, podhledů a dalších lehkých sendvičových konstrukcí. Materiál je vhodný do protipožárních systémových konstrukcí s požadavkem na objemovou hmotnost ≥ 40kg·m^-3.

KNAUF INSULATION MPS tepelně izolační desky z kamenné minerální vlny s převážně podélnou orientací vláken, pojené organickou pryskyřicí a hydrofobizované v celém průřezu. Desky s objemovou hmotností ≥ 50 kg/m³ poskytují vynikající tepelnou izolaci, zvukovou pohltivost a vyšší úroveň požární bezpečnosti. Vhodné pro různé montované stavební konstrukce. MPS izolační desky jsou vhodné pro montované fasádní konstrukce, kde poskytují výbornou tepelnou izolaci a zvyšují požární bezpečnost.

Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny

Klíčové vlastnosti a parametry produktu Knauf MPS, 14 cm

Materiál: čedičová vlna
Obsah: 1,8 m²
Počet balení na paletě: 24 balíků
Rozměr: 1000 mm x 600 mm
Tepelný odpor (m²·K·W^-1): 4
Tloušťka: 140 mm

Srovnání minerální vlny (MW) a pěnového polystyrenu (EPS)

Základním hlediskem pro rozdělování tepelných izolací je vstupní materiál. Zásadně ovlivňuje výslednou hodnotu součinitele prostupu tepla a další parametry (paropropustnost, voděodolnost aj.). Obvykle izolace rozdělujeme na minerální, syntetické a přírodní. Pěnový polystyren (EPS) a minerální vata (MW) jsou v současné evropské stavební praxi dvěma dominantními tepelně-izolačními materiály. Oba materiály jsou certifikované, normalizované a široce dostupné. Oba splňují požadavky současných tepelně-technických norem. Jejich reálná energetická účinnost však není dána pouze laboratorní hodnotou tepelné vodivosti, ale především dlouhodobou stabilitou vlastností při působení vlhkosti, stárnutí, teplotních cyklů a montážních odchylek.

Součinitel tepelné vodivosti (λ)

Součinitel tepelné vodivosti λ vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo. Jde o čistě materiálovou konstantu, která vstupuje do výpočtu součinitele prostupu tepla U celé konstrukce. Čím je hodnota λ nižší, tím menší tloušťky izolace je zapotřebí k dosažení požadované hodnoty U. Z uvedených laboratorních hodnot vyplývá, že při ideálním suchém stavu jsou izolační schopnosti EPS a MW velmi blízké. Rozdíly v hodnotách λ se pohybují v řádu tisícin W·m⁻¹·K⁻¹ a v praxi se kompenzují volbou tloušťky vrstvy. Tento laboratorní stav však neodráží reálné provozní podmínky staveb, kde je tepelně-izolační materiál vystaven proměnlivé vlhkosti, difuzi vodních par, kondenzaci, teplotním cyklům, stárnutí a mechanickému namáhání.

Vliv vlhkosti na tepelnou vodivost

Vlhkost je z hlediska tepelné techniky jeden z nejnebezpečnějších degradačních faktorů tepelně-izolačních materiálů. Tepelná vodivost vzduchu je přibližně 0,024 W·m⁻¹·K⁻¹, zatímco tepelná vodivost vody dosahuje přibližně 0,6 W·m⁻¹·K⁻¹. Data jednoznačně ukazují, že reakce EPS a MW na působení vlhkosti je zásadně odlišná. U EPS se díky uzavřené buněčné struktuře omezuje pronikání vody do objemu materiálu. Navlhnutí se projevuje pouze povrchově mezi jednotlivými perlemi, nikoli v buněčném jádru. Z toho důvodu zůstává nárůst tepelné vodivosti velmi nízký a zpravidla nepřekračuje několik procent.

U minerální vaty je situace zásadně odlišná. Vlákna tvoří otevřený kapilární systém, v němž se voda aktivně šíří a je vázána povrchovým napětím mezi vlákny. Již relativně malé množství vlhkosti způsobuje výrazný nárůst tepelné vodivosti a tím přímý pokles tepelného odporu konstrukce. Dlouhodobé navlhnutí navíc vyvolává nevratné strukturální změny ve formě sesedání vláken a tvorby dutin, které se dále projevují lokálními tepelnými mosty.

Dlouhodobá stabilita

Energetická účinnost budovy není dána pouze počátečním stavem po dokončení stavby, ale především tím, jak se budou vlastnosti použitých materiálů vyvíjet v průběhu desítek let provozu. U pěnového polystyrenu se dlouhodobě potvrzuje velmi vysoká stabilita tepelné vodivosti. Změny hodnot λ v řádu jednotek procent lze považovat za zanedbatelné z hlediska energetického posuzování. U minerální vaty je naopak dlouhodobý vývoj hodnot λ výrazně méně příznivý. Kombinace vlhkostního namáhání, teplotních změn a vlastní hmotnosti materiálu vede k postupným strukturálním změnám vláken. To se projevuje systematickým růstem tepelné vodivosti a poklesem tepelného odporu konstrukce.

Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek

Součinitel prostupu tepla (U)

Součinitel prostupu tepla U [W·m⁻²·K⁻¹] vyjadřuje celkovou schopnost konstrukce propouštět teplo. Tento parametr přímo vstupuje do energetického hodnocení budovy, do výpočtu měrné potřeby tepla na vytápění a do zatřídění objektu podle energetické náročnosti. Hodnota U je odvozena od tepelného odporu jednotlivých vrstev konstrukce, přičemž tepelně-izolační vrstva má na výslednou hodnotu zcela zásadní vliv.

Materiál	Stav izolace	λ [W·m⁻¹·K⁻¹]	U stěny [W·m⁻²·K⁻¹]
EPS	Suchý stav	0,036	0,22
EPS	Navlhnutí do 2 obj. %	0,037	0,23
MW	Suchý stav	0,039	0,24
MW	Navlhnutí 3 hm. %	Není uvedeno	Není uvedeno

Z tabulky je patrné, že u suchého stavu jsou rozdíly mezi EPS a MW relativně malé a obě izolace umožňují dosáhnout nízkoenergetických hodnot U. Jakmile se však do konstrukce dostane vlhkost, začínají se rozdíly dramaticky prohlubovat. U EPS se zhoršení hodnoty U pohybuje v řádu setin W·m⁻²·K⁻¹, což má z hlediska energetické bilance budovy minimální vliv. Naproti tomu u MW dochází k nárůstu U až o desetiny W·m⁻²·K⁻¹, což představuje výrazné zhoršení tepelně-izolační schopnosti celé konstrukce.

Roční potřeba tepla na vytápění je výslednicí ztrát prostupem, ztrát větráním, vnitřních zisků a klimatických podmí. Z modelového výpočtu vyplývá, že zatímco u suchého stavu jsou rozdíly mezi EPS a MW v řádu stovek kilowatthodin ročně, při vlhkostním zatížení se rozdíl výrazně zvětšuje. U dlouhodobě navlhlé MW dochází k nárůstu roční potřeby tepla přibližně o 40 % oproti suchému EPS.

Provozní náklady

Energetická účinnost se v praxi nejviditelněji projevuje v dlouhodobých finančních nákladech. Z tabulky je zřejmé, že rozdíly v provozních nákladech nejsou zanedbatelné. U suchého stavu je rozdíl mezi EPS a MW relativně malý. Jakmile však dojde k dlouhodobému navlhnutí MW, zvyšují se náklady na vytápění během třicetiletého provozu v řádu stovek tisíc korun.

Provozní měření z dlouhodobě sledovaných objektů ukazují, že rozdíly mezi projekčními výpočty a skutečnou spotřebou energie jsou u konstrukcí s EPS statisticky menší než u konstrukcí s MW. U MW se častěji projevují důsledky montážních nepřesností, netěsností parozábran, lokálních poruch hydroizolací a kumulace vlhkosti v izolační vrstvě. Z hlediska dlouhodobé predikovatelnosti energetického chování lze proto konstatovat, že konstrukce s EPS vykazují stabilnější provozní parametry a menší rozptyl mezi teoretickým výpočtem a skutečnou spotřebou energie.

Čtěte také: Velux plastová střešní okna - recenze

Letní tepelná stabilita

Energetická účinnost budov není dána pouze zimním provozem a spotřebou tepla na vytápění. V posledních desetiletích nabývá stále většího významu také letní tepelná stabilita, tedy schopnost konstrukcí tlumit přehřívání interiéru během horkých period. Z tabulky je zřejmé, že minerální vata má obecně vyšší objemovou hmotnost než EPS, zatímco EPS vykazuje vyšší měrnou tepelnou kapacitu vztaženou k jednotce hmotnosti. Pro letní chování konstrukce je však rozhodující především součin objemové hmotnosti a měrné tepelné kapacity, tedy schopnost materiálu akumulovat teplo v objemu.

To znamená, že u konstrukcí s minerální vatou dochází k pomalejšímu průniku tepla do interiéru během krátkodobých teplotních špiček, zatímco EPS reaguje na změny venkovních teplot rychleji. Fázový posun vyjadřuje časové zpoždění mezi maximem venkovní teploty a okamžikem, kdy se tento teplotní vliv projeví na vnitřním povrchu konstrukce. Z uvedených dat vyplývá, že při stejné tloušťce izolace poskytuje minerální vata delší fázový posun než EPS. To znamená, že u konstrukcí s MW je průnik denního maxima teploty více časově posunut do večerních nebo nočních hodin, kdy lze teplo efektivně odvětrat. Modelové výpočty ukazují, že konstrukce s minerální vatou mohou v letním období vykazovat mírně nižší potřebu chladu než konstrukce s EPS.

Z celoroční energetické bilance je patrné, že i přes mírně vyšší letní potřebu chlazení u EPS zůstává celková roční spotřeba energie nižší než u MW. Rozhodujícím faktorem je totiž výrazně vyšší zimní spotřeba tepla u MW v důsledku větší citlivosti na vlhkost a dlouhodobý nárůst tepelné vodivosti. Z dlouhodobých sledování provozních objektů vyplývá, že letní výhoda minerální vaty se v praxi uplatňuje zejména u lehkých konstrukcí s malou akumulační schopností nosných vrstev.

Transport vodní páry a kondenzace

Tepelně-izolační vlastnosti nelze posuzovat odděleně od transportu vodní páry v konstrukci. Difuze, kondenzace a následná akumulace vlhkosti totiž přímo ovlivňují tepelnou vodivost izolačních materiálů, vznik tepelných mostů, hygienu vnitřního prostředí i dlouhodobé provozní ztráty energie. Z tabulky vyplývá, že minerální vata je z hlediska difuze prakticky otevřený materiál, zatímco EPS klade pohybu vodní páry výrazně vyšší odpor. To má zásadní důsledky pro chování konstrukce.

U MW vodní pára snadno prostupuje izolační vrstvou a při poklesu teploty se může srážet přímo v objemu izolace. Z hlediska energetiky je tento rozdíl zásadní. Z uvedených dat je patrné, že u konstrukcí s minerální vatou může v průběhu roku zkondenzovat řádově více vodní páry než u konstrukcí s EPS. Tento kondenzát se pak v izolaci pouze velmi pomalu odpařuje, zejména pokud je vnější vrstvy konstrukce vystavena dlouhodobé vlhkosti nebo nízkým teplotám. U EPS se roční množství kondenzátu pohybuje v řádu setin kilogramu na metr čtvereční, což nemá prakticky žádný měřitelný dopad na tepelný odpor konstrukce.

Z tabulky vyplývá, že kondenzace uvnitř minerální vaty může zvýšit součinitel prostupu tepla U celé konstrukce až o třetinu, což se okamžitě projeví skokovým nárůstem tepelných ztrát. Z hlediska celoročního provozu může kondenzace vodní páry uvnitř minerální vaty způsobit nárůst spotřeby energie až o více než 1 200 kWh ročně u běžného rodinného domu. U EPS se tento nárůst pohybuje pouze v řádu jednotek procent.

Mechanická stabilita a sesedání

Tepelně-izolační účinnost není ovlivněna pouze fyzikálními vlastnostmi materiálu v laboratorním stavu, ale také jeho schopností dlouhodobě odolávat vlastní hmotnosti, cyklickému zatížení, teplotním změnám a vlhkosti bez změny objemu a struktury. Z tabulky vyplývá, že pěnový polystyren dosahuje výrazně vyšších hodnot pevnosti v tlaku při srovnatelném zatížení než minerální vata. To znamená, že EPS si i při dlouhodobém zatížení zachovává svůj objem a geometrickou stabilitu. Minerální vata vykazuje nižší pevnost v tlaku a výrazně vyšší dlouhodobé deformace.

Ssedání v řádu několika procent tloušťky izolace může v praxi znamenat vznik mezer v horních částech konstrukce, lokální ztenčení izolační vrstvy a vznik tepelných mostů. U pěnového polystyrenu zůstává po 25 letech provozu skutečná tloušťka izolační vrstvy prakticky zachována. U minerální vaty je situace podstatně odlišná. Sesedání o pět až sedm a půl procent tloušťky představuje reálné ztenčení izolační vrstvy o více než jeden centimetr. Tento úbytek již znamená měřitelný nárůst prostupových tepelných ztrát, a to i v případě, že ostatní vlastnosti materiálu zůstaly zachovány.

Zvýšení součinitele prostupu tepla U u konstrukcí s EPS je v důsledku minimálního sesedání prakticky zanedbatelné. U konstrukcí s minerální vatou však sesedání způsobuje nárůst hodnoty U přibližně o pět setin W·m⁻²·K⁻¹, což představuje významné zhoršení tepelně-izolačních vlastností celé konstrukce. Z tabulky vyplývá, že samotné sesedání minerální vaty může vést k nárůstu roční spotřeby tepla o více než 1 300 kWh u běžného rodinného domu. U EPS se tento nárůst pohybuje pouze v řádu dvou až tří set kilowatthodin. V reálném provozu se jednotlivé degradační mechanismy zpravidla nekombinují izolovaně, ale působí současně. U pěnového polystyrenu jsou tyto mechanismy výrazně utlumeny. Materiál nenasakuje vodu do objemu, neprojevuje významné dlouhodobé deformace a zachovává si stabilní strukturu. Vliv mechanické stability se v dlouhodobém horizontu přímo promítá do provozních nákladů.

Požární bezpečnost

Požární bezpečnost tepelně-izolačních materiálů je hodnocena především z hlediska reakce na oheň, rychlosti šíření plamene, tvorby tepla, kouře a požárních plynů. Z hlediska energetické účinnosti budov se ale požární vlastnosti izolací promítají také nepřímo, a to prostřednictvím nutnosti použití různých ochranných vrstev, změn skladby konstrukce, přerušování izolační vrstvy požárními pásy a rozdílného řešení detailů.

Minerální vata je z hlediska reakce na oheň klasifikována jako nehořlavý materiál třídy A1, což představuje její jednoznačnou výhodu v oblastech s přísnými požárními požadavky. Naopak pěnový polystyren patří mezi hořlavé materiály třídy E, a proto je v konstrukcích vždy chráněn systémovými vrstvami, zejména omítkou, stěrkovými vrstvami, případně sádrokartonem v interiéru. U vícepodlažních budov se u systémů s EPS běžně používají požární pásy z minerální vaty, které přerušují souvislou vrstvu izolace. Požární pásy z minerální vaty mají ve srovnání s grafitovým EPS mírně horší izolační schopnost. Pokud jsou pásy provedeny systémově.

Jak vybrat správnou tloušťku minerální vaty

Příliš tenká izolace může znamenat vyšší účty za energie, chladné místnosti i zbytečné tepelné ztráty. U minerální vaty proto nerozhoduje jen to, jaký typ materiálu si vyberete, ale také správná tloušťka izolace.

Při výběru minerální vaty je dobré začít místem použití. Největší tloušťky izolace se obvykle používají u šikmé střechy, obytného podkroví a stropu pod nevytápěnou půdou, kde se orientačně pohybujeme přibližně v rozmezí 250 - 400 mm. Tyto hodnoty je třeba brát jako orientační. Přesná tloušťka izolace závisí na konkrétním typu minerální vaty, její tepelné vodivosti, skladbě konstrukce a požadovaném výsledku. V některých případech může být 20 cm vhodná tloušťka, jinde může být málo.
Správná tloušťka minerální vaty se neurčuje jen podle toho, co se nejčastěji používá při rekonstrukcích. Důležitá je zejména tepelná vodivost materiálu, označovaná jako lambda λ. Čím je lambda nižší, tím lépe materiál izoluje. Rozhoduje i samotná konstrukce. Střecha má jiné požadavky než fasáda, strop nebo příčka. Důležité je také správné určení výrobku. Minerální vata není jeden univerzální materiál na všechno. Jiný typ patří do šikmé střechy, jiný na fasádu, jiný do stropu a jiný do podlahové skladby.
Střecha patří z pohledu tepelných ztrát mezi nejcitlivější části domu. Teplý vzduch přirozeně stoupá vzhůru, a pokud je střecha zateplená nedostatečně, teplo uniká právě tudy. Pokud řešíte, jaká tloušťka minerální vaty na střechu je vhodná, v praxi se nejčastěji používá přibližně 200 - 400 mm. Důležité je také to, jak se izolace ukládá. U šikmé střechy se minerální vata často dává ve dvou vrstvách. První vrstva jde mezi krokve a druhá pod krokve. Pokud byste dali izolaci pouze mezi krokve, samotné krokve mohou stále propouštět více tepla než izolovaná část. U minerální vaty na šikmou střechu si dejte pozor zejména na dostatečnou celkovou tloušťku izolace, uložení bez mezer, správně řešenou parozábranu a precizní napojení detailů u pozednice, štítu nebo střešních oken. Při zateplení střechy nestačí mít dobrý materiál.
Podkroví může být obytné nebo neobytné a právě od toho závisí i způsob zateplení. Pokud jde o obytné podkroví, izoluje se zejména šikmá střecha. U otázky, jaká tloušťka minerální vaty do podkroví je vhodná, se nejčastěji pohybujeme přibližně v rozsahu 250 - 400 mm. U neobytného podkroví může být řešení jednodušší. Minerální vata se uloží na stropní konstrukci nebo mezi její prvky. U podkroví je velmi důležitá také ochrana před vlhkostí. V interiéru vzniká vodní pára při vaření, sprchování, sušení prádla i běžném bydlení. Proto se u obytného podkroví často používá parozábrana nebo parobrzda ze strany interiéru. Musí být správně napojená, přelepená a nepřerušená.
Podlaha má na izolaci jiné nároky než střecha nebo fasáda. Do podlah se nepoužívá běžná měkká minerální vata určená do střechy nebo příček. U podlah je velmi důležité nezaměnit typ izolace. Pokud byste použili příliš měkký materiál pod potěr nebo podlahovou skladbu, může se časem nadměrně stlačovat.
Strop se zatepluje zejména tehdy, když odděluje vytápěný a nevytápěný prostor. Typickým příkladem je strop pod nevytápěnou půdou nebo strop nad sklepem. Pokud řešíte, jaká tloušťka minerální vaty na strop je vhodná, nejprve je třeba si ujasnit, o jaký typ stropu jde. U stropu pod nevytápěnou půdou se vyplatí použít větší tloušťku izolace. Jde totiž o místo, kterým může unikat hodně tepla. U stropu nad sklepem je situace jiná. Tloušťka izolace bývá často omezená světlou výškou sklepa. U sádrokartonových podhledů se minerální vata používá nejen kvůli tepelné izolaci, ale také kvůli akustice. Pomáhá tlumit hluk a zlepšit komfort v interiéru.
Fasáda je další část domu, kde se minerální vata používá velmi často. Oproti polystyrenu má výhodu zejména v paropropustnosti, nehořlavosti a lepší akustické ochraně. V praxi se u fasády nejčastěji používají tloušťky přibližně 140 - 220 mm. Důležité však je, že na fasádu nepatří jakákoli minerální vata. Používají se speciální fasádní desky určené do kontaktních zateplovacích systémů. U starších domů může být minerální vata vhodnou volbou právě proto, že umožňuje lepší prostup vodních par. To však neznamená, že dokáže zachránit vlhké zdivo.
Při výběru izolace se často řeší hlavně otázka, kolik centimetrů je třeba použít. Tloušťka zateplení je důležitá, ale sama o sobě neřekne všechno. Tepelná vodivost se označuje jako lambda λ. Čím je lambda nižší, tím lépe materiál izoluje. Pokud má jiný výrobek lepší lambdu, například 0,035 W/mK, při stejné tloušťce dosáhne vyššího tepelného odporu.
Jednou z nejčastějších chyb je výběr izolace pouze podle ceny. Levnější minerální vata nemusí být automaticky špatná, ale vždy je třeba sledovat také lambdu, určení výrobku a jeho technické parametry. Další chybou je příliš tenká izolace ve střeše nebo podkroví. Pokud se do šikmé střechy vloží pouze jedna vrstva mezi krokve, často zůstávají v konstrukci tepelné mosty. Problémem bývají také mezery mezi pásy izolace. Minerální vata musí prostor vyplňovat souvisle, bez spár, prázdných míst a zbytečného stlačování. Pozor je třeba dát také na vlhkost. U střech, podkroví a některých vnitřních skladeb je důležité správně navrhnout parozábranu nebo parobrzdu. Častou chybou je také použití nesprávného typu minerální vaty. Měkká rolovaná izolace může být vhodná do šikmé střechy nebo příček, ale nepatří do fasády ani podlahy.

Orientační doporučení pro tloušťku minerální vaty:

Ve většině případů 10 cm minerální vaty na zateplení střechy nestačí.
Tloušťka 20 cm může být u starších rekonstrukcí lepší než původní stav, ale u obytného podkroví se často doporučuje větší celková tloušťka.
Na fasádu se nejčastěji používá přibližně 140 - 220 mm fasádní minerální vaty.
U stropu pod nevytápěnou půdou se nejčastěji používá přibližně 250 - 400 mm minerální vaty.
U střech a podkroví je často lepší použít dvě vrstvy. První vrstva se vkládá mezi krokve a druhá pod krokve, čímž se omezí tepelné mosty.
Lambda vyjadřuje tepelnou vodivost materiálu. Čím je lambda nižší, tím lépe materiál izoluje.
Ne vždy, ale u šikmých střech, podkroví a některých vnitřních skladeb bývá parozábrana nebo parobrzda velmi důležitá. Jejím úkolem je omezit pronikání vlhkosti z interiéru do izolace.

Izolační desky Isover Uni jsou baleny do PE fólie do maximální výšky balíku 0,5 m. Základní minerální izolace, která je vhodná pro použití jako tepelná, akustická a protipožární izolace do šikmých střech, stropů, podhledů, dělících příček a trámových konstrukcí. Izolace je v celém průřezu hydrofobizovaná, je nehořlavá a velmi dobře pohlcuje hluk. Vyrobeno pomocí technologie ECOSE®, která využívá pojivo na rostlinné bázi. Pojivo Ecose neobsahuje žádné formaldehydy, akryláty nebo barviva.

Jde o multifunkční tepelně izolační a zvukopohltivý materiál. Chrání proti ohni, je vodoodpudivá a paropropustná. Oproti vatě Classic 039 má pevnější hrany, lepší pružnost a tuhost. Tato minerální vata získala zlatý certifikát Eurofins za kvalitu vzduchu v interiéru. Skelná vlna je vyrobena ECOSE technologií - díky tomu neobsahuje formadehyd, je bez zápachu a lépe se řeže.

tags: #stresni #mineralni #izolace #140 #mm #prostup

Srovnání izolačních materiálů: Minerální vlna vs. Pěnový polystyren s důrazem na vlastnosti a prostup tepla