Střešní krytina je jedním z nejvýraznějších prvků historických staveb. Nejenže chrání konstrukci domu, ale zároveň výrazně formuje jeho architektonický charakter, regionální identitu i celkový vzhled krajiny. Vlastní historie střešních krytin začíná v okamžiku, kdy se předchůdce dnešního Homo sapiens postavil na vlastní nohy a začal hledat úkryt před nepřízní počasí.
V tomto období byly jedinými krytinami nalezené přírodní materiály - dřevo a kámen. Po mnoha tisících letech, kdy člověk začal budovat své obydlí z hlediska trvanlivosti na delší dobu, vznikají i první střechy z vyráběných materiálů. Za první šikmé střechy, které můžeme takto označit, jsou střechy ve starém Řecku, které následně převzali a značně zdokonalili Římané.
V antickém Římě byly cihelny, ve kterých se vyráběly střešní tašky, nazývány „Tegularium“. V raném věku šikmých střech se voda z těchto střech odváděla rychle pomocí sklonu střechy s jednoduchým tvarem - úhlová střecha - v podstatě sedlová střecha se sklonem 45°. V dnešním pojetí byla „vodotěsnost střech“ zajištěna pouze jejich překladem. Tak tomu bylo po mnohá staletí.
Při výběru materiálu na střechu je třeba zohlednit několik klíčových faktorů, jako je typ stavby (rodinný dům, chata, průmyslový objekt nebo historická budova), klimatické podmínky, sklon střechy, cena a rozpočet, a estetika. Historické objekty vyžadují tradiční pálené tašky nebo břidlici, zatímco pro moderní domy se často volí plechové krytiny.
Tradiční přírodní materiály
Mezi čistě přírodní materiály, používané na šikmé střechy, patřily přírodní kámen (nejen břidlice, ale i ostatní štípatelné kameny), šindel, sláma a rákos (došky). Tyto materiály se objevují na šikmých střechách mezi prvními.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Došky
Došky, jako krytina šikmých střech, měly svůj vývoj hlavně ve vesnických oblastech, kde svého času dominovaly. První a doložený výskyt došků na střechách je z období Lužické kultury 5. století př. n. l. Jako základní materiál se použita sláma z obilí, s názvem žito nebo také rež, rovněž kukuřičná sláma a dále rákos, orobinec.
Technologie pokládky doškové krytiny představuje dva odlišné typy: hladká (česaná) střecha a kladení jednotlivých došků stupňovitě. Životnost tohoto druhu krytin je různá a závislá na více podmínkách, přesto však přesahuje 40 let. Konec masivního rozvoje doškové krytiny u nás znamenalo vydání Stavebního řádu pro venkov ze 17. května 1833, který tuto krytinu zakazoval zhotovovat na novostavbách.
Dřevěný šindel
Dřevo bylo využíváno na krytinu šikmých střech všude tam, kde bylo k dispozici v blízkém okolí. Ze dřeva se vyráběly šindele - dříve jen štípané. Trvanlivost tohoto materiálu je závislá vždy na výběru vhodného dřeva a rychlosti jeho růstu. Rychle rostoucí dřeviny proto nejsou k výrobě šindelů vhodné. V minulosti byly šindele vyráběny ze dřeva smrku, jedle, borovice, modřínu, ale i dubu a buku.
Valašský šindel patří mezi nejpoužívanější historické střešní krytiny a je vyráběn ze smrkového a jedlového dřeva. Naopak alpský šindel vzniká ze dřeva modřínového a na rozdíl od valašského není vybaven pérem a drážkou. Tím nejkvalitnějším je štípený šindel, protože se štípe po vláknech, čímž nedochází k porušení struktury dřeva a nehrozí jeho nasákavost vodou. Životnost se může pohybovat bez problému okolo 30 let.
O přednostech dřevěného šindele nemá cenu pochybovat, ani o tom, že stále patří mezi významné historické střešní krytiny. Vypovídají o tom jak vlastnosti dřeva, tak osvědčené realizace z dávných dob.
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
Břidlice a kámen
Dalším materiálem na krytinu šikmých střech je břidlice a další druhy kamenů se štípatelnými schopnostmi. Krytina z břidlice se stala dominantní hlavně na šlechtických stavbách, mimo Francie, kde se stala dominantní i na stavbách církevních - tedy vždy u majetnějších vrstev, a teprve s rozvojem těžby se stala rozšířenou ve všech oblastech.
Břidlice se stala skládanou krytinou doslova, neboť v rámci vývoje technologie pokládky je velké množství tradičních způsobů krytí, které se většinou odvíjejí od místa vzniku - moravské krytí, německé krytí, divoké krytí apod. S ohledem na snadnost opracování kamene můžeme dělit břidlicové desky na základě jejich tvaru do šupin, rybích šupin, čtverců, obdélníků, kosočtverců, kosodélníků, šestiúhelníků, osmiúhelníků a dalších novodobých tvarovek.
Pálené a plechové krytiny
Pálená taška
Střešní krytinou, která vycházela ze zásad pokrývání přírodními materiály, je pálená taška. První doložené zmínky o pálené tašce jsou z Řecka, asi okolo roku 500 př. n. l., a jednalo se o plochou desku s délkou od 660 mm do 1250 mm, šířkou 470 až 850 mm a tloušťkou od 30 až 50 mm. Z pohledu dneška se tak jednalo skutečně o velkoplošnou krytinu.
Na naše území byla taška importována cca 1. století n. l. s příchodem římských legií a výstavbou jejich opevněných sídel. Rozvoj výroby u nás nastává v 10. a 11. století n. l. - kdy cihlami krycími byla roku 1133 pokryta střecha Sázavského kláštera. V 15. století byla již ve výrobě převážně taška prejzová.
V nabídce produktů lze najít celou řadu pálených krytin vhodných pro opravy střech památkových objektů, jako například Bobrovku, která je jednou z historicky nejstarších a nejvýznamnějších skládaných krytin. Pálené tašky značky Tondach navazují na tisíciletou tradici používání tohoto druhu střešní krytiny, z čehož vyplývá závazek uchovávat ráz střešní krajiny zejména z pohledu materiálu a tvarů také do budoucna. Památkový ústav doporučuje keramickou tašku bobrovku/falcovku v režné úpravě (tedy bez povrchové úpravy).
Čtěte také: Velux plastová střešní okna - recenze
Plechové krytiny
Plech na šikmých střechách se objevuje převážně na církevních stavbách a prioritu hraje olovo (první zmínky o olověném plechu na střechách jsou z počátku našeho věku, tj. cca 2000 let) a měď, která doprovází lidstvo již 5000 let. Střechy z olověného plechu jsou známé v Anglii již v 10. století našeho letopočtu, a sice převážně na církevních stavbách, jejich životnost je prakticky neomezená.
Ještě dnes jsou známé církevní stavby, pokryté olověným plechem - chrám Sv. Petra v Římě, část katedrály Notre Dame Chartres, Kolínský dóm, chrámy v Jeruzalémě apod. Další plechové krytiny jsou již mnohem mladší - zinkový plech byl poprvé použit na střešní krytinu v roce 1850 při velké Hausmanově přestavbě Paříže.
Mezi nejmladší plechovou krytinu můžeme řadit hliník a střechu zhotovenou z této krytiny na kostele Sv. Jáchyma v Římě z roku 1893, která je funkční do dnešní doby.
Moderní materiály navazující na historické tradice
Mladšími sourozenci těchto tradičních krytin se staly betonová taška (první betonová taška navazovala poměrně rychle na vynález cementu - v roce 1843 zahájil výrobu prvních cementových tašek pan Adolf Kroher) a na přelomu 19. a 20. století to byla eternitová krytina (patent z roku 1900).
Betonová taška od svých počátků kopírovala již tradiční tvary pálené tašky a břidlice (bobrovka, čtverec, Steinbruck apod.) a teprve v posledních desetiletích si začala vytvářet vlastní tvary a povrchové úpravy. Rovněž betonová taška byla zpočátku vyráběna ručně ve formách a teprve s rozvojem strojírenství byla jejich výroba zmechanizovaná.
Eternitová krytina (šablony přejímala všechny technologické prvky od krytiny z břidlice) má jasně vymezenou terminologii. Novodobá technologie (nahradila azbestová vlákna organickými a nově se vžil název vláknocementová krytina) se pak snaží o vlastní směry vývoje technologie pokládky.
Současná doba přinesla i k těmto tzv. klasickým krytinám na šiklých střechách zcela nové materiály i úpravy původních materiálů. Jedná se zejména o taškové či šablonové úpravy všech typů plechů, nových materiálů na bázi asfaltů - šindele a vlnité desky, na bázi plastů, ať už se jedná o šablony či tašky, a nové tašky na bázi keramického střepu.
Například plastový šindel DDS II je skvělou alternativou dřevěné krytiny. Primárně se hodí tam, kde jde o stavby nespadající do přísné památkové ochrany. Naopak u památkově chráněných objektů dostává přednost dřevo a břidlice.
Přehled základních typů střešních krytin
Na trhu existuje několik hlavních typů střešních krytin, které se liší materiálem, způsobem pokládky i cenou. Níže uvádíme přehled nejčastěji používaných typů:
| Typ krytiny | Materiál | Životnost | Vhodné pro |
|---|---|---|---|
| Pálená taška | Keramika | 80-100 let | Rodinné domy, historické objekty |
| Betonová taška | Beton | 50-70 let | Rodinné domy, novostavby |
| Plechová krytina | Ocel, hliník | 30-50 let | Moderní domy, rekreační objekty |
| Asfaltový šindel | Bitumen | 20-30 let | Chaty, nízkonákladové stavby |
| Plastová krytina | Recyklovaný plast | 30-50 let | Ekologické stavby, altány |
| Břidlice | Přírodní kámen | 100+ let | Luxusní a historické objekty |
tags: #stresni #krytina #na #historicke #budovy #druhy