Nedílnou součástí práce projektanta či architekta při navrhování nových budov je zajištění požární bezpečnosti, a to pasivní i aktivní. Střecha výškově zakončuje objekty, chrání jejich prostory před nepříznivými klimatickými vlivy a plní i roli estetickou. Provedení střechy značně ovlivňuje životnost a trvanlivost celé stavby. Ploché střechy prodělaly dlouhý vývoj z hlediska konstrukčního, fyzikálnětechnického, materiálového, technologického, architektonického apod.
Kromě hlediska hydroizolace, tepelné izolace, šíření vlhkosti, zatížení a jiných rozhoduje při návrhu střechy i hledisko požární bezpečnosti. Požadavky jsou stanoveny v ČSN řady 73 08. Konkrétně se jedná o normy: 73 0802 Výrobní objekty, 73 0804 Nevýrobní objekty a 73 0810 Společná ustanovení. Požární požadavky na jednotlivé konstrukce lze stanovit pouze v souvislosti se širšími znalostmi souvislostí u daného objektu, proto by mělo být na každou stavbu zpracováno požárně bezpečnostní řešení. Součástí dokumentu je zatřídění objektu z hlediska požární bezpečnosti, stanovení požárních požadavků na jednotlivé konstrukce a definice povinného vybavení objektu.
Klasifikace střech z hlediska požární bezpečnosti
U střech se posuzuje jednak požární odolnost, čili působení při požáru pod střechou, a také šíření požáru po povrchu střechy. Odolnost střešní konstrukce proti působení vnějšího požáru vyjadřuje schopnost konstrukce bránit šíření požáru po svém povrchu.
Z hlediska šíření požáru po povrchu střechy se rozlišuje, zda je střecha nebo její část v požárně nebezpečném prostoru (PNP), nebo mimo něj. Obecně jsou střešní konstrukce v ČR z hlediska šíření požáru střešním pláštěm rozděleny do dvou kategorií:
- Střešní pláště umístěné mimo požárně nebezpečný prostor patří do třídy BROOF(t1).
- Do třídy BROOF(t3) spadají střešní pláště v požárně nebezpečném prostoru.
Požárně nebezpečný prostor (PNP)
Požárně nebezpečným prostorem (PNP) se rozumí prostor kolem hořící stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi stavby, nesmí přesahovat hranici stavebního pozemku. Střecha v požárně nebezpečném prostoru se obvykle nachází v blízkosti požárně otevřené plochy (dveře nebo okno z výtahové šachty, balkónová okna, požárně otevřená stěna, elektrické zařízení na střeše, např. rozvodné skříně apod.), pokud není doložen atest prokazující požární odolnost konstrukce (zařízení).
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Pokud je střecha v požárně nebezpečném prostoru, čili zjednodušeně na ni mohou padat hořící části, případně se na ní může šířit oheň z jiné části stavby, je třeba, aby splňovala klasifikaci BROOF(t3), čili aby byla odzkoušena v požární zkušebně na tuto klasifikaci.
Konstrukce zařazené do třídy BROOF(t3) nešíří požár a brání vznícení hořlavých částí skladby. BROOF(t3) je klasifikace odolnosti střech proti šíření požáru z vnější strany, která je zásadní při návrhu plochých i šikmých střech s tepelnou izolací z pěnového polystyrenu (EPS).
Další klasifikace a požadavky
Pokud je střecha mimo PNP a její plocha je do 1500 m2, nemusí mít žádnou klasifikaci. Pokud její plocha přesahuje 1500 m2, musí mít klasifikaci BROOF(t1), která se prokazuje rovněž zkouškou, vzorek je zde ale vystaven pouze ohni, nikoliv sálavému teplu a větru. Druhou možností, kterou uvádí norma, je rozdělení střechy na části s plochou menší než 1500 m2 pruhy šířky 2 m s klasifikací BROOF(t3). Uvedené se z důvodu velikosti plochy netýká rodinných domů a obvykle ani bytových domů.
Pro střechy v požárně nebezpečném prostoru s dřevěným/dřevoplastovým roštem se obvykle požaduje klasifikace BROOF(t3) pro souvrství střechy pod roštem. U střech s dlažbou na podložkách v PNP je obvykle požadována klasifikace BROOF(t3) pro celé souvrství střechy (včetně dlažby na podložkách).
Dle vyhlášky č. 268/2011 Sb. je pro každou střechu požadována klasifikace z hlediska chování při vnějších působení požáru - BROOF(t1).
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
Zkušební metody a normy
Odolnost střešní skladby odolávat vnějšímu požáru je deklarována na základě certifikovaných testů dle příslušné zkušební normy ČSN P CEN/TS 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru a klasifikační normy ČSN EN 13501-5 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru.
V současné době hodnocení střech předpokládá zkoušení a klasifikaci jen podle evropských norem. Od 1.1.2008 je v ČR požadována u střech klasifikace podle evropských norem. Zkušební norma ČSN EN 13501-5 obsahuje 4 zkušební metody, převzaté z národních norem 4 států EU. Liší se navzájem provedením zkoušky (velikost vzorků, tepelné namáhání a vyhodnocení).
- Zkouška s klasifikací BROOF(t1) probíhá na přesně definovaném vzorku při hoření dřevěné vlny v drátěném koši.
- Při zkoušce pro klasifikaci BROOF(t3) je vzorek skladby střechy namáhán plamenem ze dvou hraniček s přídavným prouděním vzduchu a radiačním teplem ze zářiče umístěným nad oběma hraničkami.
Pro potřeby ČSN 73 08.. byly z této normy akceptovány pouze zkoušky 1 a 3. Zkouška 1 je požadována pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor, zkouška 3 je požadována pro střechy v požárně nebezpečném prostoru.
Klasifikační norma ČSN EN 13501-1 zavádí 7 klasifikačních tříd pro 3 typy výrobků. K těmto třídám je pro úplnou klasifikaci ještě připojena doplňková klasifikace, která označuje, zda při zkoušce odkapávají nebo odpadávají hořící částice (d), zda dojde k uvolňování kouře (s), případně charakteru kyselosti zplodin hoření kabelových izolací (a) u kabelů. Doplňková klasifikace není dosud příliš rozšířena a ani důsledně požadována.
Skladby střešních plášťů s klasifikací BROOF(t3)
Na plochých střechách v požárně nebezpečném prostoru je možné s hydroizolačními fóliemi Sika vybudovat širokou škálu skladeb střešních plášťů s klasifikací BROOF(t3). Při využití hlavní hydroizolační vrstvy z PVC nebo FPO fólií Sika se na stavbách obytných i průmyslových budov v požárně nebezpečném prostoru velmi často realizuje několik typických skladeb střech. Ve skladbách střešních plášťů jsou uvedeny názvy výrobků PVC Sikaplan a FPO Sarnafil s tloušťkami fólií 1,5 mm. Ve skladbách je možné v požárně nebezpečném prostoru použít také fólie o tloušťkách 1,8 mm a 2,0 mm.
Čtěte také: Velux plastová střešní okna - recenze
Skladby střech BROOF(t3) shora s přitěžovací vrstvou kameniva je možné realizovat s klasifikací do požárně nebezpečného prostoru i s hydroizolacemi z asfaltových pásů, které jsou vyrobeny bez přísady „retardéru“ hoření, a to na základě normy ČSN 73 0810, kap. A.2.1. Všechny varianty skladeb plochých střech s klasifikací BROOF(t3) je nutné ještě před realizací konzultovat s techniky firmy Sika CZ, s.r.o. Sika CZ, s.r.o. nyní nabízí rozmanité spektrum střešních plášťů s klasifikací BROOF(t3).
EPS izolace a BROOF(t3)
U střech zateplených pěnovým polystyrenem EPS znamená dosažení klasifikace BROOF(t3), že EPS je správně navržen a chráněn vhodnou skladbou vrstev - obvykle krytinou, hydroizolací a případně separační nebo ochrannou vrstvou. Díky tomu se omezuje riziko šíření plamene po povrchu střechy a zároveň se plně využívají výborné tepelněizolační vlastnosti EPS. Hydroizolační fólie musí být od EPS z požárních důvodů separovány zpravidla skelným vliesem s hmotností min. 120 g/m2.
Klasifikaci BROOF(t3) tj. do požárně nebezpečného prostoru splňují na EPS izolantech pouze vybrané asfaltové pásy a fólie. Některé fólie, např. mPVC, nejsou z důvodu obsahu změkčovadel vhodné k přímému kontaktu s pěnovým polystyrenem. Pro jejich separaci se obvykle používá skelná rohož, popř. geotextilie.
Fóliové systémy se navrhují zejména jako jednovrstvé mechanicky kotvené, nebo přitížené. Hydroizolační souvrství tvořené asfaltovými pásy se skládá nejčastěji ze dvou asfaltových pásů. Spodní pás nejlépe s nosnou vložkou ze skelné tkaniny může být v samolepícím provedení, může být nalepen na izolační desku EPS pomocí lepidel, nebo může být celé souvrství kotveno či přitíženo. Vrchní pás je nejčastěji tvořen SBS modifikovaným asfaltovým pásem, který se plnoplošně na spodní pás nataví.
SG COMBIROOF
Střešní pláště SG COMBIROOF využívají nejlepších vlastností tradičních a dlouhodobě osvědčených izolantů pro ploché střechy. V případě minerální izolace se jedná především o tepelnou izolaci a výborné protipožární vlastnosti, u pěnového polystyrenu pak o výborné tepelně izolační vlastnosti, minimální hmotnost a vysokou pevnost v tlaku. Zkoušky požární odolnosti lehkých plášťů SG COMBI ROOF byly provedeny dle metodiky EN 1365-2:2001. Skladby prokázaly výborné protipožární vlastnosti a střechy s kombinovaným izolantem EPS + MW zajišťují objektům požární odolnost 15, 30 a 45 minut (REI 15, REI 30 a REI 45) dle konkrétní skladby. Dle konkrétní skladby a typu hydroizolace jsou střešní pláště SG COMBI ROOF druhu DP1-DP3. Pláště SG COMBI ROOF splňují požadavek čl. 3.2.3.2 f. ČSN 73 0810/Z1 tj. na rozhraní EPS a MW byla zkouškami prokázána teplota max. 110°C a v případě použití hydroizolačního souvrství BROOF(t3) jsou hodnoceny jako konstrukční část druhu DP1. Konstrukce SG COMBI ROOF v požadované době požární odolnosti nezvyšuje intenzitu požáru.
Zelené střechy a klasifikace BROOF(t3)
Pro zelené střechy nejsou v současné době přímo definované požadavky na požární parametry. Na vegetačním souvrství donedávna ještě žádná požární zkouška neproběhla. První požární zkouška extenzivní zelené střechy v České republice, během které se zkoušela odolnost proti vnějšímu působení požáru, se konala v prosinci 2019 ve zkušebním ústavu PAVUS ve Veselí nad Lužnicí. Byla zvolena metodika Zkouška 3: Metoda s hořícími hraničkami, větrem a přídavným sálavým teplem.
V průběhu zkoušky byly oba vzorky vegetační střechy vystaveny sálavému teplu z radiačních panelů a požáru z hraniček umístěných na rozchodníkovém koberci. S přibývajícím časem a zvětšující se intenzitou požáru rostliny v oblasti kolem hraniček postupně hnědly a černaly. V průběhu zkoušky rostliny nehořely, na ploše střechy se nevyskytl žádný plamen, došlo pouze k velmi slabému vývinu dýmu. Zasažená plocha rozchodníkového koberce se postupně zvětšovala. Zkouška byla ukončena ve 31. minutě.
Po ukončení zkoušky bylo patrné, že je ohněm poškozený rozchodníkový koberec v místech, kde byly umístěné hraničky. Po otevření vzorků bylo patrné, že předpěstovaný rozchodníkový koberec byl v nejvíce namáhaných místech poškozen v celé své tloušťce. Plameny se tedy dostaly k minerálnímu substrátu, ten ale nebyl požárem vůbec zasažen a poškozen.
Certifikace BROOF(t3) platí pro extenzivní vegetační střechy s hydrofilní vlnou ISOVER pro všechny typy budov (rodinné a bytové domy, administrativní budovy, budovy s občanskou vybaveností, výrobní haly, …). Certifikát je možné vystavit pro střechy se sklonem do 10 ° a plochou do 1 500 m2. Pro větší plochy je nutné zelenou střechu rozdělit pomocí dělících pásů na menší celky.
Certifikaci BROOF(t3) splňují extenzivní vegetační střechy se shodnou skladbou, která byla testována během požární zkoušky. V této skladbě je možné provádět úpravy, které jsou součástí Protokolu o zkoušce. Ve skladbě vegetačního souvrství může být nahrazena vrstva předpěstovaného rozchodníkového koberce za rozchodníkové řízky.
Desky z hydrofilní vlny ISOVER Flora jsou první vrstvou, u které je možné přesně definovat třídu reakce na oheň a všechny další fyzikální vlastnosti. Desky ISOVER Flora jsou vyrobeny z minerálních, čedičových vláken. Obdobně jako všechny ostatní tepelné izolanty z čedičových vláken patří do třídy reakce na oheň A1, jsou tedy nehořlavé. Všechny další vrstvy pod touto hydroakumulační vrstvou lze libovolně zaměňovat a/nebo odstraňovat a/nebo doplňovat oproti odzkoušeným vrstvám při zkoušce.
V případě certifikace střešního pláště BROOF(t3) je nutné dodržovat pravidelnou kontrolu střechy s frekvencí alespoň 2× ročně. Technické oddělení ISOVER bude na základě požadavku od klienta nebo investora vystavovat Ujištění o požární klasifikaci pro extenzivní zelenou střechu, která bude splňovat požadavky certifikace BROOF(t3).
Doplňková klasifikace DPx
V ČR se v souvislosti s požární odolností vyskytuje doplňující klasifikace, tzv. zatřídění konstrukčních částí - DPx. Zatřídění se provádí podle třídy reakce na oheň použitých výrobků, jejich vlivu na intenzitu požáru, na stabilitu a únosnost konstrukce.
- Stavební konstrukce druhu DP1 představují konstrukce, které nezvyšují v požadované době intenzitu požáru a sestávají se především z nehořlavých materiálů a výrobků (třída reakce na oheň A1 nebo A2). Pro střešní konstrukce druhu DP1 platí požadavek na odolnost proti vnějšímu požáru buď BROOF(t3) nebo BROOF(t1).
- Stavební konstrukce druhu DP2 mohou sestávat z nosných částí třídy reakce na oheň B až D nebo i třídy reakce na oheň B až E, pokud na nich stabilita konstrukce nezávisí (např. izolace). Podmínkou je, že se tyto hořlavé výrobky musí nacházet uvnitř konstrukce, tedy že povrchové vrstvy konstrukčních částí jsou tvořeny nehořlavými výrobky třídy reakce na oheň A1 nebo A2.
- Stavební konstrukce druhu DP3 mohou v požadované době požáru intenzitu zvyšovat a nejsou na ně vztažena žádná materiálová omezení, resp.
Pro konstrukce střešních plášťů platí, že v rámci tepelněizolační vrstvy nesmí být použit materiál s třídou reakce na oheň F, a to bez ohledu na zatřídění druhu konstrukce. Třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů.
| Klasifikace střechy | Popis | Požadavky |
|---|---|---|
| BROOF(t3) | Střešní pláště v požárně nebezpečném prostoru (PNP) | Nešíří požár, brání vznícení hořlavých částí. Nutná zkouška 3 dle ČSN EN 13501-5. |
| BROOF(t1) | Střešní pláště mimo požárně nebezpečný prostor | Může být použit v souvislé ploše, bez dělení na menší plochy. Nutná zkouška 1 dle ČSN EN 13501-5. |
| Bez klasifikace | Střechy mimo PNP do 1500 m2 | Nevyžaduje specifickou požární klasifikaci z hlediska vnějšího působení. |
tags: #stresni #krytina #broof #t3 #informace