Plechové střešní krytiny provázejí lidstvo déle než dvě tisíciletí. S technologickým rozvojem výroby plechu se vyvíjely i techniky jeho instalace. Pro jejich výrobu se dnes už prakticky nepoužívají čisté kovy. Všechny materiály jsou legované pro získání optimálních technických vlastností. Koeficient jejich tepelné roztažnosti je různý podle typu slitiny.
Dilatace v kovových střechách
Tepelná roztažnost je vlastní téměř všem látkám. V mnoha případech je využívána, například pro měření teploty nebo u některých montážních metod. Ve většině případů jde však o vlastnost nežádoucí. Použití speciálních materiálů s nulovou tepelnou roztažností je ekonomicky zdůvodnitelné pouze ve velmi omezeném rozsahu speciálních technických aplikací. Ve většině případů je nezbytné použít materiály s teplotní roztažností a při jejich použití s tímto fenoménem počítat.
Tepelná roztažnost a normové požadavky
V podmínkách České republiky se pro posuzování teplotní roztažnosti střešních prvků, vystavených přímému slunečnímu záření, uvažuje teplotní rozdíl 100 K (ČSN 73 1901). Tedy od -20 °C v třeskuté zimě do +80 °C na přímém slunci v parném létě. Určité rozptyly hodnot v tabulce se snaží zachytit fakt, že klempířské materiály jsou zpravidla zušlechťovány legováním a jde tedy o různé slitiny.
Požadavek, aby vlivem tepelné roztažnosti nevznikalo v materiálu pnutí, které by ho poškozovalo, se zdá být samozřejmý, přesto se stále ve své praxi setkáváme s opomenutím v tomto směru. Z tabulky roztažnosti je jasné, že pozinkovaný plech, se kterým mají čeští řemeslníci největší zkušenosti, se roztahuje relativně málo. Navíc není tento materiál křehký, jako například zinek respektive legovaný titanzinek za nízkých teplot.
Řešení dilatačních problémů
Aby v kovových střešních materiálech nevznikalo pnutí, musí být větší prvky přímo upevněny pouze v tzv. pevné zóně - ostatní plocha musí být připevněna pomocí příponek, které umožňují kluzný pohyb. Jednotlivé prvky potom musí být spojeny tak, aby byl umožněn volný vzájemný pohyb prvků. To, že jeden prvek může mít pouze jednu pevnou zónu, vypadá samozřejmě, přesto je tato zásada často porušována.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Maloformátové krytiny
Nejstarší z tohoto pohledu jsou technologie krytin maloformátových - což je dáno dřívějšími omezenými výrobními možnostmi. Střešní šindele, šablony a desky jsou dodnes velmi oblíbené, důležité je však u nich dodržet dostatečný sklon střechy. U maloformátových kovových krytin, které jsou nyní jako úplné stavební systémy nabízeny i například naší firmou, nejsou s dilatací problémy - relativně malé prvky mohou být upevněny i přímo - tedy šroubem nebo hřebíkem ve skryté části prvku.
Falcované střechy
Falcovaná střecha se v současnosti těší velké oblibě, byť se jedná o klasiku mezi plechovými krytinami. Vyvinula se z lištových technik krytí, jejichž podélné spoje ve směru spádu vystupují nad střešní rovinu. U falcování se ale plech připevňuje k podkladu pomocí příponek skrytých ve spojích. Technika spojování byla postupně modifikována pro nejrůznější podmínky. Nahrazení plechových tabulí pásy ze svitku si vynutilo používat posuvné příponky pro řešení dilatačních problémů, zejména u zinku (resp. jeho modifikace - titanzinku) a hliníku, které mají tepelnou roztažnost nejvyšší.
Posuvné příponky řeší tepelnou roztažnost v podélném směru (kde je ovlivněna směrem válcování), ve směru příčném umožňují dilataci vlastní dvojité drážky (falcy), které při správném provedení zajišťují dilatační pohyb 3 až 5 mm. Nejenom lištový spoj, ale i správně provedená stojatá dvojitá drážka (falc) umožňuje dilatační pohyb ve směru kolmém k drážce cca 5-8 mm. Položením drážky se tato možnost zruší. V podélném směru jsou jednotlivé prvky - šáry spojeny pevně a musí dilatovat shodně - dilatační pohyb musí být umožněn posuvnými příponkami. Rozsah těchto pohybů je tedy omezen a délka šáru z titanzinku může být běžně cca 10 m.
V poslední čtvrtině 20. století se rozšířilo strojní profilování a uzavírání falců. Přes značnou flexibilitu je falcování při správném provedení omezeno na šáry o délce do 10 m (výjimečně až 15 m) a použití celoplošného bednění. Norma ČSN 73 3610 připouští použití spoje na dvojitou stojatou drážku pro spád střechy nad 7°. Použití falcované střechy není omezeno tvarem střechy. Tento způsob krytí je vhodný pro válcové tvary, kopule i organické tvary nejen střech, ale i fasád.
Moderní systémy s dlouhými šáry
Základem těchto nových technologií je systém dlouhých zaklapávacích šárů se skrytým kotvením k podkladní konstrukci. Montáž je jednoduchá a nenáročná na použití speciálních strojů a nástrojů - sousední šáry jsou spojeny pomocí zaklapnutí speciálního podélného zámku. Není problém vyrábět různé šířky šárů. Volitelné je i podélné vyztužení mělkými prolisy, díky čemuž se úzké a vyztužené šáry z oceli obejdou i bez celoplošného bednění a je možné je klást na latě.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Z hlediska připevnění existují dvě varianty. Prvním je systém s jednoduchými příponkami (které jsou přitom vlastně posuvné), který umožňuje realizovat velmi dlouhé šáry (dle provedení a materiálu i přes 20 m). Druhý systém se označuje „nail strip“ a je bez příponek. Místo nich se připevňuje hřebíky nebo vruty do oválných otvorů připevňujícího pásku. Tím je délka šáru omezena na 5 až 8 metrů, použití je však velmi jednoduché i pro neškolené pracovníky.
Existují však jiné systémy (nejde o dvojitou drážku), které umožňují realizovat šáry o délce až 40 m a to i z materiálů s velkou roztažností, jako je hliník, nebo titanzinek. Určitým mezistupeň tvoří zaklapávací systémy MELO, které je při vhodných podmínkách možné realizovat do délky šáru 20 m. Technicky je použití dlouhých šárů velice elegantním řešením, je třeba však počítat, že z důvodů manipulace dojde v takovém případě k prodražení střechy. Nevýhodou systémů click oproti klasickým klempířským technikám je omezení použití na rovinné tvary střech. Přesto mají tyto systémy velmi široké uplatnění, kladení je totiž velmi rychlé a nenáročné.
Velkoplošné střešní panely
Vzrůstající oblibě se těší velkoplošné střešní panely. Profilace plechů ve formě vlnitých, trapézových, nebo taškových panelů je dostatečně nosná, aby panely mohly být montovány na laťování. Větší či menší rozpon podpěr závisí na použitém materiálu a jeho profilaci. Zatímco v příčném směru umožňuje dilataci materiálu profilace panelů, v podélném směru, kde je plech profilací vyztužen, musí být omezena délka panelů podle dilatačního chování použitého kotvení.
Další dilatační řešení
Principy dilatačního spojování jsou zcela jednoduché a pochopitelné. Připevnění prvku musí umožnit jeho pohyb v rámci tepelné roztažnosti. Netýká se to samozřejmě pouze vlastní střešní plochy. Tepelná roztažnost vyžaduje například omezit rozměry úseků okapních žlabů. Dilatace žlabů se provádí nejsnáze v rozvodí nebo kotlíku, samozřejmě s uvažováním přirozených pevných bodů v rozích a koutech odvodňovacího systému (jeden dilatační úsek nesmí obsahovat více pevných bodů).
Oplechování často řeší kritická místa na střechách i fasádách, provedených v jiných stavebních systémech. Mezi aspekty stavební fyziky, které je třeba zohlednit pro dlouhý a bezproblémový provoz stavby, rozhodně patří i rozdílná tepelná dilatace materiálů. Dilatace je nutné respektovat, protože si je příroda vytvoří sama, a to je pak nepříjemné, protože stavební konstrukce, v tomto případě hydroizolace, na to nejsou připraveny a toto namáhání nepřenesou. Pravidlo zní, vždy je lepší více dilatací než je ignorovat. Na některých střechách byly vytvořeny dilatace klempířské.
Čtěte také: Vše o valbových střechách
Jedna ze základních logických zásad je, aby před dilataci pokud možno netekla voda. Dilatace jsou velmi citlivý detail a v případě, že přes ně teče voda a v hydroizolaci je nebo vznikne jakákoliv imperfekce, dojde k zatékání. Výplň dilatace by měla být elastická a měla by být kryta hydroizolačními materiály s vysokou průtažností, tj. bezvložkovými pasy nebo pasy s vysokou průtažností, tedy s vložkou z polyesteru.
Pro podélné spojení dlouhých šárů je velmi dokonalým řešením použití dilatačního stupně o výšce cca 6-8 cm. Zajímavým dilatačním řešením pro menší prvky - typicky pro oplechování parapetů a atik - je použití speciálního klempířského tmelu, který zůstává trvale plastický a tím umožňuje tepelně dilatační pohyby. Problémy s praskáním spojů odstraní někdy i jednoduchá vyrovnávací drážka. Pro umožnění dilatačních pohybů v odvodňovacích systémech a oplechováních jsou vyráběny pryžové dilatační pásy, jejichž životnost však nedosahuje životnosti plechového materiálu. Velice častou chybou z hlediska dilatace jsou úžlabí, kdy rozměrově poddimenzované úžlabí je pro zvýšení těsnosti přiletováno k ploše střechy a to i při délce 30m.
Tepelná izolace střech
Při výběru nové střechy bychom rozhodně neměli zapomínat na tepelnou izolaci. Zateplení střechy je cesta, jak získat nový obytný prostor a zároveň výrazně snížit tepelné ztráty domu. U starších staveb může střechou unikat až čtvrtina tepla, přitom jde o řešení s relativně rychlou návratností. Zateplením střechy značně ušetříte, investice se vrací do několika let. Zateplením střechy ročně ušetříte až jednu šestinu protopených nákladů. V zimě zabráníte úniku tepla, v létě zase nepříjemnému přehřívání. Zcela zásadní zateplení bývá pro obytná podkroví.
Tepelně-izolační vrstva má několik funkcí:
- minimalizuje tepelné ztráty z vnitřního prostředí v zimě,
- zamezuje přehřívání místností v létě,
- tlumí venkovní hluk,
- je součástí požární bezpečnosti (odolnost proti ohni),
- přispívá ke snížení nákladů za energie.
Možnosti zateplení šikmých střech
Na výběr máte dvě základní varianty: zateplení mezi krokvemi nebo nad nimi. V současné době se střešní tepelné izolace nejvíce umísťují:
- mezi a pod krokve,
- nad krokve,
- mezi a nad krokve.
Zateplení mezi krokvemi a pod nimi
Nejvíce využívaným řešením je aplikace tepelné izolační vrstvy mezi krokve a pod ně. Díky tomuto postupu nedochází k vytváření tepelných mostů (místa, kde uniká ven teplo). Zároveň dvě vrstvy tepelné izolace zaručí utěsnění drobných netěsností. Je to nejčastější řešení u rekonstrukcí. Izolace, nejčastěji minerální vata, foukaná izolace nebo PIR desky, se vkládá mezi krokve. „Izolace tak kopíruje rozměry trámu. V některých případech to nemusí stačit. Navíc tepelný odpor dřevěných prvků je nižší než u izolačního materiálu. Proto je dobré ještě přidat jednu vrstvu zevnitř, kolmo na krokve,“ říká technolog KM Beta Jakub Hemza. Důležité je správné provedení parozábrany na vnitřní straně.
Nadkrokevní izolace
Nejvýhodnějším řešením je však umístění tepelné izolační vrstvy nad krokve. Tato vrstva bývá spojitá s konstantní tloušťkou. Je také zamezeno vytváření tepelných mostů. Výhodou je i prostor, který v podkroví vznikne. Tento nezanedbatelný prostor je tím důležitější, čím je nižší sklon střechy (oblíbený trend zejména v posledních letech). Izolace se pokládá na krokve, čímž vzniká souvislá tepelná obálka bez přerušení. Používají se zde systémové panely nebo PIR desky. Krokve navíc mohou zůstat přiznané v interiéru, což lze proměnit v estetický a funkční benefit. Z pohledu stavební fyziky jde o velmi efektivní řešení, které lze považovat za jedno z nejlepších. Právě proto se často označuje jako nejlepší tepelná izolace: eliminuje tepelné mosty, zajišťuje stabilní vnitřní prostředí a výrazně pomáhá i proti letnímu přehřívání. Nevýhodou je větší zásah do celé střechy a vyšší investice.
Typy izolačních materiálů
V tomto článku se blíže podíváme na různé druhy střešních tepelných izolací. Porovnáme je mezi sebou a uvedeme jejich výhody a nevýhody.
1. Minerální izolace (kamenné a skleněné)
Kamenné tepelné izolace můžeme znát také pod pojmem čedičové. Vyrábí se z tenkých čedičových vláken, ze kterých po spojení vzniká tuhá vata. Dodávají se v podobě desek a liší se zejména svou tuhostí. Měkčí desky bývají lehčí než desky tužší. Ty zase lépe drží požadovaný tvar. Nejznámějšími a největšími výrobci jsou společnosti Isover, Rockwool a Knauf Insulation. Jejich produkty mají široké využití. Instalace tepelné izolace z čedičových vláken je velmi jednoduchá. Materiál je poměrně tuhý, a tak se s ním lépe pracuje. Nejčastěji se vata vkládá mezi krokve a pod ně. Desky se nařežou dle mezery mezi krokvemi a jednoduše se mezi ně vloží. Pod krokve se desky vkládají buď za rošt nebo přímo do roštu mezi profily.
Dalším typem běžně používaných tepelných izolací jsou ty vyrobené ze skleněných vláken. Tato vlákna se spojí do souvislé vlny. Dodávají se v podobě rolí (méně častěji desek). Mezi známé výrobce izolací ze skleněných vláken patří Knauf Insulation či Isover. Je třeba vždy hledět na kvalitu výrobku. Levnější vlny velmi často nedrží tvar a jsou velmi jemné. Správně nařezaná skelná tepelná izolace od Knauf Insulation nepotřebuje dodatečnou fixaci. Minerální vata izoluje lépe než polystyren, je ale dražší, těžší a při pokládce se kladou větší nároky na kvalitu provedení. Její výhodou je lepší propustnost vodních par, vysoká odolnost proti požáru a skvělá akustická izolace.
Desky z minerální vlny se kladou vždy na vazbu a těsně na doraz. Jejich další výhodou je, že nemají téměř žádnou tepelnou roztažnost a nedochází v nich v průběhu roku k žádným objemovým změnám. Z hlediska větší spolehlivosti doporučujeme (především u lehkých střech) minimalizovat vznik případných tepelných mostů ukládáním tepelné izolace ve dvou navzájem posunutých vrstvách. Pokud se však ukládají desky z minerální vlny ve dvou vrstvách s rozdílnou objemovou hmotností, měly by se z hlediska jejich nezaměnitelnosti dodávat na stavbu vždy v různých tloušťkách. U střech s nosnou konstrukcí z trapézového plechu se desky z minerální vlny ukládají vždy kolmo na vlny plechu.
2. Deskové tepelné izolace PIR
Deskové tepelné izolace PIR se montují nad krokve. Tento způsob zateplování je v posledních letech velice oblíbený. PIR označuje polyisokyanurát. Tento materiál se vyznačuje vysokou pevností a uzavřenou strukturou. Díky tomu neabsorbuje vlhkost. V posledních letech se se zvyšující oblibou PIR desek zvyšuje i počet výrobců. Instalace nadkrokevních PIR desek je sice o něco složitější, avšak je poměrně rychlá a efektivní. Desky v provedení pero-drážka jsou samy o sobě samonosné, a tak není potřeba celoplošného podkladu. U ostatních provedení (polodrážka, rovná hrana) je nutné pod desky nainstalovat celoplošný podklad. Důležité je na konec krokví umístit hranol, nad který se namontuje první řada desek. Ty se kotví speciálními vruty, které se navrtají do krokví. Do tohoto druhu tepelné izolace se snadno montují střešní okna a vikýře.
3. Pěnový polystyren (EPS)
Střešní expandovaný polystyren EPS 100 S je levný, spolehlivý, lehký a snadno se instaluje. Tepelná izolace je výborná. Polystyren skvěle izoluje teplo, má vysokou pevnost v tlaku, tahu i ohybu. Je lehký a má velkou odolnost proti prošlápnutí. Desky Isover EPS patří k nejpoužívanějším izolantům plochých střech.
Kombinované a speciální systémy
Speciální systém SG Combi Roof je určený pro zateplení střech z lehkého trapézového plechu a kombinuje vlastnosti minerální izolace a pěnového polystyrenu. Na rozdíl od zateplení pouze minerální vatou má tento systém nižší hmotnost a vyšší odolnost proti prošlápnutí. Systémové řešení Isover Roof Acoustic je ideální volbou pro halové novostavby. Má nízkou hmotnost, vysokou zvukovou pohltivost i mechanickou odolnost, která ho předurčuje k použití u sportovních a výrobních hal.
Zateplení plochých střech
Nejen, že zateplení ploché střechy vyžaduje legislativa. Jde také o způsob, jak zlepšit technické parametry konstrukce. Co vám přinese izolace ploché střechy?
- Úspora energií: nezateplenou střechou uniká podstatná část tepla a izolace tepelné ztráty sníží.
- Příjemná teplota v interiéru: zateplení funguje i v létě, kdy brání přehřívání vnitřních prostor.
- Odhlučnění: izolace utlumí zvuky přicházející zvenčí nebo naopak hluk vycházející z budovy.
- Požární odolnost: dle tloušťky izolace lze zvýšit požární odolnost konstrukce na požadovanou úroveň.
Pro prodloužení životnosti budovy a snížení energetických ztrát je nevyhnutelná dokonalá realizace ploché střechy. Plochá střecha, podobně jako jiné stavební konstrukce, potřebuje odborný návrh skladby, který musí vycházet z provozních podmínek objektu. Základní část konstrukčního řešení ploché střechy tvoří optimálně navržená a vhodně zabudovaná tepelná izolace a její ochrana před vnějšími vlivy. Tloušťka a způsob uložení tepelné izolace vycházejí z návrhu nákladově optimální úrovně.
K zateplení plochých střech se doporučuje použít tvrdší materiály s odpovídající pevností v tlaku. Dle ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou vyšší nároky na použití tepelněizolačních materiálů pod povlakovou hydroizolační krytinu. Minimální napětí desek v tlaku při 10% deformaci musí splňovat min. Důležitý parametr při návrhu střešních desek je napětí v tlaku při 10% stlačení v kPa. Příklad kombinace nepochozích a pochozích desek při celkové tloušťce tepelněizolačního souvrství 180 mm (pozn.: minimální tloušťka vrchní pochozí desky je 60 mm): Minimálně 1/3 tloušťky tvoří vrchní deska 60 nebo 80 mm.
Zateplení atiky ploché střechy. Atika musela být navýšena nadezdívkou kvůli zateplení střechy více jak 200 mm tlustou vrstvou polystyrenu. Tloušťka izolace se jako vždy odvíjí od normovaných požadavků na hodnoty součinitele prostupu tepla, tepelně izolačních vlastnostech izolace (součinitel tepelné vodivosti lambda se běžně pohybuje od 0,033 do 0,039 W.m-1.K-1), a také stávající skladbě střechy.
Zelené střechy mají hned několik funkcí: po celý rok zabraňují teplotním výkyvům v interiéru, zadržují dešťovou vodu, tlumí hluk a osvěžují prostředí měst. V Isover vyrábíme hned několik systémů vegetačních střech, která doplňujeme o vlastní hydrofilní minerální vlnu.
Pokládka izolace a parozábrana
Zateplení začněte položením parotěsné zábrany na nosnou konstrukci střechy. Desky zateplení pokládejte co nejblíže k sobě. Minerální vlnu nikdy nelepte lepidlem ani montážní pěnou, poškodili byste tím protipožární vlastnosti materiálu. Montážní pěnu můžete využít u polystyrenu, například ve chvíli, kdy pokládáte spádovou vrstvu, která je u vpustí tvořená lehkými 2 cm deskami. Zateplení udělejte ve dvou vrstvách. Druhou vrstvu položte s posunutím spár, aby nedocházelo ke vzniku tepelných mostů. Ideální je použít minerální desky s podélným vláknem, příp. Pokud zateplujete na základnu trapézového plechu (časté hlavně u průmyslových a užitkových objektů), pokládejte desky kolmo na jednotlivé drážky.
Pro velmi nízkou hodnotu faktoru difuzního odporu minerální tepelné izolace je téměř vždy nevyhnutelné použít kvalitní parozábranu. Splnění tohoto požadavku je žádoucí především u nosné konstrukce z trapézového plechu, kde se často parozábrana vynechává. Důvodem je mylná představa, že spoje trapézového plechu jsou stejně parotěsné jako samotný plech. Není to pravda a důsledkem bývají vážné poruchy, které vyžadují komplexní rekonstrukci střechy. Z téhož důvodu je nevyhnutelná kvalitní parozábrana u nosné konstrukce z dřevěného bednění, které je i díky spárám mezi jednotlivými deskami difuzně otevřené.
Po dokončení pokládky pokračujte aplikací hydroizolačního souvrství. Folie klaďte s přesahem minimálně 100 mm a kotvěte je pomocí hmoždinek. Na zateplení ploché střechy se standardně aplikuje hydroizolační střešní mPVC fólie.
Spád ploché střechy
Plochá střecha musí mít dostatečný spád, jinak hrozí výskyt stojaté vody na jejím povrchu a s tím spojené další problémy. Konkrétně se doporučuje spád 2 %. Spádová vrstva u plochých střech svádí dešťovou vodu pryč z povrchu ploché střechy. Zabraňuje vzlínání vlhkosti, množení mikroorganismů, pnutí a ostatním nešvarům. Dnes už víme, že to nestačí. Dodatečnou spádovou vrstvu naštěstí můžete vytvořit i během zateplení pomocí speciálních spádových desek. Cenu zateplení navýší asi o 20 %, výrazně se ale prodlouží odolnost a životnost střechy. Obecně se doporučují hodnoty spádu 2 až 3 procenta. Desky pokládáte podle předem vypracovaného návrhu spádování.
Nejčastější chyby při zateplení střechy
Jaké jsou nejčastější chyby při zateplení střechy? Jsou to především mezery v izolaci, nesprávně provedená parozábrana a nefunkční větrání. Jedna chyba v systému často spustí řetězec dalších problémů.
- Mezery v tepelné izolaci: Ano. I malé mezery mohou výrazně snížit účinnost tepelné izolace. Teplý vzduch jimi uniká a může docházet i ke kondenzaci.
- Nedostatečná tloušťka izolace: Dříve to byla běžná hodnota, dnes už většinou nestačí. Pro dosažení dobrých tepelněizolačních vlastností doporučujeme tloušťku minimálně kolem 300 mm. Je poddimenzována tloušťka tepelné izolace. V důsledku toho dochází k velkým energetickým ztrátám a nesprávnému fungování celé střešní konstrukce z hlediska účelu.
- Opomenutí detailů: Má cenu řešit detaily, když je tepelná izolace dostatečně silná? Rozhodně. Detaily jsou klíčové a právě v nich vzniká většina problémů. Obojí je stejně důležité. V praxi se ukazuje, že špatně provedená izolace znehodnotí i velkou tloušťku materiálu. Je mnohem efektivnější mít kvalitně a těsně provedených než s mezerami a tepelnými mosty.
- Nesprávné navazování vrstev: Má smysl přidat izolaci ke stávající vrstvě? Ano, ve většině případů se to vyplatí. Důležité však je, aby nová vrstva navazovala bez mezer a nevznikaly tepelné mosty. Nová vrstva by měla být kladena ideálně křížem přes tu původní. Důležité je správné provedení, nikoliv jen prostý objem materiálu.
Cena a návratnost zateplení
Kvalitní tepelná izolace v zimě minimalizuje tepelné ztráty, v létě naopak zamezuje přehřívání místností. Zateplené střechy tak přispívají ke snížení nákladů za energie. Stačí však ta nejlevnější izolace nebo se vyplatí si připlatit? Na tuto otázku jsme se pokusili odpovědět při tvorbě modelu zateplení. Vzorem nám byl běžný menší rodinný domek s šikmou střechou o ploše 120 m2. Vycházeli jsme z ceny energie kWh=5 Kč (2019).
| Typ izolace | U-hodnota (W/m2/K) | Lambda (W.m-1.K-1) | Roční náklad na energii (Kč) | Rozdíl v pořizovací ceně (Kč) |
|---|---|---|---|---|
| Nejlevnější (Naturoll Pro 039) | 0,24 | 0,039 | 17 000 | 0 |
| Kvalitní (Unifit 033) | 0,12 | 0,033 | 8 500 | 33 000 |
Při kvalitní izolaci by tedy dům ročně ušetřil 8 500 Kč. Rozdíl v pořizovací ceně je 33 000 Kč (v tomto případě je kvalitnější izolace o 33 000 Kč dražší). Zateplení ploché střechy o ploše 100 metrů čtverečních vrstvou minerální vaty o tloušťce 160 mm vás vyjde asi na 88 tisíc. Pro přesný odhad a případné nabídky profesionálních firem doporučujeme využít některou z internetových kalkulaček. Dobrá tepelná izolace je schopna ušetřit nemalé náklady za energie. Plní funkci nejenom tepelně-izolační, ale také protipožární a protihlukovou. Při výběru i instalaci bychom měli vždy volit ověřené dodavatele a odborníky, abychom předešli chybám (které bývají u tohoto prvku stavby fatální) a nekvalitnímu materiálu.
Stavební materiály i technologie se neustále vyvíjejí. Střecha stará 25 let může být stále funkční, ale dnešní řešení nabízí výrazně širší možnosti. K dispozici jsou doplňky, které možnosti střechy posouvají zásadním způsobem. Například konzolové tašky pro fotovoltaiku, speciální tašky pro prostupy kabelů a podobně. KM Beta má tyto doplňky standardně ve svém portfoliu.
tags: #strecha #dilatace #tepelna #izolace