V den 21. srpna 2013, při příležitosti uplynutí 45 let od událostí z 21. srpna 1968, jsme dostali bleskovou tiskovou zprávu, že stopy po střelách na fasádě Historické budovy Národního muzea zůstanou zachovány i po její rekonstrukci. Je tomu právě 45 let, kdy se v horní části Václavského náměstí ozvala střelba. Cílem sovětských kulek byla Historická budova Národního muzea. Následky jsou na největší muzejní budově v Česku patrné dodnes. Terčem pro kulomety a samopaly sovětských vojáků se muzeum stalo 21. 8. 1968.
Útok, ke kterému došlo 21. srpna 1968, způsobil těžké škody na fasádě, sochařské výzdobě budovy i interiérech. Vyžádal si i několik zranění, střelba způsobila i škody na exponátech. Ironickým příkladem poničeného exponátu je tablo ke sjezdu pro mravní výchovu v Ženevě v roce 1921, s francouzským textem o smyslu českých dějin, které střela zasáhla symbolicky ve slově Liberation (osvobození). Budova Národního muzea navíc nebyla v tu dobu prázdná.
Důvod střelby a památník událostí
A důvod střelby? O tom se dodnes jen spekuluje. Tradovalo se, že si vojáci spletli budovu s Hlavním nádražím nebo sousedním Národním shromážděním. Noviny z 22. srpna 1968 přišel s jiným vysvětlením: "Fontána pod Muzeem tiše šumí, tak jako včera, jako by se nic nestalo. Ale když zvedneš oči k fasádě Muzea, strneš. Z temného podkladu svítí stovky bílých ďobanců. Tank zavadil anténou o trolej - a to stačilo, aby vznikla palba, která na dlouhá léta poznačila památnou budovu vévodící Václavskému náměstí." Skutečnou příčinu tak již asi nikdy nikdo nezjistí. Jak uvádí zpráva ČTK z osudného 21. srpna: "Lidé se marně ptali vojáků z tanku na křižovatce Václavského náměstí s Opletalovou ulicí, proč to dělají."
Těžká devastace fasády si vynutila v letech 1970-1972 její generální opravu. Plomby ve ztmavlém pískovci jsou však dodnes patrné. Při rekonstrukci budovy zůstanou tyto zásahy ponechány. Po rekonstrukci stopy po kulkách na fasádě zachováme jako memento. Kromě zachovaných opravných plomb bude na průčelí muzea umístěna pamětní deska. Srpnová invaze roku 1968 nepochybně podle generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše patří k nejvýznamnějším momentům československých dějin, a měla by se připomínat budoucím generacím. "Její symbolickou obětí se stala i historická budova Národního muzea, a proto chceme zachovat poškození na dvou sloupech v průčelí muzejní budovy jako z daleka viditelný památník připomínající všechny oběti, které během okupace zahynuly," uvedl Lukeš pro ČTK. Národní muzeum se rozhodlo události z 21. srpna 2013 připomenout a vyzývá veřejnost k zapojení do tvorby textu pro pamětní desku, která bude navždy připomínat tyto osudné události.
Historie a propojení budov VŠCHT
Historie samotných budov VŠCHT v pražských Dejvicích sahá již do roku 1933. Jejich autorem byl profesor Antonín Engel, který kromě staveb, sloužících studentům chemie, stanovil a inicioval rovněž celkový urbanistický rozvoj Dejvic. První budova byla postavena v roce 1933, přičemž jako příprava pro lávky bylo plánováno vsazení kamenných bloků do fasádního pláště. Druhá budova byla realizována o čtyři roky později a jediným pozůstatkem po lávkách byla profilace sloupů kamenným obkladem na obvodovém plášti. Dvě budovy Vysoké školy chemicko-technologické čekaly na své propojení dlouhá desetiletí. A tak zůstaly stavby rozdělené pouze s malými známkami nerealizovaných plánovaných spojů na fasádě až do roku 2019, kdy se začalo se stavbou lávek.
Čtěte také: důležité detaily pro stropy Porotherm
V roce 2020 dokončilo architektonické studio ov-a původní myšlenku profesora Antonína Engela a historické budovy spojilo dvěma prosklenými lávkami. Studenti a kantoři se tak konečně dočkali jednoduššího a bezpečnějšího přemisťování. Impuls pro zrealizování původní myšlenky a propojení obou budov, a tím i zvýšení plynulosti a bezpečnosti pohybu, přišel v roce 2017 od stavebníka VŠCHT, který vypsal vyzvanou architektonickou soutěž.
Architektonická soutěž a návrh
Architektonické soutěže se účastnili ov-a, Projektil architekti a Karel Thér. Po zvážení všech možností byl hodnotící komisí, složené z vedení školy, zástupců MČ Prahy 6, Odboru památkové péče MHMP, Ing. arch. Josefa Pleskoty a dalších nezávislých odborníků, vybrán návrh ateliéru ov architekti, s.r.o. Ti mají na svědomí mimo jiné Aparthotel Sv. Vavřinec v Peci pod Sněžkou, mateřskou školu v Černošicích, elegantní sídlo Lasvit a mnoho dalších. Ve své práci se soustředí na originalitu projektu, ale zároveň na jeho propojení s daným místem, čehož jsou lávky vysoké školy zdárným příkladem. Navazování na stávající historické budovy je a vždy bude složitým a kontroverzním tématem. Ateliér ov-a v čele s Ing. arch. Jiřím Opočenským se však rozhodl dodat starobylé budově špetku moderního nádechu. Návrh v sobě skrývá tematický podtext, odkazující na svět organické chemie. Charakteristickým prvkem jsou ocelové linie, táhnoucí se přes celou šíři lávek, které díky spojení geometrických tvarů obdélníku a šestiúhelníku připomínají benzenové jádro.
Toto architektonické umělecké dílo v sobě nese jakousi lehkost, která se propisuje z krystalické struktury a ocelových trubek, jež působí, jako by byly jednoduše napnuté mezi budovami jako nitky v síti. Projekt, který vznikal od roku 2017 a jeho finální vzhled zaujme nejen fanoušky moderní architektury. Budovy jsou tak vzájemně propojeny lehkými prosklenými můstky krystalického tvaru. Struktury obou děl jsou rozdílné a jejich geometrie je zrcadlová. Prosklené krystaly se stávají novou značkou VŠCHT v Praze a ukazují dynamický vnitřní svět za zdmi přední chemicko-technologické univerzity.
Originální konstrukční řešení a realizace
Ačkoli se mohou lávky zdát na první pohled stejné, po chvilce jistě zaznamenáte rozdíly. Nosné konstrukce obou propojení jsou založeny na hlavních čtyřech nosnících, přičemž jedna dvojice je situována u podlahy a druhá u stropu. Rozdíl ovšem nastává u třech stabilizačních rámů, umístěných po stranách a uprostřed lávek. Zatímco lávka SO01 disponuje středním rámem ve tvaru pravidelného šestiúhelníku a její postranní rámy byly postaveny jako obdélníkové, lávka SO02 má průřez opačný, a tedy střední rám je tvořen obdélníkem a krajní šestiúhelníky. Geometrie lávek se tudíž prostorově zrcadlí. Nosník je uložený na dvou železobetonových pilířích, které jsou z vysokopevnostního betonu a jsou zapuštěné ve stávajících budovách. Ač se to na první pohled nezdá, lávky domům nijak nepřitěžují, jelikož jejich pilíře jsou zasazeny v masivních obvodových zdech. Diagonály ocelové konstrukce slouží jako vzpěry a táhla a pomáhají tak zvedat střední část mostu. Nosná konstrukce je opláštěná hliníkovými systémovými profily a celou kostru zastřešuje bezpečnostní izolační tvrzené dvojsklo, díky čemuž se při přecházení z jedné budovy do druhé můžete kochat děním na ulici a připadat si jako ve futuristickém prostranství.
V neposlední řadě disponují lávky plnými stropy, které zpevňují konstrukci a zabraňují nadměrnému přehřívání, a podlahou s betonovou vrstvou, která tlumí vibrace konstrukce. Na koncích se pak lávky uzavírají automatickými prosklenými dveřmi. Celkový postup schvalování a realizace byl velmi náročný. Mimo jiné bylo totiž nutné zajistit co nejplynulejší proces, který v době příprav a stavby nebude studenty a kantory příliš omezovat ve využívání prostor školy a jejího okolí. Obtížné bylo taktéž zajistit přesun obrovských stavebních komponentů Studentskou ulicí při zachování jejího běžného chodu. Jelikož však ocelová konstrukce lávky byla přivezena jako nadměrný náklad, bylo nutné při její přepravě zvednout tramvajové trolejové vedení. V noci byl tedy přerušen tramvajový provoz v Evropské ulici. Nakonec byla masivní konstrukce během několika hodin namontována na podpěru mobilním jeřábem s nosností 40 tun.
Čtěte také: Jak správně provést přechod barvy na fasádě?
První z můstků o délce 25 metrů a výšce 4,6 metru instalovali stavebníci ve středu 11. března. Můstek dopravili na místo v kuse po Evropské ulici a potom ho umístili mezi budovy pomocí jeřábu. Druhý škola chtěla dodat zhruba o dva týdny později. Stavba za 60 milionů korun má zvýšit komfort pro studenty školy i požární bezpečnost. Přípravy na instalaci můstků se dělaly již několik měsíců. Konstrukce můstků se vyráběly na dílně a čekal je třicetikilometrový převoz ve finálním tvaru. Po jejich usazení na pilíře došlo k opláštění skleněnými prvky. Usazení můstku se stihlo vždy zhruba za jeden den. Sestavení konstrukce měla na starosti firma Metrostav. Na konstrukci obou můstků se použilo 60 tun oceli. Hmotnost jednoho můstku je přibližně 40 tun. Lávky jsou 25 metrů dlouhé, 4,6 metru vysoké a tři až pět metrů široké. Dva železobetonové pilíře, které lávku ponesou, jsou přisazeny k fasádám stávajících budov. "Pilíře budou obloženy soklovým kamenem a opticky sjednoceny s fasádou budovy," dodal mluvčí Janovský. Můstky jsou zastřešené.
Pokud se vám líbí pohled na futuristické a tematické spojovací lávky ve dne, věřte, že v noci je to ještě větší podívaná. Propojení budov je osvětleno stropními bodovými svítidly, která je rozzáří a vytvoří tak zcela novou kompozici. Autoři návrhů při plánech mysleli jednoduše na všechno. Vedle světla se rovněž postarali o odvodnění střechy mimo silnici pomocí designových ocelových profilů či nezbytné chlazení podstropními jednotkami v horkých letních měsících. Lávky tedy nejen skvěle vypadají, ale plní i všechny potřebné funkce. Spojení historických staveb a moderních prvků se zkrátka stává čím dál oblíbenějším a žádanějším architektonickým úkazem. A ačkoli je tato kombinace stále kontroverzním tématem, každý příznivec dobré architektury dokáže tento skvost v pražských Dejvicích ocenit. Jemné linie, táhnoucí se mezi budovami a zhmotňující podstatu organické chemie je něco, co nemá obdoby ani za hranicemi naší republiky.
| Lávka | Délka | Výška | Šířka | Hmotnost (ocel) | Střední rám | Postranní rámy |
|---|---|---|---|---|---|---|
| SO01 | 25 m | 4,6 m | 3-5 m | cca 40 t | Šestiúhelník | Obdélníkové |
| SO02 | 25 m | 4,6 m | 3-5 m | cca 40 t | Obdélník | Šestiúhelníky |
Čtěte také: Estetická klimatizace na fasádě
tags: #stopy #po #kulkach #na #fasade #vscht