V oblasti staveb se používá celá řada různých stavebních materiálů. Řada z nich je vyrobena z přírodního materiálu, konkrétně z horniny, jako je písek, štěrk, kačírek a kamenná drť.
Frakce kameniva
Při výběru kameniva se velmi často setkáte s pojmem, kterým je frakce. Ten si lze jednoduše charakterizovat jako určitou hrubost konkrétního materiálu. Frakce kameniva je vždy spojena se dvěma čísly, která jsou oddělena lomítkem. Příkladem je frakce 16/32. Na tomto příkladu si také ukážeme charakteristiku daného kameniva, který spadá do kategorie takzvaných sypkých látek.
Typy kameniva a jejich využití
Písek
Písek je obecně označován jako stavební materiál, jelikož se stává důležitou surovinou pro následné vytváření zdicích materiálů, pro namíchání betonu, malty či omítkové směsi. Jedná se o materiál, který je ze všech představovaných nejvíce sypký.
Štěrk
Druhým materiálem je takzvaný štěrk, který je podle názvu také poměrně známým materiálem. Pokud se podíváme na rozlišení, opět hraje roli především frakce, od které se odvíjí to, kam tento materiál patří. Nejčastějšími variantami je rozhodně štěrk 8/16, který se nejčastěji využívá v oblasti betonářství, a to jako pojivo do betonu. Používaný je též štěrk s označením 16/32, který už se pro svou velikost více hodí jako materiál podkladový. Tady už můžeme lehce zabrousit i do segmentu drtí, se kterými má štěrk mnoho společného. Štěrk je přírodní materiál tvořený oblými kamínky těženými z řek nebo pískoven.
Kamenná drť (štěrkodrť, drcené kamenivo)
Klasickou drť můžeme charakterizovat podobně jako štěrk, jelikož má velmi často stejnou podobu i velikost. Od toho se odvíjí i stejné využití. Rozdíl je však spojený s postupem získávání. Zatímco štěrk je klasicky získáván podobně jako písek, drť je vytvářena v podstatě mechanicky - drcením. Tedy z velkého kusu horniny se nadrtí menší kusy pro dosažení potřebné frakce. Důvodem výroby drceného kameniva je především to, že množství klasického štěrku není pro účely stavebnictví dostatečné. Štěrkodrť je průmyslově vyráběné drcené kamenivo, které vzniká mechanickým drcením velkých kusů horniny (nejčastěji čediče, žuly nebo vápence).
Čtěte také: Více o štěrkových kamínkách a stěrkách
Hlavní rozdíl: Štěrk vs. Štěrkodrť
- Štěrk: Přírodní, oblé kamínky těžené z řek nebo pískoven.
- Štěrkodrť (drcené kamenivo): Ostrohranný materiál, který po udusání (zhutnění) drží tvar a nepohybuje se.
Využití kamenné drtě
Kamenná drť je druh štěrku, který se používá při vytváření podkladových vrstev pro cesty, vjezdy, pod dlažby nebo ke spárování dlažebních kostek. Zároveň je velmi vhodný jako drenážní vrstva, k výrobě betonu a taktéž splní dekorační účely v interiéru a exteriéru. Můžete s ním obsypat zahradní rostliny, keře, stromy, plochy kolem bazénů, nebo také rostliny v květináči či váze.
Kamennou drť nabízíme ve frakcích: 4 - 8 mm, 8 - 16 mm, 16 - 32 mm, 0 - 32 mm.
Příklady využití štěrkodrti podle frakcí:
- Frakce 0-4: Standardní podklad pod zámkovou dlažbu.
- Frakce 4-8: Velmi univerzální rozměr.
- Frakce 8-16: Základní nosná vrstva pro silnice a parkoviště.
- Frakce 0-32: Naprosto nejlepší materiál pro hutnění cest a dvorů. Díky obsahu prachu i velkých kamenů se materiál propojí do jednolité neprostupné plochy (vytvoří tzv. klínec).
Praktické tipy pro použití drceného kameniva:
- Bez kvalitní štěrkodrti by se vám dlažba po první zimě propadla. Obvykle se používá hrubší frakce (např. 0-32) jako základní podkladní vrstva.
- Pokud nechcete mít na pozemku po dešti bahno, je drcené kamenivo frakce 0-32 ideální volbou.
- Drcené kamenivo bez prachových částic (např. 16-32) je skvělé pro odvod vody od základů domu.
Nezapomeňte, že při hutnění štěrkodrtě dojde k jejímu „sednutí“ o cca 15-20 %.
Čtěte také: Výhody štěrkové cesty
Kačírek (Oblázky a valounky)
Unikátem kačírku je to, že se v podstatě jedná o celkem zajímavou směs kameniva. Když se podíváme na její obsah, tak největší částí tohoto materiálu je klasické kamenivo a menší valouny. Dále mohou být součástí kačírku také klasické drtě. Získává se a tvoří hlavně tříděním říčního písku, ale i využitím odpadů v pískovnách. Pokud jde o nejznámější a nejpoužívanější velikosti, tak se mluví o 2 - 9 cm. Primární využití kačírku je pro stavbu drenáží, vyrovnání různých terénních nerovností, ale uplatnění najde také v zahradách jako dekorace záhonů. Zajímavostí u kačírku je také to, že ho lze pořídit v různých barevných odstínech. Nejznámější je hlavně žlutý, vycházející z barvy písku. Dále má velkou popularitu takzvaný bílo-šedý kačírek. Ekvivalentem kamenných drtí je tzv. kačírek, směs praných říčních kamenů, nebo rozměrově větší valounky. I takto pojaté zahradní komunikace dobře propouští vodu, zaoblené hrany nepředstavují riziko poranění.
Typy kačírku a jejich frakce:
| Typ kačírku | Frakce | Využití |
|---|---|---|
| Kačírek Bratčický | 16 - 32 mm, 32 - 63 mm | Dekorační funkce, vyrovnávání terénních nerovností, výroba betonu. |
| Kačírek Dunajský | 4 - 8 mm, 16 - 22 mm, 22 - 63 mm | Okrasné chodníky, obsyp rostlin, stromů a ploch kolem bazénu, střechy přitížené kačírkem. |
| Oblázky Dunajské | 63 - XXL mm | Dekorativní účel při úpravě zahrad, terénních ploch kolem domů a v parcích. Ideální doplněk pro zahrady s okrasnými travinami a trvalkami. |
| Kačírek Čeperka - vymývaný | 16 - 32 mm | Přírodní filtrace vody pro rostliny a ryby, mulčování půdy, ozdobné posypy a okapové plochy u soklů. |
Zpevněné plochy kolem domu
Celkový dojem z domu a zahrady dotvářejí chodníky, terasa či příjezdová cesta. Pro uživatele by měly být také bezpečné a dobře udržovatelné.
Cesty a chodníky
Náznaková a šlapáková pěšina
Pokud jde o cestu k domu, na chalupě vystačíme třeba s tzv. náznakovou: Do země usadíme nášlapné prvky z přírodního kamene, dlaždic či dřeva. Pro „šlapákovou“ pěšinu se dlaždice či kámen pokládají asi 60 až 70 cm od středů obou „šlapáků“, tato vzdálenost totiž odpovídá délce kroku. Odstraníme trávu a plochu vysypeme pískem. Vše tak, aby plocha kamene byla asi 2 cm pod úrovní trávníku.
Kompaktní cesty
U klasického městského rodinného domu už dává většina uživatelů přednost kompaktní cestě. Její pevný povrch bývá nejčastěji z litého betonu (kvůli ceně), z kamene, z keramiky, ze dřeva, z mrazuvzdorných cihel s nízkou nasákavostí (tzv. klinkerů neboli zvonivek). Někdo si vystačí jen s měkkým povrchem, např. štěrkem nebo kamennou drtí. Na cesty ke garážím se mohou použít i zatravňovací dlaždice z betonu či plastu.
Přírodní kámen
Pro toho, kdo si zakládá na krásné zahradě a nemusí brát na prvním místě ohled na cenu, představuje určitě lákavé řešení cesta či zpevněná plocha z přírodního kamene - nejčastěji břidlice, pískovce či vápence. Kamenné desky či dlaždice by měly být silné asi 50-70 mm, většinou se pokládají volně ložené. Nejdříve použijeme přibližně 10 cm vysokou vrstvu štěrku a tu zasypeme pískem, spáry mezi kameny vyplníme suchou směsí písku a cementu v poměru 1:1 a „upravíme“ kartáčem. Kvůli snadnému sekání trávníku má být povrch cesty asi 2 cm pod úrovní trávníku kolem ní. Další možností je žula - žulové kostky pokládáme těsně vedle sebe do písku a spojujeme je stejně jako kamenné desky. S ohledem na životnost je i cena docela přijatelná.
Čtěte také: Štěrkové lože pro terasu: Kompletní průvodce
Betonová dlažba
Pro své užitné vlastnosti (nevadí mu kaluže, horko, bývá mrazuvzdorný) i dostupnou cenu patří beton k nejčastěji používaným materiálům, a to především v podobě tzv. vibrolisované dlažby, jež se vyrábí působením tlaku na betonovou směs. Nejčastěji se prodává jako dvojvrstvá, spodní vrstvu tvoří prostý beton, druhou, nášlapnou, už výrobce upravuje. Povrch může být hladký, barevný, s reliéfním povrchem či tryskaný, kdy jsou vidět jednotlivé částečky směsi. Betonové dlaždice dokážou díky probarvení napodobit i dlažbu z cihlářské hlíny, nazývanou také terracota. Betonové dlaždice nebo desky mohou mít formáty až 80x80 cm či 80x40 cm. U těchto rozměrů je velice důležitý správný podklad. Musí být pevný a rovný, aby desky nepraskly. Proto se také spíš než na zahradě používají na terasy s pevným podkladem nebo k letním kuchyním. Desky mají speciální povrchovou úpravu, aby se uzavřely póry betonu, úprava brání i tvorbě mechů nebo nasáknutí omastkem. Dalším typickým zástupcem betonu je zámková dlažba, kde do sebe zapadají jednotlivé tvarovky. Jejich nevýhoda? Nejsou právě levné a rozhodně by neměly přijít na svažující se cesty. V zimě to na nich pěkně klouže!
Keramické dlaždice
Dlažba pro exteriér musí být především mrazuvzdorná a nenasákavá (nasákavost pouze do 0,1 %), což spolu samozřejmě souvisí. Musí být pevná v tlaku a ohybu, odolná vůči povětrnostním vlivům i otěru (otěruvzdornost v kategorii označené PEI musí mít minimálně stupeň 4, lépe 5). Venkovní dlažba má být také protiskluzná, a to v kategorii R 9 nebo R 10 (poznáte podle piktogramu boty na šikmé ploše s označením příslušné kategorie). Rozměry by neměly přesáhnout formát 40x40 cm, aby nedošlo k poškození. Vysoký výkyv teplot v exteriéru totiž velkoformátové dlažbě (60x60 cm, 30x90 cm apod.) neprospívá.
Štěrkové cesty
Štěrkové plochy vypadají přirozeně, nabízejí řadu možností. Na lehce vyhloubený a urovnaný povrch je však nutné nejdříve použít netkanou textilii, aby plevel příliš neprorůstal nahoru a přitom voda protékala dolů, teprve pak nasypeme štěrk do výšky 4 až 5 cm. Nižší vrstva by hrozila odkrytím textilie, v hlubší se může uchytit plevel. Výběr štěrku je velký: od šedé drcené žuly přes šedomodrý říční propíraný štěrk či bílý drcený vápenec až po skalní drť. Pro cesty, které budeme využívat výrazně často, lze do vyhloubeného lože položit perforovanou polyetylenovou fólii, na ni asi 8 cm vysokou vrstvu utuženého hrubého štěrku. Ten překryjeme asi pěti centimetry jemného štěrku. Vše je nutné pečlivě zhutnit nebo uválcovat. Největším přínosem štěrkových cest je vsakování vody. Jejich povrch zůstává suchý a současně se do půdy dostává stále vzácnější vláha, která se na betonovém chodníku nebo dlažbě bez užitku vypaří. Pokládka není náročná, drcené kamenivo s ostrými hranami se velmi dobře zhutňuje. Nejprve ovšem musíme odstranit drny, zhutnit půdní podklad, aby se cesta nepropadávala, položit geotextili, která zabrání prorůstání plevelů a travin. Štěrkové cesty mají samozřejmě i své negativum, pochozí plocha je nezpevněná, tudíž je chůze po ní obtížnější zejména pro méně mobilní osoby. Ostré kamenné úlomky mohou způsobit poranění malým dětem, když na cestičce upadnou. Bolestivé poranění tlapek si na něm mohou přivodit i pejsci. Kamenivo potřebuje také pravidelně uhrabávat. Dalším mínusem je růst trávy a plevelů, jejichž semínka zafouká do štěrku vítr. Spadané listí nebo třeba sklo z rozbité lahve se z kameniva špatně dostává.
Cihelná dlažba
Vzniká vypalováním cihlářské hlíny za vysokých teplot - hmota se roztaví a uzavřou se její póry, nasákavost je pak maximálně 6 %. Podkladovou vrstvu by mělo tvořit asi 10 cm štěrku a 3-5 cm písku. Klinkery (zvonivky) jsou vhodné na chodníčky, terasy i příjezdové cesty. Dlažby z pálené hlíny nejsou uměle dobarvovány, jejich barevnost je proto stálá.
Plastové zatravňovací dlaždice
Betonové zatravňovací dlaždice, jež se s oblibou používají na příjezdové cesty ke garážím, začaly nahrazovat typy z recyklovaného plastu. A důvod, proč začíná beton upadat do nemilosti? Má tendenci „upíjet“ vodu, která má sloužit trávě, ta pak v suchu často zajde. Plastové dlaždice existují ve dvou provedeních: tenkostěnné a silnostěnné. Silnější dlaždice vydrží i zátěž velkého automobilu, jsou ovšem dražší než betonové - metr čtvereční vyjde asi na 400 Kč, s pokládkou na klíč počítejme přibližně tisícovku. Pokládka je obdobná jako u betonových zatravňovacích dlaždic. Je nutné vykopat zeminu přibližně 20 cm do hloubky a „bazén“ vysypat jemným štěrkem (frakce 5-30 mm), na který přijdou asi 2 cm další vrstvy pro vyrovnání. Pak se již velmi rychle pokládají dlaždice, směs humusu a písku postačí nasypat 1 cm pod horní okraj dlaždice.
Podkladové vrstvy
Dlažbu, ale také přírodní kámen či dřevo, je nutné v každém případě pokládat jen na dobře upravenou plochu. Doporučuje se připravit si jednoduchou projektovou dokumentaci s výškovým a směrovým zaměřením. V projektu zohledníme geologické podmínky, tvarování a předpokládané zatížení budoucí plochy, zejména zda se na cestě budou pohybovat nejen lidé, ale i automobily. Standardně se provádí pokládka do štěrkového lože. Na zhutněnou plochu, zbavenou ornice a organických materiálů, položíme vrstvu hrubšího štěrku. Tu zhutníme, pak přijde vrstva (nebo vrstvy) jemného štěrku. Aby se vrstvy časem neprolínaly, můžeme mezi ně rozprostřít geotextilii. Do poslední vrstvy po dalším zhutnění položíme dlažbu. Pokud při tom počítáme s auty, mezi poslední vrstvu a dlažbu přidáme ještě podkladový beton a filtrační vrstvu. Zapomenout nesmíme na jemný spád (2-3 %), případně také na odvodňovací žlaby.
Cesta ke garáži
Na rozdíl od cest v zahradě má být příjezdová cesta ke garáži co nejkratší a nejrovnější. Povrch musí odpovídat hmotnosti vozidla a být soudržný. Jednopruhový příjezd by měl být široký nejméně 2,5 m, sklon nemá být větší než 17 %. Hloubka základu by měla být 50 cm, spodní vrstva zhutnělého podkladu začíná asi 10 cm zhutnělého štěrkopísku, na který se přidávají vrstvy štěrku od nejhrubšího po jemnější.
Dekorativní využití v zahradě
Máte-li u domu zahradu a přejete si, aby byla (pokud možno) alespoň z části bezúdržbová, zvolte štěrk a kámen. Oblázková zahrada funguje ve všech měřítkách, velkých i malých, a je relativně snadné se o ni starat. Také proto mají štěrkové záhony stále více příznivců. Kačírek, oblázky nebo štěrk přinese do zahrady světlo a zahrada tak bude působit čistým dojmem. Druhů kameniva je celá řada a hodí se jak pro stavební, tak i dekorační účely na zahradě. Výběr kameniva závisí na funkci, kterou od něj očekáváte. Nejprve si rozmyslete, zdali je použijete k budování záhonů, zahradních cestiček, nebo vybudování schodů, dlažby či s ním zútulníte okolí zahradního jezírka.
Suché neboli štěrkové zahrady s kamennými prvky
Štěrkové neboli suché zahrady mají původ v Japonsku a získávají si stále větší oblibu po celém světě. Navrhovány jsou zejména pro suché jižní svahy a místa s nedostatkem vláhy. Suché zahrady se pyšní svojí krásou, pohodou a minimální údržbou. Pro štěrkovou zahradu jsou typické kamenné prvky v kombinaci se zelení. Tento způsob kultivace zahrad spočívá ve vytvoření příjemného a klidného prostředí pro odpočinek. Tvorba takovéto zahrady probíhá většinou na omezeném prostranství s minimálním množstvím prvků. Důležitou roli hrají štěrky, písky, drtě, oblázky, ale i seskupení menších kamenů nebo velkých, samostatně stojících balvanů. Kouzlo zahrady dotvářejí barevné květiny, keře, zakrslé jehličnany a také mechy.
Výhody štěrkových zahrad
- Štěrkové zahrady či záhony není nutné plít, protože na nich roste minimum plevele.
- Kamínky totiž nezadržují vlhkost a udržují jen takové množství vody, které vysazené rostliny využijí.
- To znamená, že je zde i minimální prostor pro výskyt chorob. Na záhonech se tedy daří rostlinám, které nepotřebují pravidelnou zálivku.
- Kamenné plochy působí upraveně.
- Štěrkové záhony můžeme založit kdykoliv - od jara až do podzimu.
Jaký materiál použít
Při tvorbě štěrkové zahrady můžeme použít kromě štěrku také kamennou drť, písek, různobarevné oblázky i větší kameny. Důležitým a nejčastěji používaným prvkem využívaným i při tvorbě zenových zahrad je drcený šedý granit, který se nejlépe kombinuje s dalšími materiály v různě barevných odstínech. V klasické štěrkové zahradě ve srovnání se zenovou zahradou, kde platí určitá pravidla, lze použít jakýkoli materiál a prvek, který ladí našemu oku.
Místa vhodná pro štěrkové zahrady
Štěrk, písek, drť ani valouny nejsou vhodné tam, kde rostou velké listnaté stromy, zejména ovocné a opadavé keře. Na štěrkové ploše mohou být pospolu kvetoucí keře, trávy nebo jehličnaté zákrsky, doplněné přírodními valouny či balvany. Ty mohou být rozmístěny v prostoru nebo kolem cest, které jsou z jiného materiálu než záhony.
Traviny a zakrslé jehličnany
Ke štěrku a kamenným prvkům se velmi dobře hodí traviny, nízké kvetoucí nebo stálezelené keře, zakrslé jehličnany i suchomilné květiny a rostliny. Pro ohraničení záhonu i celé zahrady lze využít plot, terasu, kamenné obruby nebo dřevěné trámy.
Tvorba štěrkové zahrady
Tam, kde budeme tvořit štěrkovou plochu, je nutné odstranit trávu, plevel a mech, aby neměly možnost prorůstat mezi štěrkem a kameny. Poté zem důkladně prokypříme, terén vyrovnáme a vytvoříme písčitý podklad. Na něj rozložíme nejlépe netkanou textilii, která zabrání případnému prorůstání plevele. Na ni vysypeme v dostatečné vrstvě štěrk nebo písek.
Obruby kolem záhonů
Pokud chcete mezi sebou oddělit jednotlivé záhony nebo plochy, můžete použít obruby. Ty zabrání prorůstání trávy z okolního prostranství. Štěrkové záhony lze oddělit od trávníku, cestiček (ostatních okolních ploch) dřevěným, betonovým nebo kamenným obrubníkem, případně plechem nebo ztracenými, neviditelnými obrubami. Štěrkovou plochu ale můžete nechat i neohraničenou.
Kombinace drti, písku a kamene
Plochu, kterou chceme zaplnit štěrkem, můžeme kombinovat s bílou mramorovou drtí, barevnými říčními valounky, černými valounky či drtí, ale i různými odstíny štěrku a písku. Z písku, který v zenových zahradách znázorňuje vodní prvek, lze vytvářet i různé ornamenty. Takto upravené záhony navozují nejen pocit klidu, ale působí pozitivně na naši psychiku.
tags: #sterkove #drti #moznosti #pouziti