Omítky jsou základem pro dokonalý vzhled stěny. Zlepšují totiž technické vlastnosti, chrání zeď před mechanickým poškozením a fungují i jako designový prvek. Jsou zásadní pro to, aby konečná malba dělala dobrý dojem.
Faktory ovlivňující výběr omítky
Při výběru vhodné omítky byste měli zvážit několik proměnných: požadovaný konečný vzhled omítky, náklady spojené s vyhotovením a také časovou náročnost. Záleží rovněž na účelu místnosti.
Podklad
Každý zdicí materiál má svá specifika z hlediska funkční charakteristiky i jakosti výsledného povrchu. Cihla, pórobeton, beton, staré zdivo a další povrchy mají rozdílné parametry, které určují možnosti výběru druhu vnitřních omítek.
Keramické cihelné bloky jsou ceněné pro své tepelněizolační vlastnosti i přírodní původ. Jejich povrch je ale více strukturovaný než pórobeton. Tomu je třeba přizpůsobit i volbu omítkového systému, jehož vrstva musí nerovnosti povrchu kompenzovat.
Naproti tomu vnitřní omítka na pórobetonové zdivo umožňuje vzhledem k přesným rozměrům stavebních dílců pracovat s tenkou vrstvou.
Čtěte také: Složení samonivelačních stěrek
Vzhled
Chcete hlazený (gletovaný), zrnitý nebo strukturovaný povrch? Výběr závisí na stylu interiéru - jiný povrch se hodí do historické budovy, jiný do moderního loftu.
Prostředí
I zde o výběru řešení rozhoduje každá drobná odlišnost. Nejde jen o estetiku. Omítky jsou zároveň i funkční součástí staveb.
Kupříkladu stěny v objektech s vyšším zatížením vzlínající vodou je možné vhodným omítkovým systémem sanovat tak, aby bylo možné se vlhkosti rychleji a průběžně zbavovat. Pro plochy, které jsou mechanicky více namáhané, zase můžete vybírat z nabídky mechanicky odolných vápenocementových omítek.
Hledáte vhodný povrch pro vaše stěny v koupelně nebo sprchovém koutě? Máte nyní dlaždičky či mozaiku a štve vás neustálá plíseň mezi spárami a jejich náročná údržba? Obklady (dlaždičky) sice dodávají koupelně čistý vzhled, ale ve vlhkém prostředí se s nimi plísním nevyhnete. S betonovou stěrkou se těchto nečistých a ošklivě vypadajících detailů mezi spárami bát nemusíte.
Po nanesení stěrky získáte totiž luxusní a téměř bezúdržbový povrch a nejen to. Při použití betonové stěrky v prostorech se zvýšeným výskytem vlhkosti nebo při styku s vodou použijte 1- 2 nátěry hydrofobního laku.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
S betonovou stěrkou si můžete vyzkoušet různé efekty a techniky. Např. efekt „stínování/žíhání” nebo si můžete vytvořit vlastní specifické ornamenty na zdech, jako je např.
Vlastnosti interiérových omítek
Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu.
Pokud jste v minulosti řešili výběr vhodné fasádní omítky, jistě jste se zaměřovali na parametry jako voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost. Při volbě omítky do interiéru byste se ale měli rozhodovat podle jiných parametrů.
Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech. U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků.
Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Typy interiérových omítek
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi.
Jádrové omítky
Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů.
Štukové omítky
Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí.
Vápenné a vápenocementové omítky
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů. Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
Sádrové omítky
Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti.
Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte). Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Hliněné omítky
Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Štuková vs. sádrová omítka
Pokud se rozhodujete mezi štukovou a sádrovou omítkou, jste tady správně. V interiéru by se pravděpodobně za nejčastější volbu dala považovat štuková omítka. Seženete ji buď v prášku, nebo už namíchanou v kyblíku, její aplikace je velmi snadná. Hodí se pro zhotovení finálních úprav zdí, pro opravy starých omítek nebo na povrchy jako je hladký beton.
Protože je bílá, nenároční kutilové ji mohou použít jako náhradu za základní malířský nátěr. Nevýhoda štuku oproti sádrové omítce jsou „zrníčka“, kvůli kterým nedosáhnete bezchybného vzhledu.
Sádrové omítky patří k esteticky nejdokonalejším a hodí se ke všem běžným stavebním podkladům. Mezi jejich nesporné výhody patří prodyšnost a schopnost absorbovat vlhkost a následně ji opět uvolnit do prostoru. Rovněž dokáží lépe držet teplo. Sádrová stěrka je způsob aplikace ve velmi tenkých vrstvách. Jde o tenkovrstvý materiál používaný jako svrchní vrstva omítky k zajištění dokonale hladkého a jemného povrchu před další úpravou.
Nevýhodou sádrových omítek je, že se dají použít pouze v interiéru a jejich použití tam, kde je neustále vlhko (vytížené kuchyně, koupelny, prádelny), si musíme dobře rozmyslet. Obecně je při nanášení sádrové omítky zapotřebí více zkušeností a zručnosti, než při nánosu omítky štukové.
Další nevýhodou je měkkost. Sádrové omítky jsou mnohem náchylnější na mechanické poškození. Pokud tedy máte například malé děti, které rády mlátí do zdí hračkami, očekávejte vrypy a díry. Na druhou stranu, sádrové omítky se snadno zatáhnou a přebrousí.
Aplikace šterkové omítky STEMEX®
STEMEX®1 - je pastovitá disperzní stěrková omítka. Je to omítková směs určená k povrchové úpravě bytových, občanských a průmyslových staveb. Je možné ji použít jako podkladovou vrstvu pod malby a tapety.
Postup aplikace
Stěrka se aplikuje na připravený podklad, který musí být vyzrálý, soudržný, odmaštěný, zbavený prachu a starých nátěrů. Stěrku není vhodné aplikovat na vlhký podklad. Penetrací zajistíme zpevnění podkladu především u starých omítek.
Spáry v betonu nebo větší lokální nerovnosti vyspravíme práškovým tmelem STEMEX®P. Stěrka STEMEX®1 se aplikuje do síly materiálu cca 2 mm, spotřeba podle nerovnosti podkladu je cca 2 kg/m2 ve dvou vrstvách. Stěrku před aplikací neředíme ani nemícháme. Stěrku necháme vysušit a následně přebrousíme k dosažení dokonale hladkého povrchu.
STEMEX® VT
V případě velkých nerovností použijeme na první vrstvu stěrku STEMEX® VT. Stěrka STEMEX® T se aplikuje do maximální síly materiálu 4 mm. Cyklus aplikace opakujeme minimálně dvakrát. Stěrku necháme vysušit a následně přebrousíme k dosažení dokonale hladkého povrchu. Spotřeba materiálu je při aplikaci dvou vrstev cca 2,5 kg/m2. Při aplikaci druhé vrstvy po STEMEX® VT je spotřeba cca 0,8 kg/m2. Spotřeba je vždy závislá na nerovnosti podkladové plochy.
Další typy šterkových omítek
- Airless vyrovnávací pastovitá disperzní stěrková omítka: Omítková směs je určena k celoplošnému stěrkování méně rovných podkladů jako je beton, štuk, jádrová omítka, porobeton (Ytong), sádrokarton, dřevodesky a jiné běžně používané materiály. Ručně nebo strojně - airless zařízeními (např.
- Bílá pastovitá stěrková omítka na bázi polymerové disperze: ručně i strojově zpracovatelná. desky, beton anebo omítky z umělých pryskyřic.
Závěrem
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
tags: #sterkova #omitka #na #beton #vlastnosti