Byla křehká a možná i trochu naivní, stejně jako postavy, které hrála. Zůstala pro diváky navždy mladá, protože nadějnou hereckou dráhu Jany Rybářové přerušila dobrovolná smrt. Zbýval měsíc, aby oslavila teprve jedenadvacáté narozeniny. Místo toho spáchala herečka Jana Rybářová v únoru 1957 sebevraždu.
Nešťastná láska a předčasný odchod
Kvůli nešťastné lásce si pustila plyn. Její milostný život byl plný bolesti a nenaplněných tužeb. První velký vztah prožila s hereckým kolegou Karlem. Ačkoliv spolu strávili čtyři roky, jejich soužití zůstalo čistě platonické. Rybářová se fyzickému kontaktu vyhýbala, což logicky vedlo k častým hádkám a napětí. Partner ji chtěl mít pro sebe, ale ona se mu nedokázala odevzdat. Tato situace ji psychicky vyčerpávala. Svůj deník považovala za jediného věrného přítele a svěřovala mu ty nejčernější myšlenky. Už v té době se v jejích zápiscích objevují úvahy o dobrovolném odchodu ze světa. Cítila se ztracená a neschopná zapadnout do běžného života.
Její slova z deníku, která citovaly Krajské listy, mluví za vše: „Žít neumím, lásku neumím a hlavně nevím, jak hrát. Jsem špatná, hloupá.“ Rybářová prostě propadla beznaději a měla pocit, že selhává na všech frontách.
Osudové setkání s Přemyslem Kočím
Vše se zlomilo při natáčení filmu Legenda o lásce v Bulharsku. Tam potkala muže, který se jí stal osudným. Přemysl Kočí, operní pěvec a herec Národního divadla, byl o mnoho let starší, a hlavně ženatý. Měl pověst notorického sukničkáře, kterému neodolala žádná žena. Rybářová se do něj bláznivě zamilovala. Kočí se sice snažil být upřímný a před svým charakterem ji varoval. „Dej si na mě pozor. Já jsem lotr, měl jsem strašně moc známostí a jsem nezodpovědný, protože jsem ženatý,“ přiznal otevřeně v dokumentu České televize.
Prahou se začaly šířit ošklivé drby. Lidé si šeptali, že je mladá herečka s Kočím těhotná a že rozvrací rodinu. Pro čistou a idealistickou duši, jakou Rybářová byla, to představovalo nesnesitelný tlak. Realita byla přitom zcela jiná. I tento vztah zůstal nenaplněný a herečka si zachovala svou nevinnost. Nenávist okolí a pocit viny ji však zahnaly do kouta.
Čtěte také: Tipy pro betonovou stěrku na stěně
Rozhodla se pro radikální řešení. 11. února 1957 si v bytě pustila plyn. Zanechala po sobě dopis na rozloučenou, který je plný rezignace a smutku. „Za všechno se musí platit. Nemohu jinak. Neumím žít život správně a patlat něco polovičatě, nemá cenu. Nijak to nebolí. Je mi jen ze sebe na nic a už se mi nechce dál. Nejsem tak cenný člověk, aby byla škoda, že nebudu,“ napsala v posledních chvílích života.
Nejsmutnější moment přišel až po její smrti. Lékař, který prováděl ohledání těla, zjistil skutečnost, že Rybářová byla panna. Veškeré řeči o těhotenství a milostných orgiích byly sprosté lži. Lékař tehdy prohlásil, že by nejraději ublížil těm, kdo tyto fámy vypustili. Každopádně Přemysl Kočí celý život odmítal, že by k hereččině předčasné smrti jakkoli přispěl. Jeho slova nepřímo potvrdil i ohledávající lékař, který zjistil, že Jana Rybářová byla ještě pannou.
Herecká kariéra a její zářné okamžiky
Jana Rybářová tak stihla natočit jen pár filmů, zazářila ve dvou z nich a i to stačilo k tomu, aby se z ní stala jedna z nejoblíbenějších hereček padesátých let a herecká legenda. I těch pár rolí přitom svědčí o tom, že její herecká kariéra mohla být oslnivá. Jana Rybářová byla teprve ve třetím ročníku konzervatoře, když dostala nabídku na roli Anny Karasové ve snímku Stříbrný vítr, který režisér Václav Krška natočil podle románu Fráni Šrámka.
Později chodila na francouzské gymnázium v Praze, ale s tím byl po únoru 1948 konec, rozhodla se proto studovat balet na umělecké škole. Nikdy se mu však profesně nevěnovala, osud ji nasměroval na hereckou dráhu.
Dva roky po Stříbrném větru přišla další výrazná role novicky Marty ve filmu Proti všem, posledním dílu husitské trilogie režiséra Otakara Vávry. Tento film měl ale premiéru až po její tragické smrti, stejně jako filmy Labakan a Legenda o lásce.
Čtěte také: Jak opravit štěrk v betonu
Menší roli spisovatelky Elišky Krásnohorské vytvořila ve filmu Z mého života zachycujícím příběh hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Jana Rybářová se také objevila coby Jitka ve filmovém zpracování opery Dalibor, party za ni nazpívala operní pěvkyně Libuše Domanínská.
Až na Vávrův husitský film hrála Jana Rybářová jen ve snímcích, které natočil její objevitel Václav Krška, na spolupráci s ostatními režiséry se dlouho necítila dostatečně herecky jistá. I to bezesporu vypovídá o tom, o jak citlivou duši šlo. Krom filmu se uchytila i v divadle, na domovské scéně, kterou se stalo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, sehrála několik výrazných rolí. Ale diváci si ji logicky pamatují hlavně z filmového plátna.
Neuskutečněná role ve Vlčí jámě
Den předtím, než se měla dozvědět, že vyhrála konkurs na jednu z hlavních rolí. Byla to role ve filmu Vlčí jáma, o kterou hodně stála. Měla hrát schovanku Janu, která přilne ke svému otčímovi. Režisér Jiří Weiss se rozhodoval mezi ní a Janou Brejchovou. Právě ta nakonec hlavní hrdinku ve filmu natočeném podle románu Jarmily Glazarové ztvárnila.
"Česká Elizabeth Taylor" a vnitřní nejistoty
Režisér Václav Krška měl šťastnou ruku, když ji objevil pro snímek Stříbrný vítr. Rybářová okamžitě zazářila. Diváci i kritici se shodovali, že se zrodila hvězda světového formátu. Měla dokonalé rysy, husté vlnité vlasy a smyslné rty, přesně jako její slavná americká kolegyně Taylorová.
Během pouhých tří let stihla natočit pět filmů a její kariéra strmě stoupala. Měla našlápnuto k tomu stát se velkou herečkou, která by ozdobila desítky snímků. Je to až k nevíře, ale tato obdivovaná kráska trpěla obrovskými komplexy. Při pohledu do zrcadla viděla ošklivou dívku a styděla se za své ženské tvary. Její deníky odhalují smutnou pravdu o tom, jak moc se trápila a pochybovala o svém talentu i vzhledu. Byla extrémně citlivá a zranitelná, což v drsném světě showbyznysu představovalo nebezpečnou kombinaci.
Čtěte také: Stabilita Betonových Konstrukcí
Tabulka filmografie Jany Rybářové
| Film | Role | Režisér | Rok (premiéra) |
|---|---|---|---|
| Stříbrný vítr | Anna Karasová | Václav Krška | 1954 |
| Z mého života | Eliška Krásnohorská | Václav Krška | 1955 |
| Dalibor | Jitka (zpěv Libuše Domanínská) | Václav Krška | 1956 |
| Legenda o lásce | Širín | Václav Krška | 1957 (po smrti) |
| Proti všem | Novicka Marta | Otakar Vávra | 1957 (po smrti) |
| Labakan | ? | Václav Krška | 1957 (po smrti) |
tags: #sterka #na #okna #jana #rybarova